Tak je to moje první povídka na téma Twilight sága. Děj se odehrává těsně po tom kdy Bella zjistí že je těhotná.
30.04.2009 (15:36) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5161×
Letěli jsem v letadle v tichosti. Oba dva jsme přemýšleli nad svými myšlenkami. Já přece nemůžu být těhotná. Nikdy jsem o tom nesnila, malé děti jsem nesnášela, pořád jenom brečí, ale když už se to stalo byla jsem ráda, bude to naše dítě. Moje a Edwardovo. Co na to řekne Charlie, až se dozví, že bude dědečkem? Bude rád jako já? Nebo se na mě bude zlobit? Jasně, jsem mladá na mateřství, ale stalo se to. Nehodlám se toho drobečka vzdát. Letadlo se začalo mírně naklánět dolů – zanedlouho přistaneme.
Vyposlechli jsme si slova pilota, který nám děkoval za naší účast a další věci. Edward mě rychle odpoutal a co nejrychleji mě dostal ven. Na letišti na nás čekal Carlisle a Jasper. Proč zrovna oni dva? Více bych tu čekala Esme.
Šli jsme si vyzvednout naše kufry. Edward mě celou dobu nespouštěl z očí a stále mě držel kolem pasu. Všichni jsme se vydali k černému mercedesu a posadili se do něj. Já s Edwardem do zadu, Carlisle za volant a Jasper na místo spolujezdce. Carlisle nastartoval a vysokou rychlostí jsme vyjeli směr Forks.
Dojeli jsme k domu Cullenových. Připadá mi to jako věčnost od doby, kdy jsem tady byla naposledy. Edward mě ne moc mile vytáhl ven z auta a táhl mě hrubě do domu.
„Kam tak pospícháš?" zeptala jsem se. Nedávalo mi to souvislost, nikdy mu nevadila moje lidská rychlost až dnes. Nohy se mi zamotávaly do sebe a já často klopýtla.
„Bello, neboj se. Dostaneme to ven dřív, než ti to ublíží,“ řekl a přitáhl si mě blíž. Po těle si mi rozlil nepříjemný pocit. Pocit zlé předtuchy. Mluvil o našem dítěti jako o věci. Pak jako kdyby mi cvaklo v hlavě. On mě táhl do domu, protože chtěl zabít naše dítě. To nemůže udělat, to mu nedovolím!
„Ne,“ zalapala jsem po dechu, ale to už mě vedli do Carliseovi ordinace. Zapřela jsem se paty do země, ale ani to nezaregistroval. „NE!“ zakřičela jsem znovu.
„Bello, budeš v pořádku, neublíží ti to,“ utěšoval mě. Snažil se mě uklidnit. Jezdil mi dlaní po zádech a držel mě pevně kolem pasu.
„Ne, to ti nedovolím! Ty chceš zabít naše dítě!“ křičela jsem na něj. Je to poprvé co jsem na něj křičela. Vysmekla jsem se z jeho objetí a ucouvla před ním do zadu.
„Bello, ono tě to zabíjí,“ zašeptal na konci věty se mu zlomil hlas. Na tváři se mu usadila bolestná grimasa, kterou se nepokoušel zakrýt. Možná mu to nešlo, možná to bylo schválně a on si myslel, že tím mě přesvědčí.
„Já ti to nedovolím!“ vyslovila jsem jistě. Nikdy jsem nemluvila sebejistěji - to mě překvapilo.
„Bello.“ Přešel ke mně a vzal mi obličej do dlaní, takže jsem se mu musela dívat do očí. „Prosím, nech mě udělat to, co tě zachrání.“ Z jeho hlasu byla poznat bolest. Ani jsem se nenadála a byla jsem v jeho náručí. Nestačila jsem ani zareagovat a už mě pokládali na lehátko, samozřejmě násilím.
„Edwarde, nedovol to! Je to taky tvoje dítě, prosím.“ Musela jsem začít prosit, nemůžou mi vzít moje dítě. Upřela jsem na něj zrak a cítila, jak mi po tváři stéká slza.
„Bello, zabije tě!“ Neposlouchala jsem ho, to mi bylo jedno hlavně když bude žít moje dítě.
„EDWARDE! Jestli to dovolíš, udělám si něco, zabiju se, je mi to jedno, nebudu žít bez svého dítěte!“ Rozkřičela jsem se na něj. Byla jsem rozhodnutá bez svého dítěte nebudu žít, je to stejný, jako kdyby mě nikdo nutil žít bez Edwarda. Nedokázala bych to.
Pustili mě. Rychle jsem vyběhla z místnosti a běžela co nejdál od domu. Stále se mé tělo klepalo a nohy se mi motaly všude možně. Ale něco mě hnalo ku předu, asi strach o to maličké.
Nevěděla jsem kam běžet. Vběhla jsem do garáže, naštěstí tam stála Jasperova motorka, byla jsem vděčná za hodiny jízdy Jakobovi. Nasedla jsem na motorku, nastartovala a pomalu spouštěla spojku, modlila jsem se, aby to vyšlo. Povedlo se. Motorka se s burácivým mručením rozjela od jejich domu. Věděla jsem přesně kam jedu, tam mě Cullenovi hledat nebudou. Budou, ale nesmí překročit hranice. Jacob. La Push. Můj směr cesty.
Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Broken Heart: 1. část (1/2):
ja bellu uplne chapu ja bych to taky udelala dlouho sem čekala na takovou povídku kdy bella odejde a zustane nedke s detatkem. dekuju
nechci bejt zlá ale Andreu ty skutočne nejsi v pořádku... ty asi očividne nechápeš materinský pud a len by si chcela edwarda... je to jen film..
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!