Že lidé nejsou upírům nebezpeční? Anna kariéru antropoložky zasvětila analýze legend primitivních kmenů o „studených“ a doufá v průlomový objev. Nečekanou nabídku podílet se na přísně utajovaném výzkumu vládní vědecké organizace nemůže odmítnout. V cele číslo pět přežívá zatrpklý tvor, který se živí krví, lidskou krví, a údajně nemá duši. Položku číslo jedna čekají vyšetření za pomoci nejsilnějších plasmových laserů. Stále ještě věříte, že člověk nemůže upíra zranit? A kdo zlomí koho?
06.06.2012 (15:00) • Tam • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2057×
Anna v třesoucích rukou křečovitě svírala kapesník a pokoušela se otřít si vlhké dlaně od potu. Kamerami střežená hala čpěla chlorem a odrážela dunění dvou párů nohou.
„Na nedostatek soukromí si rychle zvyknete,“ podotkl její průvodce během chůze, když si všiml, kam se dívá.
„Kamery mi nevadí. Kdy ho uvidím?“ naléhala Anna a snažila se promítnout si všechny dosud zjištěné informace ve složce. Připadalo jí, že musela projít nekonečnou řadou psychologických testů, prověrek, bezpečnostních opatření. Starý vědec se pousmál její ambiciózní nedočkavosti.
„Za okamžik. Nejprve se ovšem musíte seznámit se svými kolegy,“ ujistil ji.
Zastavili u čehosi, co připomínalo dveře od trezoru. Profesor Cage zadal příslušné kódy a podrobil se skenu oční duhovky. Bez jakéhokoli zvuku se dveře plynule začaly otevírat. Anna vyvalila oči na metr silnou stěnu kovu.
„Jsou ohnivzdorné a pohybuje s nimi nejdokonalejší hydraulické zařízení,“ pochlubil se s výrazem nadšeného dítěte, ale Anna už mu nevěnovala pozornost. Za jeho zády se jí otevřel pohled na místnost plnou elektroniky a lidí v bílých pláštích. Zdálo se, že stojí před velkým oknem, ale jejich postavy jí zakrývaly výhled.
„Vážení, dovolte mi, abych vám představil poslední článek našeho týmu. Slečna Swanová je antropoložka, která se zabývá legendami, které by mohly souviset s položkou číslo jedna,“ zahlaholil potěšeně a ukázal na ni jako na vlastní objev. Zdálo se, že zbylí vědci nesdílejí jeho nadšení. Celkem čtyři další muži a dvě ženy hrozivě vyplňovali malou místnost. Vysoká kostnatá brunetka sevřela rty a podala jí stroze ruku. Muži krátce pokývli na pozdrav a malá blondýnka od ní odvrátila pohled.
„Těší mě, že vás poznávám,“ řekla. Nečekala, že by někdo odpověděl: „Potěšení na mé straně.“ Nemohla se zbavit dojmu, že na ni pohlížejí jen jako na někoho, kdo jim zasedne křeslo už v tak dost stísněném revíru.
Aby neprodlužovala nepříjemnou pozornost, obešla vysokého muže, který vypadal jako z dálného východu, a zahleděla se do prosklené stěny, která tvořila průzor do další místnosti.
Pak uviděla Ježíše. Přímo naproti ní napůl ležel a napůl visel mladý muž, připoutaný k bizardnímu kovovému kříži s rozpaženýma rukama. Hlavu měl mírně skloněnou a tvář mu brázdilo utrpení. Nepochybně měl velké bolesti, ale nehýbal se. Anna z něj nemohla odtrhnout oči, protože přes všechno to utrpení to byl ten nejkrásnější muž, jakého kdy spatřila.
Anny se zmocnila nutkavá touha ochránit to bezbranné stvoření, ať už je to cokoli. Vždyť se nemohl ani pohnout, natož někomu ublížit. Sklousla si nerozhodně rty. Bojovala s představou, že se otočí na nízkém podpadku z gumy, svou pěsť zarazí do obličeje nepříjemné blondýny, která jí právě dýchala na záda, a teatrálně odkráčí pryč z téhle zrůdné společnosti.
„Okouzlil nás všechny,“ sykla ta blondýna tiše za jejím ramenem. Anna si nebyla jistá, jestli v jejím hlase slyší jízlivost, vztek, opovržení nebo zklamání, ale okamžitě si vybavila vysoký hlas své někdejší sokyně ze střední školy.
„Nechápu, proč vůbec pozvali antropoložku, jako jsi ty,“ pokračovala šeptem, „jak chceš zkoumat jeho způsob života, když se ještě ani nepohnul?“
„Prosím?“ Anna konečně odtrhla pohled od spoutaného mladíka.
„Slyšíš dobře,“ odvětila uštěpačně blondýnka. „Nekomunikuje, nejí, tedy nepije, nereaguje na nás, neslyší, nerozumí, nemluví. Ani si nepamatuju, kdy se naposledy pohnul.“ Vzápětí ohromeně vydechla a vytřeštila oči na místo za jejím ramenem. Anna automaticky následovala její pohled a strnula.
Skrze sklo se na ni dívaly dvě černé uhrančivé oči.
Následující díl »
Autor: Tam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bolest pro upíra - 1. kapitola:
Na kdy plánuješ další díl? Tahle povídka se mi hrozně líbí, tak chci vědět, za jak dlouho se asi dočkám...
Zaujímavé .... určite si prečítam ďalšiu kapitolu
těším se na další!! Líbilo se mi to!! Mocc!!
Tak tohle se mi MOC líbí. Určitě si počkám na další kapitolu
začátek dobrý, tak jen atk dál jo a zapracuj taky na vytvoření svého shrnutí, i když máš zatím jen jednu kapitolu, tak shrnutí o tobě mnohdy řekne víc než si myslíš, je to tvůj kreativní koutek, který si můžeš vyšpendlit jak považuješ jen ty za vhodné a tudíš všem jasně řekne, tak tohle je mé
vypadá to dost dobře.)
Parádní! Rychle další kapitolku
piš dál!!!!
krásně napsaný,doufám že bude brzy pokračování
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!