Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - 16. kapitola

10.09.2012 (19:45) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1709×

Chvíli bylo absolutní ticho. Všichni jsme na Damona překvapeně a šokovaně zírali. Napadlo mě, jestli je možné, aby se upír zhulil… Já to sice nezkoušela, ale technicky vzato…

„Cože?!“ vykřikl pobouřeně Stefan, vstal ze sedačky a přiskočil k Damonovi. „Jestli to má být nějaký tvůj další vtípek – tak…“ Musím přiznat, že jsem se začínala Stefana bát. Oči mu zkrvavěly a celkově… no, nevypadal na toho hodného, milého a vždy vyrovnaného upíra…

„Ježiši, vy mi fakticky nevěříte!“ vylítl Damon a naštvaně pohlédl na každého z nás. Já se na něj ušklíbla, čímž jsem jeho slovům dodala na váze.

„A divíš se?!“ vykřikla Elena a taky vstala ze sedačky. Přitom na Damona nepřestávala naštvaně pohlížet.

„No… ano?“ otázal se sarkasticky Damon.

„Tak to bys neměl…“ poznamenala Bonnie s malým úšklebkem. Nevypadalo to, že bude ještě někdo Damonovi dál nadávat. Napadlo mě, že se do toho vložím…

„Tak řekneš nám konečně, co se stalo?“ zeptala jsem se a pohlédla na Damona.

„Když mě pustíte ke slovu…“

„Damone!“ zavrčel Stefan.

„Klídek, bráško…“ Ozvalo se nesouhlasné vrčení. Došlo mi, že Stefan už musí být na tohle oslovení alergický…

„Ticho!“ zakřičela Caroline, která to vše dosud sledovala z povzdálí. Všichni jsme ztichli.

„Damone, mohl bys nám, prosím, říct, cos tím myslel?“ pokračovala klidně Caroline. Absolutně nechápu, kde se v ní ten klid vzal… Ona se vždycky vyznačovala bouřlivou povahou… No, asi když šlo o něco s lovcem upírů, začala brát věci vážně.

„Fajn,“ vydechl Damon a zašklebil se na Stefana s Elenou. Elena se na něj zamračila a stulila se Stefanovi do náruče. Neušlo mi, jak se Damon na chvíli zarazil a měřil si ji pohledem. Pak udělal ten svůj mučednický úsměv a obrátil se na ostatní. Bože, složitější to být už nemůže…?

„Takže… včera v noci jsem byl v Grilu na pár drinků…“ Jo, u Damona znamená pár drinků minimálně dvě lahve něčeho hodně tvrdýho…

„Seděl jsem u baru a pak jsem zaslechl velmi zajímavý rozhovor…“

Všichni jsme mu s napětím viseli na rtech. Myslím obrazně, samozřejmě!

„Šerifka Forbesová se bavila s nějakým pošahaným chlápkem, ale bylo jasné, že se spolu baví o „Tajné radě“ – i když tajná není zrovna to pravé slovo, co ji vystihuje – snad všichni ve městě o ní vědí…“ poznamenal Damon a pak se ušklíbl.

 Jo, všichni až na mě…

Ošila jsem sebou. „Jen jeden dotaz – co je to ta Tajná rada?“ Všichni se na mě hned otočili a čučeli na mě jako na největšího idiota, který nerozezná pravou od levé.

„Řekněte jí to, prosím, někdo ve zkratce…“ zaúpěla Caroline a schovala si hlavu do dlaní. Nevypadalo to, že Caroline je velká fanynka této rady.

Damon si odkašlal. Ajaj…

„Je to rada, kde se shromažďují členové zakladatelských rodin, aby řešili problémy s upíry…“

„Cože?!“ vyjekla jsem, protože nic jiného mi teď na jazyk nějak nešlo.

„Časem ti to přijde jako úplně normální věc – možná… no, snad…“ okomentoval to Stefan. Pak se obrátil na Damona. „A co jsi teda slyšel?“

Damon se ušklíbl. „No, vypadá to, že jim konečně došlo, že jsou ve městě upíři – to jim to ale trvalo, co? Na to, že už tahle rada existuje víc jak století…“

Teď se zas ozvala nasupeně Bonnie. „Nech si ty kecy, Damone!“

Jediné, co jsem dokázala, bylo zírat. Bonnie – o hlavu menší než Damon -, mu právě řekla, aby sklapnul…? Dneska se to ale dějí věci…

Vypadalo to, že se na sebe co nevidět vrhnou, jak se navzájem propalovali pohledy. Tak tohle bude bolet…

 „Fajn, fajn…“ ukončila to zase Caroline. Dneska jsem prostě jen zírala. Ona se chová jako dospělý a zodpovědný člověk – teda upír… Všichni jsme se na ni otočili.

„Takže, Damone, konečně nám řekneš, co jsi teda slyšel podstatného, že si myslíš, že je tu ve městě lovec upírů?“ řekla trošičku kousavě Caroline a zářivě se na Damona usmála. Ok… beru zpět, zas tak dospěle se nechová…

„Já si to nemyslím, já to vím!“ odvětil hned Damon… uraženě?

Zakroutila jsem hlavou. Jak typické na upíra – teda na Damona. Vším si je naprosto jistý…

„Ty mi nevěříš, rusovlásko?“ zeptal se mě posměšně Damon, když si všiml mé reakce na jeho sebevědomou odpověď.

„Ne, ani ten nos mezi očima…“ pokrčila jsem rameny a opřela se o Jeremyho. Damon vypadal, jako by na mě chtěl každou chvílí skočit a udělat se mnou něco hodně nepěkného, ale nakonec se jenom ušklíbl.

„Fajn, klidně si mi nevěř, ono se časem ukáže, kdo měl pravdu…“ Zašklebila jsem se a Damon mi můj pohled oplatil zářivým úsměvem. Už jsem chtěla ještě něco kousavého dodat, když mi došlo, že s blbci se nemá cenu dohadovat… Znáte to, ne? Moudřejší ustoupí…

„Jasně,“ řekla jsem tedy klidně a zpříma se zahleděla Damonovi do očí.

„Takže… jestli vás to ještě zajímá…“ začal klidně Damon a rozhlédl se po ostatních. Všichni mlčeli, tak to asi bral jako souhlas k jeho určitě dobře promyšlenému monologu.

„Slyšel jsem tedy, jak ten chlápek říkal, že za ním do města přijede nějaký vzdálený příbuzný – jeho jméno si už nepamatuju, a má jim pomoct s tím problémem…“

„A ty si myslíš, že ten příbuzný je lovec upírů a my jsme tím problémem?“ zeptala jsem se pochybovačně Damona.

Damon se usmál. „Přesně tak, krásko…“

Zašklebila jsem se, ale nenápadně se i ošila. Nelíbilo se mi, jak mi říká. Nelíbilo se mi ani to, že to začínalo vypadat, že Damon začíná docela bláznit… Nebo si začíná věci trochu přibarvovat…

„Takže…“ začala jsem nervózně a pozorně sledovala Damona.

„Takže…“ opakoval Damon s úšklebkem na tváři. Pak se ale střetl s pohledem Stefana, který zrovna nebyl dvakrát milý, a usmál se.

„Takže… do města co nevidět přijede lovec upírů a asi půjde po nás…“ Odmlčel se.

„Navrhuju ho zlikvidovat dřív, než on nás…“ ušklíbla jsem se.

„A teď, když mě omluvíte, dostal jsem z toho všeho hrozný hlad, takže adiós…“ dodal ještě Damon a za chvíli už byl pryč. Jo, taky bych takhle chtěla řešit problémy…

Pohlédla jsem na ostatní. „Nějaké další nápady?“

Nastalo děsivé ticho. „No, super…“

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána - 16. kapitola: