Takže :-) Máte tu další kapitolku, ale pokud mě zítra vyvolají ze zdravotní nauky tak vás upozorňuji, že to, že nic neumím, svedu na vás... Ne, dělám si legraci, jen doufám, že mě ta ,,milá´´ paní učitelka nevyvolá. No a ještě tu mám jedno malinkaté věnováníčko: Jituško, je to hlavně pro tebe, jako předčasný dáreček k tvým narozeninám. P.s.: nezlobte se, že je to jen pro ni :-)
23.09.2009 (17:45) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3553×
8. Běžte do háje s pravidly
,,Pro dnešek už to snad stačilo ne?´´ ozval se od dveří hlas Edwarda. Všichni, až na mě, se na něj otočili a odešli. Emmett párkrát nerozhodně přešlápl na místě, ale nakonec ho taky poslechl a odešel do domu.
Rychle jsem seběhla schody a vydala se po cestě, co nejdál od domu. Myslela jsem si, že jsou už všichni v domě. Po nárazu do Edwardova hrudníku jsem si uvědomila, že jsem se zmílila. Se slzami v očích a zaťatýma pěstma jsem mu začala bušit do prsou. Chytil mi ruce a pak mě nečekaně objal.
,,Já ti nechci ublížit.´´ šeptal mi do vlasů pořád dokola, jako by to snad mělo nějak pomoci. Tiskl mě k sobě a já vdechovala jseho vůni. Byla tak jiná, než ty ostatní. I po tom, co jsem se dostatečně uklidnila, mě nepustil.
,,Pusť mě domů.´´ vzlykla jsem a doufala, že alespoň on udělá vyjímku. Povzdechl si. ,,Nemůžu.´´ ,,Proč? Co se musí vyřešit?´´ zeptala jsem se ho. ,,Carlisle?´´ zavolal do ticha místo odpovědi. Nechápala jsem, jak by to mohl slyšet, ale nechala jsem to být.
,,Co potřebuješ?´´ Ozvalo se za mnou. ,,Měl by jsi to Belle vysvětlit, zaslouží si to.´´ řekl Edward Carlisleovi. On se mě právě zastal? No pááááni.
,,Isabello,´´ začal ,,Jen Bello.´´ přerušila jsem ho. ,,Dobře, takže Bello. Doma jsi řekla, že jsi viděla Emmetta živého a tvoje matka i přesto, že ti neveří, si to začala ověřovat. Alice to sice hlídá, ale přece jenom je to dost nebezpečné.´´ vysvětlil mi. Napadlo mě asi milion otázek, ale vybrala jsem zatím jen jednu.
,,A to, že její dcera zmizela ze školních pozemků, aniž by o tom věděla, divný není?´´ ,,Alice ji volala a řekla ji, že u nás pár dní zůstaneš. Vymluvila se na dámskou jízdu.´´ řekl mi Edward.
,,Jak dlouho tu už vlastně jsem?´´ ,,Necelé dva dny.´´ Carlisle nás celou dobu jen pozoroval. ,,K tomu vašemu bezpečnostnímu opatření mě nepotřebujete, ne? Říkáte, že máte Alici, která to hlídá.´´ ,,Patříš do rodiny, jsi Emmettova sestra. Měla by jsi vědět, co bude dál.´´
,,Omyl. Nejsem jeho sestra. Můj bratr zemřel, když jsem byla malá.´´ oznámila jsem jim tu převratnou novinku. Nejsem si jistá, koho pořád přesvědčuji, jesli je nebo sebe. Carlisle se na mě zaraženě podíval. ,,To nevadí. Zůstaneš tu.´´ řekl rozhodným hlasem a odešel.
Unaveně jsem se sesunula na zem a nohy si dala do tureckého sedu. Začala jsem si třít kořen nosu ve snaze přijít na to, jak se odtud dostat.
,,Nevyjde ti to.´´ řekl mi Edward. Nechápu, jak dokázal uhádnout, nad čím přemýšlím. ,,O čem to mluvíš?´´ dělala jsem nechápavou. ,,Ty to moc dobře víš. Hele Bello, nikdo ti tady nechce ublížit, ale pochop nás prosím. Tady nejde jen o tebe, ale o celou moji rodinu. A ať už chceš nebo ne, Emmett je pořád tvůj bratr.´´ Proč mi tohle dělá?
Zamrkala jsem, abych zahnala slzy, které se opět drali na povrch. ,,Edwarde, ušetři mě prosím takových řečí.´´ poprosila jsem ho a přitom se mu podívala do očí. V těch jeho se odrážel soucit a ještě něco, co jsem nepoznala.
,,Odvedeš mě do pokoje, ve kterém budu spát?´´ zeptala jsem se ho po chvilce. Jen přikývl a podal mi ruku, abych mohla stoupnout. Je to zvláštní, ale začínám ho mít ráda.
V tichosti jsme došli do toho oranžového pokoje, ve kterém jsem se už párkrát probudila, popřál mi dobrou noc a odešel. Po dlouhé době jsem si připadala sama.
Lehla jsem si do postele a poslouchala, jak hodiny na zdi tikají. Jako by odpočítávali čas, který mi byl vyměřen.
Někdo zaťukal na dveře. Nechtěla jsem teď nikoho vidět a tak jsem dělala, že spím. Nezabralo to a osoba, která předtím klepala, otevřela dveře a vešla ke mě do pokoje.
,,Vím, že nespíš. Dá se to poznat, podle tvého srdce a taky dechu.´´ ozval se neznámý hlas. V pokoji byla úplná tma, takže jsem netušila, kdo by to mohl být. ,,Ehm, kdo jsi?´´ zeptala jsem se a přitom se přikrčila pod peřinou. Připadala jsem si jako blázen. Doufám, že to není nikdo, kdo by mě mohl znásilnit.
Osoba se potichu zasmála. ,,Ještě jsme se neseznámili. Já jsem Jasper, manžel Alice. Tu už znáš, ne?´´ ,,M...ma...manžel?´´ vykoktala jsem zmateně. Znovu se zasmál. ,,Ano, myslím, že už o nás něco málo víš. Takže pokud chceš vědět ještě něco, řeknu ti to.´´ Přikývla jsem, ale pak si uvědomila, že to neviděl. ,,Chci toho vědět co nejvíc.´´
Sedl si na postel k mým nohám. ,,Dobře máš nějaké otázky nebo mám prostě mluvit?´´ ,,Mluv a co mi neřekneš, na to se pak zeptám.´´
,,No takže my jsme nesmrtelní, proto je pro nás důležité, aby o nás nikdo nevěděl. Nepotřebujeme jíst ani spát. Jsme neuvěřitelně rychlí a silní Máme vyvynutější smysly.´´ řekl a čekal na moji reakci. Zmračila jsem se do tmy. ,,Co jste zač?´´ zeptala jsem se ho přímo.
Do pokoje jako velká voda vtrhl Emmett. Otevřenými dveřmi sem vniklo světlo a já si tak mohla prohlédnout jejich obličeje. Jasper se tvářil spokojeně, zato Emmett vypadal, jako bouře. Hodně naštvaná bouře. ,,Myslím, že by to stačilo Jazzi. Nech ji spát.´´ ,,Já ale nechi spát. Chci vědět, kdo vlastně jsi. Proč by mi to nemohl říct?´´ zastala jsem se Jaspera. ,,Jsou určitá pravidla,´´ přerušila jsem ho. ,,Pravidla! Pořád samá pravidla! Bež s nimi do háje Emmette Swane Cullene!´´ křikla jsem na něj podrážděně.
Já tady teď křičím na vlastního bratra? To jsem to tedy dopracovala. Když jsem byla malá, nedali jsme na sebe dopustit a teď? Teď je jediný s kým se hádám. Tedy až na jeho ženu. S tou se nanávidíme. ,,Mimochodem Emee? Nějak jsi se zapomněl zmínit, že jsi ženatý.´´ sladce jsem se na něj usmála. Zaskočila jsem ho. Alespoň něco se mi podařilo.
,,Ehm...no..víš...já...´´ Nevnímala jsem ho a otočila se zpátky na Jazze. ,,Moc ti děkuji, že jsi mi to řekl. Doufám, že kvůli tomu nebudeš mít problémy. Jsem unavená, jdu spát. Dobrou noc.´´ řekla jsem a tím jim naznačila, aby šli odešli.
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bratříčku, kde jsi? 8.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!