Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Blackovi trochu jinak - 1. kapitola


Blackovi trochu jinak - 1. kapitola Tak a první díl. Je opět kratší, ale už teď je jasné, že tato řada bude mít nad patnáct dílků určitě... A teď k tomuto dílku. Někdo z toho může pochopit něco důležitého a jiný ne.

Taylor Black

„Ahoj, Taylor," zakřičel Paul přes celou ulici a přitom si vůbec nevšímal mého nerudného a otráveného výrazu. S povzdechnutím jsem si vzala helmu na motorku, kterou mi podával, a sedla jsem si za něj na motorku. Do školy jsme jezdili jen na motorkách a na mě při losování - které jsem si sama vydupala - vyšel Paul. S ještě větším povzdechnutím jsem se na něj přitiskla a chytila jsem se ho kolem pasu. Jemu se to podle spokojeného bručení líbilo. Tak to má blbé, chlapec. 
Náhle mnou projel záchvěv vzteku. Rychle jsem ho zahnala. Ještě před chvílí jsem si říkala, že se neproměním, a teď tu dostávám tak nebezpečné záchvaty vzteku! 
„Paule, nech si to bručení. Já tady nejsem zvědavá na tvoje záchvaty emocí. Věř mi, že bych s tebou nejraději nejezdila!" řekla jsem mu velmi klidně. Tak klidně, až mě to samotnou velmi překvapilo.
„Tak jezdi do školy s Leah. Ona jezdí sama," odpověděl mi pohotově. Že mě to nenapadlo dřív!
„No to si piš že budu. Jen mi to doteď nedošlo," odpověděla jsem mu kysele. Konečně se ho zbavím! Zalila mě taková vlna štěstí, že jsem se záchvatu vzteku vůbec nemusela bát. Byla jsem úplně v pohodě a ani se mi netřásly ruce tak, jako se mi třásly už půl roku.
Do školy jsme dojeli za krátkou chvíli. Slezla jsem z motorky a odhodila jsem helmu, kterou jsem si před tím sundala s tím, abych si nerozcuchala své dlouhé a lehce zvlněné vlasy.
Koukala jsem, jak k našim motorkám koukají všichni na škole. Holky slintaly hlavně po mém navždy dvacetiletém tátovi a kluci slintaly - k mému velkému neštěstí - hlavně po mně. Holky se se mnou všechny chtěly kamarádit a vědět, jak jsem si udělala vlasy nebo kde jsem koupila věci, které mám na sobě. Prostě chtěly vypadat jako já a moje nejlepší kamarádka Lee. 
Leah se od jednoho incidentu, při kterém málem umřeli oba rodiče, hodně změnila. Nechala si vlasy dorůst do půlky pasu, protože jsme zjistili, že srst vlků už není dlouhá podle vlasů, ale je prostě v délce podle normálních vlků. Začala nosit normální oblečení - sukně, šaty a různé halenky a tílka. Usmívala se a byla hrozně hodná a příjemná. Vyučila se švadlenou a veterinářkou. Nechápala jsem jak, ale vyučila se obojímu. Z celé smečky jsem ji - samozřejmě mimo rodičů - měla nejraději. 
Došla jsem k ní a pomalým krokem jsme se obě vydaly ke škole. 
„Lee?"
„Ano?" odpověděla mi.
„Můžu ráno jezdit do školy s tebou? Paul mi hrozně leze krkem." Při mluvě jsme si pomáhala gesty a mácháním rukama všude kolem sebe, jako bych chtěla uletět.
„Jistě, jistě. Chtěla jsem ti to navrhnout, ale potom jsem na to zapomněla." Překlad: Paul mi to zakázal, takže promiň. Já ho ták nesnáším!
„Jak já toho Paula nesnáším! To byl takový vždycky?" Co na srdci to na jazyku - to jsem byla já. Vždycky jsem plácla to, co jsem si myslela dřív, než jsem vůbec zjistila, co přesně si myslím.
Otevřela jsem dveře do nemoderní a zastaralé budovy. Podržela jsem je Leah a potom jsem do nich vstoupila také. 
Táta a máma se právě prodírali zástupem studentů, kteří pochodovali od svých aut do budov školy.
„Neodsuzuj ho. Má velmi těžký život," řekla moudře a přitom si kývala hlavou na souhlas. Vypadala jako takové ty malé hračky, které kývají hlavou, protože si je dávají lidé na palubní desku.
„Nezačni mi tu vykládat o ošklivém dětství a těžké přeměně, která ho vyrvala z normálního života." Lea otočila oči v sloup a usmála se. 
Pochodovaly jsme spolu až ke skříňkám a ignorovaly jsme obvyklé poznámky na náš účet. Hlavně holky nám nemohly odpustit to, že jsme středem pozornosti a že oni jsou vždycky v našem stínu. Jako obvykle jsem naházela nepotřebné věci do skříňky a rozloučila jsem se s Leou, která chodila do třeťáku. Měla jsem biologii - jedinou dnešní hodinu, kterou nemám s Paulem. Musím si ji náležitě užít a potom se jím nesmím nechat vyprovokovat. Někdy mi přijde, jako by mě štval právě proto, abych vybouchla. Jakej on ale bude mít prospěch z toho, když já budu vlk?

Mezitím
Jacob Black

„Bello, pochop to! Nemůžeme ji nutit být s ním do nekonečna! A navíc se pokouší ji naštvat tak, aby vybouchla a jemu je jedno i to, kdyby vybouchla někde ve škole! Ona se trápí! To ti na něm záleží víc než na naší dceři?" křikl jsem zoufalá slova na obhajobu mojí jediné a poslední dcery.
„Ale my mu nemůžeme zakázat, aby s ní byl! Zničilo by ho to... Ty si nepamatuješ, jak jsi trpěl ty, když jsi byl na Paulově místě? Jak jsi trpěl, když jsem se vrátila k Edwardovi? Jak jsi kvůli mně několikrát málem zemřel, jen proto abys mě před ním ochránil? Ty si nepamatuješ, jaká muka to pro tebe byla? A neříkej, že to není pravda, vyčetla jsem ti to z mysli," křikla mi do obličeje. Přesněji řečeno se o to pokusila. Byla pořád stejně malá, protože se proměnila tak z nenadání. Měla pravdu...
„Zase máš pravdu... Ale necháme Taylor, aby vybouchla sama od sebe a Paulovi zakážeme, aby ji provokoval a Lee dovolíme, aby ho kdykoliv profackovala." Bella se usmála a skočila mi kolem krku.
„To je můj chytrý vlk..." Slova nedopověděla, protože jsem ji už rychlostí světla nesl do prázdné učebny napravo od nás.

 


 

Prosím o to, abyste napsali nějaký ten komentář a zároveň prosím adminy a podobné lidičky, aby mi odpustily to, že jim z mých chyb a překlepů potom určitě praská hlava. Pro další díl je třeba patnáct komentářů.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Blackovi trochu jinak - 1. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!