Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita11-já jsem upír

04.07.2009 (14:34) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2361×

Bella:
Když jsem došla na svojí první hodinu BIOLOGIE všimla jsem si žemoje místo je pořád volné, najednou přišel Justus a sedl si vedle mě.
„Promin ale tohle je Edwardovo místo“řekla jsem a stále jsem se na něho koukala jako kdyby někoho zabil.
„Už je moje dostal jsem ho od učitele, Edward Cullen spolu s rodinou se odhlásily“řekl a já jsem to stále nemohla pochopit, proč by odešly miluju mě né? Co Alice?Emmet?Rose?Jasper?jejich rodiče Carlisle?a Esmé? Tohle by mi nudělaly v tom bude něco víc vím to. Musím zjistit co ale vůbec mě nenapadá kde začít, nebo prostě mě už nemiluje a bál se mi to říct tak mě jednoduše opustil?tohle by neudělal vím to slíbil že se vrátí a já tomu věřím. Přišel do třídy učitel a rozdal nám písemky, skoro všechno jsem odpověděla špatně protože moje mysl byla duchem mimo a poslední týden jsem nemyslela na učení. Když zazvonilo tak jsem vystřelila ze třídy a šla jsem na svojí další hodinu ikdyž tam budu brzy, přišla jsem do třídy kde jsem seděla s holkou Angelou myslím se jmenovala.
„Ahoj Bells“řekla a já se na ni otočila a pozdrav jsem jí vrátila.
„Ahoj, promin jak jsem se chovala od začátku aspon potom jsme se začaly bavit“řekla jsem a usmála jsem se...
„Jasně a copak tě trápí?že by Cullen který se tady neukázel snad věčnost?“řekla a začala hledat něco v kabely, a potom mě to podala.
„Tohle mě dal včera ředitel pro tebe“vzala jsem si to a otevřela ho.

Drahá Bells,
Tohle bylo pár týdnu strašně těžkých bez tebe a ještě víc jich bude, nehledej nás vrátíme se až budeme moc je to nebezpečný.
Nedělej nic kde by sis mohla ublížit nebo vážně zranit, at se stane cokoliv myslím na tebe a spolu semnou moje rodina. Změnila jsi nám život od základů a to nedokáže jen tak někdo. Miluju tě nic nás nerozdělí.

Nahrnuly jse mi slzy do očí když jsem tohle četla a věděla jsem že by mě tady nenechal není to takový kluk užít si a konec.
„Bells jsi v pořádku?“Zeptala se vedle mě Angela.
„Díky“řekla jsem když vešel do třídy učitel a začal na nás mluvit anglicky. 
Celý den probýhal jako minulý týden, snažila jsem se přijít na něco co by mi pomohlo zjistit pravdu o tom co se tady děje.
Když zazvonilo a řeklo nám že nám odpadá poslední hodina šly jsme domů, naratila jsem na parkovišti na Justuse.
„Ahoj krásko pojdˇ dem na rande“třeba se dozvým proč mi tak strašně jeho připomíná. 
„Jasně a kam pudeme?“zeptala jsem se a nasedala do auta.
„Do kina na něco o upírech“řekl nasedl a vyjely jsme pryč od školy směr kino. Povídaly jsme si o školy co se dneska zajímavého stalo, rozčiloval se protože ho Jessica chtěla pozvat na rande a když řekl že nepůjde tak se ho celý den se ho snažila políbit. 
„Tak to sis zažil skvělý den neměnila bych“řekla jsem a zasmála se. Už jsme zastavovaly před kinem a potom mi pomohl ven, šly jsme koupit lístky které zaplatil. Řekla jsem že mám peníze ale trval na svém.
„Tak dobře ale koupím popcorn“řekla jsem a šly jsme tedy pro něho, když jsem ho koupila tak jsme se šly posadit na naše místa. Když jsme seděly a film ještě nezačal byly reklami tak jsme říkaly úplný blbosti. Když film začal snažila se ho sledovat ale Justus jí dal ruku kolem ramen, ignoravalo ho ale věděla že tohle mu nejspíš stačit nebude. Když film byl tak vpůlce byly tam upíří jak sají krev a při tom svůj obličej položila Justusovi na rameno jak se chvílema bála.
„Copak bojíš se upírů?“zeptal se s pobavením v hlase.
„Strašně jak můžou zabíjet lidi“a dál lsem sledovala film a jedla popcorn.
„Co kdyby upíři existovaly?“zeptal jsem mě a já se zasmála na celé kino, cítila jsem se trapně.
„Upíři?jestli exitují upíři tak já su jejich královna“řekla jsem s pobavením v hlase.
„Jen aby ses nedivila“tak po tomhle mě můj úsměv odešel ale přišlo mi že se snažil mě viděsit tak jsem to nedala znát.
Když film skončil šly jsme si sednout na lavičky v parku, nikde nikdo nebyl jenom mi a dívaly jsme se na hvězdy.
„Bells věříš v upíry?“zeptal se a já myslela že po tom kině zná odpovědˇ.
„Ne ale to už po dnešku víš“odpověděla jsem...
„Co když ti řeknu že opravdu existují?že to není jenom výmysl lidí?“tak tohle mě zaskočilo nevěděla jsem jak odpovědět.
„..ehm...“nevěděla jsem co odpovědět tak jsem nic neřekla.
„Já jsem upír!“opověděl a já jsem vedle něho ztuhla.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita11-já jsem upír: