Poslední díl. Speciální věnování je pro bráchu a mámu, kteří mi pomáhali a měli se mnou trpělivost. A samozřejmě Vám. Bonus už je napsaný, tak ho sem hodím zítra. Přeji příjemné čtení a prosím, aby mi každý tady nechal alespoň smajlíka, jenom abych věděla, že jste to četli a bavilo Vás to. Pajam
02.04.2010 (15:15) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 7379×
Epilog
Pohádková svatba se vršila ke konci a jedna záhadná bytost oslovila tu druhou.
„Chtěl bych s tebou po tom mluvit, nejlépe v nezemi, kde rozhodujeme o osudech lidí,“ špitla postava s ocasem a rohy a hned na to poodešla.
Ďábel měl v plánu velké věci. Uvědomoval si určitá pravidla, ale kdysi slíbil, že viníka nenechá bez potrestání. Šel se naposledy rozloučit se svou dcerou, která právě tančila se svým manželem a byli si tak moc zahleděni do očí, že nevnímali okolí. Nechtěl je rušit, ale přišel čas, kdy musel odejít a nechat ty dva na pospas jejich osudu.
Po rozloučení se přemístil zpět do pekla. Svlékl ze sebe svůj slavnostní oblek a přeměnil se zpět na svou podobu. Působil tak hrozivě, ale tak to mělo být. Ďábel je zlý a ať si každý myslí co chce. Trestat umí pořádně.
Hned na to se odebral do nezemě. Všude ho obklopovala jen bílá mlha. Smrtelníci si měli totiž myslet, že už jsou v nebi. Pro ty, kteří se nakonec dostala tam dolů, to bylo vlastně už utrpení, když zjistili o co všechno přišli.
Ďábel čekal. Jeho bratr se častokrát zpozdil nebo nedorazil vůbec, ale nyní musel přijít. Musí dostat trest. Panovník pekel se ještě rozmýšlel, co s ním udělá. Věděl, že žít musí. Nejen kvůli jejich matce – Matce přírodě, ale taky aby byl zachován řád.
Naštěstí se tu opravdu objevil včas s jeho všudypřítomným úsměvem.
„Co jsi potřeboval, bratře?“ zatrilkoval Bůh.
„Pamatuješ si na náš rozhovor před pár tisíci lety?“ zeptal se Ďábel.
„O čem to bylo? Nemohu si vzpomenout,“ odpověděl a začal si natáčet své zlaté vlasy na prst.
„Mýtické bytosti!“ zařval muž s rohy. Hned na to se musel pracně uklidňovat.
„Jé, no jo,“ polkl. „Dostali jsme se tehdy k nějakému výsledku?“ zeptal se značně nervózní.
„Tehdy ne,“ řekl muž tajemně a toužil si mnout ruce.
Bůh se začal tvářit zdrceně. Tušil, že mu to asi nějak došlo, ale pořád věřil, že na něj žádný důkazy nemá.
„Takže, ty už víš, kdo to udělal?“ zeptal se blonďák.
„Jistě,“ usmál se Ďábel zákeřně.
„Eh... a kdo?“ Povolil si poslední knoflíček u bělostné košile.
„Neměl bys to vědět?“
„Netuším.“ Takový nevinný obličej, jaký Bůh předvedl, neumí ani miminka.
„Ty!“ Prstem mu bodl do hrudi.
„Jak jsi na to přišel?“
„Jistě si pamatuješ na Bellu, toho anděla, kterou si teď oddával a byla i u tebe v nebi.“
Bůh si právě uvědomil o koho se jedná. Vzpomněl si na dobu před pár lety, kdy jí daroval schopnost. Tenkrát si neuvědomil, že zrovna ona se s ním skutečně setká. Ani to ještě netušil, ale nakonec se mu to hodně vymstilo. Neslíbila mu ale, že na něj svůj dar nepoužila? Mělo ho napadnout hned, že andělu z pekla se nemá věřit.
„Vybavuje se mi to,“ ztěžka polkl.
„To ona zjistila pravdu. Těsně před tím, než se k tobě vydala, dal jsem jí úkol. Nakázal jsem jí, aby zjistila tvou minulost. Momentálně ví celý tvůj život. Zná vše, co jsi kdy vymyslel, vyrobil, řekl, udělal... A tím pádem i můj problém. Slíbil jsem, že tomu, kdo stvořil mýtické bytosti zavařím. Udělám mu peklo. A hleďme... Našel jsem ho,“ dokončil Ďábel svou řeč.
„A co s ním chceš udělat?“ řekl Bůh přiškrceným hlasem.
„Měl jsem několik tisíc let, abych vymyslel správnou mstu. Tušil jsem, že jsi to udělal ty, takže jsem ji namířil přesně na tebe,“ ušklíbl se.
„Na mě?“ vypískl.
„Jistě,“ přitakal Ďábel.
„Ech... Uf... Um... Eh... A-a co?“ dostal ze sebe.
„Původně jsem plánoval něco hrozného,“ začal přecházet sem a tam, „ale to by nemuselo dopadnout dobře pro lidi. Hrál jsem si s myšlenkou projímadla a tebe. Bylo by to zákeřné a jen tak by ses z toho nedostal. Taky mě napadlo vytvořit u tebe školu pro mé andílky, ale tobě bych je nesvěřil. Nakonec to vyhrálo něco jiného,“ usmál se, „neumíš si představit, jak dlouho se u nás pořádně neuklízelo. Ty duše jsou tak líné!“ postěžoval si a náramně se bavil bratrovou bílou tváří, ve které se míhalo zděšení.
„To přece němůžeš udělat,“ odporoval Bůh.
„Právě že můžu.“
„Já to ale neudělám.“
„Ale uděláš.“ Stále se Ďábel usmíval.
„Ne!“ odporoval mu.
„Mámi!?“
Bůh pak sklapl pusou a dobrovolně se Ďáblovi podřídil. Ten tak získal svého dlouho hledaného viníka. Bůh jen dostal kartáček na zuby, mapku pekla a mohl drhnout do Aleluja.
39. kapitola <<< Shrnutí >>> Bonus
Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Black angel - Epilog:
Skvelá poviedka. Vždy som na konci čakala s vypležtenými očami. Proste super. Nemá na túto poviedku žiadnu kritiku. Tam, kde to mala byť napinavé, tak to napínavé bolo, všetko, ťo malo byť romantické bolo. Proste super. Zažalo to tajomstvom a tajomstvom to skončilo. Tie Belline poznámy boli super a presne si vedela, kedy máš začať dávať Belle pochybnosti a skúčať ju v sebaovládaní.
Páči sa mi to.
naprosto nejlepsi
jedna z najoriginálnejších a najlepších poviedok vôbec! Pobavila som sa veľmi, ďakujem.
Tohle byla prostě úžasná povídka a já ji četla jedním dechem si prostě dobrá,ba ne úžasná.
Už jsem myslela, že na trest pro Boha zapomeneš
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!