Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beze slova - 18. kapitola - Těhotná

02.07.2011 (17:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 5836×

18. kapitola - Těhotná

Pohled Belly:

Nevím, co bych řekla. Můj život nebyl zrovna med, ale až s Edwardem jsem se cítila úplná. Konečně jsem byla pryč z Volterry a mohla si naplno užívat života. Jen mě mrzí, že Edwardovi nemohu říct vše. A ať se stane cokoliv, vždycky ho budu mít ráda. Vím, že jsem sobec, protože moje štěstí může být jenom chvilkové, ale alespoň nějaké je. Svatba, líbánky a všechno kolem bylo naprosto dokonalé. Miluji ho, tak že už to snad ani víc nejde. Vím, že mě i on miluje a to je moje největší odměna. Když jsme se s Edwardem rozhodli, že budeme mít miminko, nemohla jsem se dočkat. Už na ostrově mi nebylo ke konci moc dobře, ale nechtěla jsem Edwarda plašit, abych mu nedávala zbytečnou naději.

„Esme, mohla bych tě o něco poprosit,“ začala jsem, když jsem sešla dolů.

„Jistě, o co.“ Chovala se ke mně mile.

„Potřebovala bych odvést do nemocnice.“ Sklopila jsem zrak.

„Je ti něco, bolí tě něco,“ strachovala se.

„Ne, ale nejsem si jistá, jestli nejsem těhotná,“ vyklopila jsem jí to. Na její tváři se usadil takový úsměv, jaký jsem u ní viděla jenom u svatby.

„Ale ještě si nejsem jistá,“ usadila jsem ji. Nechtěla jsem jí dávat naději.

„Tak jedeme, potom tam seženeme Carlislea.“ Držela už v ruce klíče od auta.

„Dobře,“ zasmála jsem se a vzala si bundu.

„Jak dlouho si to myslíš,“ vyptávala se, když jsme jely směr nemocnice.

„Už od konce líbánek, ale nechtěla jsem Edwarda plašit, kdyby to nic nebylo. Ráno mívám žaludek jako na vodě, ale ještě jsem nezvracela,“ svěřila jsem se jí. Konečně jsme přijely před nemocnici.

„Fuj,“ ulevila jsem si.

„Nemáš ráda nemocnice, co?“ zasmála se mi Esme. Kývla jsem na souhlas a společně s ní jsme vyšly do nemocnice.

„Co se děje?“ přilítl k nám Carlisle, když nás nechala Esme nahlásit.

„Ale nic zlato, přijmeš nás?“ Vzala ho kolem pasu. Šla jsem za nimi.

„Tak co se děje, Bello?“ zeptal se mě, když jsme došli až do jeho pracovny.

„No, já si myslím, že jsem těhotná.“ Sedla jsem si za stůl. Nejdřív na mě vykuleně koukal, ale když ho Esme drbla do ramene, tak se vzpamatoval.

„Tak se na to podíváme.“ Položil mě na jeho stůl v ordinaci.

„Počkej,“ zarazila jsem ho a posadila se.

„Něco se děje?“ zeptala se mě Esme.

„Teď na to nějak nejsem připravená,“ řekla jsem jim pravdu, protože jestli miminko nebude, tak mě to bude mrzet.

„Neboj, Bello.“ Chytla mě za ruku Esme a já se znovu položila.

„Tak honem,“ popohnala jsem Carlislea. Carlisle mi dal gel na břicho a potom mi po něm přejel přístrojem.

„Tak co?“ nervózně jsem pobízela Carlislea. Carlisle brejlil do počítače.

„Myslím, že jsi měla správný instinkt,“ usmál se a Esme mě ještě objala.

„Nemohl bys ten obrázek vytisknout?“ poprosila jsem ho.

„Takže ještě ti vezmu krev a zaběhnu s ní do laboratoře a hned se na ni podívám. Tím to potvrdíme.“ Nabral mi krev a odběhl.

„Nemůžu tomu uvěřit.“ Koukala jsem na obrázek, na kterém jsem ještě nic neviděla, ale Esme mi ten bod ukázala.

„Moc vám to přeji a jsem ráda, že jsem u toho mohla být,“ popřála mi.

„Já budu máma,“ usmívala jsem se.

„Tak už jsem tady.“ Přiletěl Carlisle po 15-ti minutách.

„A je to potvrzené, čekáš miminko a jsi v druhém týdnu,“ poblahopřál mi.

„Jak to řeknu Edwardovi?“ přemýšlela jsem cestou domů.

„Edward bude nadšený, i když to na něho vybafneš,“ smála se Esme. Když jsme dojely domů, tak už byli zpátky. Ani jsem si neuvědomila, že jsme strávily v nemocnici tři hodiny.

„Edward bude vyšilovat,“ zhodnotila jsem situaci.

„Neboj, zas tak zlý to nebude,“ uklidňovala mě Esme. Jen co jsem vystoupila z auta, tak spustil.

„Bello, kde jste, víš, jaký jsem měl strach, nevzaly jste si mobil,“ lamentoval. Bylo mi úplně jedno, co říkal, ani jsem ho neposlouchala.

„Taky tě miluji,“ usmála jsem se na něho a vešla do domu.

„Je jí něco?“ slyšela jsem za sebou.

„Ona ti to řekne,“ smála se Esme.

„Bello, tak nás nenapínej,“ lamentovala Alice, když jsem si už pět minut vychutnávala jejich nevědomost.

„Bello, jestli nám to neřekneš, tak to vytáhnu s Esme.“

„Tak co, už to ví?“ vletěl do dveří Carlisle.

„Nevím, co mám vědět?“ rozčiloval se jako malé dítě.

„Takže tě nechává vycukat,“ smál se mu Carlisle. Seděla jsem na gauči a Edward stál nade mnou. Stoupla jsem si a přistoupila k němu. Vzala jsem jeho ruku do své a přiložila si ji na břicho. Chvilku na mě koukal, ale musím říct, že mu to došlo docela rychle.

„Pane Bože, Bello.“ Objal mě velkou silou. Potom mě začali všichni objímat, protože jim to hned po Edwardovi došlo. Nejvíc mě drtila Rose. Věděla jsem, co to dítě pro ni znamená.

„Já to nechápu,“ ozval se Emmett, který se sice se mnou objal, ale očividně netušil, co se děje.

„Budeš strejda.“ Poplácala jsem ho po rameni.

„Budu strejda?“ nechápal.

„Bože Emmette, Bella čeká miminko,“ musela mu napovědět Rose.

„Budu strejda,“ vypískl a běžel mě znovu obejmout.

„Já jsem tvůj strejda,“ promluvil na moje břicho.

„Myslím, že tě ještě neslyší, ještě ani nevypadá jako miminko,“ objasnila jsem mu.

„To nevadí, musí si zvykat,“ smál se Emmett. Najednou jsem zívla.

„Jsi unavená,“ zhodnotil Edward.

„Bylo toho na mě dneska moc,“ usoudila jsem.

„Dobrou noc,“ popřála jsem všem a šla s Edwardem nahoru.

„Chtěla bych ještě do sprchy,“ poprosila jsem ho. Edward si sedl na postel a začal mi chystat pyžamo, potom jsem odešla do sprchy. Sprcha byla příjemná, po ní jsem zabalila do ručníku a vyšla z koupelny.

„Ještě mám fotku,“ promluvila jsem na něho. Byl natažený na posteli a usmíval se.

„Tak mi ji ukaž.“ Koukal na mě jak na obrázek. Šla jsem ke kabelce a vyndala fotku našeho miminka.

„No, ale já na ní nic nevidím, ale Carlisle říkal, že vy jo.“ Sedla jsem si k němu. Zadíval se na fotku a potom se usmál.

„Měl pravdu.“ Přitáhl jsi mě k sobě.

„Udělala jsi mě tím nejšťastnějším upírem na světě.“ Začal mě líbat.

„Počkat, já myslela, že to už jsi?“ dráždila jsem ho.

„Učinila jsi mě otcem.“ Políbil mě znovu a teď už mi nedal možnost se odtáhnout.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beze slova - 18. kapitola - Těhotná: