Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána smrti - 14. kapitola

13.10.2010 (13:30) • Stebluska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1157×

14. kapitola – Vyvolávání duchů

Bella znovu začala chodit do školy. Hodně toho zameškala, ale všichni učitelé se zdáli poměrně tolerantní. Žádné problémy s pamětí se u ní už nevyskytly, ale už při první hodině zjistila, že se vůbec nemůže soustředit.

Bohužel každou hodinu ji otravovali spolužáci. Nechovali se k ní nezdvořile. Naopak. Byli milí a ujišťovali ji, že jsou rádi, že je naživu, ale Bella by byla nejraději, kdyby si jí nevšímali.

Takhle musela stále předstírat, že je naprosto v pořádku. To pro ni bylo nejtěžší. Hraní a předstírání. Ubíralo jí to spoustu sil. Usmívat se a dělat, jako by jí jejich slova nijak neubližovala. Každou přestávku se zavírala na záchodě, aby se dala alespoň trochu dohromady a zvládla další hodinu.

S Charliem to taky bylo těžké. Před ním se obzvlášť snažila, protože se bála, aby si nemyslel, že je tak nešťastná jeho vinnou. Na druhou stranu měla štěstí, že toho ani před svým kómatem s Charliem moc nenamluvila.

Nejhorší ze všech byl Mike Newton, který se více než dříve vedle ní viděl, jako její kluk. Na obědě se ze slušnosti posadila k jeho stolu, ale silně toho litovala.

Otočila se, aby viděla, co dělají Cullenovi. Seděli u stále stejného stolu, nejedli a dívali se neznámo kam – prostě tak, jak předpokládala.

Když šla na biologii, uviděla na chodbě Alice a Jaspera, ale ti dříve, než se k nim přiblížila na pár metrů, zabočili jinam a nevěnovali jí jediný pohled.

Doopravdy to bylo, jako by pro ně neexistovala, či spíše, jako by spolu nikdy nemluvili. Nechápala jejich stanovisko. Věděla, že to, co se stalo, nebyl jen sen. Navíc našla něco, co ji v jejím přesvědčení utvrdilo. Mike ji při obědě znovu vyprávěl o tom, co se stalo s Jessicou. A v jeho vyprávění samozřejmě nechyběla zmínka o spadlém akvárku. To byl jasný důkaz, ale Cullenovi v ní zasadili takové semínko nejistoty, které navíc rychle vyrostlo, že jí to nestačilo.

Na konci výuky jí čekalo alespoň něco dobrého. Byla omluvená z tělesné výchovy do konce semestru a šestou hodinu mohla úplně vynechávat.

Jela domů a říkala si, že jediné, co jí může alespoň trochu těšit, je sobotní výlet do La Push. Nemohla se dočkat toho, až zase bude s Jacobem. On v sobě měl něco neuvěřitelného. Jako by to vždy alespoň trochu zahojilo její srdce. Přesto se nemohla zbavit dojmu, že je na něm něco zvláštního.

Mika Newtona jeho euforie téměř přešla. Bella se k němu nechovala tak jak čekal. Na obědě k ní byl milý, ale ona byla zamlklá a nevěnovala mu pozornost. Jednou se na něj zvláštně podívala, zrovna když ji vyprávěl svůj příběh plný adrenalinu, ale po chvíli už zase vypadala téměř mrtvě. Mike měl pocit, jako by ji něco trápilo, ale netušil co.

Ale jako protiváha tu stále byly zvědavé pohledy holek. Jak ty se na něj dívaly! Každá by se mu okamžitě vrhla kolem krku. Za to Bella… Měl by se víc snažit.

Lauren ze svého místa v jídelně viděla akorát Mikova a Bellina záda. Střídavě je propalovala pohledem.

Když tu nebyla Jessica, připadala si šíleně opuštěná a hlavně nekrytá. Jenže už když se Jess začala vybavovat s Mikem, tak tušila, kam to povede. Ona sama si teď bude muset dávat hodně velký pozor.

Alice Cullenová jen kroutila hlavou. Tohle bylo vážně špatné rozhodnutí. Proč se mají Belle vyhýbat? Ona by teď spíš potřebovala někoho, kdo by jí pomohl.

Alice ji sledovala celý den a bylo jí Belly nesmírně líto. Ona trpěla. Nemusela se ptát ani Belly ani Jaspera, aby na to přišla.

Jasper. Ten to konečně začíná chápat. Kéž by na to přišel před pár týdny. Mohlo to celé vypadat jinak.

A kdyby to ona, Alice, pochopila mnohem dřív.

Mohli Belle ušetřit hodně trápení.

Konečně byla sobota. Bella nemohla uvěřit tomu, že přežila celý týden. Nikdy si nepřipadala jako dobrá herečka, ale po tomhle týdnu už si tím nebyla tak jistá. Její spolužáci na ní evidentně žádné větší změny nezpozorovali, zjevně viděli jen to, co se dalo omluvit jejím komatem. Charlie evidentně něco tušil, ale rozhodně se o tom nechystal s Bellou bavit.

Se spánkem to také nebylo nejslavnější. Byla ráda, když usnula na pár hodin, ale brzy si zvykla. Alespoň konečně použila make-up, který dostala k Vánocům od Renée na zakrytí kruhů pod očima velkých jako kola od vozu.

Když si česala vlasy před zrcadlem, uvědomila si, že vlastně neví, co budou v La Push dělat. Jacob mluvil o nějakém mejdanu, ale to slovo vyslovil jen velmi zdráhavě. Každopádně se konečně přiblížila pátá hodina a ona vyrazila.

La Push byla velmi pěkná vesnice v Quileutské rezervaci. Bella si na ní každým domečkem a stromem, co viděla, vzpomínala čím dál tím víc. Zvažovala, jestli by k Jacobovi trefila, i kdyby jí Charlie nepopsal cestu předem.

Byla ráda, že už na ni čeká před domem a směje se od ucha k uchu. „Ahoj, Bello!“

„Nazdar, Jacobe,“ pozdravila a zabouchla dveře od náklaďáčku.

Na terasu vyjel muž na vozíčku. Bella okamžitě poznala Billyho Blacka – Jacobova otce.

„Dobrý den, Billy.“

Muž se usmál, i když jeho úsměv se rozhodně nemohl rovnat tomu, který měl na tváři jeho syn. „Jsem rád, že si mě pamatuješ.“

Podali si ruce.

„Chci zajet za Clearwaterovými. Jsem šťastný, že bude mít Jacob společnost.“ V poslední pasáži své repliky se významně podíval na Jacoba. Belle ten pohled samozřejmě neunikl. Ale i přes to neviděla na Billyho slovech nic, co by nebylo jasné.

„To já taky,“ zamumlal Jacob a dodal tvrdě. „Tak můžeš jet.“ Chytil Billyho vozík a trochu ho popostrčil, při čemž něco zašeptal otci do ucha. To Bella neslyšela, ale byla si téměř jistá, že Billy Jacobovi na oplátku řekl něco ve smyslu: „A řekneš jí to?“

Billy se rozjel a brzy ho měli z dohledu. Bella nikdy neviděla nikoho, aby se tak rychle pohyboval na vozíčku.

„Tak, co budeme dělat?“ zeptala se Jacoba na tohle, jelikož si netroufala zeptat se na jeho krátký rozhovor s Billym.

„Můžeme se jít projít,“ navrhl ledabyle.

„A ten mejdan?“ podivila se Bella.

„Začne, až bude tma,“ řekl tajemně a mrkl na ni.

„Já nemám ráda tajemství,“ odsekla a přemýšlela, na co by tak potřebovali tmu.

„Ale tentokrát to budeš muset vydržet. Teď jdeme na pláž.“

Prošli téměř celý půlměsíc First Beach. Polovinu času Bella hádala, co se bude večer dít a druhou polovinu Jacob říkal, že je úplně vedle.

Bella nebyla jen zvědavá, když zamířili zpátky do domu, ale taky veselá. Ne šťastná – na ten pocit už si skoro nepamatovala, ale veselá.

Uvnitř, v malém pokojíku s kulatým stolem, Bella rozeznala jen slabé obrysy čtyř postav, než Jacob rozsvítil.

„Nerozsvicuj,“ zanadával hlubokým hlasem nejvyšší ze čtyř kluků, kteří stáli naproti nim. Všichni byli tmavovlasí a červenější pleti – stejně, jako Jake.

„To přežiješ,“ zahučel Jake.

„Narušuješ atmosféru,“ řekl další kluk, který ještě upravoval závěsy na oknech tak, aby dovnitř nevnikalo světlo - v těchto hodinách již světlo z pouličních lamp.

„Kdo je tohle?“ zahučel ten nejvyšší ze čtveřice a ukázal na Bellu.

„Tohle je Bella, dcera Charlieho Swana,“ vysvětlil Jake.

„Ale ona tady nemůže být, narušuje naši pětici,“ namítl další hlas, který byl oproti ostatním nepatrně vyšší.

„Všichni jsou vítáni,“ řekl jasným hlasem Jake. „To je pravidlo.“ Jake znovu zhasl, ale tentokrát nenastala úplná tma, protože někdo zapálil několik svíček, které spokojeně hořely na stole.

Belle byli konečně všichni představeni. Nejvyšší ze všech byl Quil. Kluk s vyšším hlasem byl Embry. Ten, co se ujišťoval, zda jsou závěsy zataženy, byl Paul a poslední, který zatím nemluvil, byl Jared.

„Jsem ráda, že vás poznávám,“ zamumlala Bella, ale stále se nemohla zbavit dojmu, že je tu jako páté kolo u vozu.

„To se nemůžete chovat trochu líp,“ zahučel Jake. Pak promluvil na Bellu. „Normálně se chovaj normálně, ale dneska maj asi blbej den.“

Bella přikývla. Stále netušila, co se bude dít.

Quil promluvil. „Tak tedy konečně můžeme začít. Posaďte se kolem stolu.“

Všichni si sedli. Bella zaujala místo vedle Jaka a Quila.

„Nevím, co ti Jake o našem klubu prozradil?“ zeptal se Quil Belly.

„Klubu?“ zarazila se.

„Takže nic,“ usmál se Quil. „Jaku?“

„Dobře,“ přikývl Jake a podíval se na Bellu. V očích se mu objevil takový zvláštní lesk. To, co vyslovil, pronesl tišším hlasem a vážnějším, než od něj do té chvíle slyšela. „Bello, věříš na duchy?“

Bella byla ráda, že zrovna nic nepije ani nejí, protože by to okamžitě vyprskla jako fontána. Ale zároveň se v ní začalo všechno kroutit a měla pocit, jako by jí srdce spadlo až někam k jádru Země. Nevěděla, jestli se zmůže na slovo, tak jen přikývla.

„Víš, jsme spiristický klub. Snažíme se navázat spojení s duchy. Naši rodiče to samé. Je známo, že v Quileuté už od pradávna komunikují s Oním světem.“

V Belle se všechno motalo. Zároveň se jí v hlavě přehrála slova, která jí řekl Edward. „Vyvolávání duchů doopravdy funguje, tedy v jen v případě, že se dělá správně.“

„Takže to funguje,“ zamumlala Bella potichu, ale Jake to slyšel a její slova pokládal za otázku.

„Ano, funguje.“

„A s kým obvykle komunikujete?“ zeptala se Bella rádoby ledabylým tónem.

„Snažíme se navázat spojení s našimi předky, se slavnými osobnostmi, ale spíše se na naše vlny chytají úplně cizí lidi.“

„Páni.“ V Belle se všechno míchalo a točilo, ale zároveň jí navštívila ta trocha naděje. Takže by mohla znovu mluvit s Edwardem…

„Můžeme začít?“ ozval se konečně Jared. Promluvil poprvé za celou dobu. V jeho hlase bylo cítit hodně smutku. Bellu zajímalo, čím by to mohlo být.

„Ano.“ Bella se znovu podívala na Quila. Rozhodně nevypadal nejstarší, ale vypadal jako hlava celého spiristického týmu. Bella si myslela, že tedy Quil musí být opravdové a silné médium. Na stůl byla položena spiristický tabulka a sklenička.

„Můžeme začít.“

Všichni položili ruce na skleničku. V místnosti panovalo absolutní ticho. Bella se snažila koncentrovat a hlavně věřit.

„Je tady přítomna nějaká duše ze záhrobí?“ řekl jasným hlasem Quil po první minutě ticha.

Bella ucítila, jak se sklenička posunula. Dostala se na nápis Ano. Něco v ní poskočilo.

„Dej nám nějaké znamení,“ poručil další hlas, který patřil Paulovi.

„Jo, třeba strhni Belle tričko,“ zašeptal Embry. Bella celá zrudla. Jake evidentně chtěl dát Embrymu pořádnou ránu, ale než stačil jen strhnout ruce ze skleničky, na Embryho něco vypadlo z poličky, která byla nad ním. Bella neviděla co, ale když to spadlo, nadělalo to pořádný rámus.

„Ticho!“ okřikl je Quil. „Tohle bylo znamení. Máš pro nás nějaký vzkaz?“

Bella se znovu podívala na skleničku. Tentokrát se nepohnula.

„Jsi stále tady?“

Zase nic.

„Je pryč,“ zašeptal někdo.

Najednou se sklenička začala pohybovat. Všichni ta písmenka začali hláskovat.

„M – I – L – U – J – I – T – Ě -  B – E – L – L – O!“

„Co to je,“ zděsila se Bella a přestala se dotýkat skleničky. Rychle uskočila od stolu. „Musím jít,“ dodala rychle, sebrala se a odešla. Nijak se nezajímala, jestli to vypadalo nezdvořile.

Stále k ní doléhaly hlasy zevnitř.

„Teda Jaku, tohle nebylo moc odvážné. Tyhle věci musíš říkat do očí,“ poznamenal Embry.

„Ty si myslíš, že jsem s tou skleničkou pohyboval?“ odpověděl nakřáplý Jacobův hlas. „Vždyť teď musím před Bellou vypadat jako pitomec!“

„Buď rád, že ještě neví, že jsi…“

Víc už Bella neslyšela, protože vše přehlušil řev motoru náklaďáčku.

Předchozí kapitola ---------------------------------------------- Následující kapitola

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána smrti - 14. kapitola: