Tak tu máme 13. doufám že se povdka ještě pořád líbí a bude. Prosím zanechte komenty. Jinak bych chtěla poděkovat moc všem co je nechávají a děkuji Pajince2004 za uveřjňování, bez ní by sme si toho moc nepřečetli (nenapsali) pěkný počtení. \:D
03.02.2010 (08:45) • CamaroLex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1221×
Chvilku jsem se se všemi objímala a vítala, když se začali nenápadně vytrácet z pokoje i domu. Nero šel k mému překvapení s nimi. Dům i jeho okolí bylo už upíra prázdné, Edward se na mě otočil a chvilku mě jen tak pozoroval. Jenže v okamžení mě uvěznil ve své náruči a začal mě líbat.
„Bello jsem tak rád…“ Snažil se ze sebe dostat mezi polibky, když se zasekl, jako by mu něco došlo a mě z toho zamrazilo v zádech. Nasadil neutrální výraz, ale jeho oči ho prozradily. Snažila jsem se k němu přiblížit, ale vždy ustoupil. Vzdala jsem to tedy a začala.
„Edwarde, můžeš mi říct co se stalo? Změnilo se něco?“ Ptala jsem se s neskrývaným strachem. On se zamyslel a přešlápnul z jedné nohy na druhou.
„Takže Nero je jen tygr?“ To bylo divné.
„Ne vlastně ne, je to papoušek, ale nechtěla jsem vás tím vyděsit.“ Trošku sarkasmu a Edward propukl v nekontrolovatelný řehot.
„No, tak to se mi ulevilo.“ Je možné aby mu za těch deset let přeskočilo?
„A cos myslel?“ Provinile se zadíval do země s hluboce zamyšleným výrazem.
„Já, myslel jsem si, že se něco změnilo a ty no…. Ty… už... prostě, že už mě nemiluješ a našla sis někoho jinýho.“ Tak teď se mi ulevilo, já si myslela to samé když ode mě utekl.
„Blázínku, nikoho jinýho nechci.“ Pořád přešlapoval na druhý straně pokoje, jakoby nevěděl jestli ke mě má nebo nemá přijít.
„Pojď ke mně.“ Zašeptala jsem a v tu ránu už mě zase drtil v objetí, vášnivě mě líbal a pomalu se mnou manévroval k posteli. Jenže to už jsem nevydržela já a strhla jsem nás oba k zemi. Edward se rychle překulil na mě a pomalými tahy ze mě rval kusy oblečení, vychutnával si to až nezákonně…
Měli jsme pro sebe den a noc, když se vrátili ostatní. Nero se tvářil všelijak a ostatní jen šťastně. Emmett se s ním pořád zkoušel skamarádit, jenže když o něj projevil malinký zájem jeho oslovením, Nero se na něj otočil a výhružně zavrčel. Zato Rose a Alici přímo ležel u nohou. Občas přišel i ke mně, jenže vždycky, když se na mě uvelebil ho něco probudilo. Kolem mě byl prostě moc velký frmol. Časem to vzdal a když byl poblíž někdo jiný, sám nepřišel. Jenže já svého kamaráda nemohla nechat zanedbaného a tak jsem za ním chodila já. Běhali jsme spolu po lese a pomalu si začal zvykat i na Edwarda, kterého přímo nesnášel za jeho téměř všudy přítomnou přítomnost. Prostě na něj žárlil, ale časem si zvyknul. Vlastně mu na to stačil asi tak týden a běhal i s Edwardem. Emmetta ovšem z nějakého mě neznámého důvodu prostě nebral. Emmett to ale nevzdal a zkoušel to dál přes maso, čemuž ovšem neodolal ani Nero. Já a Edward jsme si užívali svoje chvilky, minuty, hodiny a dny. Alice se o nákupech raději nezmiňovala a Esme byla celá u vytržení, že je Edward šťastný. Nero ji měl ze všech nejradši. Kam šla Esme šel i Nero.
„Tak nevím, jestli bych na toho tygra neměl začít žárlit.“ Dělal si srandu Carlisle, když byl Nero napytlíkovaný u nich na gauči, hlavu měl hozenou Carlislovi na klíně a zbytek těla na Esme. Jeden ho drbal na hlavě a druhý na zádech a Nero jen slastně vrněl. Alice s Jasperem odjeli na týdenní dovolenou na polární kruh ke známým a Rose s Emmettem byli v Rusku na výletě, který Emmett nazval: Vzhůru na medvědy.
„Pojď se mnou, něco ti chci ukázat.“ Zašeptal Edward a se mnou v závěsu se vytratil z domu. Běželi jsme tmavým lesem, když Edward prudce zpomalil, před námi se otevřela malá louka. V polovině jí protínal malý potok a z jedné strany jí před světem chránil skalní převis. Bylo to nádherné. Edward si mě za ruku přitáhl k sobě a jemně a lehce mě líbal na šíji. Prostě mi to nedalo a otočila jsem se k němu, začal mě vášnivě líbat a netrvalo dlouho a věznil mě pod svým tělem a jemně mě tisknul do měkké trávy… Bylo to nádherné, nad loukou se, jako její ochránce, tyčil měsíc spolu se svou hvězdnou gardou. Ležela jsem stulená u Edwardova těla a vnímala jen jeho prsty přejíždějící mi po zádech. Když za křovím, ohraničujícím louku, něco zakřupalo. Na člověka moc těžké a na zvíře moc neopatrné, než aby to přišlo tak blízko. Najednou z křoví vyskočil vlkodlak, tázavě jsem se podívala na Edwarda.
„Ehm, toho neznám. Tady poblíž v La Push žije skupinka měničů, ale opravdový vlkodlaci to nejsou.“ Divil se, když mi ten prašivěj čokl skočil po zádech, no, měl si vybrat někoho slabšího. Chytla jsem ho za hlavu a přehodila ho přes rameno. Edward se nejdřív pokoušel mě zaštítit, jenže vlkodlak se ho nelekl a vystartoval. Strhla jsem ho stranou a začala se s ním prát. Nechtěla jsem ho zabít a věděla jsem, že nebude míň jak tři ráno. Edward mi nejednou pomohl před ztrátou končetiny. A tak jsem se s ním prala tak dlouho, než ho vycházející slunce donutilo přeměnit se zpět. Jo, to jsou nevýhody vlkodlaků. Člověk, který se dostal z vlkodlačího vězení se zhroutil k zemi v bezvědomí, do něhož ho dostala únava z boje…
Autor: CamaroLex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bonjour, ange de la mort 13.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!