V první kapitole budou trošku zmatky, tak jsem zvědavá, jak na ně budete reagovat. Myslíte, že Bella už zapomněla na Edwarda?
07.04.2011 (17:15) • EdMaDo • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2153×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
Byla jsem nedočkavá, chtěla jsem vědět, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Také jsem se bála toho, co bude potom. Vím, že nemám šanci porod přežít, takže mě budou muset přeměnit. Arovi nešlo číst mé myšlenky. Prý budu mít velmi mocnou schopnost mentálního štítu. Nezkoušeli jsme, aby na mně Jane nebo Alec použili svoji schopnost. Bojí se, že by mi mohli ublížit, nebo nějak zranit dítě.
Nevím, co bych dělala, kdyby mě Alec nenašel v lese. Je moc milý, ale nikdy ho nebudu milovat jako Edwarda. Au. Při jeho jméně jsem sebou škubla. Ještě pořád to moc bolí. Často na ně vzpomínám, jak se mají a co dělají. Co dělá Alice, moje nejlepší kamarádka. I když asi už ne nejlepší. Smutně jsem se usmála. Vzpomínky bolí, ale nevědomost ještě víc.
„Ještě, že mám tebe,“ zašeptala jsem a pohladila si bříško.
Vzpomněla jsem si na Charlieho. Horké slzy se mi kutálely po tváři. Nechala jsem ho tam samotného. Bez rozloučení, bez dopisu. Ach tati, je mi to tak líto. Najednou se mé dveře rozlítly dokořán. Stál v nich Alec. Rychle šel ke mně. Nechtěla jsem, aby mě tak viděl. Odvrátila jsem hlavu. Doufám, že to neřekne Jane. Má už tak dost starostí.
„Bello, co se stalo?“ staral se. V jeho tváři jsem viděla starost.
„Nic se nestalo, ani neděje,“ řekla jsem s odvrácenou tváří. Hlas mě ale prozradil. Byl slyšet pláčem a lámal se mi. Sedl si ke mně na postel. Jednou rukou mě objal, druhou mě pohladil po bříšku.
„Víš, že mně to můžeš říct.“ Podívala jsem se na něj. Víc jsem se k němu přitulila. Přitáhl si mě k sobě na klín. Jeho paže mě objímaly okolo pasu. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi. Přivřela jsem oči. Musela jsem vypadat s rozmazanou řasenkou hrozně, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno.
„Za tohle mě Jane zabije,“ řekl tiše. Jen jsem se slabě zasmála. Zvědavě se na mě podíval. Uculila jsem se. Už to bylo skoro dobrý. Jeho náruč mě uklidňovala. Potřebovala jsem obejmout tak zoufale. Vím, že v něm najdu oporu. Zapomenu s ním na veškerý smutek a starosti. S ním jsem schopná zapomenout na něj. Jeho rodinu, Charlieho, Renée a všechno ostatní. Ale ne navždy. Zase jsem posmutněla.
„Všechno to na mě padá. Bojím se, jestli se vám nepodaří mě zachránit, co bude s ním. Postaráte se o něj?“ zeptala jsem se se strachem v hlase. Přes jeho tvář přelétl stín.
„Bello, tohle neříkej,“ zašeptal zmučeně.
„Slibuješ, že se o něj postaráte?“ tázala jsem se ignorujíc jeho slova. Vážně přikývl.
„Dobře,“ oddechla jsem si.
„To ale není všechno, viď?“ ptal se mě. Přikývla jsem.
„Často na ně myslím. Vzpomínky a myšlenky na ně bolí. Víš, jak si mě našel v tom lese? Přestěhovala jsem se do Forks za svým otcem. V Phoenixu jsem bydlela s mámou a jejím manželem Philem. Stýská se po nich. Moc se mi stýská. Navíc jsem tam nechala Charlieho bez ničeho. Ani Renée s Philem o mně nic neví. Vím, že jim nesmím nic říct, ani je kontaktovat, nebo navštívit. Děsím se toho, co bude dál,“ šeptala jsem do jeho hrudi.
„Kdo jsou oni?“ zeptal se nakonec.
„Jednou ti to řeknu,“ zamumlala jsem. Té chvíle, kdy mu to řeknu, jsem se obávala.
„Nemáš se čeho bát. Ničeho rozumíš?“ zašeptal mi. Jak moc bych chtěla jeho slovům věřit, ale právě tuhle chvíli jsem jim věřila. Opatrně jsem se na něj podívala. Jeho obličej byl až moc blízko toho mého. Dívala jsem se do karmínově rudých očí. Zahlédla jsem v nich lásku a laskavost. Topila jsem se v jeho hlubokém pohledu. Jeho oči byly jako hluboké studánky. Nešlo vidět, co je na jejich dně.
Jen jsme se na sebe dívali, mlčeli jsme. Byla to taková naše intimní chvilka. Ještě víc se ke mně naklonil. Naše rty byly od sebe blízko. Jeho oči se mě němě ptaly na souhlas. Nevím, co vyčetl v mém obličeji. Přiblížil se ještě blíž, takže se naše rty lehce dotkly.
Byl to dotek jako jemný vánek. V břiše jsem necítila motýlky, ani se mi nerozbušilo srdce jako u něho, ale chtěla jsem to. Jemně mě políbil. Líbali jsme se nějakou chvilku. Alec nelíbal vůbec špatně.
Když mi došel kyslík, odtáhl se ode mne. V měkkém světle lampy mi němě vyznával lásku. Vstal a opatrně mě vzal do náruče. Položil mě do postele. Přikryl mě dekou. Chtěl odejít, ale zadržela jsem ho.
„Zůstaň se mnou, prosím,“ šeptla jsem k němu naléhavě. Lehl si ke mně. Přetáhla jsem deku i přes něj, i když to nepotřeboval. Stulila jsem se k němu do náruče.
„Neopouštěj mě. Nikdy,“ zamumlala jsem a zavřela oči. V polospánku jsem ještě cítila, jak se mi vtiskl polibek na čelo.
Děkuji za zanechání komentářu a doufám, že se kapitola líbila. Vaše EdMaDo ;)*
Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bez něj, ale s ní! - 1. kapitola:
Uzasneeeeee
urcite pokracko!
Nádherné, kéž bych si mohla přčíst prolog... Rychle další, prosím...
dalsi
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!