Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » „Bude líp, uvidíš...“ - 19. kapitola 2/2

16.11.2012 (16:30) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2289×

Takže... Ještě než začnete číst, ujasníme si pár věcí, ne? Mám pocit, že pár lidí zřejmě nepochopilo, že to, že se tam Phil pár kapitol neobjevil, neznamená, že úplně zmizel z povrchu zemského. Tím chci říct, že se nám tam samozřejmě ještě objeví a nebude to milé setkání. Proto nemůžete očekávat, že přijde Edward, políbí se a trálalá žili šťastně až do smrti.

Snad pro vás takhle kapitola nebude nudná a budete ochotní si na Edwarda ještě chvíli počkat.

P.S. Stejně vám nic jiného nezbývá... :DD

„Bello?“ ozvalo se mi za zády. Rychle jsem se otočila a nestačila se divit…

Mike stál za mnou ještě s několika dalšími lidmi a udiveně se na mě díval.

„Ahoj,“ promluvila jsem s úsměvem. „Jen jsem se šla podívat po městě, sama doma jsem se nudila,“ postěžovala jsem si, aby pochopil, proč jsem odešla. Možná mi trochu zakázal někam chodit. Prý je to tady nebezpečné… Nebo tím myslel les?

„Tak to je v pořádku, půjdeme domů a pak můžeme jet do Port Angeles, ať nemáme zase pizzu,“ plánoval nám večer.

„Kolikrát ti mám vysvětlovat, že umím vařit,“ povzdechla jsem si otráveně.

„Já vím, ale nerad bych to riskoval,“ chechtal se pobaveně. Praštila jsem ho pěstí do ramene. Mě urážet opravdu nebude!

„Au, to bolí, ty vrahu,“ fňukal a silně si třel své ‚zraněné‘ rameno. Už jsem se nadechovala k nějaké odpovědi, když nás někdo v našem velice chytrém rozhovoru přerušil.

„Hej, Mikeu!“ ozvalo se ze skupinky Mikeových kamarádů, kteří pořád stáli nedaleko nás.

„No?“

„Nechceš nám představit svou… kamarádku?“ ozval se další z nich.

„Ale jistě,“ přikývl. „Bene, tohle je má sestra Bella. Bells, tohle jsou Ben, Eric, Jessica a Angela,“ představil nás a vedl mě blíž k nim.

„Ahoj,“ zašeptala jsem plaše.

„Hmm… Neřekl jsi mi, že je tvá sestra taková kost,“ zasmál se, tuším, Ben a přistoupil ke mně ještě blíž.

„Je fakt krásná,“ dodal a pohladil mě po tváři, až sklouzl rukou na mou klíční kost.

„Nesahej na mě!“ prskla jsem a jeho ruku prudce odstrčila.

„Ale no tak… Bello,“ oslovil mě a ústa zkřivil do nechutného úsměvu. Začala se ve mně zdvihat zlost, bylo to stejné jako už kolikrát, když šlo o Phila… Chtěla jsem mu jednu vrazit, chtěla jsem, aby ho to pořádně bolelo.

„Nech mě,“ dávala jsem si záležet na každém vysloveném slově a naštvaně semkla zuby pevně k sobě.

„Nebuď taková netýkavka, na to tu nikdo není zvědavej!“ posměvačně se na mě ušklíbl a pokusil se na mě opět sáhnout.

„Bene, přestaň, hned!“ ozval se najednou vedle mě Mike a postavil se přede mě.

„Proč? Tvá sestřička nedokáže ocenit lichotku, nebo co?“ zvýšil na Mikea hlas a svůj pohled směřoval ke mně.

„Tohle nebyla lichotka, ale prasárna, nech toho, radím ti dobře,“ domlouval mu dál a přistoupil k Benovi ještě blíž.

„Nepřeháněj, je to jen obyčejná holka,“ odfrkl si znovu.

„Není a nikdy nebude,“ zavrčel mu do obličeje. „A být tebou, tak to odvolám.“ Probodával ho pohledem a držel Bena pod krkem za bundu. V Benových očích jsem najednou zahlédla strach. Popravdě jsem se mu ani nedivila. Mike teď opravdu vypadal hrozivě.

„Jo, jo, jasný. Hlavně klid, brácho, jasný?“ snažil se Mikea uklidnit. Mike ho s hlubokým povzdechem pustil a otočil se zpátky na mě.

„Jdeme pryč, Bello. Pojď,“ řekl a už mě táhnul za ruku pryč…

ϗϗϗ

Mlčeli jsme… A to poměrně dlouho, tuším, protože jsme za dobu našeho mlčení stihli dojít domů. Mike se tvářil, jako by přemýšlel nad něčím extrémně důležitým a mně si skoro nevšímal. Jen mě vedl před sebou a čas od času mi šáhl na záda, aby mě popostrčil v chůzi. Podržel mi vchodové dveře a následně s nimi hlasitě bouchnul.

„Mikeu…“ pípla jsem, když se ukázalo, že zřejmě není ochoten začít mluvit.

„Co je?!“ zeptal se podrážděně a sesunul se na pohovku.

„Kde je problém?“ snažila jsem se zjistit, co ho tak rozhodilo. Ano, vím, že Ben byl hnusný, ale takových je na světě víc. Bohužel. Kdyby jen věděl, co je zač Phil… Z nějakého nevychovaného adolescenta by si hlavu nedělal.

„Kde je problém… Hm… Třeba v tom, že je můj kamarád nevychovanej hajzl a kretén a…“ Prudce vstal a začal se procházet po místnosti sem a tam. Obočí měl stažené v jednu úzkou linku a vypadal ještě naštvanější než tam venku.

„Problém je v tom, že jsem tomu nevychovanci vůbec dovolil, aby na tebe šáhl. Měl jsem něco udělat, už když promluvil!“ Došel ke mně a hrozivě se na mě podíval. Chápala jsem, že o mě musel mít strach, já bych taky měla, kdyby se s ním cokoli dělo, ale Ben nic neznamenal.

„To je v pořádku, nemohl jsi to vědět,“ povzdechla jsem si. „A taky se to občas stává, tomu nezabráníš, takže klid, jo?“ snažila jsem se ho aspoň nějak uklidnit.

„Není žádný klid! Nechci, aby se mé sestřičce něco dělo,“ pozvedl koutek úst a tím mi dal jasně najevo, že bouře je z části zažehnána.

„Tak dobře, ale teď… Chceš něco k jídlu?“ zeptala jsem se, abych zamluvila naše předchozí téma. Nebylo mi příjemné, zvlášť proto, že jsem tak musela neustále myslet na Phila…

„No ne, ty mi chceš udělat jídlo?“ zasmál se a tím narážel na jeho prvotní provokování, když jsme se seznámili.

Pokud vás to zajímá, další kapitola už bude značně zajímavější, takže doufám, že si ji přečtete. A já doufám, že mi tu zanecháte nějaký komentář. Nechci znít nevděčně, ale budu ráda, když jich bude víc než u minulé kapitoly.

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek „Bude líp, uvidíš...“ - 19. kapitola 2/2: