Ačkoliv se Bella díky krvi cítí lépe, těhotenství rychle pokračuje. Najednou to už její tělo nevydrží a dítě se začne drát na svět. Jen co svou holčičku sevře v náručí, začne jejím tělem otřásat ještě horší bolest. Díky jedu jejího dítěte se začne přeměňovat.
15.10.2009 (16:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5026×
3. kapitola
Další ráno bylo první po několika týdnech, kdy jsem se cítila dobře.
Už jsem věděla, co mé dítě potřebuje. Nevěděla jsem ale, jak bude mé těhotenství dál probíhat. Už teď jsem měla bříško tak velké, že jsem se špatně pohybovala.
Rozhodla jsem se tedy "nasbírat" si nějakou krev na později. Dalších několik dní jsem se ve střelbě zdokonalila natolik, že jsem téměř vždy smrtelně zasáhla svůj cíl. Lednice byla plná lahví s krví. Měla jsem jí dost pro sebe i pro děťátko.
Jak šly dny dále, pohyb mi dělal stále větší problémy. Věci jsem si přestěhovala do obývacího pokoje a do patra už vůbec nevycházela. Nakonec jsem jen ležela a párkrát za den se došourala do kuchyně a koupelny. Břicho jsem měla obrovské.
Právě jsem se pomalu natahovala pro láhev s krví, když se pokojem rozlehl praskavý zvuk. V boku mi vystřelovala příšerná bolest. Bezmocně jsem spadla na podlahu vedle gauče.
Snažila jsem se zvednout, ale pokojem se roznesl ještě horší zvuk. Ztuhla jsem zděšením. Ta příšerná bolest v boku přestala. Od pasu dolů jsem necítila vůbec nic.
Přesto se mé myšlenky stáčely jen k mému děťátku. Prosím, ať je v pořádku.
Viděla jsem přes kůži, jak se pohybuje, vůbec jsem jej však necítila. Z mého vysoce se klenoucího Břicha se ozval uširvoucí zvuk pokání kamene. Ze vnitř se mi prořízla kůže a vyvalila se krev.
Vyděšené jsem si položila ruku na zkrvavenou ránu. Mezi prsty mi z těla vytékala vlastní krev. Prsty jsem ucítila něco droboučkého, co se nespokojeně v té záplavě krve hýbalo.
Tělem se mi začínala rozlévat příšerná bolest. Od pasu kde jsem nic necítila, se mi šířila do těla.
Nic však pro mě nebylo přednější než malý tvoreček, kterého jsem si právě přitahovala do náručí.
Holčička.
Celé její tělíčko bylo pokryté krví, ale byla překrásná. Kulila na mě velké hnědé oči, které jsem tak dobře znala.
Zabalila jsem ji do deky a fascinovaně pozorovala, dokud se bolest neroznesla do každé částečky mého těla, jež jsem ještě cítila.
Pak jsem se ztratila v bolestné agónii.
Nevím, jak dlouho to trvalo, ta bolest mě ale spalovala za živa. Brzy se přenesla i pod pás a do nohou.
Bojovala jsem ze všech sil, koutkem mysli jsem stále cítila svého drobečka vedle sebe.
Konečně jsem cítila, jak bolest začíná pomalu od konečků prstů ustupovat k srdci, kde se mi zahryzla s takovou intenzitou, že jsem začala lapat po dechu. Pak teprve začala pohasínat úplně.
Cítila jsem, jak mi srdce vynechalo jednou dvakrát, pak bouchlo naposled a definitivně utichlo.
Nadechla jsem se. Cítila jsem úplně všechno, dřevěnou podlahu, les venku, ale hlavně krev, spoustu krve.
V setině vteřiny jsem již měla obrácenou hlavu a hleděla na toho nejdokonalejšího tvorečka pod sluncem.
Nespokojeně se vrtěla a koukala na mě. Opatrně jsem ji vzala do náručí. Zbožně jsem se dívala na její tvářičku, která se tak podobala mému Edwardovi. Týdny jsem si na něj zakazovala myslet, ale ona byla jako jeho věrný obraz. Jen oči měla moje. Velké oříškové oči.
Hlavou mi najednou prolétla myšlenka, která určitě nepatřila mně.
Mám hlad.
Okamžik jsem na ni zůstala zírat, pak jsem rychlostí o jaké se mi dřív ani nezdálo, vyrazila do kuchyně stále objímajíc svůj malý poklad.
Ohřála jsem trochu krve a ona ji začala lačně polykat. Po druhé láhvi se jí začali klížit očka.
Rychle jsem ji tedy umyla a položila v čisté dece do křesla. Teprve pak jsem si uvědomila tu palčivou bolest v hrdle. V okamžiku už mi do krku stékaly první doušky krve. Jako balzám tišily pálení, dokud nezůstalo jen nepatrné škrábání. Pomalu mi začalo i docházet, co se stalo.
Podívala jsem se na své tělo. Na sobě jsem stále ještě měla zkrvavené oblečení. Brzy už leželo v koši jen jako cáry. Pod sprchou jsem prsty zvědav přejížděla po svém těle. Mé staré jizvy zmizely, na místo nich jsem našla jen hladkou pokožku. Jediné jizvy na mém těle, byly drobounké otisky zubů na mém břiše.
Pohled do zrcadla mě přikoval na místě. Byla jsem nádherná. Rysy v obličeji byly pravidelné, pokožka jemná a bez kazu. Místo mých oříškových očí však na mě zíraly dvě rudé duhovky. Věděla jsem, že to tak bude, ale vidět je přímo ve svém obličeji bylo něco jiného.
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Budu o tebe bojovat 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!