Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody beauty - 2. kapitola

13.01.2010 (14:45) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1548×

Vstala jsem rychle ze židle že jsem málem spadla, ale naštěstí moje tělo mělo smysl pro rovnováhu a tak jsem mohla v pohodě pokračovat. Vyběhla jsem do druhého patra a pokračovala dál ke mně do pokoje. Otevřela jsem dveře a skočila po tom mobilu co mě vytrhl od mého meditování nad jídlem. Vletu jsem chytla ten mobil a doskočila na postel.

„Ano?“

„Je tam prosím Rosalie Lilian Hale?“ zeptal se neznámý hlas.

„U telefonu.“

„Ah, dobrý den slečno. Tady je společnost Armani. Chtěli bychom se vás zeptat, jestli by jste nechtěla dělat pro naši firmu.“

„Říkáte Armaniho značka?“

„Ano.“

„Co ta práce obnáší?“

„Skoro nic, je to poblíž vašeho bydliště v Jacksonvillu. Měla by jste volný prostor. Tím myslíme málo pracovní doby a hodně peněz. Módní přehlídky a další co znáte.“

„Aha, to bude problém. Teď bydlím v Biloxi a… chodím na střední v každodenním studiu.“

„Nepřesvědčíme vás ani když vám pošleme fotku vašeho parťáka? Je v branži sice nový, nemá žádné zkušenosti, ale k vám by se pořádně hodil.“

„Podnikala jsem sama.“

„Ano,  ale Mishel je vážně jak dělaný pro vás. Fotili by jste prádlo pro Armaniho, kabelky  a taky nějaké ty šaty kostýmy.“

„ Spodní prádlo?“

„Ano, je s tím nějaký problém?“

„No já- už jsem se rozhodla. Nemám zájem promiňte.“

Položila jsem to. Pomalým krokem jsem se vrátila k mé večeři. Nemohla jsem přijít na to, kde vzali moje číslo a jak si vzpomněli zrovna na mě. Ale byla jsem ráda že už to mám za sebou. Dole jsem slyšela, že mi někdo klepe na dveře. Jednou mobil, teď dveře. Převrátila jsem nad tím oči. Vždyť bylo něco kolem sedmi.

Zkontrolovala jsem se v zrcadle. Byla jsem sice v noční košili, ale to musí zpravit župan. Zase jsem seběhla se schodů a šla k těm dveřím. Někdo držel ruku na zvonku, takže pořád nechtěl utichnout a vydával ten děsivý zvuk.

„Už letím.“ Křikla jsem a šla už před poslední předsíň. 

„Čau sousedko!“ zahulákal někdo ze tmy až jsem se lekla.

„Ano?“ zeptala jsem se.

Ze tmy se vynořila mladá paní. Na pohled vypadala mile. Srdcový obličej, vřelý úsměv, byla nádherná a vedle ní muž. Sice jsem se jich zase lekla, ale taky jsem si nemohla nepovšimnout, že vypadali jinak než všechny páry které jsem dosud viděla. Vypadali nějak šťastně. Že by i takový vztah fungoval mezi mužem a ženou?

„Ahoj, já jsme Esme Cullenová a tohle je můj manžel Carlisle. Nechtěli jsme tě vylekat, jen že má jako jediná dům v okolí a tak jsme se rozhodli tě navštívit, ale asi jdeme moc pozdě?“ zeptala se nejistě Esme a projela mě pohledem.

„Oh, těší mě. Pojďte klidně dál, jestli vám nevadí právě večeřím, tak jestli by jste nepočkali zatím v obýváku. Nebo si něco dáte?“ zeptala jsem se mile a Esme se na mě usmála, byla vážně milá.

„Ne děkujeme, jedli jsme doma.“ Ospravedlnila je.

Kývla jsem hlavou a pokynula jim ať mě následují. Potom jsem máchla rukou k obýváku a sama šla do kuchyně. Na stole ležel nedojedený rohlík se sýrem a salámem. Rychle jsem ho dojedla a zase se vracela k tomu šťastnému sousedskému páru.

Vešla jsem do obýváku a zkameněla jsem. Místo dvou lidí tam bylo sedm osob. Esme s Carlislem seděli vedle sebe.Potom nějaký brunet asi v mém věku seděl s dívkou stejného odstínu vlasů. Potom ještě nějaký vytáhlý blonďák který se držel za ruku s dívkou která se momentálně dívala do mojí zahrady, ale připomínala mi docela tu Alici z dneška a pak ještě jeden hromotluk, který se opíral o křeslo a sledovala jejich rodinku.

„Páni, vás teda je.“ Ujelo mi a hned jsem se chytla za pusu. Všichni se na mě podívali a měřili si mě pohledem.

„Hele, ty seš ta holka z obchoďáku.“ Vykřikl ten hromotluk, jak jen se jmenoval?

„Jé, máš pravdu je to ona. Ale jmenuje se Rosalie tupče.“ Okřikla ho zase Alice.

„Vy se znáte?“ ptala se Esme.

„Ano, tady váš… Ehmm…“  už jsem chtěla říct tupec, když ho Alice tak krásně pojmenovala.

„Emmett.“ Připomněl mi svoje jméno a zářivě se usmál.

„Emmett.“ Řekla jsem aby ho to potěšilo. „Do mě v obchodním domě narazil a já skončila v pivě že?“

„Já za to nemůžu přehlídl jsem jí.“ Řekl a díval se do země.

„Přehlídnout můžeš jenom Alici, ta je cvrček.“ Zasmál se ten brunet a dostal od Alice nepěkný pohled.

„Takže já jsem se nepředstavila jsem Rosalie Hale.“

„Edward.“ Představil se ten brunet a kývl na mě.

„Bella.“ Usmála se na mě ta dívka po jeho boku.

„Jasper.“ Řekl poslední obyvatel jejich rodiny.

Posadila jsem se do posledního volného křesla a každého si důkladně prohlížela. Nevypadali jako rodina, děti byli na Esme a Carlislea moc mladé, ale spojovali je ostré rysy a zlaté oči. Byli vlastně i docela pěkní, asi nejhezčí lidé jaké jsem kdy potkala, ale to asi byl vliv velkoměsta.

„Bydlíš tady z někým Rosalie?“ ptal se opatrně Carlisle.

„Ne, bydlím tady úplně sama. Teta mi jen přispěla na tenhle dům a víc se o mě nestará, někdy zavolá když jí příjde nabídka, nebo když jsou s její dcerou problémy, ale jinak se moc nekontaktujeme.“

„A kolik ti je.“

„Před týdnem mi bylo osmnáct a vám?“

„Mě je 34, Carlisle má 30, Edward 17, Bella 18, Alice 17, Jasper a Emmett 19.“

„Promiňte že se tak ptám Esme, ale nejste trochu moc mladá na 19 letého  syna?“

„Tykej mi prosím a Emmett ani Jasper nejsou moji. Nikdo znich, teda jsou ale jen podle papírů. Adoptovali jsme je všechny.“ Řekla a všem se zachmuřil obličej.

„Aha.“

„A co ty? proč tu bydlíš sama?“ zeptal se mě Carlisle

„Táta odešel a … máma se zabila.“

Moje shrnutí povídek

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody beauty - 2. kapitola: