Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody beauty - prolog

11.01.2010 (15:00) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2360×

Malá Rosalie Lilien Hale se točila v kuchyni kolem svojí matky a radostně se usmívala, když se jí mezi prsty dostalo vajíčko.

„Rosalie Hale! Ty zkazíš všechno na co sáhneš, utíkej do obýváku, tatínek za chvíli  přijde.“ Smála se jí maminka a hodila na ní malinký poprašek mouky.

Rosalie vyjekla a utíkala do jejich obývacího pokoje. Sedla si na obrovský koberec a sledovala všechno kolem sebe s úsměvem. Blonďaté pramínky jejích neposlušných vlásků jí spady do tváře a ona se je odborně strčila za ucho.

Z venku se ozval zvuk brzd a pak silné prásknutí dveří. Rosalie zatleskala a běžela ke dveřím za tatínkem. Stoupla si přesně doprostřed,  tak aby jí ale otvírací dveře nepraštili do čela, věděla že by jí to moc bolelo. Když tatínek otevřel, skočila mu jako piraně na nohu a odmítala jí pustit a tak byl nucen jít s malou Rose na noze do kuchyně.

„Mohla bys prosím tě říc něco tvé dceři?“

„Rosalie, zlatíčko slez z něho.“ Cukrovala maminka a tak se Rosalie pustila.

„Musíš jí tak rozmazlovat?“

„Do toho ti nic není Tome.“

„Ne, není máš pravdu Marie.“ Řekl potichu ale pak pokračoval hlasitěji. „Vždyť ani není moje.“

„Tatínku, ale já jsem tvoje.“ Pípla Rose a ukázala mu své zoubky.

„Tome, ne před ní.“ Sykla její matka.

„Rosalie, necháš nás prosím na chvilku samotné? Mě a maminku?“

„Ne!“ vykřikla Rose a zvonivě se rozesmála.

„Broučku běž, potom dostaneš bábovku.“ Lákala jí maminka, protože tušila, že ten rozhovor by nerada slyšela.

S Tomem se poslední dobou hádala a to hlavně kvůli ní. Už ho nebavilo být dokonalým otcem.  Její první manžel utekl jen se Rosalie narodila a Tom tu byl až do teď, šest let ale už ho to nebavilo. Podle něj byla její Rosalie rozmazlený fracek.

„Bude tlustá, jestli jí tak budeš vykrmovat.“ Postěžoval si, jen co Rosalie zmizela.

„Já jí budu mít ráda, i když bude široká.“ Sykla a dál se věnovala vaření.

Rosalie se vyšplhala do křesla kde seděl jenom tatínek. Tohle bylo poprvé, co se tam vyškrábala sama, ne že by byla líná, ale ono bylo moc vysoko a tak na sebe byla hrdá. Po zdolání tohohle toho Mount Everestu jí zastihla únava a víčka jí lehce klesla. Sklopila hlavu a natáhla si nohy. Ona o sobě byla kouzelné dítě a co teprve když spala! I některé starší slečny se jí nemohly v kráse rovnat. Už teď!

„Mám vás plné zuby! Tebe i té malé! Jste jak pijavice vysáváte ze mě život i peníze!“ křičel Tom v kuchyni, když Rosalie spala.

„Tome ale ty víš -“

„Jasně jsi matka, musíš se starat o dítě! Taky jí můžeš strčit do školky, teď už vlastně do školy, co bude příště necháš jí vyučovat doma? Kam by to dospěla s tvou inteligencí!“

„Neurážej mě!“ vykřikla. „Rose půjde příští rok do první.“

„To už bude pozdě, mě rodiče začali adaptovat na lidi v mých čtyřech letech a ona viděla jen tu tvou sestru.“

„Ona není ty!“

„Bude se lidí bát! Chceš mít dceru sraba?“

„Takhle o ní nemluv.“

„Víš co Marie? Končím.“  Řekl klidně.

„Co?“

„Končím, drž se.“ Řekl a obrátil se.

„Tome!“ sykla na něho když se otočil a odcházel.

„Tome! Pojď zpátky.“ Neotočil se.

„Tome prosím.“ Řekla už polohlasně, protože se jí z očí začali drát slzy.

„Tome nedělej to. Prosím.“ Zakřičela a několikrát se jí zlomil hlas.

Tom jen na ní podíval, nasedl do svého auta a odjel. Bez rozloučení, bez ničeho. Tohle byl vážně konec. Konec jejího vztahu. Marie se zhroutila na podlahu v předsíni a začala vzlykat. Dívala se z otevřených dveří na jedno prázdné místo a hlasitě vzlykala.

Malá Rosalie se probudila a viděla maminku vzlykat. Seskočila s tátového křesla a utíkala za ní. Trochu se zarazila, protože jí ovál ledový vítr, ale pak přišla až k ní a jejíma ještě drobnýma ručičkama objala její trup a začala jí utěšovat.; „To bude dobrí mami.“ Říkala a hladila jí po vlasech, tak jak to odkoukala od její babičky která už zemřela.

„Rosalie ty to nechápeš, to nebude dobrý!“

„Ale ano bude!“ usmála se.

Rosalie štvala maminku jejím věčným optimismem. Nic nebrala vážně, ale proč taky, když byla malé dítě. Jenže Tom měl pravdu, měla se aspoň trochu civilizovat, vědět co je svět zač, i když to na ní bylo moc brzo.

„Rose, běž prosím spát do svého pokoje.“

„Teď jsem spinkala v tátově -“

„Běž!“

„Tak jo.“

Vyhrkla najednou a radši odcupitala ke schodům. Tam se ještě jednou podívala na maminku a vyšla schod po schodu až ke svému pokojíčku.  Skočila a otevřela si tak dveře. Nahmátla si pod pokývkou pyžámko a rychle se na něj nasoukala. Potom skočila do načechraných peřin a chvíli si připadala jak na měkkém obláčku. Usmála se a těšila, kdy jí maminka příjde popřát. Očka se jí klížila, ale ona si nařizovala, že maminka příjde a že musí počkat jen chvilinku. Pět minut… deset minut… čtvrt hodiny.

Rosalie už se mračila na strop, protože vážně byla unavená. Seskočila a zase běžela ke dveřím pokoje. Svým šikovným manévrem si otevřela a právě v tu ránu se ozval v domě hlasitý výstřel. Rosalii to zarazilo ve dveřích, protože vůbec nevěděla co to je, ale pak se rozletěla za maminkou, v domění že snad něco pustila, ale když přiběhla, leželo tam její tělo v kaluži krve.

Koukne na ní a vidí ji s podobnou puškou, jako nosil Tom z práce. Marie měla rozhozené ruce a křečovitě jí objímala. Rosalie kolem ní prošla a přiběhla ke kuchyňské lince, kde vzala její malinký hadřík který dostala a šla zpátky aby to mohla vytřít. Začala utírat nejdřív od její pravé ruky protože tam bylo krve nejvíce. Sama si do ní namočila celé šaty a konečky zlatých vlásků. Krev se jí dostala i na obličej, když si jej otírala od námahy a nemizící krve.

Místností se rozzvučel telefon a Rosalie ho šla zvednout.

„Halo?“ zeptal se její roztomilý hlásek.

„Ah, Rosalie dáš mi prosím maminku?“

„Této! Já nemůžu, maminka se se mnou nebaví, asi se zlobí protože převrhla kečup a je po celé předsíni a ještě navíc se nechce hnout.“ Žalovala tetičce.

„Cože dělá?“

„No já byla nahoře a dole se ozvala rána od toho kečupu, přiběhnu maminka leží na zemi nehýbe se a nemluví se mnou v kaluži kečupu. Tak jsem to začala uklízet, však ona potom na mě bude hrdá.“

„Můj bože.“ Zašeptala do telefonu její teta.  „Tak dobře Rose, zůstaň v klidu, nic neuklízej běž do obývacího pokoje a počkej tam na mě. Do deseti minut jsem tam.“  Říkala panicky i když se snažila tu malou nevykolejit.

„Dobře.“ Zasmála se

Dala zpátky telefon a pak maminku objala ještě kolem pasu a šla do toho obývacího pokoje. Od krve teď měla celé ručičky a taky obličej společně s vláskama a oblečením. Teď si sedla jen na koberec, protože na vyšplhaní na gauč byla moc unavená s předešlého úklidu.

Z venku se začala ozývat siréna, která se blížila k domu. Rose strnule seděla i když byla napnutá jako luk. Tatínek jí říkal, že sirény nikdy nevěstí nic dobrého, ale nikdy neviděla zdroj a chtěla se podívat, ale stejně nakonec zůstala sedět, dokud se na dveře neozývalo ohromné bouchání.

„Ano?“ zeptala se slušně když rozrazila dveře. Policajti a záchranáři se jí lekli, když byla celá od krve, byl to pohled jako z horroru.

„Kaile! Pojď jí zkontrolovat.“ Skřikl jeden.

„Kde máš maminku maličká?“

„V předsíni, ona spinká víte? Maminka rozbila kečup a protože měla moc si lehla na zem, no tak jsem jí chtěla pomoc a utírala jsem to místo ní, ale moc mi to nešlo a tak se na mě trochu naštvala a nemluví.“

„Jak dlouho tak leží?“

„Nevím. Tatínek odešel a tak maminka brečela no tak jsem za ní šla, ale poslala mě spinkat. Vždycky mi říká pohádku a když nepřišla asi po čtvrt hodině, tak jsem sešla za ní podívat. Ozvala se ta rána toho padajícího kečupu a pak jsem začala vytírat.“ Pokrčila rameny a usmála se.

Z místnosti zakýval doktor na policajta, že matka už je někde v trapu a tak on sbíral veškerou odvahu jak to říct té malé, která překypuje veselím. „Víš holčičko, to  červené nebyl kečup.“

„Ale kdeže, byl.“ Smála se mu. „Co jiného je červené.“

„Krev.“ Řekl a skousl si ret, nedokázal odhadnout dětskou reakci.

„A kde by se tady vzala krev?“

„Z jejího těla, víš holčičko ona je mrtvá.“

„Není.“

„Je.“

„Ale vždyť…“ nedokončila, konečně začala chápat trochu situaci. „Mami. Mami.“ Zašeptala a pak se rozbrečela.

„MAMI!“ zakřičela do vzduchu a každý sklopil hlavu nad tímhle neštěstím.

Moje shrnutí povídek

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody beauty - prolog: