Další zvrat... Prozradím vám jen to, že je to další věc ohledně vlčích hlav... Zbytek si přečtěte. Pegas99 přeje krásné čtení. A ještě jedna věc. U povídky je vždy nejvíc pět komentů, a tak se ptám - Čte toto ještě někdo?
04.11.2010 (07:15) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1706×
„Tati, teď jsem něco důležitého pochopila!" vykřikla jsem a škubla jsem sebou tak, až se po místnosti zlatě zalesklo.
„A na co jsi přišla, zlatíčko?" zeptal se mě.
„Vím, jak se máma proměnila!"
Sledovala jsem, jak všem v místnosti stuhly obličeje do výrazu plného překvapení - mámy proměna byla vždycky záhadou. Nikdo to nechápal a každý to řešil už od té doby, co jsem se narodila.
„Tvůj pradědeček byl zlatý vlk?" zeptala jsem se. Táta jen přikývnul, moc překvapený mým přeskakováním z jednoho tématu na druhý. Vlastně jsem neskákala - jen to tak vypadalo a mělo to tak vypadat.
„A ty jsi mámu požádal o ruku než se proměnila?" Zase přikývnul. A pořád se tvářil, jako kdybych po něm chtěla dárky k Vánocům uprostřed léta.
„Tak v tom případě je to jasné! Ty máš v žilách jeho vlčí krev a mým narozením se ta krev dala do pohybu. Máma se proměnila, protože jsi ji definitivně uvázal ke své duši - vybral jsi si ji. Ty jsi ji proměnil!" křikla jsem vítězoslavně. Cítila jsem, jak se na mě upírá několik párů očí. Dívala jsem se do tátovo tváře a pozorovala jsem, jak se jeho tvář pomalu rozsvěcovala pochochopením. Očima jsem přejela celou místnost a zjistila jsem, že to došlo všem v místnosti. Už na mě nekoukali překvapeně - oni mě obdivovali.
„Moje dceruška je princezna a ještě ke všemu chytrá..." vypadlo z táty potichu. Zasmála jsem se.
„My jdeme ven, že ano, Paule?" zeptala jsem se a poťouchle jsem se zvedla z Paulovy vyhřáté náruče a za ruku jsem ho dotáhla do lesa za domem. Usmívala jsem se nad svou silou a nad tím, že jsem se dopracovala do bodu, kdy jsem konečně našla svou druhou půlku. Část srdce jako by s hlasitým - a zlatým - klap dopadla na své místo a tím mě naplnila štěstím, které se snad ani nedá přežít ve zdraví.
S úsměvem jsem ho pustila a rozeběhla jsem se. Doběhla jsem ke kameni, který vyčníval v půdě nad srázem, a skočila jsem z něj jako z útesu. Mohutně jsem se odrazila a uprostřed pádu jsem natáhla ruce před sebe. Dopadala jsem jako vysoký, ale hubený vlk, který rozzářil okolní svět do barev zlaté barvy.
Slyšela jsem křupnutí a mohutné dopadnutí tlap na vlhkou lesní půdu, která utíkala také pod mýma nohama. Pokoušela jsem se Paulovi ztratit. Běžela jsem rychle, ale zároveň jsem nezarývala své zlaté drápy do poddajné hlíny.
Chtěla jsem se ukrýt, ale vůbec mi to nešlo. Kudy jsem chodila, tudy jsem házela zlatá prasátka.
Přeji si, aby jsem byla obyčejný hnědý vlk, řekla jsem si.
A potom všechna prasátka zmizela. Prostě byla pryč.
Prudce jsem zaryla drápy do země.
Přes Paulovu mysl jsem cítila a viděla, že už mě našel.
Neviděla jsem však mě. Viděla jsem hnědého vlka s překvapeným výrazem a rozostřenýma očima.
„Co to... Co to... Taylor?" uniklo Paulovou myslí až do té mé. Cítila jsem, jak se naše mysli prolnuly, ale nebyla jsem schopná tomu věnovat pozornost a užívat si ten krásný pocit.
„Jsem to já, ale vypadám jinak... Já už nejsem princezna?"
Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Blackovi trochu jinak - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!