Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bonjour, ange de la mort 17

...


Bonjour, ange de la mort 17Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo. Nicméně pokráčko je tu tak doufám, že se tento dílek bude líbit.
Velká hádka…

Čas plynul, a bylo na čase se vrátit do Forks. Edovi se moc nechtělo, ale mě už se stýskalo. Chyběl mi Nero a jeho rodina. A než nastoupím, musím ještě do Volterry. Musím se zeptat strýčků, jestli je možné, abych odstoupila z funkce. Edward za mnou pořád chodil a snažil se mě všelijak nenásilně zmanipulovat. Ale to mu nešlo… Nakonec jsme se začali hádat. Vyvrcholilo to včera… 
„Tak a dost, chceš se hádat? Fajn," zařvala jsem na něj a čekala na jeho reakci. Oči mu ztmavly a začal přerývavě dýchat.

„Fajn, proč ne! Můžeš mi říct, proč chceš odjet?" ptal se zuřivě a pomaloučku se přibližoval, ale já nehodlala ustoupit. On pořád přistupoval, pevně jsem si stála za svým.

„Proč se chci vrátit? Stejská se mi po Nerovi a po tvojí rodině a navíc musím do Volterry," řvala jsem zpátky a v tom vzteku se malinko předklonila. Edward už přistoupil až ke mně, rozzuřeně jsme si koukali do očí a dýchali si do obličeje.

„Jo, ty musíš do Volterry? To tam jako někoho máš? Nebo co? To je furt a pořád dokola musím do Volterry, musím do Volterry. Jestli tam běháš za nějakým chlapem, tak stačí říct. Nemusíš ztrácet svůj drahocenný čas tady se mnou,"  zařval na mě vztekle a nepříčetně si mě měřil pohledem. Au tak tohle přehnal, to bolelo, co sem mu udělala? Ale fajn jak chce chlapeček, má to mít.

„Fajn, Edwarde, jak chceš. Tohle si nemusel, já odcházím, buď si tu jak dlouho chceš já jedu za tím milencem," zařvala jsem.

„Jasně utíkej si za ním, určitě už se na tebe těší. Taky kdo by se netěšil že?!" zařval zpátky, a jak jsem chtěla odejít, tak jsem se v půlce kroku zastavila.

„Děláš si ze mě srandu? Ještě ze mě budeš dělat děvku?! Tohle si přehnal. U vás si vyzvednu Nera a vracím se do Volterry. To, že mě podezříváš z nevěry, bych ještě překousla, ale děvku ze mě dělat nebudeš!" Edwardova tvář zbělela ještě víc, než kdy jindy a vztek vystřídala jiná emoce. Já si toho nevšímala, vyběhla jsem před dům a přes pláž rovnou do vody. Periferním viděním už sem jenom viděla Edwarda stojícího na verandě. Potopila jsem a začala jsem plavat…. Po několika hodinách jsem se vynořila na břehu Washinktonského moře. Běžela jsem k nejbližšímu městu, abych se zorientovala a zjistila jsem, že  k Forks to mám zhruba čtyři hodiny běhu. Upravila jsem se,  což spočívalo v prohrábnutí vlasů  a rozběhla se vpřed. Ale vůbec se mi tam nechtělo. Ne že bych se netěšila, ale možná je to na posledy, co je vidím, a to se mi z hloubi duše příčilo. Jak sem řekla, za čtyři a půl hodiny jsem byla před domem Cullenů. Na prahu stála Alice, no jasně ty její vize.

„Vážně?" vyrukovala na mě hned, jak mě viděla. Přišla jsem k ní a objala ji.

„Odpusť mi to, Alice, zajdu si pro věci a odjedu," potvrdila jsem jí smutně a vešla do domu. Tam se na mě vrhnul Emmett. Ve vteřině jsem ležela na zemi pod ním. Mačkal mě pod sebou a nechtěl mě pustit.

„Já tě nepustím, ještě si mě nenaučila tví fígle a neměl jsem možnost ti obarvit vlasy na růžovo," vzlykal jako pětileté dítě, za chvilku mi smutně přišla na pomoc Rosalie. Esme a Carlisle na mě jen smutně koukali. Podala jsem Carlisleovi ruku, ale ten mě objal a Esme  jsem objala já. Pak jsem se vydala do Edwardova pokoje. Na posteli ležel Nero. Smutně ke mně přišel a olíznul mi ruce. Pak utekl dolů. Začala jsem si balit doklady, zbytek věcí jsem se rozhodla tu nechat. Už jsem odcházela, když někdo skočil na balkon. Otočila jsem se a viděla jsem Edwarda. Nervózně přešlapoval na balkóně a měl proč.

„Belo, já…" Chtěl něco říct, ale já ho mávnutím ruky umlčela.

„Nech toho, Edvarde, to co si mi řekl, mě ranilo. Žárlivost bych pochopila ale tohle ne." Udělala jsem pomlku a chviličku přemýšlela. „Srovnej si to v hlavě a až budeš připravený žít s děvkou, nebo co si to o mě myslíš, tak za mnou přijeď. Ale nejezdi dřív, než ti dojde, že tě miluju… Dřív tě tam nechci vidět." S těmito slovy jsem vyšla z pokoje přímo dolů.

„Budu ráda, když přijedete na návštěvu. Emmette,  Rosalie, přijeďte se podívat. Emmette, všechno tě naučím a Rosalie, ty si určitě ráda projdeš italské butiky. To platí i pro ostatní, miluju vás, bude se mi stýskat." Otočila jsem se na Nera.

„Nero jdeme…" řekla jsem, ale ten se schoval za Emmetta a zakňučel...

„Tak tu zůstaň, bude ti tu dobře, zlato." Už  bych to nevydržela a utekla jsem...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bonjour, ange de la mort 17:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!