Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » „Bude líp, uvidíš...“ - 1. kapitola

Tato povídka je pokračování k mé jednorázovce Violence. V ní jsme se dozvěděli o nešťastném životě Belly, která je týrána svým otčímem. A zde její příběh pokračuje... Bude konečně šťastná a potká se s Edwardem?

Budu ráda, když si povídku přečtete. V.

Celá povídka je věnována těm, kteří si zažili, nebo zažívají, to samé. Chci vás podpořit a říct, že všichni se z něčeho takového dostaneme, není to navěky, to si pamatujte. :)

01.04.2012 (15:00) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 56× • zobrazeno 6962×

Pokračování k jednorázovce Violence. Bylo by lepší, kdybyste si ji přečetli. ;)

---

 

Probudilo mě pohlazení po tváři…

Mamka, pomyslela jsem si. A také to byla pravda. Jakmile jsem otevřela oči, spatřila jsem její usmívající se tvář. Nechápu, jak může dělat, že se včera vůbec nic nestalo. Naopak se toho stalo až příliš, ale ona to přehlížela, jak bylo jejím zvykem. Vše nechávala plavat, jen aby si mohla hrát na šťastnou rodinku před svými kamarádkami - drbnami. Prachsprostě se jen chtěla chlubit, i když nebylo čím. Naše rodina nebyla ta ideální, za kterou ji všichni, díky matce, měli. Byla to rodina ztroskotanců, kterým jsem nakonec byla i já…

„Vstávej, zlatíčko," řekla přeslazeným hlasem Renée.

„Buď tak laskavá a na nic si nehraj. Ubíjí mě to,” prskla jsem jí do obličeje neslušně a odkráčela do koupelny provést ranní hygienu. Nad tím jsem se musela pozastavit. Další stereotyp opakující se stále dokola. Velmi by mě zajímalo, jak dlouho takhle budu žít. Myslím, že hodně dlouho. Má matka se kvůli Philovi topí v dluzích a můj tatínek to taky zrovna nemá jednoduché. Takže jsem vlastně odkázána jen na ně a na jejich peníze. Musím si pogratulovat, slibnější budoucnost se mi nemohla naskytnout. 

Zase jsem z koupelny vyšla. Oblékla jsem se. Nachystala věci do školy a po rozhlédnutí jsem opustila místnost. Pomalými kroky jsem scházela do přízemí a jen se modlila, aby ten moula byl už pryč. Takové štěstí jsem samozřejmě neměla, nikdy nemívám. Seděl u jídelního stolu a před sebou měl talíř s vajíčky, která mu Renée milostivě přichystala.

„Ahoj, Belli," pozdravil mě slizce a nejspíš se pokusil o úsměv, který jen zapříčinil to, že se mi dnešní den ještě více znechutil.

„Nazdar," vypálila jsem ze sebe. I v takových chvílích mě z části neopouštěla slušnost. Poté jsem ho začala ignorovat a radši jsem si našla něco k jídlu. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby mi toho jídla někdy trochu nechal, ale v takovou laskavost jsem nemohla ani doufat, ne od něj. Pak jsem dosedla naproti něj a pustila se do cereálií, kterých bylo až žalostně málo. Co Phil totiž nejedl, to se kupovalo jen za výjimečných situací a ta už velmi dlouho nebyla.

„Je mi líto zapomněl jsem říct matce, aby ti udělala taky, " začal se do mě okamžitě navážet. Z jeho hlasu čišela pohrdavost a posměšnost. Moc jsem si z toho nedělala, i když i taková prohlášení mnohdy mrzela. Ale co se dalo čekat od člověka jako je on? Rozhodně něco podobného…

„Já myslím, že už půjdu," řekla jsem stroze a začala se zvedat k odchodu. V jedné místnosti s ním už déle nebudu.

„Počkej, odvezu tě do školy," učinil mi nabídku, kterou jsem hodlala ihned odmítnout, kdyby se do toho nevložila matka.

„To je skvělé! Jsi moc hodný, Phile," vykřikla a vlepila mu pusu na tvář.

„Myslím, že to nebude nutné… Zvládnu to sama," snažila jsem se ještě vykroutit, ale samotná jsem věděla, že už je pozdě.

„Ale blbost, pěkně pojď," zasmál se nechutně a vzal mě kolem ramen.

Poslušně jsem za ním cupitala až k autu, kde jsem nasedla. Nedělala jsem problémy, bůhví, jak by to ještě skončilo.

„Nikdy nás nenechá o samotě, co?" konstatoval na účet mé matky.

„Nevím, proč by měla," řekla jsem stručně s úmyslem se s ním dál nebavit. On tento názor asi nesdílel.

„Tak protože i my musíme mít nějaký čas, který bychom mohli strávit o samotě…" Jeho nechutný hlas se rozléval po autě a já začala pociťovat ten opravdový strach, který mívá člověk v ohrožení.

„Jenže my takový čas k ničemu nepotřebujeme," cedila jsem skrz zuby.

„Opravdu?" Jeho ruka znenadání spočinula na mém stehně a sunul ji stále výš.

„Ty krávo, musela sis dnes brát sukni?" nadávala jsem si v duchu. Ale copak jsem mohla vědět, že pojedu s ním a on něco zkusí? Ne, nemohla…

„Phile," začala jsem klidně, nemělo cenu být agresivní. „Tohle mi není příjemné. Nech toho, prosím."

„Mně to je příjemné až dost, tak toho nenecháme, ano?" Byl to příkaz, který obrátil v otázku, ale na odpověď nečekal. Jen mě začal znova obtěžovat. To se nedalo jen tak snášet, nikdo by to nezvládl, tak jsem to zkusila znovu.

„Pust mě, ty úchyle!" zavrčela jsem. „Tady si vystoupím." Nechápu, jak jsem mohla doufat, že mě pustí, asi jsem měla zatmění, jinak to nevidím.

„Tak tohle sis posrala, holčičko. Chtěl jsem být hodný, ale když nechceš, tak na to půjdeme pěkně tvrdě," zašeptal mi do ucha, a pak skousl. Nebylo to žádné jemné skousnutí, nýbrž pořádný, drsný skus. Bolelo to, a dost. 

„Phile, to bolí," zaskuhrala jsem a snažila se odtlačit. Nešlo to, byl na mě moc silný.

„Jak jsem řekl, to sis měla rozmyslet dřív.”

Pak udělal něco nečekaného… Obrátil se zpět k volantu a rozjel se směrem k mé škole. Měla jsem velkou touhu zeptat se, co dělá, ale radši jsem držela hubu, bylo to bezpečnější. Dokud jsme nedojeli ke škole, nepromluvili jsme ani slovo, pak si však nějakou poznámku odpustit nemohl…

„Pěkně si to ve škole užij a já tě budu čekat doma, kde si vyřešíme nějaké záležitosti," mrkl na mě a oblízl si rty. Začalo se mi pomalu navalovat.

„čau!" Okamžitě jsem zavřela dveře a utíkala do školy. V jeho blízkosti jsem už nemohla zůstat.

***

„Ahoj, Bello," pozdravila mě má nejlepší, a také jediná, přítelkyně Elizabeth.

„Zdar, El, jak se vede?" usmála jsem se na ni ve snaze působit jako každá normální holka, která řeší jen kluky, svůj vzhled a zase kluky.

„Já dobře, a ty? Nebo víš co, neodpovídej. Zbytečně by ses snažila zakrýt něco, co nejde. Je mi jasné, že tě zase zbil, jinak by ses tak nechovala," polemizovala.

„Jak se chovám?" zajímalo mě.

„Noo, úplně je na tobě vidět, jak se ho bojíš, a jako by ti teď způsobil něco hrozného." Nesnášela jsem, když měla pravdu, zvlášť když ji doopravdy měla.

„To je v poho, věřím, že to bude dobrý," chabě jsem ji uklidňovala, jen aby se do toho už nemíchala. Nechtěla jsem, aby něco udělal i jí, jen proto, že se mě snažila chránit.

„Nebude a ty to víš!" Začala mě probodávat svým pohledem. Zakroutila jsem hlavou na znamení toho, že rozhodně nesouhlasím, a že v to pevně věřím, i když byla pravda, že jsem nevěřila."

„Sakra, Bello!" zakřičela najednou podrážděně.

„Co?" Byla jsem zmatená, ještě nikdy na mě neřvala. Byla spíš mírumilovný typ.

„Proč něco neuděláš? Vždyť stejně ubližuješ jen sama sobě. Myslela jsem si o tobě, že jsi chytrá holka, která ví, že toto není správný," promlouvala mi do duše a pevně mi svírala má ochablá ramena.

„Já… Jen se prostě bojím," vzdychla jsem a do očí se mi začaly hnát slzy.

„Měla by ses vyplakat, bylo by ti líp," poznamenala, ale já už nechtěla dát najevo žádnou svou slabost. Byl by to jen problém.

„To je dobrý, já to zvládnu," povzbudila jsem ji. Což bylo celkem ironické, když ona nic takového nezažila a spíš by měla povzbuzovat mě…

„A teď už pojď, ať učitel nekafrá," mrkla jsem na ni ve snaze zamluvit naše předchozí téma.

„Jasně, jdeme, ale nemysli si, že tímto tohle téma skončilo. Ještě to důkladně probereme na obědě," pohrozila mi. Někdy mě až štvalo, jak dobře mě znala a věděla, kdy chci něco tajit…

 ***

„A teď bych byl rád, kdyby mi nějaký student pověděl něco o panovnických rodech z dob středověké Anglie," zeptal se učitel třídy. Nebylo překvapením, že nikdo nevěděl, a já nebyla výjimkou. Modlila jsem se, aby jeho oči nespočinuly na mé osobě. Byla bych totiž v kelu.

„Tak co třeba vy, slečno Swanová? Znáte odpověď?" Ach jo, co jsem komu udělala… Nejdřív mě obtěžuje můj nevlastní otec a teď ještě budu mít problém ve škole. Opravdu skvělý.

„Omlouvám se, pane profesore, odpověď neznám," začervenala jsem se, i v takových situacích mi bylo trapně.

„Tak to máte problém, slečno. Máte za pět a příště si to můžete opravit."

„Ale pane profesore, vždyť nevěděla jednu věc, tak není nutné jí hned dávat pětku, ne?" zastala se mě El.

„Tak hele, slečno… Cameronová, buďte tak laskavá a nepleťte se do mých věcí, jinak skončíte hůř než tady Isabella," krutě se usmál. Byl hrozný, nikdy svým studentům nepřál nic dobrého a jen je uháněl.

„Jak myslíte, ale s vámi to taky jednou skončí blbě," vpálila mu ostře do tváře. A to byl konec. Během pár vteřin náš učitel dějepisu vystřídal několik barev a nejspíš se musel hodně držet, aby nevypěnil.

„Takové chování si vyprošuju! Okamžitě opusťte tuto hodinu."

A tohle byla dnešní škola, takto to probíhalo skoro pořád. Ve škole mi to kvůli problémům moc nešlo a učitelé si na mě zasedali. Byla jsem pro ně snadný terč a oni toho rádi využívali. Jsou stejní hajzlové jako všichni ostatní na tomto posraném světě.

„Slečno Swanová, vy běžte radši také, ať se zbytečně nepohádáme," dodal a já se až s převelkou radosti zvedla. Čím kratší dobu s ním budu, tím lip…

 

„Kokot, prostě kokot!" nadávala Elizabeth před školou. Chápala jsem ji. Vždy si zakládala na slušném chování a pak toto, učitel ji rovnou vyhodí z hodiny.

„Ber to pozitivně, jednou se to stát muselo," utěšovala jsem ji.

„Ty mi o pozitivitě něco říkej," zavrčela ironicky a sedla si vedle mě na lavičku. „Sama si nedokážeš utřídit život, tak se nepleť do toho mého!" Byla to ostrá slova, která by se mi zabodla do srdce, kdyby je myslela vážně. Prozradily ji cukající se koutky.

„Elizabeth, nepřeháněj," hrála jsem s ní to představení a náramně se bavila.

„Nech to být. Teď bude lepší, když budeme jednu chvíli jednat jen samy za sebe a nebudeme se plést do problémů druhých." Na to vstala a odkráčela směr tělocvična, kde měla další hodinu.

„Jak myslíš," řekla jsem si sama pro sebe s úsměvem. Tyhle naše hádky mě bavily, zvlášť když se nikdy nemohly stát doopravdy, to bylo jasné.

Odešla jsem ze školních prostor. Nevěděla jsem, kam půjdu, ale rozhodne ne domu, tam jsem se bála.

---

Jak už jsem řekla, chtěla bych to věnovat všem, kterým se něco podobného stalo. Vím, jaké to je...

---

Dále bych chtěla věnovat kapitolu kajce007. Dodalas mi odvahu a já se teď cítím líp, když to vydávám... :)*

---

Za úžasný trailer vděčím DyDy. Děkuju moc. :-*

---

Budu ráda, když se podělíte o názory na tuto povídku... :)

Vilinka

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek „Bude líp, uvidíš...“ - 1. kapitola:

Víš co? Rozhodla jsem se, že každý kapče najdu jen to pozitivní. Takže... k snídani měla cereálie... Ty jsou dobrý! Scénu v autě přeskočíme, jako by žádnej Phil neexistoval.
Hele, tobě se hodně líbí jméno Elizabeth, viď? Já, že v tý minulý kapitolovce bylo taky. A to je další pozitivní věc. Má kámošku!
"Nekafrá"? Taky dobrý slovo.
A další pozitivní věc je... Že... umí mluvit a chodit... a vidí.
Píšeš vážně dost dobře, jdu dál hledat pozitivní věci.

Trailer je krásny, a poviedka tak isto.... Si úžasná autorka,

Povídka se mi líbí, ale na druhou stranu i nelíbí, když vím, že je to podle vlastní zkušenosti
Každopádně jsem ráda, že Bella a ani ty neztrácíte naději!

A trailer k povídce, je moc pěknej!!

Já se musim omluvit. Když ti vyšla ta jednorázovka, hrozně se mi líbila, ale jak víš, byla jsem proti pokračování, protože to bylo takové... nevim, neumim to vysvětlit. Prostě se mi nelíbilo kazit tak krásnou tvorbu, protože psát pokračování jednorázovky v podobě kapitolovky je pro mě škoda. Jasně, sama to dělám, ale podívej se na to. Prostě chci říct, že mi k té jednorázovce pokračování nešlo, ale to i z toho důvodu, že jsem nevěděla, o čem by bylo. Já bych (pokud bych si teda na něco takového troufla, což asi fakt ne ) popisovala spíš to, jak Bella trpí apod. Ty to píšeš tak krásně reálně... Prostě to není psycho drama, ale život, což je povětšinou ještě horší, takže ti dávám jasně palec nahoru, jak za zpracování, tak nápad.
Jdu na další kapitolu. Bojim se, že to bude hodně drastický, tak Bellu aspoň kvůli mě moc netrap, já sem totiž hodná duše.

neco takoveho prozivam jen ne s nevlastnim tatou ten je fajn,ale mam dva starsi brachy ti me vecne mlati

páááni... je to naozaj veeľmi zaujímavé... Belly mi je hrooozne ľúto... aj ostatných báb, ktoré niečo také prežívajú... je to hrozné... Phila by som najradšej podrezala, hajzla.. len dúfam, že Belle neublíži... teším sa na pokračovanie...

Teda, musím říct, že je to na jednu stranu pěkně drsné, ale na druhou stranu opravdu úžasné. Ještě jsem si nevšimla, že by tu byla povídka s podobným námětem. Je opravdu moc dobrá a procítěná. Už se budu těšit na další kapitolu

Ách. Dokonalá kapitola. Teším sa na ďalšiu!!
A trailer je úplne super

Páni... jsem moc ráda že jsi udělala pokračování... to jednodílná povídka se mi moc líbila... věděla jsem že nejsem jediná...
Toho Phila bych uškrtila... Renné... no k tomu se radši nebudu vyjadřovat.... no a Bella... chápu jí...
Musím uznat že mě trochu zamrzelo že nebyl v téhle kapitole Edward... možná by jí v tomhle ohledu pomohl.... no prostě jsem ráda že jsi to napsala... a budu ráda když další kapitolu vydáš brzy

Píšeš naprosto skvěle, téma povídky je takové nové a málokdo má tu odvahu o tom psát... Prostě super! Umíš krásně popsat pocity, i ty ne zrovna příjemné!

Parádní příběh....možná tím že z vlastní zkušenosti ....ale i tak je vážně chytlavej a stejně tak i trailer

Nádhera, jen tak dál

Vilinko, tak jo, konečně komentuji i já. Předem se omlouvám, protože tuhle kapitolu už jsem četla předtím a ono mi to potom už tak nejde.
Co se týče námětu... Myslím, že už jsem ti určitě říkala, že je to geniální. Je to prostě povídka, kterou bych stoprocentně začala číst, i když bych věděla jen hrubý obsah. Prostě ráda poznávám něco nového, což toto naprosto je.
Jsem opravdu ráda, že Bells není taková ta ušlápnutá mála dušička, která by si nechala vše líbit. Alespoň něco no...

Nicméně myslím, že už jsem ti říkala, jak skvělé to je. Těším se na další kapitoly! A jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst dřív než ostatní, aspoň někdo má v můj názor důvěru. Tak šup šup, už odlep oči od tohohle trapného komentáře a vrhni se do psaní.

Nemám slov!

Achjo, je mi tak líto Belly. Philla nenávidím čím dál, tím víc...
Těším se na další kapitolu, a zároveň doufám, že se v této povídce objeví i Edward...

další

povídka se mi moc líbý já sice nic takového na vlastní kůži nezažila ale znám par lidí kteří ano. většinou to potom takoví lidé nechtějí nikomu říct a v mnoha případech to dopadá hodně špatne takže doufám že to nebude případ belly a že jí někdo pomůže ( Edward, Elizabeth). Prosím napiš rychle další díl.

klobou dolů ořed tvojí odvahou vyjít s takovím tematem na veřejnost

na tohle se nedá reagovat jinak než zasranej život
posílám ti hodně energie a síly do této povídky, pevně doufám že je tohle období za tebou a jsi v rámci možností v pohodě

Som rada, že si sa rozhodla pokračovať. Je to naozaj pôsobivá poviedka.

Veľmi smutné aj keď zrejme reálne... ja som nikdy nič nezažila ani u seba ani v mojom okolí a preto mi to príde nemožné, aj keď viem, že sa to deje... ale ja ako matka by som to v živote nedovolila na svojich deťoch... Preto nechápem niektoré matky, ako žmúria oči...
Ale dúfam, že táto poviedka skončí dobre

ta jednorázovka upoutala ihned moji pozornost a já netrpělivě čekala na kapitoly dokonalost

Dobrý námět na povídku, je dost originální a máš úžasný styl psaní... opravdu se mi povídka líbí. Doufám že bude brzy pokračování
Jo a holky co jste se ptaly na hudbu z traileru tak se jmenuje Two Steps from Hell - Heart of Courage

No... Já vážně nevím, co na to říct! Jsem moc ráda za to, že si napsala pokračování! Moc se na to těším!!!

Námět je opravdu originální, zpracování skvělé. Já mám pár podobných zkušeností, naštěstí ne až tak extrémních. Ale ono i ten řev samotnej stačí. Myslím, že tvá povídka je skvělá v tom, že dost lidem ukáže, že jsou lidé, co mají mnohem horší problémy než mají oni. A doufám, že těm, co něco takovýho bohužel prožívají, ukáže, že mají naději, že je nějaká šance, jak se z toho dostat. Jinak, píšeš to opravdu skvěle, je to procítěné (ale to už budeš číst minimálně po stopadesátý) a dobře se do toho člověk dostává.
Věřím, že ti to psaní určitě dost pomáhá, dostat tyhle věci ze sebe musí bejt hodně osvobozující, co?
Tak hodně zdaru do psaní a ať už nic podobnýho nemusíš zažívat

pěkné

Ahoj,
máš krasný styl psaní a i námět se mi líbí... Uvidíme, co se z toho vyklube!!! Moc se těším na další díl, takže honem honem další!!!!!

chcela by som sa spytat ako si nastavit obrazok. prosim vie mi niekto poradit? a pribeh je skvelyy

Opravdu povedený námět, jsem moc zvědavá, jak to bude dál. Trailer je úžasný, chtěla bych se zeptat (stejně jako Sykinka) jak se jmenuje ta hudba. Celý nápad je opravdu odvážný, troufám si tvrdit, že tady nikdo nic s podobným nápadem nepsal. Jsi hodně odvážná, když si na to troufáš. Věřím, že díky tvé zkušenosti to bude velmi věrohodné, místy až velmi. Já sama naštěstí podobný zážitek nemám, tvá povídka ale navozuje dojem, že se to děje mě samotné. Za to ti děkuji. Určitě mi to pomůže se studiem psychologie. To je vlastně další věc, za kterou ti chci poděkovat. Díky tobě mám teď lepší náhled na lidi s těmito zkušenostmi a mohu se lépe vžít do jejich situace. Ještě jednou tě chválím za námět a zpracování. Určitě to budu číst až do konce.

Názor? To si robíš srandu?! Však? Ešte som nezažila, aby poviedka od Vilinky nebola super. No a teraz rychlo piš ďalšiu kapitolku, aby sme sa čo nevidieť mohli čítať ďalšiu kapitolu tejto super poviedky aj keď smutnej. A trailer je tiež super, tak píš rýchle ďalšiu kapitolku prosím

super pvídka + pvedený trailer = všechno super

Je to skvělý příběh a trailer tak rovněž. jen se chci zeptat, jak se jmenuje ta písnička, která v němm byla použita. Děkuju moc, a těším se na brzké pokračování

Bože môj!
Tak toto je fakt božská poviedka! Žeriem ten námet, pretože nejaký čitateľ má možno ten istý problém, ktorý môže riešiť...a Bella je vzor...(teda, zatiaľ nie, ale verím, že to riešiť bude )
Veľmi sa mi páči tvoj štýl písania.. Píšeš strašne pútavo a fakt ťa obdivujem, že si to sem dokázala pridať, pretože ja by som nemala odvahu.. Je to fakt drsná poviedka a... bála by som sa tých ohlasov Ale vidím, že ostatným sa to páči a mne tiež... Určite si rada prečítam ďalšiu kapitolu
Veľmi pekné

Moc se mi to líbí. Určitě sis ve mě získala věrnou čtenářku!

Užasnéé !! Honem další !! Už se nemůžu dočkat, až se setká s Edwardem !! Honeeeeem :D

ouu smutné ale pritom písané velmi putavím a hlavne pravdivím spôsobom prečítala som si aj jednorázovku už dávno som rada že je s toho kapitolovka je neskutočne smutné že su na svete takýto neludia čo ubližuju druhým... teším sa na dalšiu kapitolku dufam že bellu edwrard zachráni pred philom super!

Ahoj tato povídka je procítěná a chtěla bych ti říct že máš odvahu když ti to někdo dělá mě se to dělo pak se to urovnalo tím že jsme odjela ale nikdy nezapomenu!!!!!Fakt nádhera....

krásné a hidně smutné

úžasné jen tak dálll....

je to... super... ja som ta taktiez prosila o pokracovanie... strasne ti za to dakujem ... je zvlastne pozerat sa na veci co sa nam niektorym deju... a vyjadrovat svoje pocity pisanim je nieco uzasne, to poznam... este raz som ti velmi vdacna ze si napisala pokracovanie a tesim sa na dalsie...si supeeeeeeeeeeeeer!!!

pane jo! je to úžasná, i když smutná, ale zároveň i pravdivá povídka..člověkmví, že tohle se někomu děje...trailer je úžasnej :-)

chudáčik Bella snaď ju neznásilní Phil poprípade dúfam, že mu v tom zabráni Edi ....nádherná rýchlo pokračko prosím prosím prosím

je to hrozně smutný...ale krásný.. už se těšim na edu

Skvělá povídka a skvěle napsaná !! Rozhodně sem patří i takovéhle téma. Nesmíme před takovými věcmi přivírat oči a tím, že si to zasadila do Stmívání, jsi udělala moc dobře. Myslím, že to pomůže dost lidem a navíc ostatním ukážeš jaké to je. Například v případě Belly.. Držím jí palce ať najde své štěstí a Edwarda

Krásná povídka, i když trochu depresivní . Ale jinak džím palce Belle at to zvládne a tobě at tě neoopouští zápal.

Nádherná povídka, i když trochu smutná, ale patří ten smutek k tomu a já to chápu...
Jinak tleskám
PS: Prosím rychle další kapitolku...

Vil, ty moje zlato krásne, to bolo dokonalé. Neskutočne sa mi to páčilo. Ona je tá poviedka sama o sebe príšerne smutná a na mňa ako citlivú osobu je to obrovský psychický nátlak a proste ten smútok, ten obrovský žiaľ a príšerný strach je z každej vety cítiť, no aj napriek tomu cítim nádej. Nádej pre Bellu a jej lepší život. Život po boku pravých priateľov a ľudí, ktorí ju majú naozaj radi a ja viem, že takí ľudia naozaj sú. A ty to vieš tiež. Musím priznať, že Phil sa mi neskutočne hnusí. Neviem si pomôcť, ale človek, ktorý nie niečoho takého schopný je len obyčajný úbožiak. A najhoršie a najsmutnejšie na tom celom je, že sa to deje aj naozaj. Že toto nie je len vymyslený príbeh. Podstata je založená na skutočnosti. Vždy, keď si len predstavím, že v niektorých rodinách sa niečo podobné deje aj teraz, je mi do plaču. Neviem ako, ale keby som mohla, aspoň malinko, pomôcť, spravila by som to s neskutočnou radosťou. Vil, Bella má Elizabeth a ja verím, že Elizabeth tu pre ňu naozaj stále bude a že ju nezradí. Pretože ona si zaslúži pomoc a podporu, zaslúži si priateľov. Vil, ja by som ti toho chcela napísať toľko, chcela by som ti vysvetliť všetko to, čo sa vo mne odohráva po prečítaní tohto článku, ale aj to, čo sa vo mne odohrávalo, keď som ho čítala, no ja nemám dostatok slov. Mám zmiešané pocity, no prevláda smútok. Ptetože ten je naozaj viditeľný, ale je tam obrovská nádej a tá sa bije, veľmi dobre sa bije a ja verím, že ju necháš vyhrať. Je to dokonalé, dokonalé a ešte raz dokonalé.

Vilinko,
nevím, co na to říct. Phil je s prominutím hovado! Jiné slovo se pro něj opravdu nehodí a nevím, co je Renée! Chová se, jakoby Bella nebyla vůbec její dcera. Věř, že mám sto chutí vlízt do té povídky a Philovi nakopat jeho odpornou zadnici, ale na druhou stranu je hezké, že má Bella aspoň jednu kamarádku, které může věřit.
Ten učitel je taky divnej, ale co už. Nikdy mě nepřestane udivovat tvůj styl psaní, který je prostě úžasný. Obdivuji tě taky za to, že máš tolik odhodlání psát takhle silnou povídku. Ono je to totiž téma, které je těžké hodně na psaní. Psát pocity, události... Věř, že já bych se toho zbláznila dřív, než bych dopsala první odstavec Jsi prostě spisovatelka a já, i když děj není nejveselejší se těším na další kapitolu...
A i když Edwarda moc nemusím, protože kopu za tým Emmett a Jasper, tak doufám, že se tam, co nejdříve objeví a Philovi něco udělá jinak za sebe opravdu neručím!
No, prostě znáš můj názor. Děj je sice smutný, ale napsaný je to úžasně. Proto rychle další...
PS: Po delší době nějaký komentář od mé osoby a tahle povídka si ho rozhodně zaslouží... Jsem první! :D

Přidat komentář:

Nick:

Text: