20.06.2013 (15:30) • Lena15 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2593×
Bella
„Bello, Bello! Bello, kde jsi?"
„Edwarde? Edwarde! Edwarde, tady jsem!" křičela jsem jako smyslů zbavená.
Hedvábný hlas připomínající rozteklý karamel opět zmizel.
„Bello, to jsem já, Jacob! Můžu dál?"
Jiný hlas přibyl do chvilkového a všudy přítomného trapného ticha. Já jen zklamaně zamrkala a zvolala ke dveřím:
„Jo, pojď dál!"
Jacob opatrně vešel pootevřenými dveřmi.
„Byl tu Charlie, sháněl se po tobě," sdělil mi rovnou po svém nehlučném příchodu. Chodil velice tiše a neslyšně našlapoval jako kočka. Přitom pravda o jeho totožnosti byla zcela jiná.
„Charlie?" zalapala jsem po dechu.
Jacob okamžitě pochopil:
„Charlie je... tvůj otec, Bello. Na něj si taky nevzpomínáš? Já myslel, že si pamatuješ všechno až po... Promiň, Bello! Já nechtěl..."
„Taky jsem si to myslela, ale najednou se mi to vypařilo z mysli. Už si pamatuji jen... jeho!" dodala jsem si odvahy, abych si znovu připomněla ten osamocený pocit bez něj.
„Jak je to možné, Bello? Přes noc nemůžeš všechno zapomenout!"
Jeho pěst přitom udeřila hlasitě do stolu. Na tom místě zbyla lehká promáčklina.
„Jakeu? Co je ti?"
Nyní jsem to byla já, kdo se staral o stav toho druhého.
„Musíš si vzpomenout... Musíš si vzpomenout..." mumlal si pro sebe a několik slz mu vytrysklo a líně se mu kutálelo po tvářích.
Vtom do dveří vrazil Charlie a okamžitě se vrhl mým směrem.
„Bello, není ti nic? Jsi v pořádku? Bello, co jsi to zase vyváděla? Víš, jak velký jsem měl o tebe strach? To, co se stalo... Já..."
Už jsem měla všeho dost! Nic jsem si nepamatovala, moje paměť na celý můj život se podobala drobnému kvítku u lesa. Musela jsem pryč!
Bez vysvětlení jsem vyrazila ven ze dveří a nasedla do svého červeného náklaďáčku Chewy. Nevěděla jsem přesně, jak se tu vzal, ale bylo mi jasné, že je to určité znamení.
***
Auto se rozjelo s mojí pomocí po silnici. Mířila jsem někam, kde mi bude snad líp. Chtěla jsem jet k domu Cullenových, ale cesta se mi ztrácela před očima. Doslova! Upadala jsem do mdlob. Poslední, co jsem viděla, byla osoba na silnici, kterou jsem se snažila nepřejet. Auto dostalo smyk a ztratilo kontrolu. Já byla okradena o vědomí!
Jacob
Charlie se šel s mým tátou dívat na televizi - právě běželo něco nedůležitého na sportovním kanálu.
„Jakeu?"
Sam doběhl ke mně a zastavil mne při chůzi k mé motorce, kterou jsem sám sestavil.
„Co... Same? Nějaký problém?"
Snaha začít přátelsky se mi moc nevydařila - proto jsem to zkusil znovu, tentokrát lépe:
„Děje se něco?"
„Ani ne tak vážného, jen jsme možná na stopě tomu cizímu..."
Přerušil jsem jej:
„Same, musím najít Bellu, než si ublíží! Hned budu zpátky!" dodal jsem rychle.
Sam jen kývl na srozuměnou a zašel do našeho domu.
Nasedl jsem na svou motorku a bleskově ji nastartoval. Motor zlostně zabručel a stroj již zajížděl zatáčkami.
***
Vítr šlehal můj obličej. Upřímně jsem doufal, že se Belle nic nestalo.
Zabrzdil jsem v okamžiku, když se přede mnou objevilo auto. Auto, které spadlo do příkopu. Motorku jsem shodil na zem do menší hromádky listí a rozběhl jsem se.
„Bello?"
Auto červené barvy nebylo možné nepoznat - sám jsem jej opravoval.
Prorážel jsem si cestu k místu řidiče. Bella skutečně seděla na sedadle - byla v bezvědomí! Zavřená víčka ve mně vyvolávala strach. Strach o Bellu! Třásl jsem jí, ale marně.
Otevřením dveří se uvolnilo její tělo a ona se nahnula na stranu. Taktak ji moje ruce stihly chytnout, než spadla. Obličej měla bledší - bledší, než před chvílí. Rty pevně sevřené v úzkou linku.
Ani obláček páry...
Vytáhl jsem ji, byla bezvládná, naštěstí jsem u ní pořád cítil tep.
Bella
Obklopená krví jsem ležela na dece. Venku! Bylo mi chladno, a tak jsem se začala otřásat tou nepředvídatelnou zimou. Cítila jsem vedle sebe známou vůni - vůni Jacoba. V mysli se mi při pomyšlení na jeho jméno objevil obrazec:
Já a Jacob jsme se procházeli po pláži. Povídali jsme si a smáli se. Bylo nám fajn a všechny starosti byly zahozeny v moři vedle nás.
Jacob byl můj přítel - můj nejlepší kamarád, jak se dalo usoudit z mé vize minulosti. Najednou jsem si vzpomněla na naše přivítání, když jsem přijela do Washingtonu. Kvůli tátovi - Charliemu - tu nyní žiji. Matka je na někde s Phillem na Floridě. Možná... Přátelé se mi prozatím rozplývali, ale jedna dívka s brýlemi a kluk s přátelským úsměvem se mi jasně ukázali v hlavě.
Alespoň něco, ne? Nečekaný příval určitých vzpomínek byl brzký...
Přesto jisté klíčové věci se prozatím vyhýbaly prozrazení!
„Jakeu?"
„Ano, Bello?" usmál se.
Má tak krásný úsměv - napadlo mne.
„Vzpomínám si na pár věcí..."
Vylíčila jsem mu obě naše setkání, krátkou vizi důvodu příjezdu a obavu o matku, která žila s Phillem, i přátele, kteří se mi vrátili. Jediné, co jsem měla celou dobu čerstvě nachystané - vzpomínky na Edwarda a ostatní Cullenovi.
„Bello, ničeho se neboj!" utěšoval mne.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Lena15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Bílá jako sníh - 3. kapitola - Vzdálená minulost: