Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black.White - 1

04.01.2010 (14:45) • RosalieRose • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1559×

Zdál se mi sen.

Byla kolem mě tma, neviděla jsem nic ani nikoho. Najednou jsem za sebou uslyšela tiché zavrčení. Bála jsem se otočit a tak jsem tak jen tak stála. Byla jsem tak vyděšená, že jsem si ani nevšimla, že mám obličej zmáčený od slz. Přemohla mě zvědavost a tak jsem se otočila. Za mnou jsem viděla jenom nějakou šmouhu, nějakou bílou věc.

Potom se mi zdál už jen můj známý sen. Teda spíše noční můra. Zdála se mi od té noci, co mi umřeli oba rodiče při srážce s autem.

Probudila jsem se brzo ráno, mohlo být tak pět hodin. Otřela jsem si slzy a snažila jsem se usnout, i když jsem věděla, že už se mi to nepovede. Ležela jsem v posteli celkem dlouho a už jsem se začala nudit. Jane se už probudila a tak jsem jí pokynula, že může ke mně na postel. Ona byla jedinou mojí útěchou. Samozřejmě kromě Emma. Jane elegantně vyskočila na postel a lehla si vedle mě. Já jsem se nechala už po několikáté poddat svým citům. Začala jsem plakat. Po tom, co jsem se vyplakala, mi došlo, že to nebyl jen jeden “sen“. Vzpomněla jsem si na tu bílou šmouhu. Nevěděla jsem, co to bylo a tak jsem se tím dále nezabývala. Otřela jsem si slzy a zvedla jsem se z postele. Jane seskočila z postele taky a jako každé ráno šla za mnou do kuchyně. Šla jsem po schodech do té včera poprvé použité kuchyně. Vzpomněla jsem si na to Emmovo včerejší “vaření“ a musela jsem se zasmát. Připravila jsem vajíčka se slaninou pro Emmeta a pro sebe jsem nasypala do misky kukuřičné lupínky a polila je trochou medu a nakonec jsem je zalila mlékem.

Začala jsem pociťovat mírné otřesy domu a tak jsem vzhlédla ke schodům a naskytl se mi unikátní pohled. Po schodech šel rozespalý Emmet v jeho oblíbeném srandovním pyžamu s medvídky a za ním bez pochyb Jack. Začala jsem se smát a Emm se na sebe najednou podíval, aby si zkontroloval, jestli nezapomněl třeba náhodou kalhoty od pyžama nahoře. Když usoudil, že má vše na svém místě tak se na mě podíval rozespalým pohledem.

„Dobré ráno, co je k snídani?“ Klasická řečnická otázka.

Zrovna jsem měla plnou pusu jídla, a tak jsem jen rukou poukázala na stůl. Emmovi se rozšířily zorničky a vrhl se na tu snídani. Naházel to do sebe na rozdíl ode mě za pár minut. A potom zase zaplul do svého pokoje. Umyla jsem nádobí a šla jsem se podívat po Emmovi. Občas se mu totiž stávají takové malé nehody v podobě usnutí.

Vešla jsem do jeho pokoje, který spíše připomínal tělocvičnu, či posilovnu a podívala jsem se na postel. Tam ležel Emmet, který hluboce spal. Popošla jsem k posteli a pořádně jsem jím zatřásla. Emmet něco nesrozumitelně zabrblal a já už jsem si to mířila do koupelny s kýblem. Naplnila jsem plný kýbl studené vody a potom jsem se vrátila za Emmem. Vychrstla jsem na něj ten kýbl studené vody a během dvou sekund stál Emmet na nohou a prohlížel si, jakou jsem napáchala škodu na jeho saténovém pyžamku s medvídky. Jen těžko jsem potlačila smích, odhodila jsem někam ten kýbl a šla se připravit na první školní den.

Prve jsem šla do šatníku a vybrala jsem si tílko, džíny a jako poslední úžasné botky. Doplňila jsem to náušnicemi a náramkem. Potom jsem šla do koupelny a pro jistotu jsem ještě zamkla dveře do mého pokoje, kdyby Emmeta zase napadl nějaký jeho vtípek.

Zaplula jsem do koupelny a umyla jsem si zuby a obličej. Nadále jsem vytáhla šminky a začala jsem si něco vytvářet na obličeji. Vznikla z toho poměrně hezká barva. Protáhla jsem si řasy řasenkou. Obtáhla jsem si oči tužkou a napatlala jsem na sebe napřed jemně fialové stíny a kolem nich pomerančově oranžové. Napatlala jsem si na pusu lesk na rty a vytáhla jsem ze šuplíku žehličku. Narovnala jsem si vlasy a okoukla se v zrcadle. Vylezla jsem z koupelny a bylo za pět minut sedm.

„Jane, Jacku! K noze!“ Zařvala jsem na oba “mrňousky“ a vytáhla jsem je na procházku, když budou celou dobu zavřený v baráku. Sice jsme měli poměrně velkou zahradu, ale Jane ani Jack nechtěli být venku a tak to radši vydrželi doma. Asi po patnácti minutové procházce jsem bez zabloudění došla zdravá domů a mířila jsem si to do garáže.

 „Emmete! Kde jsi! Už musíme jet.!“

Zavolala jsem na Emma a nastoupila jsem do mého broučka.

„Už jdu! Dáme si závod ke škole?“ Objevily se mu jiskřičky v očích.

 „Klidně, ale podle těch silnic co tady jsou to nebude žádná zábava.“ Emmet taky nastoupil do jeho jeepu a zapnul motor. Ten jemně zavrněl a my jsme se rozjeli vstříc Forksské střední škole. Na parkovišti jsme byli asi za 2 minuty, ale stejně to bylo nerozhodně. Jak jsem se tak rozhlížela po parkovišti, tak tu byly skoro samé ojetiny, až na dvě auta na konci parkoviště. Byly to červený kabriolet BMV a stříbrné Volvo.

S Emmetem jsme zaparkovali vedle sebe a mířili jsme si to na Školní recepce. Za stolem seděla nějaká zrzavá paní s úsměvem na rtech a přehrabovala se v nějakých papírech.

 „Dobrý den, potřebujete něco?“ Zeptala se nás mile paní a já jsem se radši rychle ujmula slova, aby Emmet zase neřekl něco od věci.

„Dobrý den, my jsme tu noví, já jsem Isabella Swanová a tohle je můj bratr Emmet.“ Představili jsme se té paní a ta nám podala plánek školy a papír, na který se nám měl podepsat každý učitel.

„Děkujeme.“ Poděkovala jsem té milé paní a vyšla jsem z té malé místnosti.

První hodinu jsme měli společnou a tou byla Španělština. Hodina by mi bez Emma připadala naprosto nudná, ale Emmet je Emmet, takže jsem se celou hodinu smála jeho vtipům a naprosto jsem nevěnovala probírané látce pozornost. Učitel byl celkem milý a po tom, co nám skončila hodina, tak jsme se rozdělili. Já jsem šla na biologii a Emmet na trigonometrii. Vešla jsem do třídy a najednou se mi málem zastavil dech.

Předchozí kapitolka                  Následující kapitolka

Autor: RosalieRose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black.White - 1: