Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bonjour, ange de la mort 8.

19.01.2010 (12:45) • CamaroLex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1405×

Pohled Belly:

Jakmile se Edward konečně odvážil vylézt z pod postele, zkoumavě si mě prohlédl.

„Ehm, no díky, zachránila si mě před ní.“ Usmál se na mě a přešel ke mně po pokoji. Znovu si mě zkoumavě prohlédl a zamračil se.

„Co je??“ Chvilku přemýšlel než mi odpověděl, když to z něj konečně vypadlo.

„No  v těch šatech ti to až nebezpečně sluší, ale je škoda, že nemáš ty ode mě.“ Zasmála jsem se a pevně ho objala.

„Je mi líto, lásko, ale ty od tebe mi byli malé.“ Smutně se na mě podíval, ale najednou jako by mu něco došlo mě zvedl a uvěznil ve své náruči. Položil mě na postel, ale jemně mě uvěznil pod svým tělem.

„To je poprvé cos mi tak řekla. Už jsem měl strach, že se toho nedočkám.“ Zakřenila  jsem  se na něj.

„Dočkej času…“ S těmito slovy jsem ho urychleně vyprovodila z pokoje a šla zadním východem do sálu, kde už jsem jen tak mimochodem měla být…

Ples

U trůnu netrpělivě přešlapoval Felix.

„No konečně, už jsem si myslel, že mě tu necháš na pospas Tanye.“

Další, pro boha všichni se jí bály jako čert kříže, ale i Tanya si dnes přijde na sví. S Felixem, jsme ještě dodělali poslední úpravy, když do sálu přišli Cullenovi, vše jsem jim vysvětlila a připravila se na pozici. Strýčkové už seděli na trůnech. Cullenovi seděli u honosné tabule před trůny a já s Felixem uprostřed parketu. Začala hrát naše hudba, s Felixem jsme začali pomalu tančit a velká křídla honosných dubových dveří se pomalu začala otevírat a tak i vpouštět hosty. Rozmístili se kolem dokola parketu a sledovali mě a Felixe při tanci. Bylo to tak každý rok, takhle jsem je vlastně na plese vítala. Felix si mě zase vyhoupl na nohu a prudce se semnou otočil. Od někud ze sálu jsem slyšela tichounké vrčení. Felix si mě zvedl tak že obličej měl kousek od mého dekoltu,  a při tom aniž by nespouštěl moje oči z mého pohledu mě postavil pomaloučku na zem. S předstíranou vášní jsem mu prohrábla vlasy a následně ho letmo políbila. V zápětí jsem ho od sebe odstrčila a hudba skončila. Já s Felixem jsme se uklonili a byli nám přineseny číše s krví na přípitek. Strýček Markus se jako pokaždé zvedl, aby pronesl přípitek a dával se přitom na mě.:

„Takže já i můj bratr děkujeme nejkrásnějšímu vládci Voltery jaký tu kdy byl za nádherné přivítání na dnešním plese. Už sto let je naše vládkyně u moci. Stará se o Volteru i dodržování zákonu se vší grácií a za to jí děkuji.“ Strýček Markus pozvedl číši a slovo převzal Caius:

„Jak si řekl bratře, nikdy nebudu litovat svého rozhodnutí, moc, vášeň, rozhodnost, síla,  moudrost a v neposlední řadě krása se snoubí v této téměř dokonalé bytosti.“ I strýček Caius pozvedl číši a slovo převzal pan Mortimer:

„Isabello, před sto lety jsem pro tebe hlasoval jako mnoho zde přítomných a svého rozhodnutí litovat nikdy nebudu, obvzlášř když tvé vladařské schopnosti neselhaly ani při menších nebo větších problémech.“ Pan Mortimer pozvedl číši a slova jsem se radši ujala já.

„Děkuji, všem zde přítomným, obzvláště bych zde chtěla přivítat Cullenovi, jež přijeli na mou žádost. V dobách minulých se nás bohužel museli stranit, ale to je teď pryč. A oni jsou zde na Volterském panství vždy vítáni. Takže na Cullenovi, pana Mortimera a oba mé strýčky. Vítejte a bavte se co hrdlo ráčí.“ Všichni jsme si připili a já si šla sednout na trůn. Když jsem procházela kolem stolu Cullenových. Všichni na mě nevěřícně koukali, mrkla jsem na Carlisla a Edwardovi, který seděl hned na kraji jsem lehce přejela po ruce. Přejel mi rukou po boku. Uvědomila jsem strýčky, že zahájím společně s Cullenovými ples a pak to nechám na nich. Vrátila jsem se na parket. Cullenovi už stály po stranách parketu.

„Vážení, myslím, že je na čase abych spolu s našimi slavnostně zahájila tento ples.“ Začala opět hrát hudba na Tango. Edward si neochotně k sobě přitáhl Tanyu a mě si s lišáckým úsměvem přebral Felix. Toto tango bylo pomalé, ale bylo tak schválně na Carlisolvi bylo už takhle vidět, že se necítí dobře.

Bez problému jsme propluli tangem. Teda někteří bez problémů, Edward měl s Tanyou trošku problém. Když úvodní tanec skončil, zastavila jsem se zase uprostřed parketu.

„Prosím přidejte se k nám, místa je tu dost a Latinsko-americké rytmy určitě rozproudí většinu.“

Felix mě s omluvou  a políbením ruky opustil, ale Edward nikde. Začala hrát hudba, už jsem ho viděla na kraji parketu se ze sebe snažil shodit Tanyu. Improvizovaným tanečním krokem jsem k nim došla a na Tanyu zavrčela. Lekla se a pustila, Edward jí hned odstrčil a vrhl se ke mně. Zběsile jsem nad ním mávla rukou a odstrčila jsem ho, musela jsem na něj mrknout než mu došlo, že je to hra. Chvilku tam stál  a pak se ke mně rozběhl. Klekl si přede mě, hrála jsem rozzuření a předstíraně jsem ho odkopla. Převalil se na břicho, potom se rychle zvedl a než jsem stačila něco udělat mě políbil. Přestala jsem tedy hrát rozčílení  a začali jsme tančit. Edward se mnou v doprovodu Cullenových brázdil parket, ovšem trošku vášnivěji než se sluší na ples. Musela jsem ho často krotit, a Jasper,  z našich nálad taky nebil zrovna chladný. Alice měla taky co dělat. Když písnička konečně skončila všichni jsme se poklonili a na parket se nahrnuli ostatní. Já jsem si šla sednout na trůn  a Edward ke své rodině. Občas ke mně něco promluvil v myšlenkách.  Ale zrovna živou konverzaci jsme neudržovali. Asi  v polovině plesu jsem se odebrala v tichu do své pracovny.

Spoustu lidí na plese na to čekalo a zbývalo jen sedět a čekat. Většinou mě jen přišli pozdravit staří známí, nic důležitého. Až když se noc chýlila ke konci, do  mých dveří strčil hlavu Edward. Nesměle nakoukl a po té vstoupil. Nic neřekl. Stála jsem před stolem a čekala co z něj vypadne. Pořád nic neříkal, když mě nečekaně přirazil na stůl a začal mě líbat. Pousmála jsem se tomu a užívala si tu chvilku, když do dveří vtrhl Felix. Zabořila jsem Edwardovi hlavu do ramene s tichým povzdechnutím. Edward si stoupl před Felixe a hrozivě na něj zavrčel.¨

„Teď ne!“ Zavrčel  na něj  a vyšoupl ho ze dveří. Které následně zamkl, rychle se ke mně vrátil  a vysadil si mě na stůl. Jen zdálky jsem vnímala, jak je ho ruka bleskově smetla ze stolu věci a udělala mi tak místo. Rukama jsem šmátrala po stole abych odklidila věci které mi tam vadili. Edward aniž by rozpojil naše rty mi pomalu začal svlékat šaty a já nebyla po zadu. Jenže se trošku nepohodl se šněrovačkou na zádech.

„Promiň lásko.“ Šeptl a jedním rychlím pohybem, ze mě šaty prostě serval. Pousmála jsem se tomu  a následovala jeho příkladu. Jeho ruce mi klouzaly po těle a já se mohla zbláznit. Užívali jsme se na v zájem jeden druhého aniž bychom si všimli, že už je vlastně ráno. Upozornil nás na to jen a jedině opět Felix.

„Já ho roztrhnu jako hada.“ Postěžoval si Edward do mé kůže na krku.

„On za to nemůže, zlato, dělá jen svou práci.“ Ač nerada jsem se zvedla ze země na níž jsme skončili následně potom co to stůl nevydržel, a to byl z masivního dřeva. Hodila jsem na sebe župan, co tu zůstal ještě od minulého dne, přiznávám mám trošku sklony k nepořádku. Pevně jsem si tedy župan zavázala a vyšla před pracovnu.

„Co je Felixi.“ Uhodila jsem na něj trošku nepříjemně.

„Promiň, Bello, ale pan Mortimer odjíždí. Měl to v plánu už večer, proto jsem vás taky vyrušil. Ale přemluvil jsem ho aby ještě počkal, že si momentálně zaneprázdněná.“ Usmála jsem se a lípla mu pusu na tvář.

„Díky, Felixi. Dojdu se převlíct a hned jsem tam.“ Už jsem chtěla vykročit, když mě chytil za ruku a táhl za sebou.

„No tak Felixi.“ Otočil se na mě s omluvným výrazem.

„promiň, ale nemáš navybranou už je na recepci.“ Povzdechla jsem si a rychle se tam rozběhla.

„Pane Mortimere, už nás opouštíte?“ Ptala jsem se nešťastně, když jsem doběhla na recepci.

„Ano, Bello bohužel.“ Povzdechl si s lišáckým úsměvem a změřil si můj krapet nevhodný oděv.

„Ehm, no omlouvám se, trošičku jsem ztratila pojem o čase.“ Zasmál se s plna hrdla a srdečně mě objal.

„Ale to přece vůbec nevadí, si první vládce kterého vidím v negližé. Já byl přece taky zamilovaný a pořád jsem. Přeju ti to, mám tě rád, opatruj se.“ Pohladil mě po tváři a obrátil se s přísným výrazem na Felixe.

„A ty, koukej na ní dávat pozor!“ Přikázal  a Felix se uklonil.

„Jistě pane.“ Pan Mortimer se otočil a ztrácel se v chodbě, když se ještě zastavil a otočil se na mě.

„Jo a Bello, to, že si vládkyně neznamená, že celou svou existenci musíš strávit zavřená ve Volterském  panství.“ Ještě se na mě usmál a zmizel. Následovali ho Jane s Alecem a Leo samozřejmě…

Něco mi říká, že pana Mortimera brzy zase uvidím a bude to dřív než za sto let. Vrátila jsem  se do pracovny, na zemi ležel Edward  a všude kolem byli trosky. …

Omluvám se za chyby, tato kapitolka se mi moc nelíbí, připadá mi takové nějaká bléé. A mám pocit, že se tak nějak horším, Takže uvažuju o skončení této povídky dřív než jí zkazím. prosím kritku.

Díky Camaro Lex

Povídky od CamaroLex

Autor: CamaroLex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bonjour, ange de la mort 8.: