Moje nová povídka vypráví Edwardovi, který jednou potká dívku, která ho doslova uhrane. Záhadná cizinka ovšem zmizí stejně rychle jako se objeví. A i když Edward zjistí, kdo vlastně je, přesto se za ní nemůže vydat. Příběh vypráví o touze, přání, smutku i zklamání...
16.11.2010 (11:00) • Anastacia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1224×
Blue Eyes - 1. kapitola
Edward
Běžel jsem lesem a nechával jsem své myšlenky volně proudit. Konečně jsem doběhl Alice s Jasperem a Emmetta s Rose. Byli jsme společně na lovu a teď se již vraceli domů. Bylo něco okolo tří hodin odpoledne a slunce bylo zalezlé za mraky jako obvykle. Moc jsem nevnímal okolní svět, když mě náhle z mého zamyšlení vytrhl výkřik. Byl plný bolesti. Věděl jsem, že ten kdo ho vydal, musí velmi trpět. Všichni jsme sebou polekaně trhly. Nikdo nechápal, co se děje. Emmett se vzpamatoval jako první a nebyl by to on, kdyby ho jeho zvědavost nedonutila, vydat se za tím výkřikem. Nikdo jsme nic nenamítali a následovali ho. Křik byl stále hlasitější, jak jsme se přibližovali blíž a blíž. Najednou se před námi les rozevřel a my spočinuli na malém palouku. Uprostřed stála dívka - tedy upírka. Byla otočená zády k nám, takže jsem jí neviděl do tváře. U nohou se jí svíjel ten, který vydával ty strašné výkřiky. Stále křičel, svíjící se bolestí. Nebylo pochyb, že to ona mu způsobuje tu bolest. Každý z nás to poznal. Stáli jsme tam, zcela ochromeni tím, co právě vidíme. Najednou jsem si uvědomil, že neslyším její myšlenky. A vlastně jsem byl za to rád. Nechtěl jsem vědět, jaké myšlenky má někdo tak krutý.
Chtěl jsem pokračovat v úvahách o tom, kdo je, ale v tu ránu si uvědomila, že již není sama. Prudce se otočila. A já jí konečně pohlédl do tváře.
„Uhhh!" vydechl jsem. Měl jsem pocit, že hledím na anděla. Byla to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy viděl. Měl jsem nutkání mrkat nad tou krásou. Byla dokonce krásnější než Rose - jo, jasně, s Rose jsme se moc nemuseli, ale přesto jsem uznával, že je krásná. V porovnání s andělem, který tady stál, byla ovšem nic.
Můj anděl měl dlouhé černé matné vlasy až do pasu, které jí splývaly po ramenou a zádech. Obličej byl, bílý jako sníh. Dokonale vykrojené rty byly světlé. Malý nos měla teď mírně nakrčený. A ty oči. Byly jasně její dominantou. Byly velké a pronikavé. Hustě orámované černými řasy. A co mě zaujalo nejvíc – byly modré. Ano jasně modré. Na okraji velmi tmavé a uprostřed naopak světlé.
Byla velmi překvapena, že nás tu vidí, stejně jako my. Znovu se otočila tentokrát zpět na svou oběť.
„Škoda, že to už musím skončit," zašeptala. Trochu se mi ulevilo, že už konečně ten hrozný nářek, trhající mně i mím sourozencům uši, konečně přestane.
Čekal jsem, že ho začne trhat na kusy a pak spálí ale ona se na něj jenom podívala s neskutečnou krutostí v očích a najedou byl konec. Bylo to velmi rychlé, takže jsem to nedokázal plně postřehnout, ale bylo to, jako kdyby ten upír prostě vybuchl. Ano, prostě se jen tak rozletěl na miliony kousíčků.
Všichni jsme byli velmi ohromeni, až na Jaspera. Koukal na ni plný překvapení a ještě něčeho, co jsem ovšem nedokázal plně pojmenovat. Působil ovšem tak, že ji zná. I ona vypadala, že je jí povědomý, ale že si nějak nemůže vzpomenout.
„To snad není možný. Vážně je to ona," vykřikl v duchu Jasper.
Projela mnou ostrá vlna žárlivosti. Takže Jasper zná tohoto úchvatného anděla? To je tak nefér.
Myšlenky ostatních byly velmi podobné.
„Kdo to sakra je?" mysleli si. Každý k ní ovšem choval jiný cit.
Rose žárlila, protože poznala, že je daleko krásnější než ona. Emmett ji považoval za velmi sexy a přitažlivou. Alice k ní okamžitě pocítila sympatie, protože byla velmi hezky a moderně oblečena. Z čehož usoudila, že musí mít ráda nakupování a módu obecně. A já k ní cítil určitou přitažlivost, která mě nutila ji uctívat a zbožňovat.
Co to se mnou sakra je? Musím se okamžitě trochu vzchopit. Snažil jsem se od ní odtrhnout pohled, ale moc mi to nešlo.
Znovu nás všechny sjela pohledem, pak se otočila a byla pryč. Ještě chvíli jsme tam všichni stáli naprosto ohromeni. Vytrhl mě až Emmettův hlas.
„Připadalo vám to taky tak divný?" zeptal se.
„Jo, ještě nikdy jsem nic takového neviděla," podotkla Rose.
„Jak to udělala?" zeptala se, ještě zcela omámena Alice.
„Ona má takový dar. Dokáže se na někoho zaměřit a on pak prostě exploduje,“ podotkl Jasper.
Asi bych se ho měl zeptat, jak to všechno ví. Ale stále jsem byl omámen tím krásným andělem zkázy. Ucítil jsem na svém rameni ruku.
„Jsi v pořádku?" promluvila ke mně Alice, čímž mě vytrhla ze snění o ní.
„Jo, to víš, že jo, tak jdeme," rozběhli jsme se domů. Znovu mě napadlo, odkud ji Jasper zná. Však já to z něj dostanu.
CO MYSLÍTE, MÁM POKRAČOVAT???
Autor: Anastacia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Blue Eyes - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!