Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána smrti - 23. kapitola

08.02.2011 (14:45) • Stebluska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1657×

23. kapitola – Zázrak

Bella už téměř necítila ten železný stisk kolem jejího krku. Jako by se jen dnes rozhodla, že si kolem krku obmotá ten barevný, hrubý šátek, který dostala od Charlieho. I obraz Mika se začal silně rozmazávat. Raději zavřela oči a představila si Edwarda.

Všechno co cítila, vtiskla do toho obrazu, celou svou lásku, bolest, prostě všechno. Nepřála si nic víc, než aby mohla být s ním. Kdekoliv.

Vysoko nad Bellinou hlavou spadla hvězda. Možná, kdyby na nebi nebyla ta neprostupná mračna a Bella to uviděla, začala by na tuto pověru s přáním věřit.

Edward se na to již nemohl dívat. Jeho největší a jedinou lásku kousek od něj zabíjel úplný cvok, který se o to navíc už jednou pokusil. Vlastně díky tomu ji poznal… Ne! Tyhle myšlenky musel potlačit.

Musí jí nějak pomoct!

Pokusil se svou duševní silou uvolnit Mikovo sevření.

Nepodařilo se.

Edward to nechápal… Vždyť by tohle normálně měl dokázat! I když zahrával si s neobvyklou vůlí. Z Mika čišela neuvěřitelná nenávist.

A Edward začínal být také čím dál tím naštvanější. Stával se čím dál tím zuřivějším.

Neudržel se a prostě na Mika vyběhl, téměř jako by si neuvědomoval, že každou chvíli bezcílně proletí jeho tělem.

K jeho nesmírnému překvapení a Mikově obrovské smůle se stalo něco naprosto neuvěřitelného.

Mike nechápal, jak se něco dokáže tak rychle zvrtnout. Ještě před chvíli držel ruce okolo Bellina krku a byl naštvaný, že ho odmítla. Ale najednou do něj ze strany něco prudce a tvrdě udeřilo. Jeho ruce povolily a on se svalil na zem.

Podíval se, aby zjistil, co se stalo. Vedle Belly, která se stejně jako on nehybně svalila na podlahu, stál přikrčený muž. Mike nemohl pochopit, kde se tam vzal. Chtěl si ho prohlédnout, ale nestačil to.

„Tys ji zabil!“ obvinil ho ten přízrak s pohledem upřeným na Bellu. Pak se rychle otočil a silně ho udeřil do hrudníku, až Mike strávil dvě vteřiny ve vzduchu a tvrdě dopadl na zem.

Mike měl pocit, že má snad zlomená všechna žebra. Opatrně zvedl hlavu, ale to mu jí už přízrak prudce přirazil k zemi.

Věděl, že ho To chce zabít. Chtěl se bránit, ale na tu neskutečnou sílu prostě neměl.

Povzdechl si.

Pravděpodobně bude konečně potrestán za všechny svoje zločiny. Ne, že by jich litoval…

Belle došlo, že je mrtvá. Nebylo to dílem toho, že stisk na jejím krku povolil, ale hlavně dílem toho, že Ho uslyšela.

Věděla, že má jen chvilku, než se objeví to bílé světlo, které jí pošle dál. Musela se alespoň jednou podívat na Edwarda. Jen zlomek vteřiny by jí stačil a smrt by přivítala jako starou známou. Vešla by za ní Bránou a nic by jí nechybělo.

Otevřela oči.

Byla stále tam. Ležela na zemi na chodbě školy. Ale něco nesedělo. Připadala si úplně normálně. Necítila se nijak volně, chladně ba ani průsvitná nebyla.

A to, co viděla, jí také příliš nesedělo.

Pár metrů od ní zápasila v nerovném boji naprosto bizarní dvojice. Mike se bránil, celkem zbytečně, soupeři, který byl neuvěřitelně silný, krásný a rychlý. Byl to Edward.

Belle se zamotala hlava.

Tak je mrtvá? Vidí Edwarda, což by normálně nemohla. Ale zároveň to nesedělo. Copak se duch může dotýkat takto smrtelníka?

Belle se v hlavě otáčela kolečka jako zběsilá.

Její srdce hlasitě uhodilo. To tedy znamenalo, že musí být živá. A Edward tedy… Je živý také?!

„Edwarde,“ zachraptěla Bella.

Okamžitě byl u ní.  Bella viděla, že Mike leží bez pohnutí na zemi na místě, kde se před chvílí prali.

„Bello…“ vydechl svým neodolatelným hlasem. Když ho Bella uslyšela, měla pocit, jako by od něj nikdy neodešla.

Opatrně jí vzal do náruče. Bella se mu pořádně přitiskla na hruď. Byl studený, i když ne tolik, jako kdyby objala Alice. Ale hlavně, neslyšela žádné srdce.

„Žiješ,“ zašeptal radostně.

Belle to nepřipadalo důležité. V jeho případě to bylo naopak.

„Však ty také.“

Edward vypadal, jako by si toho do této chvíle nevšiml. S nevěřícným výrazem si prohlédl své tělo. Pak se vrátil s klidným pohledem na Bellu. Té se rozbušilo srdce jako blázen.

„To je zvláštní,“ řekl zaujatým hlasem, ale na jeho obličeji Bella poznala, že ho to vůbec nezajímá.

Potichu si prohlížela každý záhyb jeho obličeji, vdechovala jeho vůni. Ani v jedné její představě nevypadal tak nádherně jako ve skutečnosti. Její fantazie prostě tak dobrá nebyla. Což se jí docela zamlouvala, protože měla důkaz, že se jí tohle jen nezdá.

Edward se na ni díval stejně zaujatýma očima. Zelený odstín jeho duhovky byl tak nádherný. Jako smaragd, ale světlejší. A jeho oči nepůsobily jako ztvrdlý kámen. Byly jemnější.

Otevřela pusu, aby něco řekla, ale na jazyk žádná slova nepřicházela. Edward chtěl také promluvit. Nakonec se však usmál.

V tu chvíli každé slovo bylo pouze na obtíž. A tak zbývalo jediné.

Edward se sklonil a Bella natáhla krk, aby trochu zkrátila chvíli, než se jejich rty dotkly.

Obmotala ruce kolem Edwarda a přitiskla ho k sobě vší silou, kterou v sobě měla. Už nikdy se od něj nechtěla odlepit.

Charlie vyhlížel Bellu z okna. Její náklaďáček stále nebyl v dohledu. Dost ho to znervózňovalo. Kde by mohla být?

Napadlo ho, že u nějaké kamarádky, ale po obvolání několika rodin zjistil, že tato možnost není správná. Mohla by být u Jacoba, ale Charlie neměl dost odvahy v téhle chvíli obtěžovat Billyho. Měl teď doopravdy hodně starostí.

Dlouho se přemlouval, ale nakonec se rozhodl rozjet pátrací akci. Znovu obvolal všechny své známé, zda by nemohli pomoct.

Steve Adams, Charlieho zástupce, se zrovna chystal do postele, když jeho šéf zavolal. Ze začátku byl asi dost nepříjemný, ale když se dozvěděl, že Bella zmizela, nakoplo ho to. Okamžitě se oblékl a našel klíče od auta.

Jeho cesta k Charliemu vedla kolem školy. Vzpomněl si, že naposledy tu holku našli tady. A to ne zrovna v dobrém stavu. Doufal, že tentokrát to nebude tak zlé.

Jen tak mimochodem pohlédl ke škole a okamžitě zastavil. Nebyl si tím jistý, ale asi zahlédl na parkovišti obrysy dvou aut.

Změnil tedy směr. Jak se přibližoval, naprosto jasně poznal tu šílenou kraksnu. Bellin náklaďáček.

Okamžitě zavolal Charliemu.

Bellu dost mrzelo, že se první odtrhl Edward o ní.

„Copak je?“ řekla velmi nespokojeným hlasem.

Edward zavřel oči a vypadal, že usilovně přemýšlí nad nějakým zásadním problémem. Tedy alespoň tak to Belle přišlo.

„Je tady policie,“ řekl nečekaně. „Hledají tě. Právě teď jeden z nich vešel do budovy a druhý hledá na pozemcích. Je jen otázkou času, jestli objeví dřív nás nebo Lauren.“

Belle ty informace dlouho putovaly do mozku. Byla stále obluzená Edwardem. Také první, co ji zarazilo, se týkalo Edwarda.

„Jak víš, že právě vchází do budovy? Vždyť na vchod odsud nevidíš… ani na parkoviště!“

Edward se zamyslel jen na pár vteřin. Vypadal velmi překvapeně.

„Já je…“ začal pomalu, „já je slyším.“

„Slyšíš?“ podivila se Bella. Nechápala, co tím myslel.

Edward ale působil poněkud nervózně. „Vysvětlím ti to potom. Teď je otázka, co budeme dělat.“

„No, to by mě taky zajímalo,“ zašeptala sarkasticky Bella. Pomalu ji docházelo, co by se stalo, kdyby ji policie tady objevila s cizím klukem, polomrtvým Mikem a úplně mrtvou Lauren.

„Nejraději bych Mika hodil za Lauren,“ jeho hlas poněkud ztvrdl se zmínkou Mikova jména, „ale nejlepší by bylo, kdybychom ho předali spravedlnosti.“

„Rozhodně,“ souhlasila Bella, „ale přece jenom bych to raději udělala sama.“

„Jak sama?“

Bella si povzdychla. „Myslíš si, že nebude podezřelé, když mě tu s tebou najdou? Nejlepší bude, když se nějak vypaříš do mého pokoje. Já se tam co nejdříve objevím.“

„Odvezou tě do nemocnice,“ oznámil s naprostou jistotou v hlase.

„Tak přijď za mnou tam, ale tady nezůstávej.“

Edward chvíli přemýšlel. Pak pomalu přikývl a najednou zmizel.

Bella uslyšela kroky a pak ji do očí praštilo prudké světlo. Skupina několika lidí s Charliem v čele k ní rychle přispěchala. Obklopilo ji mnoho lidí; někdo začal volat sanitku, ostatní se vrhli k oknu, někdo pozoroval Mika.

Bella se snažila chovat přiměřeně rozrušeně. Upřímně, cítila se, jako by ji v těle vybuchl granát. Nejdřív to byla Lauren, která chtěla zabít Mika, pak Mike zabil Lauren a chtěl zabít ji, ale nepovedlo se mu to, protože ji zachránil Edward. V tu chvíli se její myšlenky doopravdy zbláznily. Jenže tohle všechno na sobě nemohla nechat znát.

„Bello, si v pořádku?“ zeptal se Charlie. „Co se stalo?“

Jenže s čím začít? Styděla se za to, že jí není Lauren líto, a že Mika nezabili. Její mysl se točila jen kolem Edwarda.

„To všechno Mike,“ vypadlo z ní nakonec. „To on mě tehdy shodil z toho okna. A teď zabil Lauren. Tati, ona je mrtvá!“

Hned jak to vyslovila, přehodila tu správnou výhybku. Začala se třást. Znovu si vzpomněla, jak se cítila, než se objevil Edward. Chtělo se jí plakat, ale jako by jí někdo slzy vypnul. Cítila, že na ni jde hysterický záchvat.

„To bude dobrý,“ zašeptal Charlie a nemotorně ji objal. „Už je tady sanitka?“

Bella se zděsila nemocnice, ale věděla, že jí nic jiného nezbývá. A bude tam s ní Edward, i když netušila, co řekne, aby ho k ní pustili.

Vzhlédla a viděla, jak se sem davem procpal Charlieho zástupce. Evidentně hledal svého nadřízeného.

„Charlie?“

„Ano?“ Charlie vstal, aby si s ním promluvil. Bella je přes ten hluk téměř neslyšela, tak se k nim opatrně posunula.

„Našli jsme ležet pod oknem nějakou dívku,“ oznámil Steve.

„Ano,“ řekl Charlie smutně, „to bude Lauren Malloryová.“

„Měli bychom vyslechnout Bellu,“ navrhl zástupce. „Ona bude evidentně vědět všechno.“

Bella se trochu lekla. To by byla velká ztráta času!

„Ne, ona nevypadá, že by toho byla schopna,“ kývl jejím směrem. „Možná zítra. Uvidíme, co řekne doktor.“

„Ano, Sanitka už je tady.“

Bella si povzdychla. Tohle bude na dlouho. Vždyť je naprosto v pořádku. Také to všechno doktorovi pověděla. Byla ráda, že přijel doktor Snow a ne Carlisle. Prohlédl ji, optal se, zda ji něco nebolí a nakonec rozhodl přesně, jak očekávala. Utrpěla jen lehký šok.

Ale stejně ji pro jistotu vezli do nemocnice. Nelíbilo se jí, že ji naložili na nosítka. Ona by zvládla tam dojet i vlastním autem!

Raději myslela na to, co řekne Charliemu. Chvilku spřádala všemožné cestičky, ale vždy narazila na nějaký problém. K optimálnímu řešení se nedostala, protože do nemocnice to nebylo tak daleko. Pro jistotu ji vzali na několik testů, ale byly naprosto zbytečné.

Když byla konečně v nemocničním pokoji sama, nezvládla čekat na Edwarda, protože dostala nějaká sedativa a okamžitě usnula.

Předchozí kapitola -------------------------------------------------------------- Následující kapitola

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána smrti - 23. kapitola: