Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 14. kapitola

01.09.2012 (15:45) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1907×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Páni, fakticky netuším, jak se vám tohle povedlo!“ vyhrkla jsem nadšeně, když jsem se ocitla v ten samý večer ve školní tělocvičně na svém vůbec prvním školním plese. Nutno dodat, že jsem tu vlastně neměla co dělat, protože jsem nebyla zdejší studentka…

„Jednoduše – zadní vchod…“ odpověděla pyšně Caroline a dál hrdě pozorovala tu nádheru, co vytvořila. A opravdu to nádhera byla. Sice jsem na žádném jiném plese nebyla, ale tohle bylo… úžasný. Musela jsem uznat, že Caroline má talent i na něco jiného než na komandování lidí…

A ano, už jsem jí odpustila, že mě odpoledne nechala jen tak stát v tělocvičně, aniž by mi řekla, kdo je Laura. Nakonec jsem to totiž zvládla sama. Ne bezdůvodně patřím do rodiny Cullenů…

„A teď už,“ začala Caroline a pak se rozzářila jako sluníčko. „Pojďme pařit!“

Všichni jsme se zasmáli a pak vyšli vstříc zábavě v podobě tance a punče. Zavěsila jsem se do Jeremyho a pak jsme společně došli až doprostřed parketu, kde jsem se k němu přitiskla, přivřela spokojeně oči a nechala se pohupovat do rytmu pomalé písničky, která právě hrála. Přitom jsem doufala, že nikoho nenapadne, že by sem přišel někdo nezvaný. Zrovna dvakrát jsem netoužila po tom, aby mě odsud vynesli v zubech.

„Líbí se ti to?“ zašeptal mi po chvíli Jeremy do ucha.

„Hm… jo,“ zamručela jsem s úsměvem a položila mu hlavu na prsa. Bylo to tak příjemný a hlavně na naše poměry… normální. Užívala jsem si tyto chvíle, jak to nejvíce šlo, protože mi můj šestý smysl našeptávat, že tohle je jenom klid před bouří. A jak jsem už několikrát zjistila, nemýlil se…

Po hodině tance jsem myslela, že odpadnu. Příšerně mě bolely nohy, protože se Eleně podařilo narvat mě do podpatků – což upřímně – se moc často nestávalo…

Ale i přes to, že jsem měla pocit, že mi nohy odjely někam na dovolenou, nepřestávala jsem se smát a užívala si, jak to jen šlo. Já vám říkala, že mě na žádný večírek nemáte pouštět! A kdybych na sebe mohla přitáhnout pozornost (což jsem dneska opravdu nemohla), tak bych už asi tancovala někde na stole.

„Potřebuju se napít!“ zakřičela jsem Jeremymu do ucha, když hrála jedna z rychlých písniček. Jeremy se na okamžik zatvářil zděšeně a mě došlo, co si pomyslel. Zakroutila jsem hlavou a zasmála se. Jeremy se na mě usmál a pak mě vzal za ruku a vedl k baru.

„Už jsem se fakticky lekl, že se tu na někoho vrhneš…“ zašeptal mi do ucha, když čekal, až barman namíchá můj drink. Nevinně jsem se na něj usmála. „Ale já jsem mírumilovný upír…“ zažertovala jsem.

„Mám ti to věřit?“ oplatil mi to Jeremy a nahnul se ke mně. Zadržela jsem dech. Jeho přítomnost mě tak rozrušovala, že jsem doopravdy měla chuť se tady na něj vrhnout. Ovšem z úplně jiného důvodu…

„Rozhodně, i když… na tobě bych si ráda pochutnala…“ nahodila jsem svůdný úsměv.

„No… já-“

„Vaše pití,“ ozval se barman, čímž nás vyrušil z našeho flirtování. Jeremy na mě mrknul a já se potichu uchechtla. Pak mi jako pravý džentlmen podal pití a společně jsme zamířili někam, kde bychom našli víc klidu.

S hlasitým smíchem jsem vrazila do jedné z učeben. Jenom jsem doufala, že nás tu nikdo nenačapá. Já bych z toho asi nic neměla, ale Jeremy asi ano. Ale jakmile jsem otevřela dveře, došlo mi, že to je něco špatně. Byla tu tma a z rohu se ozývaly podivné zvuky. Bez přemýšlení nad tím, co by to mohlo být, jsem šáhla po vypínači a stiskla.

„Do prdele!“ zaklela jsem, když jsem uviděla, co vydávalo ty zvuky. Respektive kdo… Hned jsem zase zhasnula a zabouchla dveře.

Opřela jsem se zády o stěnu, zavřela oči a snažila se z mysli vmazat to, co jsem teď právě uviděla.

Pak jsem pohlédla na Jeremyho, který se tvářil stejně překvapivě jako já.

„Viděls to?!“

„Jo.“

„Caroline… a Tyler…“ zrudla jsem.

„Jo,“ odpověděl Jeremy a pak se na mě tak zvláštně zadíval… Polilo mě horko a instinktivně jsem se na něj vrhla. Náruživě jsem si brala jeho rty a slastně přivírala oči. Jeremy si mě k sobě co nejtěsněji přitáhnul a já nahlas zavzdychala.

„Vypadneme?“ zašeptal Jeremy, stále ke mně natisknutý.

„Uhm…“ zasténala jsem na souhlas.

Vzal mě za ruku a táhnul ke dveřím. Sama jsem se snažila běžet, ale díky mým povedeným botám jsem jen tak za Jeremym vlála.

Těsně u dveří jsme potkali Elenu s Bonnie. Hned si nás všimly a zamířily k nám. Ale když se Elena zarazila, došlo mi, že si všimla, jak jsem rozrušená. Neměla bych spíš říct vzrušená…? – To by můj stav asi víc vystihovalo…

„Čau,“ řekla jsem jenom a snažila se co nejrychleji zdejchnout. Jeremy očividně sdílel můj názor a tak se hned bez dalších zbytečných vydal ke dveřím.

Za sebou jsem ještě slyšela nechápavou Elenu, jak říká: „Co jim je?“

A Bonnie, jak odpovídá: „To neřeš…“ Za to budu muset Bonnie někdy poděkovat…

Když jsme se vyhrnuli před školu, nezajímalo mě už nic jiného než Jeremyho rty. Bohužel jsem se po chvíli musela natolik zklidnit, abych byla schopná dojet až do penzionu. Jenom jsem doufala, že naši upíři nebudou doma…

Byla jsem hodně překvapená, když jsem zjistila, že se pro jednou moje prosby vyplnily, protože penzion byl potemnělý a tichý. Nevykazovat žádné známky Damona Salvatora…

„Renesmé?“ zašeptal Jeremy mezi mými polibky, když jsem ho táhla k posteli.

„Hmm…?“ zamumlala jsem, stále okupující jeho rty. Bože, on mě tak vzrušoval…

„Chceš to?“ zeptal se, když jsem ho nechala nadechnout, protože jsem s postupem času zjistila, že já jako poloviční upír nepotřebuji tolik vzduchu jako obyčejný člověk.

Pustila jsem ho a zadívala se do těch čokoládových očí. „To si piš, že jo…“

Sebevědomě se usmál a začal mě vášnivě líbat. Přitom se mi pokusil svléknout šaty. Nakonec jsem mu musela pomoct, protože z těch šatů se dostávalo fakticky špatně.

Nalehl na mě a líbal mě na krku. Moje vzrušení se každým jeho dotekem stupňovalo a já měla pocit, že každou chvílí už musím vybuchnout. Nahlas jsem vzdychala a tahala ho za vlasy, při čemž jsem občas zavrčela. Jeho to očividně taky dost vzrušovalo a já už ho nemusela ani dvakrát pobízet, aby si mě vzal.

Když do mě pronikl, slastí jsem zakřičela a nehty mu zaryla do zad. Asi jsem to trochu přehnala, protože když jsem se na ně pak podívala, byly trošku od krve. Začalo mi bušit v uších a všechna má pozornost se přesunula té rudé tekutině. Jeremy si všiml mého pohledu a usmál se na mě. Pak se ke mně co nejvíce nahnul, takže jsem měla jeho krční tepnu přímo pod nosem.

„Chci to…“ zavzdychal a přitom se ve mně zase začal pohybovat. To mě vynášelo do výšin a najednou jsem ucítila, jak se mi prodlužují špičáky. Zasténala jsem v přicházející euforii, co nejvíc se k němu natiskla, a když jsme oba naráz dostoupali až na vrchol, ani na okamžik jsem nezaváhala a zakousla se mu do krku…

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 14. kapitola: