Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bohatá vs. čupr! Která? 9

27.06.2010 (20:30) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2019×

Druhý den ráno…


S partou jsme byli na nejlepší párty roku. Všude samé světla, hlasitá hudba a spousta lidí. Každý se výborně bavil a já si všimla, že Cullenovi jsou zde také. Podívala jsem se na Edwarda a ten se na mě usmál. Poté něco řekl rodině a vydal se směrem ke mně. Když došel, opět se usmál, chytl mě za krkem a přitáhl si mě k sobě. Naše rty se téměř dotýkal.
„Ahoj,“ zašeptal jeho melodickým hlasem. Já se na něj usmála a on naše rty…


Crrrrrrrrrr a crrrrrrrr a crrrrrrrrrrrrr!!!


Probudil mě budík. Probrala jsem se a rozhlédla okolo sebe. Když jsme si vzpomněla na ten sen, myslela jsem si, že mě klepne. Tak ani ve snu už se nemůžu líbat! Kývala jsem nevěřícně hlavou. Zvedla jsem se a šla do koupelny. Tam jsem ze sebe udělala člověka a poté se šla obléct.

Protože nepršelo, vzala jsem si riflové kraťasy a tričko s dlouhým rukávem a hlubokým výstřihem. Na sebe jsem ještě hodila mikinu. Popadla jsem tašku a mobil a šla do kuchyně. Udělala jsem si snídani a poté si šla ještě vyčistit zuby. Vyjela jsem do školy.

Když jsem přijela, zaparkovala jsem na volném místě, které bylo hned vedle Cullenů. Že já musím mít vždy takové štěstí!

Vystoupila jsem z auta a všimla si, jak Ash pozoruje Edwarda.
„Už teď tě lituju,“ zašeptala jsem téměř neslyšitelně, ale myslela jsem tím Edwarda. Jenže jakmile jsem to dopověděla, tak se Edwardův pohled stočil ke mně. Asi to bylo jen náhoda. Pomyslela jsem si a šla k partě.

„Ahoj,“ pozdravila jsem asi jen 3 lidi, protože víc jich tu nebylo.

„Ahoj Cony,“ pozdravil mě Clark.

„Kde jsou všichni?“ zajímala jsem se.

„No, oni jeli někam pryč. Včera byli na nějaké párty a potom odjeli pryč,“ oznámila mi Monika.

„Aha a to nemohli aspoň něco říct?“ zeptala jsem se. Oni jen pokrčili rameny.

„A na jak dlouho jeli?“ zeptala jsem se.

„No asi do pátku, ale na párty tady budou,“ odpověděl Johny. Takže tady jsme na celý týden jen já, Johny, Monika a Clark.

„To bude vražda,“ zasmála jsem se a oni se na mě nechápavě podívali.

„No… Zrovna my pospolu,“ vysvětlila jsem a oni se zasmáli také.

„To máš pravdu,“ řekl Clark a Johny a Monika přikývli.

„Ahoj Mon,“ řekl někdo. Podívala jsem se, kdo to je a nemohla jsem uvěřit svým očím.

„Ahoj,“ odpověděla mu klidně Monika. Já se na ni podívala s pozvednutým obočím.

„Riky? Mon?“ řekla jsem s otázkou v hlase.

„No, co. Kamarádi,“ řekla jen a pokrčila rameny. Johny a Clark se začali pochechtávat.

„Víte něco, co já ne?“ zajímala jsem se. Oni přikývli.

„Tak povídejte!“ rozzářily se mi oči a chtěla jsem vědět informace.

„Kamarádi, kteří spolu tráví až moc času,“ řekl Johny a znovu se začal s Clarkem pochechtávat.

„Takže Riky jo?“ otočila jsem na Moniku.

„To nemůžu mít kamaráda?“ odfrkla si a protočila oči.

„Jasně, že můžeš,“ řekla jsem se smíchem v hlase.

„Já už jdu, za chvíli zvoní,“ stočila rozhovor jinam.

„Tak já jdu taky, na obědě,“ řekla jsem a vydala se na první hodinu.

„Počkej!“ zavolal na mě Johny.

„Takže Riky, ta se nezdá,“ řekla jsem a začali jsme se společně smát.

„Už to tak vypadá,“ přisvědčil Johny.

„Já jí to přeju,“ řekla jsem.

„Já taky,“ řekl Johny s posměchem v hlase.

„Hele, když to tak vezmeš, Mon je kratší než Monika, takže od teď jí budeme říkat Mon, co ty na to?“ zeptala jsem se.

„To bude super,“ řekl a zasmál se. Plácli jsme si. Mezitím jsme došli do učebny Francouzštiny. Já se vydala do své lavice a Johny do své. Sedla jsem si a nachystala si učebnice.

Po chvilce si přisedla i Rosalie.

„Ahoj,“ řekla s úsměvem.

„Ahoj,“ řekla jsem a dál se věnovala svému mobilu.

„Všimla sis, jak Ash pořád čumí na Edu?“ zeptala se mě a já se rozesmála. Ona pozvedla nechápavě obočí.

„Edu?“ podařilo se mi ze sebe dostat.

„Jo Edu, Edward je moc zdlouhavý,“ řekla a zasmála se se mnou.

Když se mi podařilo uklidnit, tak jsem se na ni koukla. Nebyla tak špatná, jak jsem si z počátku myslela. Zdála se být v pohodě a ještě k tomu kamarádská.

„Jsem Bella,“ řekla jsem, protože jsem se jí od té doby, co jsou tady, nepředstavila.

„Já vím, jak se jmenuješ, slyšela jsem od ostatních,“ řekla a usmála se.

„Promiň, že jsem se chovala, tak… hnusně. Měla jsem tě za bohatou, nepřátelskou blondýnu, něco jako Ash, akorát ty vlasy,“ zakřenila jsem se.

„O Ash jsem toho slyšela hodně a taková jako ona, rozhodně nejsem,“ řekla a usmála se.

„Už to vím,“ řekla jsem, jenže v tu chvíli zazvonilo a vešel učitel.

Hodina uběhla rychle. Celou hodinu jsme Francouzky prokecali. Učitel si pár lidí vyzkoušel, ale jinak to bylo v pohodě. Po zazvonění jsme si posbírala věci a chtěl jít, ale Rose mě zastavila.

„Nechceš si dneska přisednout na oběd k nám?“ zeptala se mě.

„No já nevím,“ vážně jsem nevěděla.

„Jenom jednou, prosím,“ poprosila mě a udělala psí oči.

„Tak jo no.“ Usmála se na mě.

„Tak na obědě ahoj,“ rozloučila jsem se a šla na další hodinu – matiku.

Došla jsem do učebny a vzpomněla si, že dnes sedím sama, protože tady Doris není. Sedla jsem si do lavice a vytáhla z tašky potřebné učebnice. Po té zazvonilo a přišel učitel, začali jsme probírat nové učivo.

Hodiny utekly rychle… tedy až na to že jsem byla zkoušená. Čekal mě oběd. Uvědomila jsem si, že jsem Rose slíbila, že si přisednu. Šla jsme směrem do jídelny a ani jsem nevěděla jak, ale objevila se vedle mě Rose.

„Ahoj, Bello,“ řekla a zářivě usmála se. Já jen kývla hlavou. Byla jsem totiž pořád překvapená, kde se tady tak najednou objevila.

Společně jsme vešly do jídelny, bylo to zvláštní, ale všichni ztichli.

„Co je? Nečumte,“ řekla jsem tak nahlas, aby mě ostatní slyšeli. Najednou se vše dalo pět do pohybu.

„Jak to děláš?“ zeptala se překvapeně Rose.

„Co přesně myslíš?“

„No tohle, to co jsi udělala teď,“ kývla hlavou směrem k ostatním. Já jen pokrčila rameny a pozvedla ruce.

„Normálně, řeknu něco…“ zasekla jsem se, protože jsem nevěděla, jaké slovo by to vystihovalo.

„Vulgárního?“ zeptala se Rose.

„Jo, přesně. Vulgárního!“ přikývla jsem jí.

„Taky to někdy zkusím,“ řekla. Já se na ni obdivně koukla.

„To asi nepůjde,“ kývala jsem nesouhlasně hlavou.

„A to jako proč?“ zeptala se a pozvedla jedno obočí.

„Jsi slušně vychovaná, ty na nic tak vulgárního nepřijdeš,“ kývala jsem hlavou, protože to bylo pravda.

„To není pravda,“ odporovala.

„No to určitě. Jsi slušně vychovaná, jsi z bohaté rodiny, nosíš nejdražší značky světa a co ještě? Ty to prostě nedovedeš,“ stála jsem si za svým. Ona jen zasyčela.

„Za koho mě máš?“ zeptala se s divným tónem v hlase.

„No… za slušnou holku,“ řekla jsem popravdě.

„Slušnou? Ty mě vůbec neznáš,“ řekla a zasmála se. Vydala se k pultu, tak jsem šla za ní.

„Tak mi řekni, co bys tak mohla udělat? Spáchala jsi nějaký strašný zločin? Nenalakovala sis nehty?“ rýpla jsem si do ní.

„Něco mnohem horšího,“ usmála se škodolibě.

„Tak co? Oblékla sis něco od ťamanů?“ řekla jsem zase s posměchem.

„To bych nikdy neudělala,“ kývala hlavou a přitom se šklebila. Já se jen zasmála.

„No vidíš, to já dělám věčně, to je hřích, co?“ zasmála jsem se.

„Do jejich obchodu bych nikdy nevlezla,“ opět se zašklebila. „Hříšnice,“ dodala ještě a to jsem se začala smát ještě víc.

Koupily jsme si oběd a šli si sednout k jejich stolu. Když jsme procházely kolem stolu, kde seděli ostatní s party, dívali se na mě docela zvláštně.

„Rose? Já dojdu,“ řekla jsem a ona přikývla. Vydala se k jejich stolu.

„Dneska si sednu k nim, Rose to chtěla,“ řekla jsme partě. Oni přikývli a tak jsem se vydala ke Cullenovic stolu.

„Ahoj,“ pozdravila jsem všechny. Když jsme přišla ke stolu. Alice se na mě dívala nepřátelským pohledem a otočila hlavu k oknu. Ostatní mi pozdrav oplatili.

„Tak si sedni,“ pobídla mě Rose. Já tak udělala a zaplula na židli mezi Emmem a Edwardem.
Emm se pořád usmíval jako sluníčko.

„Co tak najednou?“ zeptal se a já nevěděla, na co se ptá. Zvedla jsem nechápavě jedno obočí a koukla na něj.

„Proč sis najednou přisedla k nám,“ vysvětlil Edward. Já přikývla.

„Rose chtěla,“ řekla jsme jen a pokrčila rameny. Emm se na ni údivně podíval a Alice po ní střelila vražedným pohledem.

Chvíli bylo ticho a já jedla, ale to ticho mi přišlo takové nepříjemné…

„Vy taky jdete na tu párty?“ zeptala jsem se na první věc, co mě napadla.

„Myslíš tu, co je v sobotu u Toma?“ zeptal se Edward. Já jen přikývla.

„No pozvání jsme dostali, takže asi jo,“ řekl.

„Ty tam budeš?“ zeptal se Emm.

„Já na takové akci nesmím chybět,“ řekla jsem, jednu ruku hodila za opěradlo židle, opřela se a usmála.

„Nesmíš?“ zeptal se Emm nechápavě.

„Uvidíš v sobotu,“ řekla jsem jen. Sám uvidí, co já dělám na takových párty. „Budeš se divit,“ dodala jsem ještě a zvedla se, protože za chvíli mělo zvonit.

„Tak já jdu,“ řekla jsem, odnesla tác a odešla na tělocvik.

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bohatá vs. čupr! Která? 9 :