Takže v téhlé kapitolce vám představím Renesmee Carlie Volltury... O koho jde a jaká taková Rensmee je si přečtěte... Musela jsem udělat menší zvrat, aby povídka nebyla tak nudná, tak doufám, že se vám to bude líbit:)...Jo a piště komentíky, protože si vůbec nejsem jistá, jestli mám psát dál...
20.11.2009 (11:30) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1063×
Nová rodina!
Skoro se dotknu napřažených konečků jeho prstů, když v tu chvíli mě ta omamná vůně naprosto přestane ovládat a já tvrdě dopadnu zpátky do reality. Zatřesu nevěřícně hlavou, ale je to tak… Veškerá euforie zmizela, když se kolem mě rozprostřel mámin štít. Stačí mi setina sekundy na to, abych si uvědomila, že se mě snažili omámit a ta druhá, aby se ve mně zvedla vlna vzteku. Ani nepřemýšlím, když moje pravačka vyletí rychlostí blesku a zastaví se teprve na tváři toho neznámého upíra. Ani to s ním nehne.
„Tohle bylo za to, že jsi mi chtěl zabít rodinu!“ zavrčím. „A tohle je za to, že jsi mě chtěl omámit!“ tentokrát ruku sevřu v pěst a nechám ji tvrdě dopadnout na tvář toho hezouna. Hlava mu cukne ke straně a z hrdla se mu ozve temné vrčení.
„Divoká!“ konstatuje a zkousne si smyslně ret. „To miluju…“ pousměje se koutkem úst.
„To jsem ráda… Já totiž miluju, když se můžu vzpírat.“ Ušklíbnu se a prásk… Tentokrát pod silou mojí rány odletí kousek dozadu.
„Krásná, divoká a určitě i chutná… Já jsem snad v nebi.“ usměje se Demetri slastně a postaví se na nohy.
„Možná… Ale volá tě peklo a já ti tam s radostí pomůžu!“ prsknu vztekle.
„Aro?…“ řekne Demetri s pohledem přišpendleným na mně.
„Máš volnou ruku.“ Kývne jmenovaný a než se stačím vzpamatovat, jsem nebezpečně blízko těm ostrým zubům v Demetriho puse. Jenže on mě místo kousnutí políbí na pootevřená ústa. Jasně za sebou uslyším protestné vrčení, ale moje rodina nemá šanci se ke mně dostat přes ostatní upíry. A… Já ani nechci, aby se ke mně dostali. Nechci, aby mě vytrhli z toho magického okamžiku. Okamžiku, kdy si moje tělo začne uvědomovat jakou silou vládne… Okamžik, když se mu zpění krev v žilách a moje zorničky se rozšíří touhou po lidské krvi. Něco ve mně se zlomí a já ze sebe strhnu mámin ochranný štít. Jsem volná!! Poprvé ve svém životě se cítím volná!!... Když se naše rty rozpojí, se zájmem se ohlédnu po své… Rodině?... Nebo po svých nepřátelích?!
„Nessie…“ klesne Bella na kolena a v obličeji se jí zračí děs.
„Můj bože… Její oči!“ zašeptá Esme a já se na sebe podívám v odrazu, který mi poskytne výplň dveří. Oči mi září šarlatově rudou barvou a vypadají, jakoby byly plné krve.
Se zájmem si prohlédnu novou Renesmee Carlie Cullenovou a čím déle se na ní dívám, tím víc se mi líbí to co vidím. Vidím totiž nespoutanost, krásu a vášeň!
„Renesmee Carlie Cullenová…“ zašeptám zkusmo své jméno, ale zní to nějak divně, jakoby ke mně už nepatřilo.
„Renesmee Carlie Volturi!“ řeknu hlasitě a ozvěna, která se mi vrátí mě dokonale uchvátí. Zní to tak melodicky… Jakoby to jméno vyšlo přímo z mého ledového srdce!
„Moje dítě!“ vzlykne Bella… S nechutí se podívám na její zhroucenou postavu a štítivě se oklepu… Jaký projev slabosti…
„Omyl… Dítě Volltery!“ zazní místností chladným hlasem, který vyjde z mého hrdla a já se potom otočím na patě a odejdu v závěsu mé nové rodiny…
Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Budoucnost napsaná minulostí! Kapitola 9.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!