Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí. Láska prostě bolest je... Jak se Bella rozhodne? Co se chystá udělat? A co když se její plány zvrtnou?
27.12.2010 (11:30) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1362×
To, co jsem se chystala udělat, mě neuvěřitelně děsilo. Stále jsem si musela připomínat důvod, proč to prostě musím zvládnout.
Snažila jsem se ze všech sil zapomenout na něj a ostatní Cullenovi. Bylo to těžké, opravdu hodně, ale teď jsem měla důležitější věci na práci. Musím se postarat o Charlieho, Renée a quiletské. To se stalo mým novým cílem a na ten se mi povedlo soustředit.
Zvažovala jsem několik možností. Ani jedna se mi sice nezamlouvala, na mně však v tuhle chvíli nezáleželo. Několikrát jsem se přistihla při pomýšlení na tu nejradikálnější variantu. Možná by smrt byla řešením. Ale příliš by to ublížilo mým blízkým. Navíc, k tomuhle činu můžu přistoupit kdykoliv.
Dobře, takže mi zbylo ještě jedno řešení. Útěk. Všechno tady mi totiž připomíná jeho. A ztěžuji život lidem ve Forks, navíc pro ně představuji smrtelné nebezpečí.
Byla jsem rozhodnutá, stačilo sestavit plán, sbalit nejnutnější věci a vymyslet důvod mého odchodu. Nehodlala jsem na nic čekat.
Sedla jsem si ke stolu a otevřela svůj notebook. Mezitím, co se mi načítal prohlížeč a antivirus - který je stejně k ničemu -, jsem netrpělivě vstala a vytáhla z pod postele starší sportovní tašku.
Postupně jsem otevírala šuplíky a házela do zavazadla spodní prádlo, trička, džíny a vytahané mikiny. Zbožňuju vytahané oblečení. Ale Alice mi za tyhle věci vždycky vynadala, protože - zarazila jsem se ve svém přemýšlení. Na chvíli moje tělo naprosto ztuhlo.
V pohodě, jdi pokračovat v balení. To je tvoje priorita, pamatuješ? Mluvila jsem v duchu sama k sobě. V hlavě se mi podařilo zablokovat myšlenky na Alice a další členy rodiny Cullenů, což mi pomohlo v tom, abych mohla házet další věci do tašky.
Potichu jsem se odplížila do koupelny a vzala si ještě kartáček na zuby a další krámy na osobní hygienu. K mojí smůle jsem na chodbě vrazila do Jacoba.
„Och! Promiň… já - já jsem tě neviděla,“ vypravila jsem ze sebe zmateně. Jake pohlédl na věci v mých rukou.
„Co se děje, Bells? Ty se někam chystáš?“ zeptal se překvapeně. V jeho očích se zračila zmatenost. Tenhle pohled mě rval na kusy. Už však nebylo možné couvnout.
„Potřebuju změnit prostředí. Nemůžu tu dál zůstávat, ničí mě to.“ Sklopila jsem zrak, protože Jakeův hluboký pohled spaloval moje správné úmysly. Kdybych se do jeho tmavých očí dívala ještě o vteřinu déle, nejspíš bych zůstala tady ve Forks, jen abych ho učinila šťastným.
„Nečekal jsem něco takového. To nemůžeš! Prosím, pomůžu ti to zvládnout. Jenom tu buď. Charlie tě tu potřebuje… já tě potřebuju. Mám tě rád, Bello.“ Jeho slova byla zmatená, já však pochopila jejich smysl. A potřebovala jsem tuhle debatu ukončit, poněvadž bych podlehla jeho přání.
„Já tě mám taky ráda, Jaku, ty to víš. Ale já to prostě musím udělat. Musím změnit prostředí. A nic moje rozhodnutí nemůže zvrátit.“ Pro přesvědčivost svých slov jsem se odhodlala zvednout pohled a riskovala tak další váhání. Jeho pohled mě doslova rentgenoval. Viděla jsem něco zvláštního v jeho očích, nevím přesně, co to bylo.
„Tak jestli jsi rozhodnutá, asi nemá cenu se tě snažit přemluvit,“ pronesl s náznakem zklamání a lítosti.
Otočila jsem se k odchodu přemýšlejíc o jeho slovech, když najednou si mě k sobě Jacob přitáhl a pevně objal. Cítila jsem jeho napnuté tělo. Chvěl se. Přitiskla jsem se k němu a vdechovala jeho nádhernou vůni.
Jacob sklonil hlavu a já ucítila jeho horký dech ve vlasech. Stáli jsme tak asi dlouho a já si sobecky přála, aby tahle chvíle, tohle objetí nikdy neskončilo.
Jake přesunul jednu ruku z mých zad k vlasům. Něžně mě pohladil. Já jsem se odklonila tak, abych viděla do jeho tváře. Překvapily mě Jakeovy oči. Leskly se jako ze skla. A náhle se mu z koutku oka uvolnila slza, jež si pomalu razila cestu přes lícní kost a dolů k bradě.
Nečekanost situace mě naprosto odzbrojila. Především jsem vnímala fakt, že za jeho smutek můžu já.
Dívali jsme se navzájem do očí. Opřela jsem si ruce o jeho hruď a přitom se mi podařilo neporušit oční kontakt. Jacob to pochopil po svém a velmi pomalu se ke mně začal sklánět.
Naše oči se do sebe vpíjely a já náhle zatoužila po jeho horkých dotecích. Dával mi šanci na rozmyšlenou, postupoval až mučivě pomalu. Instinktivně jsem se naklonila taky a zavřela oči. Nepotřeboval jsem vidět.
Jake překonal poslední centimetry a lehce se dotkl mých rtů. Jeho polibek byl něžný a přitom vášnivý. Cítila jsem, jak mi po tvářích začaly stékat slzy. Zanechávaly za sebou mokré cestičky. Jakeův polibek byl rozpálený. Bylo to úplně jiné, než líbat Edw - až moc prudce jsem se odtáhla od Jacoba.
Co to vlastně dělám? Vysmekla jsem se z jeho náruče a překonala těch posledních pár metrů, které mě dělily od dveří mého pokoje.
Já se snad nikdy nepoučím. Už zase jsem někomu ublížila.
Jak jsem to mohla jenom dopustit?
Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 4. kapitola - Decision:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!