Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bonjour, ange de la mort 3.

09.01.2010 (09:30) • CamaroLex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1487×

Pohled Edwarda:

Dorazili jsme na letiště, kde jsme museli čekat až nás někdo od Volturiů vyzvedne. Letištní obsluha nás zavedla do garáží. Řekli nám jen, že nám slečna půjčí svá auta a ať si vybereme. Na mě žádné nezbylo, tolik jsem přemýšlel nad tím kdo ta slečna je, že si všichni rozdělili auta a já protože jsem byl sám a auta byli jen tři a tak jsem zůstal bez. Zanedlouho se na letiště vřítil ve vysoké rychlosti tmavě modrý Aston Martin. Nevěřil jsem vlastním očím, za volantem seděla Bella s ďábelsky soustředěným výrazem. Namířila si to rovnou ke Carlislovi a k Esme, chvilku si povídali a „taťka“ nás předtavil. Moc mě to, ale nezajímalo já pozoroval mého osobního anděla. Občas si pohodila vlasy a prohlédla si každého člena naší rodiny, každého až na mě. Když se mě, ale zeptala a řešení onoho problému s autem. Hned jsem věděl co dělat. Carlislovi se můj nápad jet s Bellou nelíbil, ale ona ho nenechala něco namítat. Měli jsme nasedat, ale když ke mně přistoupila tak blízko, že měla rty u mého ucha rozechvěl jsem se.

„Nepočítej, že budeš řídit.“ Usmála se a ještě na mě mrkla. Pak jsme se vydali k autům. Celou cestu bylo ticho, nevěděl jsem co říct. Ale tu hustou atmosféru zase rozboural Emmett.

Začali s Bellou závodit. Bylo na ní vidět jako si to užívala, vyhrála na plné čáře. Emmettovi se pak posmívala, byla u toho tak sladká. Ale když jí vzal do náruče a objímal jí zaplavila mě vlna žárlivosti. Smáli se spolu a mě u srdce zahřál její zvonivý smích. Carlisle měl zase obavy, protože to byla královská dcera, ale Bella ho opět utnula. Zavolala Demetriho a Felixe kteří nás odvedli do sálu. Carlisle s Esme následovali Bellu na její příkaz. Vlastně jsme se ještě ani nestačili po sále rozkoukat a už tam byla. Měla na sobě černý korzet, rifle stejné barvy a černý Volterský kabát. Vypadala neuvěřitelně sexy a svůdně.

Zavedla nás do našich pokojů, nevím jestli to udělala schválně nebo to byla jen domněnka, ale připadalo mi. Že mě schválně upozornila, který pokoj sousedí s její pracovnou. Byl jsem neskonale šťastný, Jasper to poznal a tak ten pokoj schválně nechal pro mě a řekl to ostatním. Ale nejšťastnější jsem byl když mě Bella pozvala do své pracovny. Chtěla se mnou něco projednat. Nevěděl jsem co, ale šíleně jsem se těšil. Zaklepal jsem na její dveře a sametový hlas za mými zády mi odpověděl.

„Klidně jdi dál.“ Usmál jsem se a otočil, za mnou stála ona. Otevřel jsem jí dveře a následně vstoupil.

„Co si chtěla probrat?“ Dívala se na nějaké papíry , ale odvrátila od nich pohled a upřela ho na mě.

„Felix s Demetriem mají na starost ples, ale požádali mě abych tohle s tebou probrala já. Vaše rodina je hlavními hosty tohoto plesu a tak ho budou zahajovat tancem. Jenže ty jsi přijel sám a tak by sis měl do zítřka sehnat společnici. Upírek je na hradě dost. Pokud ovšem nechceš nikoho pozvat vyberou ti někoho jen na ten tanec. Tak si to prosím rozmysli a přijď mi to říct než půjdeme na lov.“ Podívala se na mě a usmála se, kdybych neseděl podlomili by se mi z toho kolena.

„Teď mě prosím omluv, mám nějakou práci u trůnů.“ S těmito slovy odešla z pracovny a nechala mě tam. Přemýšlel jsem nad jejími slovy a dospěl jsem k závěru, že nejradši bych tancoval s ní. Šel jsem do haly před našimi pokoji, kde už seděla má rodina a o něčem živě konverzovali. Já přemýšlel, jak ji pozvat…

Pohled isabelly:

Nevím asi jsem chtěla abych mohla tančit s ním, ale zase jsem mu nechala volnou ruku. Musela jsem jít k soudu dvou upírů a tak jsem se s ním rozloučila a šla jsem do sálu. Tam už Demetri s Felixem drželi jednoho upíra a Jane si zase své sadistické sklony vybíjela na tom druhém. Přešla jsem k trůnu.

„Dost Jane, to už stačí.“ Utnula jsem jí a začala s ním.

„Co mi povíš ke svému jednání?“ Upír přede mnou na mě s odporem vzhlédl a odplivl si.

„Tobě nic, pravou vládkyní nejsi.“ Slyšela jsem jak za mnou strýček Markus vztekle vrčí.

„Vyvedu tě velice lehce s omylu, protože kdybych nebyla pravou vládkyní nestáli by tě tyhle tvé řeči život.“ Jak jsem to dořekla v ruce jsem dřímala ohnivou kouli, kterou jsem po něm hodila. Upírovo tělo vzplálo a zůstala po něm jen hromádka popela. O toho druhého se postarali na můj povel Demetri s Felixem, snažil se o vzpouru. Odešla jsem ze sálu a vrátila se do pracovny. Vyřídila jsem si nějaké papíry a pustila si film. Musela jsem nějak zabít čas dokud nepůjdeme s Cullenovými na lov.

Film jsem ani nedokoukala, asi v půlce na dveře pracovny zaťukal Edward. Po chvilce vstoupil.

„Neruším? Přišel jsem se domluvit na ten ples.“ Usmála jsem se na něj, měla jsem z jeho příchodu radost.

„Ani v nejmenším, za chvilku bych se tu nudou ukousala.“ Zavtipkovala jsem a Edward s úsměvem vešel a sedl si naproti mně.

„No jak jsi říkala o tom plese, že jestli bych nechtěl někoho pozvat nebo, že mi vyberete upírku na počáteční tanec…“ Celkem rozpačitě se zakoktával tak jsem ho nenechala ani dokončit větu.

„Dobrý Edwarde, chápu, řeknu Jane aby ti někoho našla, OK?“ Edward se na chvilku zamračil a pak na mě upřel ty nádherné zlaté oči.

„No vlastně ne! To není Ok. Ale obávám se, že i když to řeknu koho chci pozvat nebude mi to nic platné.“ Bože já byla úplně mimo a on byl tak roztomilej. Že by chtěl pozvat Gianu? Přemýšlela jsem z koho by mohl mít takové rozpaky. Edward se na chvíli odmlčel a vytrhl mě z toku myšlenek, pravděpodobně zkoušel jestli dávám pozor.

„Dobře tak uvidíme co se dá dělat, koho chceš jako doprovod? Pokusím se to zařídit i kdyby to byl strýček Markus.“ Trošku jsem odlehčila atmosféru.

„Tebe…“ Zašeptal a mě to zahřálo na srdci. Široce jsem se na něj usmála obešla jsem stůl a sedla si na něj přímo před Edwarda. Ten jen hlasitě polkl.

„To jsem si na sebe ušila pěknou boudu co?“ Sklopil hlavu.

„No jestli nechceš, nemusíš, to pochopím. Pravděpodobně tě už někdo pozval.“ Podíval se mi zase do očí, tolik jsem po něm v tu chvíli toužila. Svezla jsem se mu ze stolu přímo do klína a pohodlně jsem se na něm usadila. Jeho ruce se mi automaticky obmotali kolem pasu.

„No, tvojí nabídku coby doprovod na ples ráda přijmu. Ale na ten započínající tanec ti stejně musíme někoho najít. Já jako ta královská dcera začínám tančit ještě před vámi a vaše rodina se ke mně přidá.“ Edward sklopil hlavu a zase posmutněl. Zvedla jsem mu rukou hlavu a něžně ho políbila. Stálo mě to všechnu mou odvahu, ale on mi k mé spokojenosti začal polibek oplácet. Najednou do mé pracovny vtrhl strýček Markus a začal se hurónsky smát.

„cha, cha a pak, že nikoho nemáš i ty jedna ještěrko.“ Posmíval se když zase zavíral dveře. Edward zbělel tak, že ani Persil by takovou zářící bílou nevykouzlil.

„A co tedy budeš tančit a s kým?“ Snažil se to zamluvit.

„Budu tancovat s Felixem a co? To se nech překvapit, ale až se vy přidáte, změní se to na Latinskou Ameriku. Vykulil na mě oči.

„Ježiši to já neumim, ostatní jo. Ale já to nikdy netančil. Carlisle si to vysvětluje tak, že tyhle tance jdou tančit jen s osobou k níž cítí ten druhý touhu.“ Zasmála jsem se, teď už jsem seděla zase na stole.

„Tak to tě asi zklamu, ale pokud si ještě nenašel svého osobního anděla jak jsi říkal, tak si budeš muset vystačit s upírkou, kterou ti najdu. Ale neboj, bude to ta nejkrásnější v paláci, výjimka Rose.“ Usmála jsem se a hned jsem věděla, s kým ho dám do hromady. Přišel ke mně a zase si stoupl těsně ke mně a položil mi ruce na boky.

„Ale já už svého anděla našel, sedí přede mnou.“ Rozpačitěla jsem a uhnula pohledem.

„No, tak to jsem ráda, ale tak lehký to nebude.“ Lišácky jsem na něj mrkla, obešla jsem ho a objala ho pažemi otřela jsem se o něj. A začala se vlnit do rytmu Latinsko-americké hudby. Po chvilce se Edward přidal, šlo mu to skvěle. Poodstoupila jsem a on přestal, otočil se ke mně čelem a prohlížel si mě.

„Tak vidíš, že to umíš. Předvedeš mi to na plese, protože ten druhý tanec už stíhám. “ Chvilku jsem přemýšlela a něco mě napadlo.

„Felixi, prosim tě přijď do pracovny.“ Otevírala jsem dveře když se na mě viřítil Felix a začal mě lechtat.

„Ježíši nech toho, ty jsi horší než Jane.“ Konečně mě pustil a pomohl mi na nohy, až teď si všiml Edwarda. Ten stál u stolu s rukama zaťatýma v pěst. Felix se lekl a obrátil se na mě.

„Já se omlouvám, nedošlo mi, že máte nějaké jednání.“ Nahodil psí obličej,

„To je v pořádku, Edward mě pozval na ples. Ale jak víš úvodní tanec mám mít já s tebou, to tak zůstane. Ale Cullenovi se přidají v tangu. Tak, abych Latinskou Ameriku mohla tancovat se Edwardem. Uděláš to pro mě?“ Felix chvilku přemýšlel,

„Bude mi potěšením to pro tebe udělat má krásko.“ Zamračila jsem se na něj a on na mě laškovně mrkl.

„Kušuj, to že svádíš všechny upírky v gardě je mi jedno, ale na mě si dej bacha. Čeká na tebe Giana, už se tě nemůže dočkat.“ Utahovala jsem si z něj, a tak radši zmizel. Edward se usmíval od ucha k uchu. Přistoupil ke mně blíž a objal mě.

„Jsem rád, že si tu Latinu budu moc zatancovat s tebou.“ Zašeptal mi do ucha.

„To já taky, jsem na tebe zvědavá. Schválně jestli to zvládneš líp než Felix tango.“ Culila jsem se a něj a on se zděsil.

„Neboj, povedu tě.“ Culila jsem se dál. Na dveře zaklepal strýček Markus.

„Pojď dál.“ Strýček nakoukl dovnitř a sledoval nás.

„Jen jsem tě chtěl upozornit, že každou chvilku už přijde Heidy.“ Šla jsem k němu a objala ho,

„Děkuji ti strýčku.“ Vzala jsem Edwarda za ruku a táhla ho nejkratší cestou ven. Cullenovi už čekali na recepci.

„Promiňte mi to zdržení, ale potřebovali jsme něco vyřešit. Teď rychle opustíme palác, Heidy už jde.“ Rozběhli jsme se zadním vchodem z paláce. Za palácem už na nás čekali auta, všichni se rozběhli k vybraným vozům jen Edward tam zůstal stát.

„Co je? Jedeš samozřejmě se mnou.“ Usmála jsem se, ale on jenom nesouhlasně zavrtěl hlavou. Přišla jsem k němu a objala ho. Koukal na mě a čekal co udělám. Natáhla jsem se na špičky, až jsem měla rty jen milimetr od těch jeho.

„Je někde problém?“ Zašeptala jsem.

„Jo a to dost velkej. Já tě chci, ale nemůžu tě mít. A to že s tebou budu zavřený v autě tomu moc nepomůže.“

„Co tě baví?“ nevěřícně na mě koukal,

„Edwarde řekni mi, co tě baví, ale doposud si to nemohl dělat.“ Koukal na mě a políbil mě.

„Já miluju tebe, ale neumím tancovat. Takže na Felixe asi nemám.“ Usmála jsem se na něj, konečně upír, který není dokonalý.

„Já tě to ráda naučím, ale teď už nastup.“ Mrkla jsem na něj, a v momentě už jsem seděla za volantem a startovala. Když jsme vyjeli, položil mi ruku na nohu a palcem mi po stehně kreslil kolečka. Byla jsem hrozně nervózní, a cestu jsem skoro nevnímala.

„Pokud chceš zůstat v Itálii měli bychom zastavit a jít na ten lov,“ poznamenal a sundal ruku z mé nohy. Smykem jsem zabrzdila před lesní cestou, vystoupili jsme a počkali na ostatní.

„Tady se rozejdem, až budete hotovi. Tak lidně jeďte do paláce, ale nemusíte, jen se prosím vraťte do zítřka do pěti.“ Rozběhala jsem se lesem a skočila na první zvíře, co mi stálo v cestě. Bohužel moc velkých zvířat tu nežilo a ti větší byli převážně býložravci. Masožravci se tu prakticky lovit nedali, bylo by jich málo, a zvěř by se přemnožovala.

Asi po třech hodinách na lovu jsem byla už spokojená. Pomalou lidskou chůzí jsem se vracela k autu. Stál tam jen Aston Martin, Ferrari a Edward. Porozhlédla jsem se po okolí a zaslechla někde v dálce toužebné vzdechy Emmetta a Rose. Zasmála jsem se a radši se hodlala vydat zpátky. Jak jsem sáhla na kliku dveří od auta obmotaly se mi kolem pasu něčí ruce. Na krku jsem ucítila jeho rty,

„Svezeš mě do paláce?“ Vykroutila jsem se mu a usmála se,

„To víš, že jo, nastup si.“ V momentě seděl v autě a čekal na mě. Rychle jsem nastoupila a plnou rychlostí se řítila po silnici. Edward koukal nepřítomně z okna a mlčel. V autě se mi rozdrnčel mobil, zapnula jsem si Hand-sfree a zvedla to. Edward zpozorněl a velice nenápadně poslouchal.

„Ahoj Felixi, co potřebuješ?“ Felix si vzdychl a spustil.

„Ty tance jsem zařídil, ale nevíme co s hudbou na Latinskou Ameriku.“ Povzdychl si a čekal, chvilku jsem přemýšlela.

„Tak tam na to zkus dát El gitano del amor. To se myslim docela hodí.“ Začal přemýšlet,

„Jo to by myslím šlo, díky kotě.“ Rozloučil se a zavěsil, Edward už zase velice soustředěně předstíral jak zaujatě kouká z okýnka. Vytočila jsem, ale Felixe znova. Jsem ráda, že sou mi věrnými a poslušnými protože mě mají rádi, ale tohle si dovolovat nemůže.

„Felixi, já pro tebe nejsem žádný kotě a ani nic jinýho, tak si na to dávej bacha. Pamatuj s kým mluvíš.“ Zavěsila jsem a hnala se dál po silnici, za chviličku už byla vidět Voltera. Tak jsem zpomalila a pomalou ladnou jízdou začala brázdit ulice Voltery. Před branami Voltery sem prudce zastavila, oba jsme vystoupili a šli do paláce. Na recepci nás odchytila Giana,

„Jane už našla tady panu Cullenovi tanečnici na tango. Mohu vám jí poslat do pracovny?“ usmála jsem se na ní.

„Ale jistě, ať hned přijde.“ Vydali jsme se do pracovny, ještě tam nikdo nebyl. Tak jsme se posadili a já začala vyřizovat další korespondenci ohledně plesu. Někdo zaťukal na dveře.

„Dále,“ vyzvala jsem dotyčného. K mému překvapení vstoupila do pracovny Tanya, vřele se usmála na Edwarda a šla mu podat ruku.

„Ahoj, já sem Tanya, měla bych s tebou tancovat na tom plese.“ Culila se na něj jak měsíček.

„Ano, máte spolu odtancovat první tanec, protože tady Edward nikoho nemá.“ Vložila jsem se do toho a musela se pro sebe smát. Že Jane vybere zrovna Tanyu jsem nečekela. Tanya byla snad jediná upírka v paláci, která nikdy nikoho neměla. Podle jejích myšlenek se jí Edward líbil, ale nic vážného. Vesměs si ho jen představovala v posteli.

„Ale já někoho mám, jenom je ten někdo na první tanec zaměstnán.“ Ujasnil pohoršeně Edward.

„No to se ještě neví jestli někoho máš.“ Upozornila jsem a promluvila zase k Tanye.

„Budete spolu tancovat tango, až začne Latinská Amerika dojde si Edward pro koho bude chtít chápeme?“ Zeptala jsem se teď už obou, jen přikývli a Tanya hned vytáhla Edwarda s pracovny se slovy: Musíme ještě probrat choreografii. Chtěla jsem nenápadně zjistit co se tam děje a jak si Edward poradí s Tanyou. Usadila jsem se tedy do křesla a zaposlouchala se. Bylo to vážně vtipné, sledovat to, bylo lepší než komedie nominovaná na Oskara.

Povídky od CamaroLex

Autor: CamaroLex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bonjour, ange de la mort 3.: