Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bohatá vs. čupr! Která? 12

01.09.2010 (20:15) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2311×

12. kapitola


Vešla jsem a nevěřila svým očím…

Edward neseděl sám, ale ve společnosti mé nepřítelkyně – Ash. Ale co bylo horší! Její jazyk byl v jeho puse! No… fuj! To je… fuj! 
Vytřeštěně jsem na ně hleděla. To jsem byla pryč tak dlouho? Bože… – koukla jsem se na hodinky – ne, jen pět minut. To je kráva! Krůta…

Hlavou se mi honily miliony nadávek. Všechny typy, ale všechny ty hrozné. Já Edwarda Ash jen tak nenechám! 
Na tváři se mi vykouzlil škodolibý úsměv.

Chce válku? Má ji mít!

Šla jsem k nim. 

„Edwarde?“ řekla jsem mile. Odtrhnul se od té krůty a kouknul na mě. 
„Dej mi moje pití, prosím. A dávej si pozor. Tvoje společnost strašně slintá,“ podívala jsem se na ni opovržlivým pohledem. Ash na mě jen čuměla s pusou pootevřenou.
„Co jsem říkala…“ dodala jsem ještě, kývla hlavou směrem k Ash a otočila se. Odcházela jsem kočičí chůzí. Šla jsem za Rose. 
„Rose, nepojedeme už?“ zeptala jsem se, jakmile jsem k ní došla. 
„Jo… Už mě to tady nebaví,“ řekla a zvedla se z Emmova klína. Emm ji napodobil. 
„Kde je Edward?“ zeptal se Emm. 
„Nahoře cukruje s paní síťkovanou,“ zašklebila jsem se.
„Děláš si ze mě prdel?“ zeptala se mě Rose nevěřícně. 
„Ne,“ řekla jsem pouze. 
„Ten ať si mě nepřeje. Blbec jeden blbej,“ nadávala. Emm na ni jen překvapeně zíral.
„Tak jo. Jdu tam,“ řekla Rose, ale otočila se na mě. 
„Kde je?“ zeptala se. Já ji chytla za ruku a odvedla ji ke dveřím do místnosti. 
„Počkáme u auta,“ řekl Emm, který šel za námi. Rose jen přikývla a vešla.  
„Tak pojď,“ řekl Emm.
„Tohle si nenechám ujít,“ řekla jsem s posměchem v hlase. Rose nechala pootevřené dveře. Nakoukla jsem do nich. Emm ani chvilku neváhal a taky se podíval, co se bude dít. Moc dobře jsme je i slyšeli.


Naštěstí se už necumlali. Rose přišla až k nim a odkašlala si. Edward i Ash se na ni podívali.
„Takže ty sis nevzal prášky?“ vyjela na něj. 
„Co ti je?“ zeptal se naštvaně Edward.
„Mně nic. Tobě ale asi hráblo ne? Tahat se s takovou ehm...“ pohodila směrem k Ash rukama, „... blondýnou,“ dokončila.
„Pro tvé zjištění, jsi taky blondýna,“ připojila se Ash. 
„No neříkej? To bych nevěděla! Vždycky jsem si myslela, že mám vlasy žlutý,“ řekla ironicky Rose, ale jakmile viděla výraz Ash, odfrkla si. 
„Jasně že vím, že jsem blondýna, ty náno. Myslela jsem to ironicky, ale ty…“ pokývala hlavou. 
„Co tě tak žere?“ vyjela na ni Ash a Edward jen přihlížel. 

„Víš co? Jsi to ty… A taky to, že se můj bratr zahazuje s holkou, která má IQ pod mínusem,“ řekla s klidem v hlase. Jak jen to ta Rose dělá? Jednou řve a pak se přímo vysmívá do obličeje. 

„Co to meleš?“ hřměla Ash. Rose jen protočila očima a řekla něco v cizím jazyku, asi Němčina. 
„Sprichst du Deutsch?“ zeptala se. Já koukla na Emma.
„Ptá se, jestli umí Německy,“ protočil očima. Potom se zeptala ještě ve Francouzštině a Španělštině. Nejsrandovnější však bylo, když se zeptala Rusky. Smála jsem se jako debil. 
„Jednoduše...,“ přehlížela Rose pohled od Ash, „... buď jdeš s námi, teď. Nebo si jdi, kdy chceš,“ pokrčila rameny.
„Jeďte si sami. Domů se dostanu,“ odfrknul si Edward a mně se na tváři usadil bolestivý výraz. Rose se od nich otočila a vydala se ke dveřím, za kterými jsme s Emmem stáli. Otevřela a Edward mě uviděl. Jen jsem nahodila pohrdavý pohled a odešla společně s Rose a Emmettem do auta.


Když jsme dojeli ke Cullenům, spadla mi brada až na zem. 
„Ty vole, to je nádhera,“ řekla jsem celá udivená.
„Spíše… Ty Esme,“ zasmála se Rose. 
„Čumíš, co? To naše maminka!“ usmál se Emm, jako nějaké dítě. 
„To čumím,“ přikývla jsem. 
„Tak tady nestůj a pojď, čumět můžeš i v domě,“ popohnala mě Rose. A já se tedy vydala za ní. Vyšla jsem pár schůdku, které vedly ke vchodovým dveřím a Rose mi otevřela. Pobídla mě, ať vejdu a já tak udělala. Vevnitř to bylo snad ještě krásnější, než venku. Všechno tak elegantní a vkusné. Tak zastaralé a přitom tak moderní. Bylo to něco úchvatného.


„Líbí se ti to?“ vyrušil mě s prohlídky velmi příjemný hlas. Otočila jsem se za tím směrem a na schodech uviděla stát krásnou paní. Mohlo jí být sedmadvacet, možná míň. Měla srdcovitý obličej a medové vlasy. 
„Dobrý den,“ usmála jsem se na ni. Ona mi úsměv opětovala.
„Ahoj,“ pozdravila mě. 
„Bella…“ podala jsem jí ruku, protože mezitím došla až ke mně. 
„Paní Cullenová…“ začala jsem, ale přerušila mě.
„Pouze Esme,“ usmála se.
„Esme, máte nádherný dům,“ pochválila jsem. 
„Děkuji. Je to moje práce,“ opět se usmála.
„Mami? Já teď Belle ukážu její pokoj a dám jí nějaké věci,“ vložila se do rozhovoru Rose. 
„Dobře,“ kývla Esme a odešla si sednout k televizi. 
„Tak pojď,“ táhla mě Rose za ruku nahoru po schodech. Jen jsem za ní – skoro – běžela. 
Dorazily jsme k jedněm dveřím, které byly na konci chodby. Otevřela je a mně se naskytl pohled na krásný pokoj. Jedna stěna byla obsazena knihami a různými CéDčky. Další byla celá prosklená. Všemu tomu vévodila ohromná postel. Byl to krásný pokoj. 
„To je tvůj pokoj,“ usmála se Rose. 
„Vážně?“ divila jsem se.
„Ano, vážně. Nelíbí se ti?“ koukla na mě.
„Ne naopak. Je krásný,“rozběhla jsem se a skočila na postel. Skopla jsem boty a koukala na strop. Usmívala jsem se.
„Donesu ti nějaké věci,“ řekla ještě Rose a potom byla pryč. Nějak jsem se otočila a koukala z oken. Viděla jsem pouze tmu a můj odraz.  


Po chvíli koukání z okna se ozvalo klepání. Hned na to se ve dveřích ukázala hlava Rose a poté následovalo její tělo.
„Tady,“ podala mi kupku oblečení, „ručníky jsou v koupelně, to by mělo být všechno. A pokud máš hlad, přijď se dolů najíst,“ dodala a opět šla pryč. Opravdu jsem měla hlad. Celý večer jsem nic nejedla. Šla jsem tedy dolů, jak mi Rose řekla. 
„V kuchyni na stole máš jídlo,“ usmála se Emse, když mě uviděla.
„To nemuselo být. Já bych si něco připravila sama,“ usmála jsem se. 
„Neměla jsem co dělat. Aspoň jsem se zabavila,“ pokrčila rameny a dál se dívala na televizi. 
„Děkuji,“ řekla jsem ještě a poté se vydala tím směrem, jakým mi Esme ukázala. V kuchyni na stole opravdu leželo jídlo. Sedla jsem si na židli a všechno snědla. Byly to palačinky a ty já mám moc ráda. Takže byly za pět minut ve mně. Umyla jsem talíř a utřela ho. Nevěděla jsem, kam patří a tak jsem ho nechala na lince. 
„Esme, bylo to výborné. Ještě jednou děkuji,“ usmála jsem se. Ona mi úsměv opětovala a já šla do pokoje. Koukla jsem se do té hromádky, co mi tady Rose nechala a nestačila se divit. Saténová noční košilka, sotva po zadek s rozparkem, na tenká ramínka. Vzala jsem si ji a šla do koupelny. Osprchovala jsem se a umyla si vlasy. Poté jsem se utřela a oblékla si ten kousíček látky nazývaný pyžamo. Trochu jsem si vysušila vlasy ručníkem a rozčesala je. Poté jsem zapadla do postele strašně unavená. Během pár minut jsem usnula...

Tak, co říkáte? Máte nějaký návrh, co by se mohlo o víkendu stát? Klidně mi ho napište... Já píšu kapitoly vždy, jen tak. Nikdy nevymýšlím dopředu. Nepíšu si povídku na papír, ani nic takového. Prostě píšu tak, jak se zrovna rozhodnu... Takže napište, co by se mohlo přihodit... :)

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bohatá vs. čupr! Která? 12: