Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána smrti - 9. kapitola

24.09.2010 (08:15) • Stebluska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1221×

9. kapitola – Rozhodnutí

Bella měla už rozhodování po krk. Přišlo jí to jako nějaký debilní psychotest. Edward, šťastní rodiče a život nebo smrt? Poslední možnost nebyla volba, jenom možnost útěku či alternativa dvě.

Měla ještě dva dny. Ale nevěděla, jestli je využije celé.

Jednu věc z dlouhého seznamu co udělat, už splnila. Poděkovala Cullenovým za všechno. Udělali toho pro ni hodně a to je o to ani nežádala. Měli toho v sobě víc dobrého, než někteří normální lidé.

Ale při děkování začala být netrpělivá. Byla bez Edwarda jen pár minut a už to nemohla vydržet.

Konečně se objevila vedle něj na tom nejkrásnějším místě na světě. Byla ještě noc. Hvězdy krásně svítily. Měsíc jasně zářil jako král hvězd.

Edward na ni zjevně čekal.

„Děkuji,“ řekla.

Okamžitě pochopil, že naráží na to, jak jí pomohl shodit to akvárko. „Není zač.“

„Ale je. A ty jsi slyšel moje volání o pomoc?“ zeptala se.

Chvíli přemýšlel. „Neslyšel. Ale měl jsem zvláštní pocit, že mě potřebuješ. A byl správný.“

„Děkuji,“ zašeptala znovu.

Dívala se na Edwarda a stejně jako včera si říkala, že jeho ztratit prostě nemůže. Milovala ho.

Bella si pomalu lehla na záda a dívala se na hvězdy. Edward se položil vedle ní a svoje oči zavedl stejným směrem.

„Hvězdy jsou krásné,” řekla po chvíli.

„To je, ale jedna věc je krásnější,” poznamenal.

„Já vím, měsíc je kouzelnější.”

„Jsi blázínek,“ usmál se. „Já myslel tebe.”

Bella se na něj otočila. Teď viděla, že se na ni dívá. Musela být celá červená, ale nezabývala se tím.

Přiblížila se k němu a políbila ho na tvář. On se pootočil a začal ji líbat na rty. Pomalu se k sobě přivinuli. Belle začalo bít srdce jako blázen a musela dýchat mnohem rychleji. Myslela, že se zblázní, jak to bylo krásné, ale věděla, že to musí utnout.

„Edwarde, počkej,“ řekla hlasem stejně slabým jako její vůle.

„Co je?”

„Nic. Já jen… musím něco nejdřív udělat,“ přiznala pravdu a doufala, že si to nevyložil, jako výmluvu.

Pomyslela na svůj pokoj v nemocnici a s odhodláním v srdci zmizela.

Vzápětí se tam ocitla. Naštěstí uvnitř nikdo nebyl a rolety předtím někdo zatáhl. Přistoupila ke svému lůžku. Absolutně netušila, jestli má odvahu zabít sebe samotnou. Nůž? Nadělá příliš nepořádku. Zoufale se zaměřila na polštář, který přiletěl do jejích rukou.

V tu chvíli se v místnosti objevili dvě další osoby.

Alice lovila. Jasper šel s ní. Nebyli příliš daleko od domova. Alice se zhluboka nadechla nosem. Zachytila pach jelenů na severozápadu. Rozběhla se tím směrem a slyšela, že Jasper je těsně za ní. Neochota z něho byla cítit na sto honů. Mrzelo ji, že se ještě s tímhle životním stylem úplně nespřátelil.

Stádo je nezpozorovalo, protože přišli proti větru. Alice provedla rychlý výpad. Velký jelen nestačil utéct a Alice se mu zakousla do krku. V tom ji přepadla nečekaná vize.

Jelen jí spadl k nohám.

„Co se děje, Alice?“ zděsil se Jasper.

Vůbec si ho nevšímala. A ani ho neviděla. Před očima měla totiž obraz, který viděla už včera, jen byl tak neurčitý, že téměř ani nepoznala, co na něm je. Teď byl naprosto ostrý, jako z jejich velké, plazmové televize. Bella - duch držela polštář přes hlavu nějaké osoby, která ležela v nemocničním pokoji. Nepochybně to byla ona.

Nad ničím nepřemýšlela a vytáhla mobilní telefon. Nedokázala určit čas vize, ale myslela si, že to bude otázka minut. Carlisle naštěstí zrovna byl v nemocnici.

„Prosím, ať právě neoperuje,” mumlala.

„Ano, Alice?” odpověděl jí známý hlas.

„Carlisle, okamžitě jdi do Bellina pokoje. Bella se chce zabít!”

Edward se díval na místo, kde ještě před setinou sekundy seděla Bella. Cítil se nejistě. Tenhle Bellin odchod byl jiný, než ty ostatní. Vždycky odcházela nerada.

Možná, že se jí nelíbilo jeho chování. Možná odešla, protože toho po ní chtěl moc. Ale jeho neklid nepramenil z pocitu viny. Cítil, že se něco stane.

Vzpomněl si, že Bella pořád přemýšlela nad tím, co bude dělat. Co když se rozhodla, že zůstane s ním. To by bylo krásné. Ale jen na první pohled. Něco, tak krásného jako ona si prostě nedokázal představit jako ducha. Jemu tenhle svět připadal jako nekončící bloumání. A způsob, jak by se ona mohla stát duchem, by byl snadný. Zabít to jediné, co z ní neudělalo úplného ducha. Zabít svoje tělo.

Rychle pomyslel na Bellu a také zmizel.

Bella střídala pohled mezi Carlislovo zlatýma a Edwardovýma zelenýma očima.

Alice! Ta ji určitě překazila plány. Ale ona to chtěla udělat! Ona to musí udělat.

„Nedělej to, Bello!” zašeptali Carlisle a Edward unisono.

„Já musím,” odpověděla oběma. „Já chci.”

„Já respektuji tvoji vůli, ale promysli si to ještě pořádně,” řekl Carlisle najednou klidnějším hlasem. „Počkám na chodbě.“ Otočil se a odešel.

„Já jsem si to promyslela,” proťala mezi zuby. „Vím, co chci.”

„Takže to děláš kvůli mně?” zeptal se Edward.

„Ano,” přiznala Bella.

„Ale to je blbost,” řekl Edward, což Bella chápala. On nevěděl, co pro ni znamená. „Já jsem jen duch. Nemám, co ti nabídnout, a vzdát se života by byla blbost. Raději žij. Nezahazuj zbytečně život!”

„Ale já tě miluju,” zašeptala a dívala se přitom přímo do jeho očí. Vyslovila to poprvé, ale ten tón byl naprosto špatný. Bylo v něm příliš zoufalství.

„Já tebe taky a proto chci, abys žila. Já jsem takhle už přes devadesát let a nepřál bych to nikomu jinému.”

Belle začala po tváři téct slza. „Já nemůžu.“

„Žij. Prosím. Pro mě. Vrať se do svého těla. Myslím, že budeš mít dost velkou šanci, abys přežila. Já ti budu dávat sílu. Neumírej. Slib mi to. Prosím.” Jeho oči byly přesvědčivé, ale taky plné bolesti.

Bella upustila polštář. Slzy jí teď tekly téměř proudem.

„Díky,” zašeptal Edward. „Sbohem, Bello.“

Přistoupil k ní, políbil ji na čelo a pak zmizel.

Belle se točila hlava. Slzy jí teď tekly proudem. Ve chvíli, kdy Edward zmizel, ji přepadla velká vlna zármutku. Bolelo to, jako by ji někdo zabodl rezavý nůž přímo do srdce. Klesla k zemi a vytřeštěnýma očima se dívala pod svou postel. Chtělo se jí rozkřičet, ale když otevřela ústa, nic z nich nevycházelo. Připadala si, že se zblázní.

Ne! ozval se pevný hlas. Ty v tomhle stavu nemůžeš žít!

Já vím, že nemůžu, ale co mám dělat? odpověděl druhý, nešťastný hlas.

Jsi duch! Můžeš se objevit u Edwarda, když si to budeš přát!

Bella zavřela oči. Celou svou myslí se soustředila na Edwarda, na jeho krásné vlasy, hluboké oči, ale hlavně na svou lásku k němu.

Otevřela oči.

A nic.

Stále ležela na podlaze svého nemocničního pokoje. Nechápala to. Přece by se měla objevit u Edwarda!

Zkusila to znovu. Tentokrát ucítila něco dalšího. Zdálo se, jako by ji něco blokovalo. Že by bylo něco v nepořádku s její schopností?

Představila si svůj pokoj. V klidu se tam objevila. Přesunula se zpět do nemocnice.

Proč? Napadla ji jediná možná odpověď. Ten, ke komu se chtěla přemístit, jí k tomu nedal možnost. Měla pocit, jako by někdo nůž v jejím srdci otočil kolem dokola, aby zvětšil ránu. Začala se třást jako při zimnici.

Prosím, ať to skončí! Ať to skončí!

Ale bolest tu byla stále a ona věděla, že nikdy nezmizí. Musela se jí postavit. Jenže to nešlo. Kdykoliv se snažila zvednout, stáhlo ji to jako velký balvan uvázaný na jejím těle.

Zavřela oči. Ve tmě se jí utvořil obrázek jejích rodičů. Ano, musí se přece držet plánu. Musí se vrátit do svého těla a žít. Slíbila to – slíbila mu to.

Zatlačila těžký smutek za křehkou stěnu, která mohla každou chvíli prasknout.

Podívala se na své tělo. Absolutně netušila, co má dělat. Podle jejího mínění nestačilo jen si do těla „lehnout“.

Namáčkla se na postel vedle sebe. Pomalu se posouvala. Nakonec se se svým tělem úplně sloučila, ale pořád cítila, že klidně může ze svého těla odejít.

Usilovně přemýšlela. Co dál? Má čekat? Nebo se má do svého těla přenést? Nebo to má udělat jako s tou květinou?

Trhla sebou. Vzpomínka na louku zabolela.

Zkusila všechno dohromady. Zavřela oči a představila si sebe samu ve svém nehybném těle. Zároveň se snažila najít energii svého těla. Ale žádnou necítila. Proto se jí naopak snažila nějakou dodat.

Zabralo to. Cítila, jako by někam odplouvala.

Vše zčernalo...

Co na to říkáte? Rozhodla se Bella správně?

Předchozí kapitola ------------------------------------------------- Následující kapitola

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána smrti - 9. kapitola: