(Kvůli návaznosti na Rozbřesk je první kapitola velmi podobná knize) Bella si z Edwardem užívají líbánky, když se jí začne dělat špatně a zjistí, že je těhotná. Edward hned začne balit. Chtějí jí s Carlislem od "toho" pomoct. To však Bella odmítá připustit, o své dítě hodlá ze všech sil bojovat, i kdyby musela od Edwarda utéct.
13.10.2009 (16:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7227×
1. kapitola
Začínala jsem se probouzet. Do očí mě nepříjemně štípalo ostré slunce. Se zabručením jsem si na obličej překlopila polštář.
U ucha mi zazněl smích. Otočila jsem se tím směrem a po tváři se mi rozlil spokojený úsměv. Dívala jsem se do Edwardových pobavených očí.
Nikdy se nepřestanu divit, že si vybral právě mě. Byl nádherný.
Na ostrově Esme jsme asi dva týdny. Nevím přesně. Čas mi letí příšernou rychlostí, když jsem s ním. Myslela jsem, jak se mi bude po všech stýskat, ale jediné co jsem dokázala vnímat, byl jen on.
Jemně mi zasunul spadlý pramen. Prsty pak zlehka pokračoval dále po mém krku, zádech až ke stehnu. Stačilo tak málo a já se neudržela. Přisála jsem se k jeho rtům.
Edward se zasmál a přitáhl si mě na sebe.
Po chvíli opustil mé rty. Přejel mi ledovým dechem až na krk. Tam pomalu obkresloval cestičku po mé vzrušením divoce pulzující tepně.
Mé tělo mě však zradilo. V žaludku mi hlasitě zakručelo. Edward se potutelně zasmál.
"Asi bych si tě měl nakrmit."
Než jsem se vzpamatovala, držel mě v náručí a odnášel do kuchyně. Posadil mě na židli a sám mi začal připravovat snídani. Tvrdil, že zbožňuje pro mě vařit. Tajně jsem ho však podezírala, že má spíše strach pustit mě blíže k rozpálené ploténce a nožům.
S připitomnělým úsměvem jsem ho pozorovala, jak se rychle míhá po kuchyni. Kromě prstýnku na prstě na sobě neměl vůbec nic. Zaujatě jsem sledovala každý sval, co se mu pohnul pod jiskřící kůží. Ani jsem si nevšimla, že už přede mnou stojí talíř se smaženým vejci a slaninou.
Probudil mě až jeho smích. Okamžitě mi zrudl celý obličej.
Pustila jsem se do jídla. Edward na mě zíral přes stůl.
Náhle se mi vajíčka zadrhla v puse. Žaludek se mi zhoupl tak, že jsem s rukou před pusou okamžitě vyrazila k dřezu.
Edward stál okamžitě za mnou s vyděšeným výrazem. Roztřesenou rukou mi alespoň přidržoval vlasy, zatím co já ze sebe dostávala obsah celého žaludku, dokud nebyl zcela prázdný.
Pak jsem si znechuceně vypláchla pusu vodou. Unaveně jsem se opřela o dřez. Edward mě okamžitě chytil do náručí a odnášel zpět do ložnice. Položil mě a zůstal přede mnou dřepět. Bylo na něm vidět jak je vyděšený.
Brzy se mi udělalo líp, ale on mě odmítal pustit z postele. Kdyby tam byl se mnou, tak bych ani neprotestovala. On se však ode mě držel dál s tím, že musím odpočívat.
Stále na něm bylo vidět, jak ho to vystrašilo. Nesnášel, když mi nemohl nijak pomoct.
Teprve večer si ke mně lehl. Opatrně mě objal, ale nic víc.
"Dnes si raději odpočiň." zašeptal mi do ucha a mě nezbylo nic jiného než poslechnout.
Ráno to bylo ještě horší. Jen co jsem vstala z postele, musela jsem vystřelit do koupelny. Včera jsem nic nesnědla, takže to teď nebylo tak strašný. Přesto mě Edward chtěl znovu odnést do postele.
Zakroutila jsem na něj hlavou.
"Asi to bude nějaká žaludeční viróza." snažila jsem se ho uklidnit. Nakonec se mi ho podařilo z koupelny alespoň vyhnat, abych se mohla v klidu vysprchovat.
Jakmile za ním zaklaply dveře. Opřela jsem se unaveně o umyvadlo. Chvíli jsem zůstala zděšeně zírat na svůj odraz v zrcadle.
Pomalu mi začínalo docházet, proč se Edward tváří tak vyděšeně. Tvář jsem měla bělejší než jindy a pod očima tmavé kruhy. Začala jsem se zkoumat důkladněji.
Zůstala jsem zmateně koukat na vybouleninu na mém břiše. Přejela jsem po ní prsty. Opravdu tam byla. Hlavou mi prolétlo možné vysvětlení.
To ale nebylo možné. Začala jsem na prstech počítat. Po druhé, po třetí. Bylo to už šest týdnů, co jsem naposledy krvácela.
Všechno to do sebe začalo zapadat. Všechny pochybnosti se rozplynuly a já věděla, že to tak opravdu je. To vědomí na mě dopadlo takovou vahou, že mi kolena polevila a já sklouzla vedle vany na zem.
V tom momentě u mě byl Edward. Vyděšeně se na mě koukal.
Chvíli mi trvalo, než jsem opět našla svůj hlas.
"Jsem těhotná." zašeptla jsem.
Zůstal na mě strnule zírat. Uběhlo několik minut, aniž by se pohnul. Od studených dlaždiček mi začínala být zima. Vstala jsem a šla si něco obléknout.
Když jsem se po chvíli opět vrátila do koupelny. Edward stále seděl na zemi a koukal na místo, kde jsem předtím byla.
"Edwarde?"
Nepřítomně se na mě otočil. "Jsi si…“
"Naprosto."
Stále zůstával na místě. Začínala jsem se o něj bát. Náhle v kuchyni zazvonil jeho mobil. Jelikož se ani nepohnul, došla jsem pro něj."
"Ano?"
"Bello? To jsem já Alice." bylo slyšet, jak si oddechla. "Mohla bych mluvit s Edwardem?"
Došla jsem i s telefonem zpět do koupelny a poklekla před něj. Položila jsem mu ruku na tvář, abych ho trochu probudila. Podíval se nepřítomně na mě, ale telefon si vzal.
Alice mluvila hrozně rychle na to, abych ji slyšela, něco ji vyděsilo. V jeden moment nabral Edward ještě zoufalejší výraz.
Po chvíli Edward konečně promluvil. "Mohl bych mluvit s Carlislem?"
"Je možné, aby byla Bella tě...," zarazil se, než to dokázal vyslovit. "Těhotná?"
"Ano je." odpověděl na nějakou Carlislovu otázku. Pak už jen poslouchal.
"Hned se vracíme." oznámil ještě do telefonu, než ho zavěsil.
Konečně se znovu pohnul. Vstal a začal co nejrychleji balit.
Došla jsem za ním do pokoje. "Co Alici tak vyděsilo?"
Zarazil se uprostřed pohybu. Váhal zda odpovědět. "Přestala vidět tvoji budoucnost."
To není možné. Prolétlo mi hlavou. Alice nevidí jen smečku z La Push a nebo když je někdo mrtvý. Zůstala jsme šokovaně stát.
Edward byl hned u mě a objímal mě.
"Neboj, Carlisle něco vymyslí. Zbavíme tě toho, budeš zas v pořádku."
Co tím myslí, zbavíme. Oni ho chtějí zabít? Po tváři mi stekla slza.
"Nedovolím, aby ti to ublížilo. Věř mi prosím." hladil mě po tváři. Věřila jsem mu
Byl odhodlaný zabít naše dítě, protože věřil, že mě tím ochrání.
"Co ti řekl Carlisle?"
Posadil mě na postel a klekl si přede mě. "Kdysi četl o něčem podobném. Nikdy to nikdo nepřežil. My ale nedovolíme, aby se ti cokoliv stalo."
Ruka mi automaticky vylétla k vyboulenině na břiše. Neděsilo mě, že bych umřela já, ale mé dítě. Uvědomovala jsem si, že ačkoliv o něm vím sotva hodinu, je pro mě vším. A Edward ho chce zabít. Věděla jsem, proč to dělá, ale nemohla jsem mu to dovolit.
Edward balil všechny naše věci a mezi tím obvolával letiště. Stále jsem seděla na posteli a přemýšlela co dělat. Stačil mi na něj jediný pohled, abych věděla, že je pevně rozhodnutý. Jenže to já taky, svého dítěte se nevzdám.
Jak zmizel z domu s prvními zavazadly, popadla jsem jeho mobil a zmáčkla tlačítko na vyvolání posledního hovoru.
Tato kapitola tvoří návaznost na knihu, aby se čtenář lépe zorientoval, na kterou část navazuje. Teprve další kapitolou začíná můj vlastní příběh. Tak přeji příjemné počtení, snad se bude líbit.
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Budu o tebe bojovat 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!