Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bonjour, ange de la mort 5.

12.01.2010 (15:15) • CamaroLex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1541×

Pohled Belly:

Musela jsem se smát, Alice mu s neuvěřitelnou přesností hodila taštičku na hlavu přesně ve správnou chvíli. Rychle jsem se vypařila, ve svém pokoji jsem se převlékla a chtěla jít za Edwardem. Ale slyšela jsem, že je u něj zrovna Alice. Tak jsem přešla do své pracovny a vyřídila si pár povinností.  Ťuk, ťuk, ťuk klika cvakla dveře letí… Alice se vřítila do dveří skoro jsem z ní měla strach. Obešla stůl a vrhla se na mě, no prostě mě objala. Ale mám pocit, že v tu chvíli měla větší sílu než Emmett. Když mě konečně pustila dívala se na mě očima plnýma jiskřiček.

„Bello, já sem tak ráda, že jste…“ Najednou se zadrhla a nervózně koukala po místnosti. „Ehm, že jste kamarádi.“ Vrchlila ze sebe konečně. Ale já jí to nebaštila. Chtěla sem jí trochu pošťouchnout.

 „Alice, ale my nejsme kamarádi, je to čistě pracovní. Kamarádim s tebou, ale ne s Edwardem.“ Alicini, jiskřičky v očích totálně zhasly, dívala se na mě a kdyby mohla asi by jí vyhrkli slzy. Ne, na tohle jsem se už prostě nemohla dívat.

„Pocem, ty trumbero,“ vzala jsem jí a objala jí.

„Dyť si z tebe dělám srandu, mám pocit, že s Edwardem nejsme jen kamarádi.“ Alice zase nadšeně vypískla a objala mě.

„Ehm, no tak se posaď a něco mi o tom pověz, když ti na tom tak záleží.“ Nervózně si poposedla a začala.

„No vlastně ti ani nemusím nic říkat. Ve směs to už znáš, Edward byl hrozně dlouho sám, vlastně jediní s kým se  bavil, jsme byli mi. Ale od té doby co se vrátil z Voltery, je hrozně veselej, pořád je s námi a povídá si. Do konce i na Jessicu je milej a to je co říct. S Angelou se nedávno bavil o focení. Prostě se hodně změnil a život si užívá. Ale myslím, že zbytek ti bude chtít říct sám.“  Usmála jsem se na ní.

„Díky, Alice, půjdu teď za tvým bratrem.“ Alice znovu nadšeně vypískla a hnala se ven z pracovny.  Na židli po ní zbyla jen další malá taštička, ani jsem si nevšimla, že jí přinesla. Uvnitř byli plavky, akorát mi na nich něco nesedělo. No vlastně jsem přesně věděla co to je. Uvnitř byli plavky, jo a hezké, ale pánské. Byli to zelené šortokové plavky nad kolena s rychlými pruhy po obou bocích. To by mě teda zajímalo, co dostal Edward. Hodila jsem na sebe oblečení a plášť. Vyšla jsem za Edwardem. Zaťukala jsem na jeho dveře a čekala, nic, tak znova.

 „Ehm, no pojď dál.“ Opatrně jsem otevřela dveře a vešla, co jsem viděla bylo k smíchu.

„Edward stál před postelí s ručníkem obmotaným kolem pasu a koukal na tu taštičku co dostal.

 „Zlato, ty asi nebudou pro tebe.“ Upozornila jsem a sebrala z postele oranžové, dámské dvou dílné plavky. A podala mu „mojí“ taštičku. Usmál se a vytáhl plavky.

„No to je myslím lepší.“ Konstatoval a já odešla aby se mohl převléknout. Plavky od Alice jsem hodila k sobě do pracovny na stůl a šla jsem k bazénu. Edward mě za chviličku dostihl, lehce mě pozoroval a šel vedle mě v tichu. Netrvalo to ani minutu a před námi se otevřely velké dveře vedoucí na střechu a následně pak k bazénu.  Vyšli jsme na střechu, rychle jsme se svlékli,  a já skočila do vody. Naprosto bez námahy jsem si zaplavala a sedla si na schůdek. Edwrad pořád stál na břehu.

 „Půjdeš už do té vody?“ Zeptala jsem se ho, jen přikývl  a skočil do bazénu na protějším břehu. Doplaval ke mně  a sedl si na schod vedle. Chvilku jsme si jen tak koukali do očí, když se ke mně začal přibližovat. Na můj v kus až moc pomalu, obmotala jsem mu jednu ruku kolem krku a přitáhla si ho k sobě. V tu chvíli kdy se naše rty spojili byla všechna jeho ostýchavost ta tam. Hladově mě začal líbat, překulil se na mě a zasypával polibky můj krk. Asi by to šlo i dál kdyby… 

Kdyby tam nevtrhl Emmett, skočil do bazénu cítila jsem jen jím způsobenou vlnu. Čekala jsem další Edwardovu plachou reakci stejně jako u strýčka Markuse. Ale to jsem se mýlila, zase. Edward mi na rtech zavrčel a já se pousmála máchl za sebe rukou a přesunul se na můj krk.

„Emmette, vypadni, mam tu něco na práci a s pastí na Alici ti nepomůžu, tak už padej.“ Měla jsem co dělat abych se nerozesmála, ale Emmett tomu dal korunu.

 „Edwarde, brácho, nejsi nemocnej? Ty se tu sápeš po královský dceři?“ Už jsem chtěla začít protestovat, ale Emmett spustil.

 „Ty a žena? A ještě k tomu tahle kočka?“ Kdybych se mohla červenat sem rudá až na zadku. Edward na něj zavrčel, byl to zvuk vskutku děsivý. Emmett se na mě podíval.

„Fí ha, v těch plavkách ti to vážně sekne.“ Obdivně pískl a dál si mě prohlížel, to už proti němu chtěl vystartovat Edward. Emmett to ale poznal a začal ustupovat.

 „Dobře, dobře už mizim, přece tě nepřipravím o tvou jedinečnou šanci přijít o panictví.“  Vyprskl smíchy a běžel pryč. Edward se na mě otočil a zjevně nechtěl, abych tohle věděla. Vstala jsem z těch schodů a šla k němu. Jen tam tak stál uprostřed bazénu.

„Promiň,  Emm je fajn jenom je to srandista za každou cenu.“ Omlouval bratrovo chování. Jako kdyby mi to nějak extra vadilo. Chtěla sem mu dát pusu, když sem za dveřmi slyšela Alici.

 „Emmette ty magore! To jsem ti neříkala aby jsi je nechal nepokoji?“ Slyšela jsem nějaké rány.

 „Ale no tak Alice, byla to jenom sranda, nebí mě.“ Alice začala vrčet.

„Sranda? On se zamiluje a ty ho před ní shodíš takovýmhle způsobem?“ Křik a rány se začali vzdalovat.  Edward tomu nevěnoval pozornost, já však koukala směrem ke dveřím a cítila na své tváři jeho dech. Otočila jsem se na něj, pořád koukal ztrápeně. Najednou jsem slyšela další hádku.

 „Rose, zlatíčko, no tak.“ … rány…

 „Já ti dam zlatíčko, máš utrum ať víš jaký to je. Edward abstinoval dobrovolně, ale ty si to dáš hezky povinně a na pěkně dlouho.“ Pak už se jen vzdalovalo klapání Rosiiných podpatků. Otočila jsem se zpátky k Edwardovi. Díval se mi do očí a začal se ke mně naklánět.  Zase jsem si ho k sobě hladově přitáhla.  Obmotal mi ruce kolem pasu a tiskl se na mě. Už celkem hlasitě přerývavě dýchal a já slyšela za dveřmi Felixe jak na mě v myšlenkách volá. Šetrně jsem se odtáhla, tak abych mu neublížila. Hmm, marně stejně se v jeho očích zračila bolest.

„Promiň, ale musím jít. Povinnost volá.“ Sklopil hlavu a jako by mě to mělo zastavit jeho ruce zpevnili své objetí.

„Můžeš jít tentokrát se mnou, jen se na nic neptej.“ Usmál se od ucha k uchu a běžel se stejně jako já převléknout. Za chviličku už jsme byli u Felixe.

„Tak o co jde tentokrát?“ Felix se na mě jen nechápavě podíval,

„Chceš to řešit před ním, vždyť neví že…“ Usmála jsem se, opravdu se o mě staral.

„Já vím Felixi, ale nemám na výběr, nemůžu mu to udělat.  Mluv tak aby to bylo v pořádku.“ Felix jen pokýval hlavou a začal.

„Má paní, přijeli Rumuni a chtějí mluvit s někým z vyšších jenže ehm no ostatní jsou zaneprázdněni až do plesu jak víte. Zvláště pak Aro ten je zaneprázdněný pořád. Edward mě najednou pevně chytil kolem pasu a táhl zpátky.

 „Edwarde co je?!“  starostlivě se na mě díval.

„Já tě k nim nepustím, vždyť jste odvěcí nepřátelé.“ Usmála jsem se na něj.

„Ne, Aro se s nimi možná nesnese, ale Rumuni jsou stejně jako vy moji hosté. Jsme přátelé.“ Aby jste rozuměli s Rumuny si normálně rozumím, za vlády „velké trojky“ se opravdu do Voltery nesměli dostat. Aro na ně koukal jako na nějaký pleps, ale já to tak neviděla. Jakmile jsem se ujala vlády s Rumuny jsme vstoupili do míru a opravdu jsme přátelé. Zvláště pak s panem Mortimerem. Je to nejstarší přeživší z Rumunů.  Po Arově smrti jsme spolu měli dlouhý rozhovor o vládě nad světem upírů. A pan Mortimer i když měl větší nárok na uplatnění moci než já, mě sám na trůn navrhoval a pro mě pak hlasoval a k němu se přidali i ostatní Rumuni. Takže jsme blízkými přáteli.

 Ale teď už jsem spěchala přivítat hosty. V sále čekala skupinka a mezi nimi k mé radosti i právě pan Mortimer. Došla jsem k nim.

„Zdravím vás a vítám na ve Volterském paláci, všichni jsme samozřejmě nesmírně poctěni vaší přítomností na teď už dnešním plese.“ Pan Mortimer ke mně přišel a srdečně mě objal.

 „O paní, potěšení je na naší straně. Jsem tak rád, že tě zase vidím Bello. Je to už dlouhých sto let co jsme se naposled viděli při oné šťastné události.“ Náznaky jsem poprosila pana Mortimera a ostatní ať o mě před Edwardem nemluví jako s vládkyní s omluvou, že jim bude vše vysvětleno. Se všemi jsem si promluvila  a pozdravila je. Když jsem se konečně vrátila k panu Mortimerovi, nedal jinak, že si musíme promluvit. Přesunuli jsme se do mé pracovny, já, Edward a pan Mortimer.  Pan Mortimer se posadil do křesla v mé pracovně a já na pro ti němu za stůl. Edward si stoupl za mě. Pan Mortimer se na něj nedůvěřivě díval.

„Tak Bello, jak se ti vlastně vede.“ Začal lehkým tématem, ale já moc dobře věděla, že ho něco trápí.

„Vede se mi celkem dobře, jen občas něco sem tam pozlobí.“ Usmál se na mě a přeměřil si Edwarda.

„A kdo je ten mladík, co se tě drží jako klíště?“ Zeptal se a dělal si ze mě jako obvykle srandu.

 „To je můj host, patří do klanu Cullenových, vegetariánů.“ Pan Mortimer se na něj usmál  a náthl k němu ruku. Edward ji váhavě přijal.

„Edward, Edward Cullen.“ Přdstavil se a potřásl si s ním. Pan Mortimer se na něj usmál a přikývl.

„Nuže, Edwarde Cullene, mohl by si nás prosím na chvilku omluvit?“ Edward se podíval na mě a já se na něj povzbudivě usmála. Přikývl tedy, rozloučil se a odešel.  Hned jak byl Edward pryč pan Mortimer přede mnou poklekl.

„Ale no tak pane Mortimere, poklekají přede mnou jen odsouzenci a tím spíš přede mnou nepoklekají upíři, které chovám v hluboké úctě.“ Usmál se na mě, vstal a objal mě.

„Děkuji, paní, ale musím vás upozornit na velice vážnou situaci v okolí  Maďarska a bohužel i Rumunska.“ Pan Mortimer se na mě lítostivě podíval a pokračoval.

„No tak tedy, zdá se, že vaším strýčkem tak pronásledováni vlkodlaci se opět začali hlásit ke slovu. Není to nic vážného, zatím, ale máme pár napadení. Myslíme si však, že místo bitev budou chtít vyjednávat.“ Zamyslela jsem se tohle byl rozhodně problém, ale ne této doby a já ho teď nevyřeším.

 „Pane Mortimere, až se budete po plese vracet do Rumunska. Bude vás doprovázet jeden z mých nejlepších lidí, celou situaci zhodnotí a obeznámí mě s tamější situací. Ujišťuji vás, že tuto situaci hodlám v blízké době řešit a zastavit ji již v zárodku.“ Pan Mortimer se usmál a zase mě objal.

„Děkuji, opravdu svého rozhodnutí nelituji, jste vládkyně na svém místě. A prosím vás neříkejte mi pane Mortimere, pro vás jsem Alex.“ Usmála jsem se na něj, pan Mortimer byl opravdu milý upír. Nejen proto ho chovám v takové úctě.

„Dobře Alexi, ale vy mi přece nemáte vykat, pokud se nemýlím.“ Zašklebil se na mě.

 „Ale to já musím, jsi velká vládkyně.“

 „Ne to nejsem, 170 centimetrů není velký, spíš střední a tykají mi i Felix s Demetrim a to nepatří k našim vyšším. Mám radši když mě upíři oslovují jménem, teda pokud zrovna neprobíhá soud.“ Pan Mortimer nebo Alex, chcete-li nad tím jen zakroutil hlavou a s pozdravem odešel.

Šla jsem se podívat za Cullenovými, byli v menší místnosti u recepce. Alice se na mě hned vrhla a objala mě, měla jsem jí vážně ráda.

„Jů, si tady, ale kde je Edward.“ Začala se bát, já jen nechápala proč.

„Musela  jsem si něco zařídit. Takže někam šel.“ Alici naběhl na tváři zuřivý téměř vražedný výraz.

 „Emmette, ty magore, ty idiote…“  Obrátila se na něj a ve vzduchu šermovala prstem.

„Ne, ne Alice, on za to nemůže.“ Nechápavě se na mě dívala.

 „Přijel Alex Mortimer, nejstarší s přeživších Rumunů. Takže potom co se Emmett uráčil odejít jsem musela jít hosta přivítat.“ Alice se zatvářila trošku zkroušeně.

„Klid, já si z Emmetta nic nedělám.“ Překvapeně na mě koukala než jí to došlo.

„No milý Cullenovi ples začne za pár hodin, teď už je skoro půl deváté ráno, v pět začne Felix s Demetrim všechny obíhat a v osum začne ples. Je ale potřeba aby jste byli v sále už v sedm, kvůli tomu tanci.“  Všichni se na mě usmáli a já šla sehnat Jane a Aleca, do Rumunska pojedou oni dva, kdyby došlo na nejhoršímu, nejlépe se ubrání a vlastně i Alexe.  Gianu jsem pověřila aby mi je co nejdříve poslala do sálu i s Alexem. Sedla jsem si na trůn a znuděně sledovala šedou klenbu sálu. Netrvalo to dlouho a Alec s Jane rozrazili vstupní dveře, přidrželi obě křídla otevřená a Alex Mortimer prošel sálem přímo přede mě. Stoupl si přede mě a čekal, Jane s Alecem po jeho boku se poklonili a čekali co ze mě vypadne.

„Jane, Alecu, po plese pojedete s Panem Mortimerem do Rumunska je tam jisté riziko problémů s vlkodlaky. Zůstanete tam než se situace aspoň trošku uklidní a panu Mortimerovi zajistíte ochranu, je vše jasné?“ Oba přikývli a odešli pan Mortimer poděkoval a taky opustil sál. Sesunula jsem se z trůnu na schody a pohodlně jsem se tam uvelebila, zavřela jsem oči a užívala si klid. Asi po dvou hodinách toho „spánku.“ Jsem na sobě ucítila  jeho tělo a jeho rty na mém krku. Pousmála jsem se a otevřela oči. Edward se na mě culil s úsměvem od ucha k uchu.

„Jak jsi se vyspala?“ Utahoval si ze mě.

„No vlastně jsem zaspala měla bych se jít připravit na ples, takže zatím.“ Obratně jsem se mu vykroutila, a šla jsem se do svého pokoje naložit na dva nebo tři týdny do vany.

  Ahoj zase bych chtěla, poděkovat mým věrným čtenářům a opět moc velký díky Pajince2004.

                                                                                                                                                  CamaroLex

Povídky od CamaroLex

Autor: CamaroLex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bonjour, ange de la mort 5.: