Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black. White - 2

06.01.2010 (13:15) • RosalieRose • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2058×

3.kapitolka

Písnička

V poslední lavici seděla překrásná tedy až nadlidská bytost v podobě anděla. Měl vlasy zbarvené do barvy rzi a měl překrásné topazové oči. Seděl tam jako kdyby s frustrovaným výrazem a koukal se ven z okna. Všichni si o mě něco šeptali, a mě bylo naprosto jedno o čem, teď jsem se hlavně soustředila na toho anděla. Potom jsem si rychle uvědomila, jak to asi musí vypadat a tak jsem od něj jen těžko odtrhla pohled, abych se mohla věnovat učiteli. Podala jsem mu ten papír na podepsání a on se na mě mile usmál. Úsměv jsem mu oplatila a šla jsem si sednout. Ke svému štěstí i hrůze bylo poslední volné místo vedle anděla. Sedla jsem si na židli a hodina začala.

„Koukám, že zdejší počasí ti moc nevadí.“ Promluvila ta nadlidsky krásná bytost a usmála se na mě. Podívala jsem se na sebe, měla jsem jen tenké džíny a tílko, takže to bylo trošku odvážnější do zdejšího počasí, ale mně to nevadilo. „Já mám zimu ráda, mimochodem, jmenuji se Bella.“

„Edward Cullen, těší mě.“ Promluvil znovu a teď se usmál takovým zvláštním pokřiveným úsměvem, že mi div nespadla dolní čelist. „Kdy si se sem přistěhovala? Nikdy jsem tě tu neviděl.“ Už byl skoro konec hodiny a tak už jsem si začala balit věci. Celkem jsem se divila, že ho to zajímá, ale tak když se ptá… Chtěla jsem mu odpovědět ale… PRÁSK!!! Ozvalo se z chodby a v tom se celá třída až na učitele vyhrnula na chodbu. Byla jsem s Edwardem jedna s posledních, co se dostala ke dveřím a tak už se všichni ostatní otřásali smíchem. Na chodbě ležel Emmet s nějakou blondýnou a líbali se tam. Oba dva leželi na zemi, protože pod nimi neodolala lavička, na které “leželi“. No to snad není pravda! Je první školní den, a on se tam o hodině líbá s nějakou blondýnou! „Kdo je ta blondýna?“ Vypustila jsem směrem k Edwardovi, který taky nevypadal, že by se otřásal smíchy.

„Kdo je ten svalovec?“ Vypustil také směrem ke mně a my jsme se na sebe podívali takovým zvláštním pohledem zděšení. Moc se mi nechtělo Emma představovat a Edward jako by to na mě vycítil a tak začal. „No… to je Rosalie, moje sestra.“ Přiklonila jsem hlavu na pravou stranu a povytáhla jsem levé obočí. „No… radši se ani neptej kdo je ten pod Rosalie.“ Edward se na mě podíval znovu tím frustrujícím pohledem a tak jsem to musela vyklopit. „No… to je Emmet, to je pro změnu můj bratr, ale někdy nevim, jestli ho neviměnili při porodu.“ To už ale Edwardovi cukali koutky. Ostatní se pořád koukali na Emma a na tu Rosalie jak se líbají a až teď konečně oba dva vzhlédli. Já zpražila Emmeta pohledem a ten se konečně zvednul ze země. Usmál se na všechny a jen tak si s Rosalie odkráčel v pevném sevření. „Mě z něho jednou švihne.“

„Nedivím se ti…“ Hodila jsem si batoh na ramena a vyběhla jsem ze třídy. Jeden pohled jsem ještě věnovala té už né lavičce a pospíchala jsem na další hodinu. Už jsem se těšila jak si “popovídám s Emmetem! Vešla jsem do třídy a to už se o mě pokoušel šok číslo dvě. Copak on si vážně nikdy nedá pokoj! No hádejte kdo tam seděl! Můžete jednou! Emmet se tam opět ocucával s Rosalie. Dál jsem těm “hrdličkám nevěnovala pozornost a sedla jsem si na volné místo vedle nějaké černovlásky.

„Ahoj, já jsem Alice, ty jsi tu nová, že?“ Ozvala se okamžitě ta černovláska vedle mě. „Jo, to jsem.“ Alice nevypadala zrovna tak, že by byla lehce odbytná a tohle moje tušení mi také potvrdila. „Máš nějaké sourozence?“ Tak tohle mě dopálilo. Poukázala hlavou jsem směrem k lavici, která od nás byla vzdálená asi jen 5 metrů. „Bohužel.“ V tom se Alice zakřenila a já jsem si myslela, že jsem nepostřehla nějaký vtip. No... tak prostě budu Emmeta celý den ignorovat a potom mu doma místo trestu jen seberu jeho “pyžámko“. Usmála jsem se nad tou představou jak Emmet běhá po domě jen v trenkách a hledá svoje pyžamo.

„Eh… tak to jsme na tom stejně, ta blondýnka, Rosalie, to je pro změnu moje sestra.“ Alice potlačovala smích a mě už taky začali cukat koutky. „Takže Edward je tvůj bratr?“ Alice se otočila znovu na mě a v očích jí hráli jiskřičky, ale stejně jsem jí nechápala. „Jo, ale všichni jsme adoptovaní a ještě mám přítele Jaspera.“ To je zajímavý, jsou adoptovaní a přitom jsou si tak podobní? Z myšlenek mě ale vytrhl učitel. Něco tam blábolil a já jsem klábosila s Alice.

„A proč jste se sem přestěhovali?“ Při téhle otázce mi probleskla před očima část mé noční můry. Alice, jako kdyby vycítila, že se o tom nechci bavit tak změnila téma na dvoutýdenní výlet do nějakého campu v horách. Rozhodla jsem se, že na něj určitě pojedu. Odjezd je naplánovaný už na tento čtvrtek. Jedinými problémy byli, Jane a Jack. Na konci hodiny jsem hodila věci do batohu a šla jsem se zeptat, jestli bych si do toho campu mohla vzít Jane. Prakticky nebyla jiná možnost a tak mi to učitel povolil.

Společně s Alice jsme potom šli na oběd. Koupila jsem si salát a perlivou vodu. „Kam si sedneme?“ Zeptala jsem se Alice, protože všechny stoly byly už obsazené. „Támhle.“ Alice ukázala ke stolu, kde seděl nějaký blonďák a Edward. Podle Aliciných popisku jsem si vyvodila, že ten blonďák je její přítel Jasper. Byl krásný, ale můj tip to teda nebyl, stejně jako zbytek jejich rodiny měl ostře řezané rysy a topazové oči. Vypadal celkem příjemně naladěně. Byla jsem ráda, že tam nesedí Emmet a jeho Rosalie, protože bych asi nesnesla ty jeho oblíbené žvásty a vtípky. Alice zaplula s tácem na židli vedle Jaspera a já jsem si sedla na poslední volné místo vedle Edwarda. Ten mi věnoval krásný úsměv a dobrou chuť.

Předchozí kapitolka --- Následující kapitolka

Autor: RosalieRose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black. White - 2: