Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána smrti - 18. kapitola

31.10.2010 (08:45) • Stebluska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1021×

18. kapitola – Zjištění

Následující dva týdny Belle připadaly jako nebe ve Forks. Nad obzorem se vznášela nekončící šedivá mračna, která vytvořily jednobarevnou plochu. Vše se zdálo jednotvárné. Bella se cítila neuvěřitelně klidně, ale to bylo tak všechno. Jako by nedokázala cítit; smutek ani radost se nehlásily o slovo. Bella si myslela, že snad ani nemůže plakat. Prostě nic.

Stejně tak jako mračna překryla slunce, v Bellině srdci se díra na povrchu zacelila slabou vrstvou. Jenže špatně. Uvnitř rána nebyla vyčištěná a Bella věděla, že jistě začne hnisat.

Škola byla ze všeho nejhorší. Belle se nezdála důležitá. Jako by tam chodila jen proto, že po ní jede k Jacobovi. Ona mezi ostatní studenty prostě nepatřila. Mike zjevně zastával opačný názor. Bella si říkala, že by mu to měla objasnit, jestli tedy nabere odvahu.

Ve Forks samozřejmě obloha přinášela stálou výhružku přicházejícího deště. Bella cítila, jak nad Jacobem čím dál tím víc visí smrt. I když to na sobě nedal znát, Bella viděla, jak mu ubývají síly. Jeho úsměv však neztratil nic na své oslnivosti, což Bellu dohánělo k šílenství ještě víc.

Bella a Jacob se pokoušeli navázat s duchy spojení každý den, ale stejně tak mohli volat na neprostupné mraky na obloze, aby ustoupily a pustily dolů trochu slunce. Nikdo se s nimi nespojil. Ani Edward, ani Kim a ani někdo jiný.

To byla další věc, která Belle vrtala hlavou. Pokaždé, když slyšela, nebo si jen pomyslela jméno Jaredovy mrtvé přítelkyně, cítila zvláštní chvění, jako by něco věděla, ale mozek to zatím nezpracoval.

Mike si povzdechl. S Bellou se mu to zdálo čím dál tím marnější. Bude muset znovu vymyslet něco efektivního, aby si ho Bella všimla. Musí ji vrátit zpátky. Ona přece patřila jemu.

Přemýšlel, co na holky platí. Určitě nejsilnější je žárlivost!

Otočil se. Lauren se od jeho párty chovala divně. Seděla sama a téměř nejedla. S ní by mohl naznačit Belle, že už o ni nestojí. Navíc může zjistit, co se s Lauren děje.

Zvedl svůj tác s jídlem a sledoval, že si toho Bella ani nevšimla, a šel si přesednout k jinému stolu.

Lauren se stále snažila vypadat neviditelně, ale došlo jí, že to nevychází ve chvíli, kdy se za jejími zády ozval hlas.

„Ahoj. Můžu si přisednout?“

Otočila se a něco v ní poskočilo, když zjistila, že je to Mike.

„Ahoj,“ pozdravila ho neurvale a dívala se dál do talíře. Pak ji něco napadlo. Najednou se na svém místě napřímila a hodila svými plavými vlasy a usmála se. „Samozřejmě, že si můžeš přisednout.“

Mike chvíli stál jako zaražený, ale pak se posadil.

„Potřebuješ něco?“ zeptala se zdvořile.

„Ne, jen jsem tě přišel pozdravit. Poslední dobou se všem dost vyhýbáš.“ Znělo to trochu jako výčitka.

Lauren trochu zamrazilo. Nevěděla, že je to tolik vidět.

„To víš. Chybí mi Jessica.“

Mike se zamračil. „Mně tedy ne.“

„A ona tě vážně ohrožovala nožem?“ Tohle Lauren stále nechápala.

„Ano,“ odpověděl Mike dost tvrdě.

„Páni,“ zatvářila se ohromeně.

„Já jsem rád, že už to máme za sebou,“ řekl, jako by tím celou věc uzavíral.

„To si tedy nemyslím,“ zašeptala tak potichu, že ji Mike neslyšel. Ten se ale stejně v tu chvíli díval na Bellu, jak odnáší svůj tác. Otočil se zpátky na ni.

„Říkalas něco?“

„Že bychom měli jít,“ řekla rychle.

Společně odnesli zbytky jídla a vydali se na následující hodinu.

Mike kráčel s Lauren na biologii. Najednou si něco uvědomil.

„Proč vlastně jdeš se mnou?“ zeptal se.

„Mám teď angličtinu,“ odpověděla Lauren a usmála se.

Ta slova v něm vyvolala silný pocit deja vu. To samé mu řekla Jessica.

„Aha.“

„No, tady se musíme rozloučit,“ řekla Lauren mile.

„Jasně.“ Mike byl pořád jako v mrákotách.

„Tak na tělocviku.“ Lauren zamířila doprava.

Mike stál jako opařený. Tohle se mu přestalo líbit. Bylo to příliš podobné. To neskončí dobře. Měl by to okamžitě utnout.

Lauren se usmívala celou cestu na angličtinu.

Tenhle nápad se jí vážně povedl. To je ten správný směr. Mike bude do dvou týdnů její. Ale snad neskončí stejně jako Jessica.

„Proč si nemůžu vzpomenout?“ postěžovala si už snad po sto padesáté Bella – tentokrát však nahlas.

„Na co?“ zeptal se Jacob.

Seděli společně na pláštěnkách na vrcholu útesu, ze kterého Kim spadla. Jacob tam zásadně nechtěl jít, ale Bella se tam chtěla podívat (co kdyby si tam konečně vzpomněla?), takže se teď dívali na rozbouřené moře a poslouchali, jak se vlny rozbíjí o skálu.

„Víš, to s Kim,“ řekla polohlasně Bella a její ruka slabě trhla směrem k moři.

„A co?“ vyzvídal Jake.

„No, mám takový zvláštní pocit. Něco mi to připomíná…“ Bella se při těch slovech usilovně podívala na okraj útesu, jako by jí to mělo pomoct si vzpomenout.

„To chce čas,“ poradil jí Jacob. „Vzpomeneš si.“

Bella se zachvěla. Čas. Něco, čeho nebylo dostatek. Ta věta, jako by se prohlubovala pokaždé, když pohlédla na Jacoba. Jeho kruhy pod očima, a sice sebevíce snědá pleť, která byla čím dál tím více bledší, mluvila sama za sebe.

Stále se s tím nemohla smířit. Nedokázala si tenhle svět představit bez Jacoba. Bylo to něco nemyslitelného. A myšlenka na sebe v černém, jak brečí před černou rakví, jí přišla ještě šílenější.

„Seš v pohodě?“ zeptal se starostlivě.

Bella potřásla hlavou. „Ja - jasně. Jen jsem se trochu zamyslela.“

„Není ti zima?“

„Ne, jsem v pohodě.“ Na důkaz se na Jacoba křečovitě usmála. On jí to opětoval. Ale naprosto upřímně. Jeho tváře se roztáhly jako obvykle. Bella znovu potichounku zaklela. Sakra, ten kluk umírá! A on se tu v pohodě směje! Nechápe to, nebo co? Ona tady prožívá peklo, v noci pláče, přeje si, aby mohla zemřít místo něj, a on se směje!

Bella se rychle zeptala na druhou věc, která ji zajímala nejvíc. „Jak je na tom Jared?“

„No, ne o moc líp. Uvidíš večer.“ Konal se další, Bellin již třetí, spiristický večer. Na minulém se jim povedlo napojit na nějakého ducha, patrně nějaké ženy, která po nich chtěla, aby nalezli její kočku.

„Já… Je mi ho strašně moc líto.“ Bella to nemohla vyjádřit slovy.

„A jak si na tom ty?“ zeptal se najednou Jacob. Nebylo to hrubé, ale pro Bellu velmi nečekané. „Už je to lepší?“

Bella se nadechla. Odpovědět na otázku pro ni bylo velmi těžké. Jak by jí asi bylo, když její životní láska je už skoro sto let mrtvá a její nejlepší přítel umírá? Ale nechtěla, aby Jacob věděl, jak kvůli němu trpí. Odpověděla krátce. „To nikdy nebude lepší.“

„Mohlo by,“ zapřemýšlel Jacob.

A kdy? Bella se takhle v Jacobově přítomnosti ještě necítila. Nikdy ji na jazyku nepálilo tolik ironických odpovědí. Měla na něj takový vztek, že jí začaly téct slzy.

Jacob ji objal. „To bude dobré.“

Tak on ji ještě utěšoval? Odtáhla se od něj na celou délku paží. „Jacobe Blacku? Jsi normální?

Jacob se zatvářil nechápavě. „Jasně, že jsem.“

„Tak proč se tak nechováš?“

Na Jacobovi bylo vidět, že přemýšlí. V Bellině mozku se také začaly otáčet kolečka, ale proto, že teď měla výhled na útes a moře. Možná proto si nevšimla, že Jacob se k ní začal pomalu naklánět.

Když od ní byl pouze pár čísel, vyděšeně se odtáhl, protože Bella najednou vyjekla.

„Mám to!“

„Co?“ Jake zněl trochu trpce.

Bella viděla Jacobův výraz a dost ji překvapil. Ale vítězoslavnost v ní byla silnější. „Jaku, myslím, že já a Kim toho máme mnohem víc společného!“

„Cože?“ Tentokrát bylo vidět, že se Jake o Belliny myšlenky opět zajímá.

„Myslím si, že Kim byla zavražděna!“ vyslovila Bella své domněnky.

„Zavražděna? A kým?“ zajímal se Jacob.

„Tou samou osobou, která mě vyhodila z okna,“ oznámila vítězoslavně. Ale najednou v ní ten pocit vyprchal. Proč by Jessica shazovala Kim?

„Kdy se to stalo?“ zeptala se rychle Jacoba.

„Nevím… Někdy uprostřed února.“

Bella potřebovala přesnější informace, protože si jasně pamatovala, že tehdy Jessica byla na nějaké operaci a nechodila do školy. V tom případě by nemohla jet do La Push a zabít Kim. Pokud tedy byly oba případy totožné. A Bella cítila, že určitě ano.

Ztuhla, protože si uvědomila, co to znamená.

Ten, který ji vyhodil z okna, je stále na svobodě.

Předchozí kapitola --------------------------------------------------------- Následující kapitola

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána smrti - 18. kapitola: