Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bezejmenná - 9. kapitola

23.03.2009 (19:59) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2039×

Pátek. Bylo to tady.

Ve škole nevnímala. Nebo ano, ale jen minimálně.

Netrpělivě vyčkala frontu v jídelně, chvíli předstírala, že jí a pak zamířila na parkoviště. Pocítila, že se na ni Jasper pokouší aplikovat svou uklidňující schopnost, ale zároveň cítila, že to nepomáhá. Na to byla moc rozrušená.

„Za čtvrt hodiny dorazí k našemu domu," konstatoval Jasper, když nasedali do auta. Jana nejistě přikývla.

Cesta jinak proběhla tiše. Když uviděla celou Cullenovic rodinu stojící před domem, na okamžik se skoro usmála. Byli tak... dokonalí. Krásní. A smrtelně bledí.

„Zdravím," usmál se na Janu Carlisle, jen co vystoupili z auta.

---------------------- Alicin pohled ----------------------

„Dobrý den," nejistě Jana opětovala. Esme a Carlisle se na ni dívali soucitně. Chápali, že se cítí nervózně. Emmett byl bezstarostný jako vždy, těšil se, až se mu vrátí bratr. Rosalie jako vždy chladná... alespoň někdo ‚na mé straně'.

„Nazdar," zakřenil se Emmett a jen Jasperův pohled mu zabránil se k Janě vrhnout.

‚Chová se k ní tak ochranitelsky,' nespokojeně jsem si pomyslela, ‚vždyť je poloupír, nepotřebuje ochranu!'

Rosalie na Janu vrhnula pohled, kterým dala jasně najevo, že více sympatií nehrozí.

„Tak co, těšíš se, až je poznáš?" mateřsky vřelým hlasem se jí zeptala Esme.

‚Chová se k ní jako ke svému dítěti. Pokud si Jana Jaspera v blízké době nevezme, asi ji Esme adoptuje,' znechuceně jsem v myšlenkách odtušila.

„Ehm... jistě," Jana na pohled značně nervózně odpověděla a pokusila se o úsměv.

Přejela jsem ji kritickým pohledem. Nechápala jsem, proč... proč si Jasper vybral zrovna ji. Ničím nevýrazná, nudné modré oči, neprůbojná a tichá povaha... sice jsem netrpěla nějakou tou přehnanou samochválou, ale přišlo mi, že jsem... zajímavější. Hluboké zlaté oči (tedy, pokud jsem se pravidelně stravovala), lesklé černé vlasy... a rozhodně jsem měla mnohem více energie a byla průbojnější.

Přerušila jsem výčet kriticky směřované k Janě a zaměřila se na to, kdo za chvilku přijede. Edward a Bella...

Edward, bratr k pohledání. Vzhledem k jeho schopnosti číst myšlenky mi vždycky rozuměl o trochu víc než ostatní. Pokaždé, když jsem měla vizi, viděl ji v mé hlavě také. Byl mezi námi takový zvláštní sourozenecký vztah, který se částečně zakládal na spolupráci - já totiž na oplátku viděla jeho plánované činy.

A Bella... ta mi okamžitě padla do oka. Milé děvče, něčím nepopsatelným sympatické. Edwardovu volbu jsem vždy naprosto schvalovala. A dokonce jsem mohla Bellu zatáhnout na nákupy, má oblíbená činnost... krátce jsem nahlédla do budoucnosti a spokojeně se usmála. Ano, viděla jsem tam  naše další společné nakupování.

Potom mě ještě něco napadlo. Zastřel se mi pohled a uviděla jsem blízkou budoucnost.

‚Bella nebude mít Janu ráda,' spokojeně jsem pro sebe konstatovala.

‚Vlastně má hodně důvodů. Kvůli mně,' pocítila jsem jakousi spokojenost, ‚kvůli tomu, že Jana byla s upíry kratší dobu a stala se jednou z nás... a pak, Edward ztratil na vyjímečnosti, když Jana dokáže myšlenky číst taky,' s lehkým úsměvem jsem si v duchu vyjmenovala a pak jsem sebou trhla.

‚Co když mi čte myšlenky i teď?' vrhla jsem na ni zlostný pohled. Jana se na mě ale nedívala. Krčila se po Jasperově boku a vypadalo to, že se opravdu bojí i pohnout.

‚Vyplašená jak zajíc,' otráveně jsem si povzdechla a upřela oči na příjezdovou cestu. Za čtyři minuty a čtyřicet devět sekund by tu měli být.

--------------------------------------------

Jana se opravdu hodně snažila, aby na sobě nedala znát, jak moc ji Aliciny myšlenky trápily. Slyšela všechno, co si Jasperova černovlasá sestra pomyslela. Ovšem, snažila se tvářit, jako by nic. Asi se to i dařilo, protože Alice ztratila jakékoliv podezření.

Hleděla do země a odpočítávala vteřiny. Cítila svou netrpělivost, ale snažila se ovládat a dokonce se občas přinutila k úsměvu, když se střetla s něčím pohledem. Chovali se k ní neuvěřitelně vřele, cítila se provinile, když jim to neoplácela.

Zvedla hlavu. V dálce zaslechla zvuky auta, které odbočilo na cestu vedoucí k Cullenovic domu. Po chvíli se stříbrné Volvo vynořilo z hustého porostu.

Na místě řidiče seděl celkem pohledný upír s bronzovými vlasy a tmavým odstínem karamelkové barvy v očích. Z jeho tváře nebyly patrné žádné emoce, ale kdykoliv pohlédl na bledou dívku vedle sebe, usmál se.

Bella měla o něco tmavší vlasy a bledší kůži, než si Jana pamatovala z Jasperových vzpomínek. A její oči... byly o něco ohnivější, sytější a s nádechem do oranžova, než je u upírů vegetariánů běžné.

Na Edwarda se dívala zamilovaným a oddaným pohledem a jen co vystoupila z auta, vrhla se kolem krku Alici, Emmettovi, Esme a potom i Carlisleovi. Rosalie jí pouze podala ruku a když se jí podívala do očí, na zlomek okamžiku se usmála.

Jasper si s Bellou také jen potřásl rukou, ale jeho úsměv nebyl upřímný. Cítil všechno obezřetné, kritické a negativní, co vysílala k Janě.

„Ehm... ráda Tě poznávám," sklopila Jana oči, když Bellu pozdravila. Uvědomovala si stejně dobře jako Alice, že Bella si k ní těžko najde cestu. A vnímala všechno to opovržení, které bylo v jejích očích a které směřovalo na ni.

„Nápodobně," Bella skoro zavrčela.

„Ahoj," přistoupil k Janě Edward a bylo znát, že mu je líto Belliny reakce, ale sám na ni tak kritický náhled nemá. Pak náhle ztuhnul uprostřed pohybu a zamračil se.

„Promiň," zamumlala Jana a uhnula očima.

„Co se... co's mu..." taky se, ale výhružně, zamračila Bella.

„Tvoje myšlenku..." Edward se ještě nevzpamatoval z leknutí.

„To je... automatické. Já jim neřekla, aby se před Tebou skryly," zamumlala Jana.

„Jak je možné, že samy..." jeho výraz prozrazoval, že z Janina vysvětlení není ani o kapku moudřejší.

„Co se děje?" Bella byla značně netrpělivá a vrhala na Janu rozzuřené pohledy.

„Nic, klid, Bells," schovívavě se na ni Edward usmál, „jen... víš... nemůžu číst její myšlenky a to mne značně irituje," na konci si povzdechl. Jasper se neubránil uchechtnutí. Takže měl pravdu, Janina schopnost bude Edwarda zajímat.

„Jak je to možné?!" Belliny oči se zabarvily do rudooranžova.

„Nevím," Edward poraženě rozhodil rukama a Jana zabránila nepochopitelné tendenci vyprsknout smíchy. Pohled na bezradného upíra byl tak... komický.

„Může za to její schopnost. Taky umí číst myšlenky," odpověděla Edwardovi Alice, i když ten to už sám vyčetl z její hlavy. Belliny oči nabraly ještě ohnivější odstín.

„Jak je to možné?!?" nenávist v jejím hlase byla skoro hmatatelná. Jana se ale nepřikrčila strachy, měla klidný výraz a v duchu se proklínala. ‚Proč mám takovou chuť začít se smát? Právě mi tu dvě upírky projevují celkem upřímné nepřátelství a já jsem v naprostém klidu a ještě musím přemáhat smích?! Já vážně nejsem normální...'

„Netuším," odpověděla Belle a zhluboka se nadechla, i když to její tělo nepotřebovalo.

„To není možné, Edward jediný umí číst myšlenky!" Bella už skoro křičela.

‚Očividně ne, tak proč se s tím prostě nesmíří?! Jestli se k Janě jenom přiblíží se špatným úmyslem...' Jana zaslechla jednu Jasperovu myšlenku a na okamžik se vděčně pousmála. Stiskla ruku, kterou s tou jeho měla propletenou.

Edward Belle položil ruku na rameno a něco k ní uklidňujícím hlasem zašeptal.

„Půjdeme si vybalit," procedila Bella skrz zuby a velikým obloukem Janu obešla. Barva jejích očí se začala normalizovat.

„Omlouvám se," zamumlal Edward, když procházel kolem Jany a na Jaspera pohlédl se soucitem a znatelnou omluvou. Ten jen pokývl hlavou, že Edward nic špatného neudělal. To Bella se neuměla ovládat.

„Je mi líto, že..." Jasper zašeptal Janě do ucha a ta na něj pohlédla celkem vyrovnaně.

„Ty za to nemůžeš..." pousmála se na něj, „a docela její reakci chápu. Měla k ní mnoho důvodů... nevím, zda si na mě někdy zvykne," ušklíbla se.

„Půjdete dovnitř?" zpražila je Alice pohledem a chladnou masku, kterou měla speciálně pro Janu, vystřídal zářivý úsměv, jen co se otočila k Belle.

„Jistě," odtušil Jasper a přitáhl Janu blíž k sobě. Měl problém ustát emoce, které létaly ve vzduchu. Alice, Bella,... byl rád, že alespoň Jana se drží v celkem klidné náladě, i když se tomu trochu divil - podle něj si to zasloužilo skoro obdiv.

„Nic si z toho nedělej," téměř otcovsky se na Janu usmál Carlisle, když jim podržel dveře, aby mohli vejít do domu. Z patra doléhaly zvuky hovoru Alice, Belly a Edwarda, kteří vybalovali z tašek.

Emmett poskakoval po domě a dával značně najevo svou radost z návratu „bráchy", Rosaliin výraz neprozrazoval žádné emoce a Carlisle s Esme se o něčem tiše a velice rychle bavili v kuchyni. Jana vrhla na Jaspera mučednický pohled, když naznačil, že by si sednuli na gauč. Raději si stoupla ke zdi a sklopila oči.

Jasper se nad tím pousmál a postavil se k ní. Přitáhl ji k sobě o trochu blíž a obezřetně se rozhlížel po místnosti. Nelíbilo se mu, jak jeho rodina Janu bere. Jistě, Esme a Carlisle, dokonalí rodiče ve všech ohledech, ti si Janu oblíbili a byli rádi, že si Jasper někoho našel a je šťastný. Emmett, bezstarostný a veselý, si Janu rád dobíral vždy, když k tomu měl příležitost, což neměl, pokud byl přítomen Jasper, tudíž si vlastně ji nedobíral. Ale chtěl by. Rosalie si k Janě nenašla cestu a tak byla chladná a odtažitá, jako skoro ke všem. A Alice... žárlivá. A svou žárlivost dávala značně najevo.

Alice seběhla ze schodů a švitořila o tom, že by se do Bellina a Edwardova společného pokoje hodila nová skříň s velkým zrcadlem. Janu se snažila okázale ignorovat.

„Tak a vyprávějte," zakřenil se na ně Emmett a rozvalil se na gauč.

„Hmm, čím začít?" předstírala Bella zamyšlení a pak pohledem střelila po Janě. ‚Proč bych měla vyprávět v její přítomnosti?' pomyslela si a dala do toho hodně odovržení.

„Já asi půjdu," ozvala se Jana najednou a odlepila se od zdi.

„Nemusíš nikam chodit," usmála se na ni Esme, i když trochu rozpačitě. Stejně jako ostatní nechápala Janino nečekané rozhodnutí.

„Opravdu radši půjdu," zamumlala a zamířila ke dveřím.

„Proč?" Jasperův tichý hlas směřovaný k ní zněl smutně.

„Nechci tu být, když si mě tu nepřeje," Janě po tváři přeběhl úšklebek.

„Cože? Kdo?" Jasper se zdál zmatený. Teoreticky Bella i Alice, ale Alice se už trochu ovládala a tak by asi nemyslela na to, ať Jana vypadne. A Belliny myšlenky byly nečitelné...

Jana s pozvednutým obočím krátce pohlédla k Belle a pak zamířila ke dveřím.

„Ty můžeš číst její myšlenky?" vyhrkl Edward a vypadal skoro vyděšeně.

„Hmm, ano," Jana přikývla a chystala se otevřít dveře, ale upřené a zaražené pohledy všech přítomných upírů jí v tom zabránily.

„Jak... je... to... možné?!?!!" zařvala Bella a rozeběhla se po schodech do svého pokoje, kde práskla dveřmi. Všichni se za ní dívali a pak se postupně očima vrátili k Janě.

„Netuším," Jana už ztrácela trpělivost a tak protočila panenky, „ještě další otázky, na které sama neznám odpověď, nebo už můžu jít?"

„Jen běž," pousmál se na ni Jasper, ale v očích měl bolest. Bylo mu opravdu upřímně líto, jak se k ní Bella chovala. A ten výstup, který teď předvedla, tomu všemu nasadil korunu.

„Tak... se tady mějte," rozloučila se, otevřela dveře a odešla. Ušla pár kroků lidskou chůzí a pak se rychle rozeběhla. Atmosféra Cullenovic domu jí začala být velice nepříjemná. Nevěděla, kam běží, hlavně potřebovala pryč.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bezejmenná - 9. kapitola: