Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 30. kapitola

28.03.2012 (16:00) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2197×

30. kapitola

Už byl čas, abych šla do jídelny na oběd, ale ještě jsem si odskočila na dámy. Když jsem odtamtud vycházela, chodby už byly prázdné, a tak jsem zamířila k jídelně. Ušla jsem ale sotva pár metrů a do cesty se mi postavila Jessica Stanleyová, opět.

„Uhni,“ vyřkla jsem.

„Proč bych to měla dělat?“ ušklíbla se.

„Jsi jen ošklivá ubožačka. Jen by mě zajímalo, čím jsi k sobě Edwarda tak připoutala, protože on by se s tebou jen tak nezahazoval. Neotěhotněla jsi s ním náhodou? Připadá mi, že jsi nějak ztloustla a určitě jsi to udělala naschvál, abys u sebe Edwarda připoutala a on, protože jsi spala určitě jen s ním a jen jednou, řekl, že se o vás postará, protože je zodpovědný,“ vymyslela si.

„Kam ty na tyhle nesmysly chodíš? Asi se moc díváš na televizi, protože to zní jako příběh z telenovely. Co bych od tebe taky mohla čekat, že? Jsi jen hloupá blondýna s velkým hrudníkem a všechny svoje nedokonalosti zakrýváš tunou make-upu, ze které už máš na obličeji omítku. Měla by ses už konečně smířit s tím, že jednou nedostaneš všechno, co chceš, což je asi poprvé v tvém životě, a přestat otravovat,“ vpálila jsem jí do ksichtu.

„Vždycky dostanu, co chci, a tohle nebude výjimka, takže co kdybys to rovnou zabalila a Edwarda mi přenechala. Ponecháš si tím alespoň nějakou důstojnost. Vždyť ty jsi slabý podprůměr krásy. Podívej se na sebe a pak na mě a řekni, co máš a já ne? Spíš se ale zeptej, co mi chybí a co všechno ty nemáš?“ řekla.

„No, rozhodně ti chybí mozek. Kromě toho jsi jak plastika z obchodu a navíc vzhled není všechno,“ napadlo mě.

„Jsi jen ubohá mrcha, co si užívá pět minut, kdy o ni stojí nejžádanější kluk na škole!“

„A ty jsi děvka s pilinami v hlavě. Edwardovi a všem ostatním klukům jsi byla dobrá jen do postele, protože jsi levná coura na jedno použití,“ plivla jsem a sama se divila, co za slova mi to vyšlo z úst.

Celá rudá vzteky na mě zírala s vykulenýma očima a pusou dokořán. Pak mi zničehonic přiletěla facka a hned po tom mě povalila na zem a začaly jsme se prát. Přece si to nenechám líbit. Jessica mě svými dlouhými nehty škrábla na krku, což bylo dost nepříjemné. Nedarovala jsem jí to a při mém dalším výpadu jsem jí náhodou natrhla ten kus látky, kterému říká tričko, přímo ve výstřihu, takže jí byla vidět podprsenka. To tričko bylo asi dost levný. Šlo to ráz naráz. Chvíli byla nahoře ona a chvíli zase já. Nakonec jsme se začaly navzájem tahat za vlasy, což mi přišlo jako ve filmu. Pak jsem uslyšela křik. Nějaký klučičí hlas řval přes celou chodbu:

„Bitka. Holky se perou. Holčičí bitka. Rychle pojďte. To musíte vidět.“

Křičel to úplně všude, ale já a Jessica jsme si toho vůbec nevšímaly a dál si škubaly vlasy. Slyšela jsem i přibližující se kroky, tedy byl to spíše běh. Pak nás od sebe někdo začal tahat, až se jim to nakonec povedlo a mezi námi byla mezera asi tří metrů. Všimla jsem si, že ji za paže drží Chase, zatímco se Jessica škube. Já jsem byla docela klidná, takže by ani nebylo potřeba, aby mě někdo držel, ale měla jsem je taky za zády v něčích rukou. Ty ruce byly ledové, takže někdo z Cullenových, a byly to mužské paže, takže to nebyla ani Alice nebo Rosalie. Ty ruce nebyly ani tak velké, jako má Emmett, takže zbýval už jen Edward s Jasperem, ale tohle porovnávání ani nebylo potřeba, protože jsem už od začátku věděla, že patří Edwardovi. Poznala bych jeho ruce mezi miliony. Znám celé jeho tělo a nemohla bych se splést.

Jessica sebou stále trhala, takže pro Chase bylo asi dost těžké udržet ji. Kolem stála snad celá škola, takže máme plno diváků.

„Můžeš mě pustit,“ řekla jsem možná trochu nevrle k Edwardovi.

Ještě chvíli mě držel, ale pak mě skutečně pustil a já mohla osvobodit své ruce. Jessica si po chvíli u Chase vynutila, aby ji už také pustil.

„Ty ošklivá mrcho, zničilas mi tričko,“ začala hystericky ječet.

„Jako kdyby v tom byl nějaký rozdíl, když už předtím bylo vidět skrz něj. Ušetři peníze a nenos ho vůbec. Většina kluků už na tobě stejně všechno viděla,“ vysvětlila jsem jí celkem dost klidná.

Všichni se tomu dost nahlas zasmáli a ona se snažila na všechny hodit naštvaný pohled, který měl děsit.

„A mohla bys mi laskavě začít říkat jménem. Pokud ne, i já začnu používat oslovení, které se k tobě hodí daleko víc,“ upozornila jsem ji.

„Varuji tě,“ pohrozila mi.

„Nechápu, co ti vadí. Co jsem ti udělala?“ zeptala jsem se.

„Víš moc dobře o co, nebo spíše o koho tady jde,“ řekla a pohledem střelila k Edwardovi, který stál za mnou.

„S tím nemám nic společného,“ vysvětlila jsem jí.

„Ne? To ty jsi mu určitě něco namluvila, aby mě nechtěl a pak sis ho omotala kolem prstu,“ začala opět hystericky ječet.

„Takže za prvé: nikdy jsme se o tobě nebavili, protože já vážně nemám potřebu o tobě přemýšlet a za druhé: copak si myslíš, že jsem ho zhypnotizovala, nebo co?“ Připadala mi už vážně paranoidní, protože si nedokázala připustit pravdu.

Prohrábla jsem si své, již rozpuštěné, vlasy, protože gumičku jsem někde ztratila během toho našeho souboje.

„Něco jsi musela udělat, protože o tebe by nemohl nikdo stát. Kdo jsi v porovnání se mnou? Jsi obyčejná nula. To já jsem sexy, vtipná, chytrá, oblíbená,“ vyjmenovávala mi s úsměvem na rtech.

„Možná. Sebevědomí ti rozhodně nechybí, ale s tou chytrostí jsi trochu ulítla. Mozek totiž u tebe chybí. Pokud jde o to, že jsi, dle svého názoru, vtipná, nejspíš bys potřebovala doučování ve vtipech. Požádej Emmetta. Třeba by ti mohl dávat soukromé hodiny. Ale dám ti malou radu, na něj to nezkoušej.“

„Proč? Ty jsi to snad zkusila?“ zeptala se.

V momentě, kdy to řekla, jsem se zasmála.

„No vidíš, už ti to začíná s těmi vtipy jít.“ Usmála jsem se na ni.

„Bez urážky, Emmette.“ Pohlédla jsem na zmiňovaného.

„V pohodě, Bello. Jsi jako moje sestra,“ usmál se na mě.

Ten kluk dokáže povzbudit.

„Vraťme se zpátky k tématu. Jestli chce být Edward s tebou, nebudu mu bránit, nepotřebuji si něčí pozornost vynucovat,“ vysvětlila jsem jí.

Vítězoslavně se usmála.

„Výborně, takže…“ Neměla možnost větu dokončit, protože jí do řeči skočil Edwardův hlas.

„Tak dost,“ přehlušil ji Edward a ona okamžitě zmlkla.

Až doteď stál za mnou, ale teď předstoupil přede mne, takže stál mezi mnou a Jessicou. Postavil se bokem, takže když se podíval na jednu stranu, viděl mě, a když se podíval na tu druhou, měl možnost pohlédnout na Jessicu. Teprve teď mi došlo, že nás celou dobu pozorují snad všichni ze školy. Bože, to je trapas.

„Takže za prvé,“ řekl a rychle přešel ke mně. Na okamžik přitiskl své rty k mým, což jsem vůbec nečekala, a pak se odtrhl.

„Za druhé,“ řekl a otočil se na překvapenou Jessicu. „Pokud tě něco zajímá, obrať se na mě a neobtěžuj s nesmysly Bellu,“ doporučil jí.

„A za třetí a to je sdělení pro všechny.“ Otočil se k našim spolužákům, kteří i tak slyšeli už předtím všechno. „Ano, byl jsem parchant. Jen jsem využíval holky a vážně moc se za to všem omlouvám. Byl jsem takový, ale to je minulost. Změnil jsem se a všichni to musíte vědět. Všichni musíte vědět a především ty, Bello,“ řekl a přistoupil ke mně. Na jedné straně mi odhrnul vlasy z tváře a tu ruku tam nechal položenou. „Že tě miluju. A vím to naprosto přesně, protože jsem nikdy nikoho tímhle způsobem nemiloval. Nikdy jsem nemiloval žádnou dívku a taky vím, že už nikdy nebudu nikoho milovat tak, jako miluji tebe. Rozhodně už nestojím o žádnou jinou,“ řekl mi naprosto upřímným hlasem, který slyšeli všichni, ale zároveň to bylo tak, jako kdyby mluvil jen ke mně.

„Bože, to je tak romantický,“ rozplývala se nějaká dívka.

„Jak slaďák v kině,“ řekl otráveně nějaký kluk.

Měla jsem možnost slyšet ještě další slova, ale nic z toho mě stejně nezajímalo. Lehce jsem se na Edwarda pousmála a on už neváhal, omotal své ruce kolem mého pasu a spojil naše rty. Musel se samozřejmě, jako vždycky, sklonit a já natáhnout kvůli rozdílu v naší výšce. Využila jsem příležitosti a umístila své ruce někam přibližně mezi jeho ramena a krk. V polibku jsem musela zavřít oči, protože to ani jinak nešlo. Bylo v něm totiž tolik lásky, něhy a citu, že to skoro ani nešlo ustát. Slyšela jsem, jak někdo zapískal a plno lidí zatleskalo, takže jsme se po chvíli zase od sebe odtrhli, ale zůstávali jsme ve vzájemném objetí.

Pak pomalu nastalo ticho, protože se v hloučku mezi lidmi objevila dobře známá postava – ředitel. Nasadil svůj tvrdý výraz a promluvil:

„Vy dvě do ředitelny,“ řekl a při tom ukazoval na mě s Jessicou.

Když jsme se ani jedna neměla k pohybu, zdůraznil to:

„Hned.“

Co asi chystá ředitel? Přijde trest, pokárání nebo něco jiného? Jedno je jisté: pochvala to asi nebude. Doufám, že se Vám tahle kapitola líbila, budu ráda za každý komentář. Díky JM. :)

29. kapitola | Shrnutí | 31. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 30. kapitola: