Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black.White

03.01.2010 (20:15) • RosalieRose • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2009×

Jmenuji se Isabella Swanová a mám staršího bratra Emmeta. Moje maminka a taťka nám zemřeli před týdnem a mojí jedinou útěchou je Emmet  a moje fenka Německé dogy Jane. Pro Emmeta jsem pro změnu byla útěchou já a Jack. Jack je Emmetova doga. Jane a Jack jsou dvojčátka. Teď jim ovšem je 9 měsíců a vypadají jako novorozená telata.

Musela jsem se nad tou představou usmát, z toho úsměvu mě však vytrhl Jack, který na mě skočil a povalil mě. „Jacku nech toho! A ty si pro něj pojď,Emmete!“ Řvala jsem na oba dva. Z dveří se vyřítil můj drahý bratříček a zakopl o stěhovací bednu a skončil na zemi asi půl metru ode mě. Začala jsem se nahlas smát a Emmet jenom zaklel bolestí a začal se sbírat ze země. „Jacku nech Bellu!“ Jack ze mě slezl a šel za Emmetem.

Zvedla jsem se ze země a dobalila jsem poslední stěhovací krabice. Ano, stěhovací krabice. Já a Emmet se stěhujeme do Washingtonu, do Forks. Prodali jsme tento dům a ještě jsme něco málo zdědili po rodičích, takže jsme si koupili nový domek ve Forks. Mě se tam moc líbí, protože je tam všechno zelené a je tam čerství vzduch. Zato musím s Emmem souhlasit, že tam nejsou pořádné silnice. Já a Emm máme rádi pořádnou jízdu, takže nám zdejší silnice budou chybět. „Bello! Si sbalená?“ Ozval se brácha a přišel obložen krabicemi a byly mu vidět jenom jeho svalnaté paže a za ním šel jako obvykle Jack. „Můžeme jet?“

„Jo… jen mi prosím vem tyhle dvě krabice.“ Podala jsem Emmovi ty dvě “malé“ krabice, zavolala jsem Jane a ta za mnou elegantně přišla. Vypadala úžasně vzhledem k její barvě harlekýnu (černo-bílá) se jí ta fialová mašle místo obojku krásně vjímala. Vzala jsem si klíčky od broučka a nastoupila jsem si hned po tom, co jsem podržela Jane dveře. Můj brouček je Audi R8. A Emmet má jeep. Cesta trvala asi jen 3 hodiny. Na místo jsem dorazila a byly teprve tři hodiny odpoledne. Emmet s Jackem tam byli už o dobré 2 hodiny dřív než já a tak už bylo vše připraveno na bydlení. Ladně jsem zaparkovala vedle Emmetova jeepu a vypustila jsem Jane a šla jsem do svého pokoje. „Díky Emme! Kdy jdeme vlastně do školy?“ „Už zítra… A doufám, že tam budou aspoň nějaký hezký holky.“ Odpověděl mi.

No jo, celý Emmet! Ten aby pořád taky myslel na auta nebo holky. Vyšla jsem po schodech do mého maxi pokoje a plácla jsem sebou na postel. Tu dálku jsem ale nějak nevyměřila, a tak jsem sebou místo na postel flákla na zem. PRÁSK! Najednou se ze zdola ozval hromový smích a za chvíli jsem uslyšela jak Emmet běží po schodech mi pomoct. Doběhl do mého pokoje a místo aby mi pomohl, tak se svalil na zem a smál se ještě víc. Já jsem se opatrně začala zbírat ze země a teď už jsem si doopravdy lehla na mojí obrovskou postel vedle které byla ještě jedna pro Jane.

Jane a Jack jsou opravdu velcí, takže potřebují svoje pelíšky, ale doga a pelíšek… to k sobě moc nejde, takže mají oba dva normální postele. Jane se stulila na svojí postel a usla. Já jsem ještě nějakou tu chvíli odpočívala a potom jsem se zvedla a šla jsem si vybalit pár ostatních věcí. Měla jsem na to dost času, ale taky jsem toho měla hodně.

Byla jsem opravdu ráda, že tady mám svoji vlastní koupelnu, a taky, že je jediný vstup do ní přes můj pokoj. Takže Emmet nebude mít šance mi schovávat kulmu, nebo tak podobně, což dělá Emm celkem se zálibou.

„Bello!“ Zařval na mě hystericky můj drahý bratr a já už jsem čekala, co to zase bude za vtipkování. „Co se děje?“ Zeptala jsem se s nezájmem a začala jsem si rovnat moje šminky, hřebeny a různé natáčky. Najednou jsem ucítila nějakou spáleninu a  tak jsem nechala rovnání a okamžitě jsem letěla dolů. Když jsem dorazila do kuchyně tak tam stál Emmet a v jedné ruce držel pánvičku s nějakým černým obsahem a v té druhé měl vařečku s které jakoby odkapávala ta černá hmota. Mělo to ale háček, ta hmota nekapala, ona prostě jen bez hnutí vysela z vařečky a vypadalo to, jako kdyby byla zmrzlá. A asi po minutě co jsem tam tak stála jsem si uvědomila, že ta teď už smradlavá, připálená hmota měl být karamel. Podívala jsem se na Emmeta co mi k tomu řekne, ale ten jen mlčel. „Já jsem jen chtěl vyzkoušet, jak funguje nová kuchyně a taky jsem chtěl udělat karamelovou polevu na zmrzlinu.“ Když Emmet domluvil, tak jsem se začala strašně smát. Bráška se na mě jen nasupeně díval a asi po pěti minutách ho to přestalo bavit, a tak pustil horkou vodu a snažil se ten “karamel“ z pánvičky a vařečky umýt. Emmet drhl a pořád mu to nějak nešlo dolů a já jsem dostala další záchvat smíchu. Hned jak jsem se uklidnila tak jsem vytrhla Emmovi vařečku a pánvičku z rukou a namířila jsem si to rovnou ke koši. Když jsem se vrátila tak se po mě Emm nechápavě podíval. „Ten tvůj “karamel“ bys nesmyl ani za 2 roky.“ Musela jsem se opravdu držet, abych se nerozesmála, ale to už se smál i Emm a tak jsem se k němu s radostí přidala. „Vím, že ses snažil, ale už se prosím tě nesnaž něco vařit a radši se jdi projít s Jackem do lesa.“

V pokoji jsem měla skoro uklizeno jen mi zbývalo poklidit pár krabic se šperky. Po tomto náročném dni jsem se šla naložit do vany. Napustila jsem plnou vanu vody a nalila jsem tam nějakou pěnu do koupele. Na této vaně byla obrovská výhoda, že byla zabudovaná do podlahy. V koupelně se dále nacházel sprchový kout, velké umyvadlo, záchod a kout pro saunu. Umyla jsem se a vypustila jsem vodu z vany. Učesala jsem si a vyfoukala jsem si vlasy. Voněli mi po jahodách. Vyčistila jsem si zuby a šla jsem spát. V posteli jsem se chvíli převalovala, ale potom jsem přece jenom usla.

Následující kapitolka

Autor: RosalieRose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black.White: