Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolest mě změnila... II.

13.08.2012 (18:15) • NessieCullenBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1468×

Probudila jsem se a zamrkala do oslňující světla, které na mě dopadalo od okna. Dneska bude zase jednou hezky. Usmála jsem se. Po dlouhé době zase uvidím sluníčko.

„Dobré ráno,” ozvalo se z kouta mého pokoje. Vystřelila jsem do sedu a zamračila se tím směrem.

„Co tady, sakra, děláš, Cullene?” prskla jsem na něj.

„Chci si jen promluvit, Bello,” řekl a na tváři se mu objevil zkroušený výraz. Smůla, kámo! Tohle na mě už neplatí.

„Není o čem!”

„Bello,” zakňučel.

„Tak fajn, promluvíme si,” svolila jsem a on se usmál.

„Ale ne tady! Sejdeme se jako normální lidé,” při tom slově jsem se ušklíbla, „někde v kavárně nebo tak - a ne že se mi vloupeš do domu!”

„Tak dobře,” souhlasil. No, neměl moc na výběr.

„A teď vypadni, Cullene!”

„Vyzvednu tě v jednu,” prohlásil s úsměvem a zmizel oknem. Musím se naučit ho na noc zavírat. O další ranní návštěvu nestojím. Posbírala jsem si věci a zamířila do koupelny.

Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do ručníku. Stála jsem před zrcadlem a rozčesávala si vlasy, když se ze zdola ozval velmi povědomý hlas.

„Bello?” volal Jacob, který se právě teď z nějakého mně neznámého důvodu nacházel u mě doma.

„Bello, jsi tady?” ječel dál tam dole. Naštvaně jsem vyběhla z koupelny. Seběhla jsem shody a dole našla Jakea.

„Co tu chceš? Řekla jsem, že ti zavolám,” připomněla jsem mu, „a navíc, víš ty, k čemu slouží zvonek?” zeptala jsem se a on mě jen nechápavě pozoroval.

„Tak já tě poučím! Ten zvonek je tam od toho, abys na něj zazvonil, a tím mi oznámil, že bys chtěl jít dál. Pak počkáš za dveřma, dokud se nerozhodnu vpustit tě dovnitř, ale dokud já neotevřu, zůstanou zavřené a ty za nima, je to jasné?”

„Jo jasně, promiň, Bells, chtěl jsem si jen promluvit.” Proč když se mnou chce někdo mluvit, tak mi hned musí vlést do domu bez mého vědomí? Co to má jako být? Nějaký nový trend či co?

„Fajn,” řekla jsem, „dáš si něco?” zajímala jsem se a zamířila do kuchyně. Jake mě následoval.

„Ne, nic,” řekl a já si nasypala do misky cereálie k snídani, „mimochodem, sluší ti to,” prohodil s úsměvem a zadíval se na můj úbor. Až teď jsem si uvědomila, že na sobě mám pořád jen ten ručník. Zamračila jsem se na něj.

„Jdu se převlíct,” oznámila jsem a naštvaně odešla nahoru. Slyšela jsem ho, jak za mnou ještě volá:

„Proč? Vždyť ti to sluší!”

Já ho jednou asi fakt zabiju! Oblékla jsem si džíny a fialové tričko a vrátila se dolů.

„Předtím to bylo lepší, ale tohle ti taky sluší,” smál se Jacob. Naštvaně jsem po něm mrštila prázdnou krabici od cereálií, ale k mé smůle ji chytil dřív, než ho stihla praštit. Vzala jsem si svoji misku s jídlem a posadila se ke stolu naproti němu.

„Tak o co jde?” zeptala jsem a nabrala si lžíci plnou cornflakes.

„Tak fajn… Hele, nechceš se vrátit k tý pijavici, že ne?”

„Do toho ti nic není, Jacobe!” křikla jsem naštvaně.

„Já to potřebuju vědět, Bello! Tak chceš nebo ne?”

„Ne.”

„Ne?”

„Ne!”

„Fajn.”

„Všechno?”

„Jo.”

„Fajn,” řekla jsem. Zdálo se, že se mu ulevilo.

„Teď bych se ráda v klidu nasnídala,” oznámila jsem mu.

„Jasně, jasně. Já už mizím,” zvedl se ze židle a zamířil ke dveřím.

„Tak čau!”

„Čau,” hlesla jsem.

Umývala jsem ve dřezu misku od snídaně kdyže ozval zvonek. Jů, konečně někoho napadlo ho použít. Osušila jsem si ruce a šla otevřít.

„Alice?”

„Ahoj, Bello,” usmála se na mě malá černovlasá upírka. Co ta tu dělá?

Tak jsem tedy napsala pokráčko. No snad se líbí. =) Každopádně zatím nemám vůbec představu, jakým směrem se povídka bude ubírat, takže se ptám vás. Jaký konec byste si představovali? =D

Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolest mě změnila... II.: