Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 23. kapitola

16.05.2011 (15:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 3860×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

23. kapitola

Pohled Belly:

Vstala jsem v osm hodin. Provedla jsem ranní hygienu a oblékla jsem se. Seběhla jsem po schodech dolů. Nasypala jsem si cereálie a nalila džus. Zazvonil telefon. Zvedla jsem to.

„Swanovi,“ ozvala jsem se do telefonu.

„Ahoj Bello,“ pozdravila mě máma.

„Mami, jsem ráda, že voláš,“ řekla jsem radostně.

„Taky tě ráda slyším, Bello.“ Zasmála se.

„Jak se máš?“ zeptala jsem se.

„Dobře. Phil tě pozdravuje,“ oznámila mi.

„Pozdravuj ho ode mě taky. Tak jak to jde v Jacksonvillu?“ zeptala jsem se.

„Je tu teplo. Znáš to. Normálka,“ odpověděla mi.

„Ve Forks je teď taky hezky.“ Přikývla jsem si.

„To je dobře. Chybíš mi, Bello. Tak ráda bych tě viděla,“ posteskla si.

„Já tebe taky, mami. Určitě brzy přijedu,“ utěšovala jsem ji.

„To doufám,“ řekla přísnějším hlasem matky, i když ten jí nikdy moc nešel.

„Musím končit. Brzy se ti zase ozvu,“ řekla.

„Dobře, mami. Měj se,“ řekla jsem.

„Posílám pusu,“ řekla nakonec a zavěsila.

Vrátila jsem se ke svým cereáliím, které jsem dojedla. Dolů přišel táta. Dnes nejde do práce, takže bude doma. Sedl si v obýváku na gauč a pustil si televizi. Dávali nějaký zápas. Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem vzala maso, které jsem připravila a začala jsem obalovat řízky. Udělala jsem brambory a salát a když bylo vše hotové, tak jsem to dala na stůl a zavolala na Charlieho. Spolu jsme se naobědvali. Potom jsem ještě umyla, utřela a uklidila nádobí.

Šla jsem k sobě do pokoje. Trochu jsem si ještě pročísla vlasy a namalovala se. Oblékla jsem se do skoro samého bílého oblečení. Tátovi jsem oznámila, že jedu ke Cullenovým a vyrazila za Alice. Co nevidět jsem byla u nich. Alice mi otevřela dřív, než jsem stihla vůbec zazvonit. Když jsem vešla, objala mě.

„Jsem tak ráda, že jsi tady,“ zapištěla mi do ucha.

„Taky tě ráda vidím, ale nemohla by ses trochu ztlumit, když už mi mluvíš do ucha,“ požádala jsem ji.

Odtáhla se ode mne.

„Promiň,“ omluvila se.

Zamířila ke schodům. Šla jsem za ní.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem její rodiče.

„Ahoj.“ Mile se na mě oba usmáli.

„Jistě máte teď v nemocnici málo práce, když jsem tam už tak dlouho nebyla,“ zažertovala jsem směrem k panu Cullenovi.

Doktor Cullen mě totiž skoro vždycky, když se mi něco stalo, vyšetřoval. Zasmál se tomu.

„Vždycky se něco najde,“ řekl ještě stále s úsměvem.

„Tak jdeme,“ popostrčila mě Alice.

Zakroutila jsem očima.

Vyšly jsme spolu tedy po schodech a šly k Alice do pokoje. Otevřela dveře do své šatny a vešly jsme dovnitř. Musela jsem zírat. Měla tady tolik oblečení. Došla k nějakému stojanu a z toho mi podala ramínko, na kterém visely nádherné šaty. Byly bez ramínek v modré barvě.

„Páni. Jsou nádherné,“ rozplývala jsem se nad nimi.

„Tak si je zkus,“ pobídla mě.

„Počkám venku.“ Podala mi je a vyšla ze šatny.

Oblékla jsem si je tedy. Myslím, že mi seděly akorát. Vyšla jsem ze šatny. Alice na mě vyvalila oči.

„Špatný?“ zesmutněla jsem s obavami.

„Skvělý. Vypadáš úžasně,“ vykřikla.

Přiběhla ke mně a obcházela mě dokola. Prohlédla si mě ze všech stran.

„Jsi v nich nádherná. Jen k tomu chybí boty, ale to ještě doladíme.“ Usmála se.

„Můžu se převléknout zpátky?“ zeptala jsem se pro jistotu.

„Jistě.“ Přikývla.

Převlékla jsem se tedy zpátky. Vyšly jsme z pokoje. Alice chtěla jít po schodech dolů, ale já se u nich zastavila s pohledem upřeným na balkón, který byl na konci chodby.

„Můžu?“ zeptala jsem se a ukázala na něj.

Přikývla a došly jsme k němu. Opřela jsem se o zábradlí.

„Donesu ti něco k pití,“ nabídla a než jsem stihla cokoliv říct, tak byla pryč.

Zakroutila jsem nad tím hlavou a dál jsem se dívala do lesa.

„Ahoj Bello,“ ozvalo se vedle mě.

„Tohle mi nedělej. Málem jsem z tebe dostala infarkt,“ napomenula jsem Edwarda, ale nedokázala jsem na něj pohlédnout.

Edward dál stál vedle mě a zíral na mě.

„Nádherný výhled,“ prolomila jsem to tíživé ticho.

„To ano,“ souhlasil.

Podívala jsem se na něj.

„Chceš se na něco zeptat,“ konstatovala jsem.

Bylo to na něm vidět.

„Myslel jsem, že mě nenávidíš,“ řekl.

Musela jsem se tomu pousmát.

„Věř mi, že jsem chtěla, ale nějak to nešlo.“ Upírala jsem svůj zrak do lesa.

„Chci, abys mi na něco odpověděl. Vím sice, jak odpovíš, ale potřebuji to slyšet od tebe.“ Konečně jsem se na něj podívala.

„Stojíš o mě, nebo ti jde jen o sex? Musím to vědět, protože vždycky, když se rozhodnu pohnout dál, ty mi v tom nějak bráníš.“

Musela jsem znát odpověď. Díval se na mě a mlčel.

„Jde jen o sex,“ řekl přesně tu odpověď, kterou jsem očekávala.

„Děkuji ti. Alespoň už vím, co musím udělat,“ řekla jsem a otočila se.

Vyšla jsem z balkónu. Šla jsem po chodbě a pak jsem sešla dolů po schodech. Nikoho jsem po cestě nepotkala. Rovnou jsem vyšla ven. Snad se nebude Alice zlobit, že jsem se s ní nerozloučila. Nasedla jsem do auta a odjela jsem domů. Nemohla jsem tam už zůstat.

Pohled Edwarda:

„Jde jen o sex,“ vyslovil jsem.

Čekala to, ale viděl jsem, že i tak ji to zlomilo. Odešla.

„Edwarde, proč jsi to udělal?“ promluvila na mě Alice, která se tu objevila.

„Protože ji miluji a já bych jí štěstí nepřinesl,“ řekl jsem a nechal jsem tam Alice stát samotnou. Šel jsem do svého pokoje.

Bella měla pravdu. Něco jsem k ní cítil. Lásku. Miluji ji. Ona je jediná, ke které jsem kdy něco cítil. Vážně moc ji miluji. Cítím k ní tu nehynoucí upíří lásku. Už chápu, co cítí moji sourozenci a rodiče. Musel jsem ji ale nechat odejít a konečně jí dát pokoj, protože beze mě jí bude líp.

22. kapitola | Shrnutí | 24. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 23. kapitola: