Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána smrti - 6. kapitola

17.09.2010 (13:00) • Stebluska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1085×

6. kapitola – Květina

Bella dál sledovala náčrtky a poznámky, které vytvořila s Cullenovými, i když všichni kromě Esmé už odešli. Ta právě pracovala na projektu ohledně nějaké místnosti. Všechny možné náčrty měla vyskládané na jídelním stole, který v tomto domě byl úplně zbytečný.

Informace Bellu začaly zmáhat. Teprve až před chvílí uvědomila, že stejně jako její noví přátelé, nepotřebuje spát. Teď se cítila unaveně, ale věděla, že to spraví změna prostředí. Podívala se na hodinky. Měla ještě pár hodin, než se uskuteční jejich plán.

„Vrátím se,“ zašeptala.

Téměř vzápětí už seděla vedle Edwarda, který vypadal příjemně překvapeně.

„Ahoj.“

„Ahoj,“ oplatil jí pozdrav. Belle se ulevilo, že její příchod vzal v pohodě. Vlastně ne v pohodě, vysloveně zářil. Stejně jako ona.

Chvíli seděli mlčky. Bella si prohlížela okolí. Opět byli na té krásné louce plné kvítí, která vypadala jako z pohádky.

„Jak jsi vlastně objevil tohle místo? Vypadá to tu naprosto kouzelně,“ prolomila ticho.

„To byla náhoda.“ Zdálo se, že trochu posmutněl. „Mezi ostatními duchy vznikl nějaký rozpor a bylo to mezi nimi k nevydržení. Tohle místo mi vyhovuje perfektně. Nikdo mě tu neruší a dobře se mi tady přemýšlí.“

„Takže sem chodíš často?“

„Ano,“ povzdychl si. „Jak vlastně dopadla tvoje schůzka?“ zeptal se po další krátké chvíli ticha. Bella se trochu začervenala.

„Vlastně moc dobře.“

„A už víš, proč tě mohou vidět?“

„Máme jen teorii,“ přiznala. „Myslím, že mě můj doktor a jeho rodina mohou vidět, protože jsou… upíři.“ Edward výraz jasně značil, že o upírech ví.

„Tvůj doktor je upír?“

„Ano.“ Belle došlo, na co naráží. „Ale oni nezabíjí lidi. Loví jen zvířata.“

„O tom jsem nikdy neslyšel,“ řekl po krátké odmlce.

„A odkud víš o upírech?“ Bellu to doopravdy zajímalo kvůli jeho první reakci.

„Jednou nějaký upír zavítal sem na louku. Byl tady nějaký turista a… no nebyl to nejhezčí pohled. Uvědomil jsem si, co ten muž je zač… Ale neviděl mě,“ dodal.

„Já jsem pořád téměř člověk. Tím to asi bude.“

„A už víš, kdo tě chtěl zabít?“

„Ne, ještě ne. Ale myslím, že na to do neděle přijdeme.“ Něco v jejím nitru s ní cuklo. Usmál se, ale bylo na tom cosi nepřirozeného.

„Přeji hodně štěstí.“

„Díky.“ Zase zaváhala, ale pak pokračovala. „Nevím, jestli ten dotaz nebude divný, ale… Můžeme nějak pohybovat s předměty?“ Tahle věc ji sužovala celou dobu, co byla duch. Edward se tentokrát zasmál naprosto přirozeně.

„Ano, ale je to velmi obtížné.“

Natáhl ruku. Vypadal, že se hodně soustředí. Najednou se květina kousek od nich sama od sebe utrhla a vznášela se směrem k nim. Edward ji nechal levitovat kousek od Belly.

„Zkus ji udržet ve vzduchu,“ pobídl ji. Bella neochotně dala ruku pár centimetrů od stonku. „Snaž se vnímat energii proudící mezi tvou rukou a květinou.“

Celou myslí se soustředila na svou ruku a květinu. Připadala si trochu hloupě. Ale za chvíli ucítila slabou energii, která ji šimrala dlani. Nechala ji proudit. Edward svou ruku dal dolů, ale květina se stále vznášela.

„To je zvláštní,“ hodnotila Bella.

Bella opatrně nasměrovala květinu za své pravé ucho. Když se na něj plně soustředila, květina nepropadla jejím tělem. Uvědomila si, že to bílé světlo, které z ní už od začátku vyzařuje, bude patrně energie.

„Jde ti to moc dobře,“ pochválil ji Edward.

Bella znovu napřáhla svou ruku a tentokrát se snažila zvednout tu Edwardovu. Zvedla se, neměla tušení, jestli to bylo jejím přičiněním nebo ne.

Nyní měli dlaně proti sobě. Oba vnímali tu energii, která proudila mezi nimi. Ve srovnání s květinou to bylo mnohem, mnohem silnější. Tahle energie by dokázala zásobovat celé město. Velkoměsto s milionovým počtem obyvatel na neomezenou dobu.

Bella se pomalu přibližovala k Edwardovi. Teď si nepřála nic jiného, než aby tento okamžik trval navždy. Jejich rty se nakonec dotkly. Měla pocit, jako by se Edward téměř zhmotnil. Vůbec nevadilo, že on je duch a ona napůl člověk a napůl duch. Právě v téhle chvíli by nikdo neřekl, že je to pravda. Oproti všem zákonům, tedy spíš ne-zákonům, se mohli dotýkat. Polibek trval snad celou věčnost, ale to Belle vůbec nevadilo.

Rosalie Cullenová si rukou prohrábla své nádherné, zlatavé a dlouhé vlasy. Cítila velký neklid a nesouhlas, což zrovna nebyly její obvyklé pocity během tělocviku. Pátou hodinu se vždy nudila stejně jako její sourozenci. Jen líně natáčela svou badmintonovou pálkou a nevnímala Emmettovo frustrované vzdychání.

Ve skutečnosti ji tak neuvěřitelně vadila Bella Swanová. Jen tak se vloudila do jejich rodiny a oni teď pro ni pracovali. Ale hlavně si myslela, že její přítomnost přinese problémy. Velmi vážné problémy.

Učitel konečně zapískal na konec hodiny. Rose si oddechla a zaradovala se, že z Emmetta už není cítit zklamání na sto honů. Šla se převléct do šatny. Ale když z ní vycházela, aby šla na svou následující hodinu, málem do ní vrazila jedna holka ze třeťáku, co měla tělocvik po ní. Najednou se zarazila.

„Déja vu!“ zamumlala.

Jessica se celá udýchaná rychle převlíkala do sportovního dresu. Nenáviděla, když učitel angličtiny hodinu protáhl. Musela utíkat celou cestu k tělocvičně. Ve dveřích málem vrazila do Rosalie Cullenové, ale bylo jí to fuk.

Trhla sebou, když se za ní ozval nepříjemný hlas.

„Měla by sis chvátnout.“ Otočila se a uviděla Lauren.

„Neboj, to stíhám,“ řekla tvrdým hlasem, když si přetahovala přes hlavu tričko.

„Je mi to jasné,“ zamumlala Lauren. „A co Mike?“ dodala uštěpačně.

„Paráda. Celou obědovku jsme si v pohodě povídali a Bellino,“ to jméno vyslovila se značným opovržením, „jméno nepadlo ani jednou.“ Nandala si kalhoty a rychle si nazula příjemné sálové boty.

„Tak to mě Mike překvapil. Myslela jsem, že bude potřebovat trochu víc času,“ řekla Lauren. Jessica si zavázala tkaničku u boty a postavila se.

„Ano, všechno vychází skvěle.“

„Přesně tak,“ uzavřela rozhovor Lauren a společně se vydaly na tělocvik.

Bella měla v hlavě pořádný zmatek. Teď už vůbec nevěděla, jak se rozhodnout, když se jí do možností přidala alternativa Edward.

Kdyby mohla být s Edwardem i jen jako duch navěky, byla by nejšťastnější. Jenže nemohla opustit rodiče. Kdyby, tentokrát doopravdy, zemřela, nepřežili by to ani oni.

Už jí bylo úplně jedno, kdo ji vyhodil z okna. Vlastně jí prokázal službu, protože díky němu poznala Edwarda. A ona by raději zemřela, než žila bez něj.

„Co se děje? Dost dlouho mlčíš. Už nemáš žádné otázky?“ zašeptal jí do ucha. Ještě pořád seděli na louce.

„Přemýšlím,“ odpověděla.

„Nad čím?“ vyzvídal dál.

„Co budu dělat.“ Odpověď to byla snadná, ale ta otázka Bellu stále trápila.

„A už to víš?“ snažil se o ledabylý tón.

„Ne,“ řekla popravdě.

Bella se podívala na Edwarda a hned věděla, co chce. Chtěla jeho. Jeho krásné, bronzové vlasy, hluboké oči a hlavně to, co se skrývalo pod nimi.

„Ty se rozhodneš správně, já ti věřím.“

Bella věděla, že i on chtěl být s ní, ale nenaléhal na ni. Věděl, co by musela obětovat. Jenže bez něj už nikdy nebude šťastná.

„Díky za důvěru, protože mně naprosto chybí.“ Položila si hlavu do dlaní.

„Když budeš věřit svému rozhodnutí, bude vždy správné,“ usmál se.

„Dobře,“ přikývla. Podívala se na hodinky. „Musím se vrátit.“

„Tak… běž,“ řekl těžce.

Bella nesnášela, když se s ním loučila. Přísahala si, že ho nikdy neopustí. Pomyslela na krásný dům s prosklenou stěnou a světlým nábytkem a Edward s loukou zmizeli.

Předchozí kapitola ------------------------------------------------------ Následující kapitola

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána smrti - 6. kapitola: