Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána - Epilog

26.06.2013 (18:45) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2451×

O měsíc později…

Je krásný říjnový den, přímo stvořený na romantickou procházku nebo výlet… Co dělám já? Ležím v Damonově posteli, přičemž mám jeho hlavu mezi nohama. Zavzdychám a v duchu si pomyslím: Ať se jde nějaká procházka bodnout, nic lepšího než tohle si nedokážu představit…

Najednou se z mého klína ozve spokojení zavrčení.

Neodolám a zasměju se. „Jen si zavrč… Abys věděl, tak já to taky umím… jsem sice jenom poloupír, ale to nic nemění na tom, že vrčet umím. Mám začít?“  

Damon ustává v činnosti, zvedá hlavu a překvapeně pozvedne jedno obočí. „Ty trpíš samomluvou?“

Pokrčím rameny a zazubím se. Dneska mám prostě výbornou náladu. Že by to bylo tím, že jsem v posledních dnech rozhodně netrpěla nedostatkem sexu?

Damon protočí oči. „A jestli sis ještě nevšimla, tak tu mám něco rozdělaného…“

Zašklebím se. „Jo, to jsem si už všimla… já jenom, kdybys chtěl, abych začala vrčet nebo tak něco…“ říkám naprosto vážným hlasem, ale přesto nedokážu zamaskovat cukající koutky.

Nadechuju se, abych pokračovala, ale Damon mě přeruší. „Mlč už…“ zašeptá pobaveně a začne mě dravě líbat, čímž mi naprosto znemožňuje, abych se mohla jakkoli bránit… (Což bych samozřejmě udělala!)

Avšak moje pobouření nad jeho náhlým vpádem do mých úst okamžitě mizí. Protože upřímně… líbání s ním… hm… Hned se mi z hlavy vykouří všechny myšlenky. Neodolám a prsty mu vjíždím do vlasů.

Jeho ruce opět začínají bloudit po mém těle. Saténovou košilku mám brzo vykasanou až pod krkem a jeho rty začínají laskat má ňadra. Tahám ho za vlasy a hlasitě sténám. Po chvíli, která je pro mě doslova mučením, si mě konečně bere.

Je neuvěřitelně něžný a díky tomu je naše milování intenzivnější. Smyslně mi přejíždí dlaněmi po celém těle a já hrdelně sténám. Prohýbám se v zádech, čímž mu umožním, aby do mě pronikl ještě hlouběji. Cítím se jím tak naplněná…

Jeho tempo zrychluje. Zaklesnu se do něj očima a užívám si ten okamžik. Když přivře oči a ze rtů mu unikne mé jméno, nechávám se unést na vlně mocného orgasmu společně s ním.

Damon se znaveně svalí vedle mě. Oba namáhavě oddechujeme a mně se na tváři usadí spokojený úsměv.

„Páni…“ hlesnu, když jsem schopná popadnout dech. Zvednu hlavu a pohlédnu mu do očí. „Dneska ti to vážně šlo…“

Damon zvedne jeden koutek k úsměvu. „Řekni mi, kdy ne…“

Zazubím se. Taky fakt… dodávám v duchu a pak si pokládám hlavu na jeho prsa. Poslouchám rytmus jeho srdce a znovu se přistihnu, že se spokojeně usmívám. Připadám si nepopsatelně šťastná. Chvíli mezi námi panuje ticho, přerušované pouze našim oddechováním.

Najednou mě ale něco napadne. Ano, opět… Široce se usměju a přetočím se na bok, abych Damonovi líp viděla do tváře. Jeho oči okamžitě vyhledají mé.

„Chtěla bych se tě na něco zeptat…“ začnu opatrně. V několika předchozích dnech jsem měla tu možnost se na vlastní kůži přesvědčit, že neexistuje nic, co by pro mě Damon nebyl ochotný udělat, ale přesto jsem se teď začala obávat, aby odpověď na mou následující otázku nezněla ne.

„Jasně, zeptej se mě, na co chceš, Ren…“ odpovídá a něžně mě pohladí po tváři. Neodolám a při jeho doteku slastně přivírám oči. No tak, Renesmé, nenech se rozptýlit!

„Dobře…“ kousek se do něj odsunu, aby mě už nadále nemohl rozptylovat, a zhluboka se nadechnu.

„Pojedeš se mnou do Forks?“

Damon zmateně pozvedne obočí. „Co v takovém zapadákově?“

„Damone! Mám tam rodinu!“ vyhrknu a mám chuť ho něčím praštit. Proč mám jenom pocit, že mi tohle dělá naschvál…?!

„Víš… chtěla jsem tě představit…“ dodávám mírně a cítím, jak rudnu. Nevím, jestli je Damon ochoten poznat moje rodiče. V hlavě mi zní neodbytný hlásek, jestli na to není moc brzo.

Damon mě chytá za bradu a nutí, abych mu pohlédla do očí. Okamžik nato se již ztrácím v jeho modrozelených očích.

„Pro tebe všechno…“ praví a mě se z tónu jeho hlasu rozbuší srdce. Je vůbec možné, aby někdo miloval tak moc, jak miluju já jeho…?

Po chvíli se na něj zazubím. „Super, doufám, že budeš zářit…“

„Tak toho se nedočkáš!“ zabručí a šibalsky se mu zaleskne v očích.

Ušklíbnu se a letmo ho políbím na nos. „Uvidíme…“

Začíná si něco brblat pod nos, ale já už to nevnímám. V duchu se začínám usmívat a těšit, až znovu uvidím rodinu a představím jim svého upíra…

Znovu si položím hlavu na Damonovu hruď, slastně zavřu oči a zasním se. Snad jen Bůh ví, jestli nám to vydrží… Ale jednou věcí jsem si jistá – ať spolu budeme jakkoliv dlouho… měsíc, rok anebo celou věčnost… každý okamžik s ním bude stát za to…

KONEC

Doufám, že jste s tímto koncem všichni spokojení. Já rozhodně ano. Nemůžu popřít, že už od první kapitoly jsem věděla, že Ren a Damon musí skočit spolu. Ale musíte uznat, že kdyby si hned při prvním setkání padli do náruče, byla by to nuda. :D Vlastně by povídka už mohla skončit. Proto jsem jim pod nohy naházela pár větví, klacků a podobného svinstva. :D Ale nakonec jsou přeci spolu. :)

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat všem, kteří mou povídku četli. Nesmírně si toho vážím. Nesmím taky zapomenout na všechny ty úžasné komentáře, které jste mi pravidelně zanechávali. Třeba jako Baghiraklarka, která mi u minulé kapitoly napsala čtyři. :D Chtěla bych vám za to poděkovat. Komentáře jsou hnací silou snad každého autora a nikdo nemůže tvrdit, že ho komentář nepotěší. Mě totiž rozhodně potěšily. – Každý z nich… ♥

Je těžké se s touhle povídkou loučit. Jejím psaním jsem strávila rok. Nelituju toho. Tak doufám, že ani vy. :D Kdyby vás to zajímalo, tak tahle povídka má přesně 71 451 slov. To už je docela velké číslo, ne? ;D

Takže ještě jednou obrovské díky za vaši podporu a budu doufat, že se zase shledáme u další z mých povídek, kterou plánuji začít vydávat o prázdninách. ;)

Na viděnou! :-*

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána - Epilog: