Tak a je tu poslední kapitola. Bude mít tento příběh pohádkový konec? Doufám, že si tuto kapitolu dostatečně užijete! ;)
26.06.2013 (18:45) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2450×
O měsíc později…
Je krásný říjnový den, přímo stvořený na romantickou procházku nebo výlet… Co dělám já? Ležím v Damonově posteli, přičemž mám jeho hlavu mezi nohama. Zavzdychám a v duchu si pomyslím: Ať se jde nějaká procházka bodnout, nic lepšího než tohle si nedokážu představit…
Najednou se z mého klína ozve spokojení zavrčení.
Neodolám a zasměju se. „Jen si zavrč… Abys věděl, tak já to taky umím… jsem sice jenom poloupír, ale to nic nemění na tom, že vrčet umím. Mám začít?“
Damon ustává v činnosti, zvedá hlavu a překvapeně pozvedne jedno obočí. „Ty trpíš samomluvou?“
Pokrčím rameny a zazubím se. Dneska mám prostě výbornou náladu. Že by to bylo tím, že jsem v posledních dnech rozhodně netrpěla nedostatkem sexu?
Damon protočí oči. „A jestli sis ještě nevšimla, tak tu mám něco rozdělaného…“
Zašklebím se. „Jo, to jsem si už všimla… já jenom, kdybys chtěl, abych začala vrčet nebo tak něco…“ říkám naprosto vážným hlasem, ale přesto nedokážu zamaskovat cukající koutky.
Nadechuju se, abych pokračovala, ale Damon mě přeruší. „Mlč už…“ zašeptá pobaveně a začne mě dravě líbat, čímž mi naprosto znemožňuje, abych se mohla jakkoli bránit… (Což bych samozřejmě udělala!)
Avšak moje pobouření nad jeho náhlým vpádem do mých úst okamžitě mizí. Protože upřímně… líbání s ním… hm… Hned se mi z hlavy vykouří všechny myšlenky. Neodolám a prsty mu vjíždím do vlasů.
Jeho ruce opět začínají bloudit po mém těle. Saténovou košilku mám brzo vykasanou až pod krkem a jeho rty začínají laskat má ňadra. Tahám ho za vlasy a hlasitě sténám. Po chvíli, která je pro mě doslova mučením, si mě konečně bere.
Je neuvěřitelně něžný a díky tomu je naše milování intenzivnější. Smyslně mi přejíždí dlaněmi po celém těle a já hrdelně sténám. Prohýbám se v zádech, čímž mu umožním, aby do mě pronikl ještě hlouběji. Cítím se jím tak naplněná…
Jeho tempo zrychluje. Zaklesnu se do něj očima a užívám si ten okamžik. Když přivře oči a ze rtů mu unikne mé jméno, nechávám se unést na vlně mocného orgasmu společně s ním.
Damon se znaveně svalí vedle mě. Oba namáhavě oddechujeme a mně se na tváři usadí spokojený úsměv.
„Páni…“ hlesnu, když jsem schopná popadnout dech. Zvednu hlavu a pohlédnu mu do očí. „Dneska ti to vážně šlo…“
Damon zvedne jeden koutek k úsměvu. „Řekni mi, kdy ne…“
Zazubím se. Taky fakt… dodávám v duchu a pak si pokládám hlavu na jeho prsa. Poslouchám rytmus jeho srdce a znovu se přistihnu, že se spokojeně usmívám. Připadám si nepopsatelně šťastná. Chvíli mezi námi panuje ticho, přerušované pouze našim oddechováním.
Najednou mě ale něco napadne. Ano, opět… Široce se usměju a přetočím se na bok, abych Damonovi líp viděla do tváře. Jeho oči okamžitě vyhledají mé.
„Chtěla bych se tě na něco zeptat…“ začnu opatrně. V několika předchozích dnech jsem měla tu možnost se na vlastní kůži přesvědčit, že neexistuje nic, co by pro mě Damon nebyl ochotný udělat, ale přesto jsem se teď začala obávat, aby odpověď na mou následující otázku nezněla ne.
„Jasně, zeptej se mě, na co chceš, Ren…“ odpovídá a něžně mě pohladí po tváři. Neodolám a při jeho doteku slastně přivírám oči. No tak, Renesmé, nenech se rozptýlit!
„Dobře…“ kousek se do něj odsunu, aby mě už nadále nemohl rozptylovat, a zhluboka se nadechnu.
„Pojedeš se mnou do Forks?“
Damon zmateně pozvedne obočí. „Co v takovém zapadákově?“
„Damone! Mám tam rodinu!“ vyhrknu a mám chuť ho něčím praštit. Proč mám jenom pocit, že mi tohle dělá naschvál…?!
„Víš… chtěla jsem tě představit…“ dodávám mírně a cítím, jak rudnu. Nevím, jestli je Damon ochoten poznat moje rodiče. V hlavě mi zní neodbytný hlásek, jestli na to není moc brzo.
Damon mě chytá za bradu a nutí, abych mu pohlédla do očí. Okamžik nato se již ztrácím v jeho modrozelených očích.
„Pro tebe všechno…“ praví a mě se z tónu jeho hlasu rozbuší srdce. Je vůbec možné, aby někdo miloval tak moc, jak miluju já jeho…?
Po chvíli se na něj zazubím. „Super, doufám, že budeš zářit…“
„Tak toho se nedočkáš!“ zabručí a šibalsky se mu zaleskne v očích.
Ušklíbnu se a letmo ho políbím na nos. „Uvidíme…“
Začíná si něco brblat pod nos, ale já už to nevnímám. V duchu se začínám usmívat a těšit, až znovu uvidím rodinu a představím jim svého upíra…
Znovu si položím hlavu na Damonovu hruď, slastně zavřu oči a zasním se. Snad jen Bůh ví, jestli nám to vydrží… Ale jednou věcí jsem si jistá – ať spolu budeme jakkoliv dlouho… měsíc, rok anebo celou věčnost… každý okamžik s ním bude stát za to…
KONEC
Doufám, že jste s tímto koncem všichni spokojení. Já rozhodně ano. Nemůžu popřít, že už od první kapitoly jsem věděla, že Ren a Damon musí skočit spolu. Ale musíte uznat, že kdyby si hned při prvním setkání padli do náruče, byla by to nuda. :D Vlastně by povídka už mohla skončit. Proto jsem jim pod nohy naházela pár větví, klacků a podobného svinstva. :D Ale nakonec jsou přeci spolu. :)
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat všem, kteří mou povídku četli. Nesmírně si toho vážím. Nesmím taky zapomenout na všechny ty úžasné komentáře, které jste mi pravidelně zanechávali. Třeba jako Baghiraklarka, která mi u minulé kapitoly napsala čtyři. :D Chtěla bych vám za to poděkovat. Komentáře jsou hnací silou snad každého autora a nikdo nemůže tvrdit, že ho komentář nepotěší. Mě totiž rozhodně potěšily. – Každý z nich… ♥
Je těžké se s touhle povídkou loučit. Jejím psaním jsem strávila rok. Nelituju toho. Tak doufám, že ani vy. :D Kdyby vás to zajímalo, tak tahle povídka má přesně 71 451 slov. To už je docela velké číslo, ne? ;D
Takže ještě jednou obrovské díky za vaši podporu a budu doufat, že se zase shledáme u další z mých povídek, kterou plánuji začít vydávat o prázdninách. ;)
Na viděnou! :-*
« Předchozí díl
Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Brána - Epilog:
úžasná poviedka
A jak Damon převedl vinu na Ren skončilo jak?
Tahle povídka je moc moc super , četla jsem ji od začátku až do konce a jsem moc ráda s tím , jak to zkončilo :)
Pěkný závěr! Jen nerozumím jedné věci, už sem to viděla i u jiné povídky, ale nechápu jak píšeš: Poslouchám rytmus jeho srdce. Já myslela, že upírům přece být srdce nemůže, proto jsou i studení ne? Protože jim nekolue tělem krev, teplá krev. A srdce je tzv. pumpa Nevím jak to má Damon, ale jen by mě to zajímalo. Pokud už jsi to někde v povídce vysvětlila, tak promin, já jsem četla jen pár posledních kapitol.
Jinak krása!
PŘEKRÁSNÉ!!
PŘEKRÁSNÉ!! rozhodně budu dál číst povídky od tebe
Škoda že už je konec , ale zase je to lepší než nekonečná povídka, která je už jenom natahovaná . Závěr byl krásnej. Musela jsem zamačkávat slzu
Fakt moc hezká povídka a už se nemůžu dočkat , až si ji přečtu znova
* oblibila, že si tam ,
Srry, jsem na mobilu
Škoda že je konec, moc jsem si tuhle povídku oblibla, ale je mi líto zesílí tam nenapsala jak to bude probíhat ve forks až se to dozví edward a Bella Klidne bys mohla napsat bonus, ja. Ti bránit nebudu
mohla by si udelat kapitolu jak to slo ve forks az zjisti edward ze ma upira tak to bude najezenej az na zadku :-D
Nádherná povídka ( snad je těch smajlíků dost )
Nádhera.
Škoda, že už je konec. Těším se na další povídku.
Ale vážně by mě teďka zajímalo, jestli by Damon zářil.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!