Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bratříčku, kde jsi? 6.kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tak tu máte další kapitolku. Bella jede do školy, kde potká Cullenovi. rozhodne se je ignorovat, ale moc dlouho ji to nevydrží... Nevím co k tomu víc napsat, takže snad jen: příjemnou zábavu. :-)

21.09.2009 (18:15) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3248×

6. Na výlet s tebou nejedu

Ráno jsem se probudila tak akorát. Byl čas stávat do školy. Dneska jsem už nechtěla chybět, zameškaných hodin mám už tak dost a navíc mám pocit, že kdybych zůstala mezi těmihle čtyřmi stěny, nezvládla bych to.

Oblékla jsem se a šla se upravit do koupelny. Vrátila jsem se do pokoje a podívala se na hodiny. Byl čas jít na zastávku.

,,Kam si jako myslíš, že jdeš?´´ zaptala se mě máma naštvaným a neosobním hlasem, když se objevila ve dveřích mého pokoje.

,,Do školy.´´ odpověděla jsem, protáhla se kolem ní a chtěla odejít. Chytila mě za paži tak silně, až jsem zaskučela. ,,Tak to teda ne. Dneska do školy nejdeš. A ani pár příštích týdnů. Pojedeme spolu k doktorovi.´´

,,Na to zapoměň, nikam nejedu. Promiň ale musím jít, ujede mi autobus.´´ odpověděla jsem milým hlasem, vysmekla se ji a rozběhla se na zastávku.

Autobus už tam byl a já nastupovala mezi posledními. Nechala jsem se dopravit až ke škole. Po cestě z autobusu jsem zahlédla Cullenovi.

Alice se na mě smutně usmála. Jí, Jasperovi a Emmettovi jsem jako jediným viděla do obličeje. Rose stála čelem k Jasperovi a něco mu horlivě říkala. Emmett se zamračil a udělal krok ke mě. Edward ho chytil za paži a zabránil mu v dalších krocích. Pak se Edward otočil na mě.

Zamračil se jako můj bratr a ve tváři byla vidět zloba. Otřepala jsem se pod tím pohledem a otočila se zpátky ke škole. Budu je ignorovat, budu dělat jako by neexistovali.

Vlastně můj bratr už zemřel. Tohle není ten, který se o mě staral, když jsem byla malá. Můj bratr zemřel a nic ho už nevrátí.

S mým novým rozhodnutím o ignoraci a lahvičkou prášků na uklidnění jsem se dostala až do šaten. Přezula se a šla na hodinu biologie.

Po chvíli do třídy přišel Edward. ,,Dobrý den. Jsem Edward Cullen. Teď jsme se sem přistěhovali.´´ řekl mile učitelovi. ,,Dobře sedněte si a začneme.´´ poslal ho na místo a začal s výkladem.

Naštěstí jsme měli lavice pro jednoho, takže nemohl sedět se mnou. Mělo to však jednu nevýhodu. Seděla jsem v poslední řadě, aby se na mě nikdo nedíval a vedle mě na pravo byla jediná volná lavice.

Potichu a velkou lehkostí, která mě udivovala, se posadil na židličku vedle a podíval se na mě. Jeho oči byly černé jako noc.

,,Musíme si promluvit.´´ řekl tvrdě, ale tak, aby to neslyšel učitel. ,,My spolu nemáme o čem mluvit.´´ odpověděla jsem mu lhostejně a dál si všímala učitele. ,,Tak to se pleteš!´´ zasyčel na mě.

Dělala jsem, že ho neslyším. Jakmile zazvonilo, všichni se zvedli a co nejrychleji odešli. Myslela jsem si, že tu jsem jediná, ale opak se stal pravdou.

Edward stál u mé lavice a díval se na mě bolestným pohledem. Vykulila jsem na něj oči.,,Děsí mě změny tvých nálad.´´  zamručela jsem a chtěla se kolem něj protáhnou, ale nedovolil mi to.

,,Bello,´´ oslovil mě. Bylo v tom tolik něhy a lásky, až se tomu nedalo uvěřit. Zase si ze mě dělá legraci? ,,Nic víc nechci, jen si s tebou promluvit. Tedy vlatně já a celá moje rodina.´´ řekl a čekal, až mu odpovím. Já se jen dívala do jeho očí a čekala, jak bude pokračovat. Když to pochopil, pokračoval.

,,Vím, že to pro tebe je těžké...´´ než stačil pokračovat, přerušila jsem ho. ,,Jo tak ty víš, jak se cítím? Jak mi je mizerně? Ztratila jsem bratra a díky tomu stále trpím. Rodiče mě chtějí zase dotáhnou k psychoušovi a ty mi tady tvrdíš, že víš jak se cítím?´´ rozkřičela jsem se na něj.

Během našeho rozhovoru přišli i ostatní z jeho rodiny. Ani jsem si nevšimla, že vešli za námi do učebny a zavřeli dveře. ,,Dejte mi svátek!´´ řekla jsem jim naštvaně a prošla mezi nimi na chodbu.

Rychlím krokem jsem se dostala na záchody, kde jsem se zavřela do kabinky. Vytáhla jsem z kapsi prášky a pár si jich nasypala do dlaně. Zavřela jsem oči, zvedla ruku k ústům a polkla.

Po pár minutách začali prášky působit. Hned jsem se cítila líp. Připadala si volná a chtělo se mi lítat. Možná jsem to kapku přehnala, ale bylo to super. Nemusela jsem nad ničím přemýšlet, nic řešit.

S těmi pocity jsem vylezla ze záchodů a šla pomalu po chodbě. Nečekaně se vedle mě objevil Emmett. Jeho hlas zněl jako z dálky, takže jsem dokázala jen těžko určit, co mi říká. Pochytila jsem jen něco z toho. ,,...co jsi tam dělala, že...´´

Podívala jsem se na něj a přitom si ho představila s růžovýma sloníma ušima. Vypadal vtipně. Zachichotala jsem se tomu. Nějak jsem si nevšimla otevřených dveří a narazila do nich. Padla jsem na zadek a začala se neovladatelně smát.

Emmett se ke mě sklonil a vytáhl mě na nohy. ,,Děkuju.´´ zamumlala jsem a dál se smála, jelikož sloní uši nezmizely.

,,Emmette, musíš si dávat bacha, aby tě někdo z nech neviděl.´´ řekl někdo tichým hlasem. Otočila jsem se, abych na něho viděla. V naší malé skupince přibyla Alice a starostlivě se na mě dívala.

,,Vezmu ji ven, ty běž na hodinu.´´ řekla směrem k bratrovi, podepřela mě a táhla někam pryč. Přestala jsem se smát a místo toho se mi do očí draly slzy. Tak přesně tohle byly důvody, proč jsem ty prášky nechtěla brát- byla jsem po nich úplně mimo a nevěděla co dělám.

Nechala jsem se dotáhnout na lavičku před školou a společně s Alicí si na ni sedla. ,,Co sis vzala?´´ zeptala se mě. Ten hlasem mě vyděsil. Nezněl tak jako obvykle, byl naštvaný s hrubý.

,,Prášky na uklidnění.´´ zamlumlala jsem tak potichu, že jsem se divila, jak to mohla slyšet. ,,Kolik?´´ ,,Nevím.´´ Můj hlas už nebyl víc než šepot.

Alice si povzdechla. ,,Takhle daleko to zajít němělo.´´ řekla si spíš pro sebe. ,,Pojedeme na výlet ano?´´ zeptala se a aniž by počkala, co ji na to řeknu, už mě zvedala na nohy.

Zarazila jsem se jako kůl v plotě. ,,Ne já nikam nejedu.´´ ,,Jestli bude potřeba, použiji násilí. Tak buď hodná ano?´´ pohrozila mi a vydala se k jejich autu. Mě táhla za sebou jako kus hadru.

Nasedla jsem do červeného audi na místo spolujezdce, Alice si sedla za volant. Zavřela jsem oči, protože jsem byla nějaká unavená. Po chvilce jízdy jsem usnula.

 

 

Shrnutí povídek

 

Předchozí

Následující

 

 

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bratříčku, kde jsi? 6.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře