Vím, že jste mě žádali o Cullenovi, ale musíte si ještě chvilku počkat.
02.10.2009 (08:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3492×
13. Chci být voda
Probudila jsem se podivně zkroucená u dveří vedoucích do svého pokoje. Musela jsem tady usnout. Když jsem si vybavila, co všechno se mi včera stalo, udělalo se mi nevolno. Nejspíš dnes nebyl dobrý nápad chodit do školy.
S námahou jsem se zvedla a musela se opřít o dveře, jelikož se mi zatočila hlava. Chvilku jsem tak zůstala. Jakmile se mi udělalo lépe, zalezla jsem do sprchy a umyla se. Ani nevím kolik je hodin, ale to nevadí. Máma už doma nejspíš nebude, protože jinak by mě už dávno hnala na autobus.
V pokoji jsem si na sebe vzala volné kalhoty a teplý svetr. Do batohu jsem nasoukala deku, prášky na uklidnění a samozřejmě mp3. Pak jsem zamířila do kuchyně na snídani.
Dnes nepršelo, což byla vážně výhoda. Vylezla jsem z domu a místo, abych se vydala na autobusovou zastávku, jsem zamířila na druhou stranu- k lesu. Po cestě jsem naštěstí nikoho nepotkala a tak se nemusela bát, že bych měla nějaké problémy, když nechodím do školy.
Prošla jsem pomalu lesem a objevila se na pláži. Opuštěné pláži. Vypadalo to tu, jako by tady už dlouho nikdo nebyl. Nikdo se o tenhle kousek země nestaral. Vyhovovalo mi to. Alespoň mě nebude nikdo rušit. V dálce jsem uviděla přístřešek a tak jsem se k němu vydala.
Obtočila jsem kolem sebe deku a dívala se na rozbouřené moře. Bylo tmavě modré a vypadalo to, jako by se chtělo dostat dál na pevninu. Voda cákala všude kolem a foukal studený vítr. Zahleděla jsem se do dálky.
Přála bych si být tou vodou. Podívat se na jednu stranu světa a zase odplout dál, někam kde jsem ještě nebyla. Nechat všechny problémy za sebou. Nemít žádnou minulost a ani budoucnost, jen se soustředit na přítomnost.
Věděla bych, kde hledat svého bratra a jakmile bych ho našla, už bych se od něj nehnula ani na krok. Jak mi jen chybí jeho přítomnost. A nejen jeho, i Edwardova. Po něm se mi stýská úplně stejně. Kdybych je tak mohla ještě jednou spatřit, alespoň na chvíli. Jen malou krátkou chvíli. Napravila bych vše, co jsem jim řekla a udělala. Omluvila bych se jim a doufala, že mi odpustí.
Znovu se mě zmocnily vzlyky a tichý pláč, tak jako včera. Stočila jsem se do klubíčka, zavřela oči a poddala se tomu.
Stála jsem na opuštěné lesní mýtině a dívala se kolem sebe. Měla jsem pocit, jako by mě někdo sledoval, jen jsem pořád nikoho neviděla. Zamračila jsem se. ,,Vím o tobě. Vylez.´´ řekla jsem pevným hlasem, ale uvnitř jsem se strašně bála. Co když to je nějaký vrah, který čeká na svoji oběť, kterou jsem se pro tentokrát stala já?
,,Bells.´´ zašeptal za mnou zmučeně ten nejkrásnější hlas, jaký si dokážete představit. Rychle jsem se otočila a spatřila anděla. ,,Edwarde!´´ vykřikla jsem dojatě a vrhla se k němu. Skočila jsem mu do náruče a on se se mnou zatočil dokola. ,,Miluju tě! Miluju tě! Miluji tě!´´ říkal pořád dokola a já chtěla létat. ,,Taky tě miluju! Moc!´´ zamumlala jsem a přitiskla se k němu ještě blíž.
Probudila jsem se. Na sobě jsem cítila silnou vrstvu přikrývek, ale i přesto mi byla zima. K tomu mě bolela hlava a škrábalo v krku.
Pomalu mi stékali slzy přes zavřená víčka. Tak to byl jen sen? Ach ne! Potichu jsem plakala a doufala, že mi to nějak pomůže. Marně. Počkat, ale já přece byla na pláži, tak co dělám v teplé posteli?
Lehký dotek na ruce mi naznačil, že tady nejsem sama. Někdo mě za ni držel a přitom mi do dlaně kreslil uklidňující kolečka. Ne že by to pomohlo, ale zřejmě to osobu vedle mě velice bavilo. Pípání na přístroji hlídající mé srdce se zrychlilo. Co když je to Edward?
Otevřela jsem rychle oči, chtěla jsem se přesvědčit, že je to on. Hned jsem je ale zavřela, protože mě oslepilo světlo v pokoji. Zkusila jsem to znovu, tentokrát pomaleji. Zadívala jsem se na postavu. Nebyl to Edward ale Matyas. Nedokázala jsem úplně schovat sklamání, vlastně jsem se o to ani nepokoušela.
,,Co tady děláš?´´ zachroptěla jsem na něj. ,,Sedím tu u tebe a čekám až se probereš.´´ odpověděl mi zmateně. Jen jsem zakroutila hlavou. Vzápětí mi došlo, že to nebyl dobrý nápad. Okamžitě se mi přitížilo. Chvilku jsem jen ležela a snažila se nějak si ulevit od bolesti.
,,Měla by jsi se ještě prospat.´´ poradil mi Matyas a přitom mě upřeně pozoroval. Nevím, co v mém obličeji viděl, ale slabě se na mě usmál. S povzdechem jsem ho poslechla a zvonu zavřela oči.
Tentokrát se mi nic nezdálo, což jsem brala jako vysvobození. Raději žádné sny než ty, ze kterých mi pak bude ještě hůř. Otevřela jsem oči a párktát zamrkala. Všude kolem mě byla tma. Nejspíš byla hluboká noc.
Matyas už vedle mě neseděl, jeho židle byla prázdná. Co to vlastně melu? Jeho židle? Pche. Všimla jsem si tmavé postavy stojící u dveří vedoucích ke mně. Nedívala se na mě ale do země. I přesto jsem s naprostou přesností věděla, kdo to je.
,,Edwarde.´´ vydechla jsem s úlevou. Osoba zvedla hlavu a podívala se na mě.
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bratříčku, kde jsi? 13.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!