Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez volby 6. kapitola

2.misulkavec-Zabiják

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bez volby 6. kapitolaEdward využije Bellina tvrdého spánku a beztrestně jí dělá celou noc v nemocnici společnost. O co klidnější však byla noc (tedy skoro), o to bude zajímavější ráno, kdy ji poveze domů.

16.12.2009 (12:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 9161×

6. kapitola

Cudnost ti asi moc neříká co?

(pohled Edwarda)

Chvějící rukou jsem opatrně otevřel dveře, jako bych ji mohl vzbudit. Došel jsem až k její posteli a sledoval jsem její klidnou tvář. Jedinou známku, kterou na ní autonehoda zanechala, byla rána na čele.

Teprve, když jsem na vlastní oči viděl, že je opravdu v pořádku. Všechno to na mě dolehlo. Ztěžka jsem se sesunul na vedlejší postel a zůstal na ní zhrouceně sedět. Znovu se mi vrátil ten děs, když ji jsem viděl, jak ji nehybnou vyndávají z auta, zatím co já musel pryč. Nechat ji tam.

Tiše jsem zaúpěl a podíval se na své chvějící ruce. Proč. Proč to udělala? Po tom všem, jak jsme se k ní chovali. Riskovala vlastní život, aby nás zachránila, přestože věděla, jaké zrůdy jsme.

Seděl jsem tam stulený a sledoval její pravidelný dech, poslouchal její pravidelné údery srdce a vdechoval její omamnou vůni. Bylo to jako droga, které jsem se nedokázal nabažit. Potřeboval jsem ji mít u sebe.

Znovu se převalila a něco tlumeně zamumlala. Sklouzl jsem z postele a sklonil se nad ní. S nadšením jsem si uvědomil, že Bella mluví ze spaní. Bylo to však jen nesrozumitelné mumlání. Přesto jsem doufal, že bych mohl alespoň takto trochu více proniknout to té hádanky, která ji stále obklopovala, když už mi její myšlenky byly zcela odepřeny.

Zůstal jsem s tváří jen kousek od ní a vdechoval vůni, která se jí linula z vlasů. Nedokázal jsem odolat její blízkosti a té příležitosti. Přejel jsem jí prsty lehce po líci a odhrnul pramen, který mi bránil v pohledu do její tváře.

Cítil jsem její teplou kůži a jemné tepání žilek pod ní, které všude do okolí šířily tu omamnou vůni. Ani nepotřebovala žádné parfémy. Sebedražší vůně by tu její jen hyzdila a ona si toho byla určitě i vědoma, protože žádnou ani nepoužívala.

Její dech se náhle změnil a její tep se zrychlil. Zarazil jsem prsty ještě stále zabořené v jejích vlasech a zůstal nehybně na místě. Doufal jsem, že se neprobudila. Nemohl bych si pak dál užívat její blízkost. Její dech však opět nabral pravidelný klidný rytmus.

Oddechl jsem si, ale jen na okamžik, protože místností se roznesl její rozespalý hlas.

„Přestaň mě oňufávat.“

Její ruka letmo vystřelila vzhůru, jako by chtěla něco odehnat a strefila mě přímo do mého překvapeného obličeje. Nebyl jsem však sám, kdo byl překvapený. Její ruka se zarazila a pak, aniž by se namáhala otočit či otevřít oči, začala zvědavě přejíždět prsty po mé tváři.

Evidentně čekala někoho jiného, protože se po chvíli otočila přímo na mě s dokořán otevřenýma očima. Její ruka stále však zůstávala zkoumavě položená na mé čelisti.

Překvapení z jejích očí pomalu vystřídal opět klid a s mírným úsměvem spustila ruku. Jako by se naprosto nic nedělo, se opět otočila a znovu usnula.

Ještě jsem stále cítil její teplý dotek na své tváři. Fascinovaně jsem na ni hleděl naprosto zmatený jejím chováním.

Sedl jsem si opět na vedlejší postel a sledoval ji až do rána.

Slunce už bylo pár hodin nad obzorem a zahaleno mraky, když Bella zamručela a přejela si ospale rukou přes tvář. Prsty jí nešetrně přejely po ráně na čele, až sykla. To ji teprve pořádně probralo. Otevřela oči a rozhlédla se znechuceně po bílém nemocničním pokoji, až její pohled spočinul na mě.

Chvíli mě zvědavě sledovala, než se jí ústa zvlnila do pobaveného úsměvu.

„Nevěděla jsem, že to Carlisle s tím nočním sledováním myslel tak doslova.“

Odhodila peřinu a sklouzla nohama dolů. Byl jsem neskonale vděčný, že alespoň tady má na sobě pyžamo.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ sledoval jsem ji zmateně, jak začala vytahovat ze skříňky své oblečení.

„Co myslíš, jdu domů.“

Zamračeně jsem ji sledoval, ale jen do té doby, než chytila spodní okraj a začala svlékat pyžamo. Rychle jsem uhnul pohledem.

„Cudnost ti asi moc neříká co?“ zabručel jsem a zaťal ruce v pěst touhou sledovat její tělo. Tohle mi určitě dělá naschvál.

„Té už jsem dávno odvykla. Na soukromí se u nás moc nehrálo,“ zamumlala přes nějakou látku. Odhadoval jsem, že si obléká triko.

„Mohl bys mě alespoň odvézt, nebo tu hodláš sedět až do večera?“

Ohlédl jsem se na ni. Už byla oblečená a nedočkavě se na mě dívala. Evidentně odtud chtěla být už co nejdříve pryč. Přikývl jsem. Už jsem ji znal na tolik, že mé odmítnutí by ji nezastavilo. Klidně by stopovala.

Došli jsme až k mému autu, kde jsem jí otevřel dveře, aby mohla nastoupit. Netrpělivě čekala, až učiním totéž. Její vůně zaplnila celý prostor auta a já ztěžka polkl. Podíval jsem se na ni. Vyčkávavě na mě hleděla.

Se zavrčením jsem se k ní sklonil. S tváří těsně u té její jsem se natáhl rukou pro bezpečnostní pás a zaklapl ho. Ta holka je vážně hodící katastrofa a zřejmě jí na tom ani nesejde.

Ještě s podrážděným výrazem jsem se rozjel.

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi to udělala?“

Nemusel jsem jí ani vysvětlovat, co mám na mysli.

„Měla jsem tam snad jen tak stát a kochat se pohledem na pět zděšených světlušek?“

„Neptám se na tohle, ale proč jsi pro nás riskovala vlastní život.“

„Život? Pche. Já bourala víckrát, než ty za celou svou existenci!“

Zastavil jsem vzpurně u krajnice a otočil se k ní. Povzdechla si.

„Prostě jsem nechtěla, abyste museli pryč. Je mi s vámi dobře.“

Zůstal jsem na ni zírat. V mém nitru řval malý andělíček, že ta holka je naprostý sebevrah a měli bychom se od ní držet co nejdál či ještě líp ji domluvit schůzku u psychiatra. Jeho hlas však zanikal, jak mu do kebule vztekle mlátil malý ďáblík, jásající tím, že jí na nás záleží i přes to co jsme zač.

Se zaúpěním jsem nastartoval a opět se rozjel.

Zastavil jsem před jejím domem a stočil pohled k ní. Ohlédla se naposledy na mě a natáhla ruku k zapínání pásu.

Ústa si mi zvlnila do pobaveného šklebu.

„Ty asi pásy moc nepoužíváš co?“

Rýpl jsem si, když jsem ji pozoroval, jak začíná se zapínáním stále vztekleji lomcovat. Zpražila mě pohledem a pokusila se z něj vysoukat spodem, což se jí také nezdařilo. Jen jsem tam seděl, pozoroval její marnou snahu a užíval si tu neplánovaně protáhlou chvíli, kdy s ní můžu být sám.

„Edwarde Cullene, přestaň se šklebit jako pitomec a laskavě mi pomoz!“

Zašklebil jsem se ještě jako větší pitomec a s jediným cvaknutím ji konečně osvobodil ze spárů bezpečného sevření.

Vyskočila ještě podrážděně z auta a dupala směrem k domu. Já zatím vystoupil a sledoval ji přes střechu svého volva. Zastavila se až u dveří. S rozpačitým výrazem na mě pohlédla.

„Mohl bys mě zítra hodit do školy? Mé auto je poněkud v nepojízdném stavu,“ přejela si rukou po paži.

„Nepojízdném stavu?“ zvedl jsem pobaveně obočí. „Myslím, že tvé auto už nejde použít ani na součástky. Budu tu.“

„Díky.“

Teprve pak zmizela ve dveřích a mě z dohledu. Povzdechl jsem si a nastoupil do auta. Příliš jsem si už zvykl mít ji u sebe. Při představ kolik nebezpečí na ni může číhat do doby, než ji zas uvidím, mi zatrnulo. To bude hodně dlouhý den.

<< Jsem poněkud úrazovější Shrnutí I ty Brute? >>

 

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bez volby 6. kapitola:

 1
1. MatikEsmeCullen
31.05.2011 [20:15]

MatikEsmeCullenJe to kraaasne a ja satasim na pokracovanie ... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře