Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Byla jsem pro tebe číslo 1 - 1. kapitola

24.07.2011 (17:45) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1716×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Noví přátelé

Pohled Belly:

Pátek. To je snad nejhorší den v týdnu. Tedy, alespoň pro mě. Pro zbytek planety je pátek tím nejlepším dnem, protože ví, že zítra nejdou do školy či do práce. Ale já prostě pátek nemám ráda. Ráda jsem ve škole. Ráda se učím. A úplně nejraději si čtu. Táta mě chápe, ale máma ne. Každý pátek za mnou přijde a hučí do mě více jak hodinu, abych se šla ven bavit. Vždycky ji poslechnu a jdu ven. Jenže s tím rozdílem, že si vezmu knihu a sednu si do parku. No aspoň nemůže říct, že jsem nebyla venku.

A dnes mě to čeká zase, bohužel.

Už jsem se psychicky připravovala na mámin příchod, když v tom mi zazvonil mobil.

„Halo?” zvedla jsem telefon.

„Ahoj Bello!” zakřičel někdo nadšeně.

„Ehm... Kdo je tam?” zeptala jsem se hloupě. Ten hlas už jsem někde slyšela, ale nemohla jsem si vzpomenout kde.

„Tak to je hodně hloupá otázka Bello,” chvíli bylo ticho. „Tady Stefan. Stefan Salvatore.”

„Jéé ahoj. Páni o tobě už jsem neslyšela ani nepamatuji. Jak se vůbec máš?” ptala jsem se nadšeně. Kdysi jsme byli nerozlučnými přáteli. Ale to bylo předtím, než se můj otec stal vládcem upírů.

„Mám se dobře. Jsem ve Volteře a tak jsem si říkal jestli nechceš někam zajít. Půjde i Lily.”

„No víš... Já nevím. Lily jsem už neviděla spoustu let.” Popravdě se mi nikam nechtělo. Chtěla jsem se válet v posteli a číst mou oblíbenou knihu.

„Prosím. Jsem tady jenom jeden večer. Myslel jsem, že bychom mohli všichni zajít do klubu. Tak jako kdysi,” přesvědčoval mě.

„No tak dobře. Ale nezdržím se dlouho.” Nakonec proč ne? Jednou za čas se nic nestane.

„Dobře. Takže se sejdeme na rohu v osm,” oznámil nadšeně a než jsem si to stihla rozmyslet, tak raději zavěsil.

Zrovna jsem si chystala oblečení, když do pokoje vtrhla máma a už mě chtěla kárat, že zase sedím doma. Ovšem zarazila se když viděla, že se chystám ven.

„Ty někam jdeš?” zeptala se podezřívavě.

„Jdu ven s přáteli,” odpověděla jsem nenuceně.

„Ty máš ještě přátele? Já myslela, že si všichni myslí, že jsi umřela nebo že ses při nejmenším zahrabala do země,” pronesla se zvednutým obočím. Měla jsem nutkání protočit oči, ale udržela jsem se.

„Volal mi Stefan, že je ve městě a chce se sejít,” oznámila jsem a dál se oblékala. Měla jsem ještě hodinu a tak jsem nespěchala.

„Stefan Salvatore?” zeptala se a bylo na ní vidět, že jí odpověď velmi zajímá.

„Ano Salvatore. Je v tom snad nějaký problém?” zeptala jsem se a otočila se na ni.

„Ne vůbec. Jen jsem se ptala. Mám snad právo vědět s kým se stýká moje dcera, ne? A navíc jsi princezna, tak už kvůli tomu to musím vědět.” Tak teď už jsem vážně ty oči protočila.

Vzala jsem si kabelku a raději odešla.

„V kolik budeš doba?” zeptala se mě ještě, než jsem odešla.

„Brzy,” zakřičela jsem za sebou a vyběhla z hradu.

Za pět minut osm. Sakra! Musím si pospíšit.

Už jsem byla pár metrů od místa, když jsem si všimla trojice, která stála na rohu.

„Bello!” zakřičel nadšeně Stefan a rychle mi běžel naproti.

„Ráda tě vidím,” odpověděla jsem popravdě.

„Ahoj Lily,” pozdravila jsem opatrně svou kamarádku. Je pravda, že jsme se nerozešly zrovna za milých okolností.

„Ahoj Bell,” odpověděla mi kupodivu nadšeně. „Tohle je Jeniffer.” Ukázala na dívku stojící vedle ní. Jako jediná z nás čtyř byla upír. Jinak já, Lily a Stefan jsme poloupíři.

„Moc mě těší.” Tohle byla polopravda. Myslela jsem, že to bude jako dřív, zase my tři. A né, že tady bude někdo navíc.

„Tak jdeme!” zavel Stefan a my se odebrali do klubu.

...

Ze začátku jsem se moc nebavila. Už dlouho jsem nikde nebyla a tak jsem nějak nevěděla, jak se bavit.

„Zkus se trochu odvázat,” poradil mi Stefan s úsměvem.

„Nějak to neumím,” přiznala jsem v rozpacích.

„Vždycky ses uměla odvázat a najednou ti to nejde?!” Podívala se na mě pochybovačně Lily.

„Dlouho jsem nikde nebyla,” vysvětlila jsem, ale ona se dívala pořád stejně.

„Pojď tančit!” Chytla mě za ruku a tahala mě na taneční parket.

Když se začala kroutit, jenom jsem na ni vykulila oči a kroutila hlavou.

„No tak Bell!” zakřičela. Zhluboka jsem se nadechla a začala taky tančit. Kupodivu mi to šlo samo. Po chvíli se k nám přidala i Jeniffer a Stefan. Takhle jsme protančili celý večer. Samozřejmě, že jsme si občas museli jít sednout, abychom nebyli nápadní.

...

„Byl to hezký večer,” loučila jsem se se Stefanem a holkami. „Někdy si to zopakujeme.”

„Měj se hezky.” Objal mě Stefan. „A slib mi, že mě někdy přijedeš navštívit.”

„Slibuji,” usmála jsem a odešla do hradu.

Snažila jsem se jít jako myška, ale co je vám to platné, když žijete v hradě plném upírů. Už jsem byla u svého pokoje, když se mi za zády ozvala máma.

„Neříkala jsi, že přijdeš brzy?” zeptala se a klepala nohou.

„Trošku jsem se zdržela. Zlobíš se?” Přikrčila jsem se a snažila se o kajícný výraz.

„Nezlobím. Jsem ráda, že ses bavila,” usmála se na mě. „Ale teď běž spát. Dobrou noc.” Odešla.

„Uf. Tak tohle mi prošlo,” zašeptala jsem si pro sebe a ulehla do postele. Bohužel jako poloupír potřebuji spánek. S myšlenkami na dnešní večer jsem usnula.

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Byla jsem pro tebe číslo 1 - 1. kapitola: