Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bylo jí tenkrát tolik, kolik mi je - 2. kapitola

Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bylo jí tenkrát tolik, kolik mi je - 2. kapitolaJe tady druhý díl povídky. Pár věcí už je tam objasněných a na zbytek si budete muset počkat. Snad se vám to bude líbit. ;) Pěkné čtení.

04.06.2011 (09:00) • Nikiii • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2199×

A je to tu. Chvíle, kdy nevím, co dělat. Mám mlčet? Začít vysvětlovat? Čekat, dokud se na něco nezeptá? Sedět klidně nebo se raději postavit a odejít?

Klidně seděla naproti mě a sledovala, jak reaguji. Nevím, co viděla v mé tváři... Zmatek, či strach?

Dívali jsme se do očí. Znovu jsem se v nich ztratil. Ta podobnost mě zmátla natolik, že mi připadalo, jako by naproti mě seděla Bella. Nechápal jsem, proč jen tak sedíme a neležíme spolu v náruči... Ach, ano, opustil jsem ji, a teď už se to nedá nijak napravit. Lituji.

„Jsi ten samý Edward Cullen?“ zeptala se, i když věděla odpověď. Jen jsem přikývl. Takže ví, co jsem za stvoření? Proto se mě nebojí? Bella stále nepochopila, jak jsem nebezpečný a vyprávěla o mně jen to, co cítila ona? Tak neohrožená, tak v bezpečí...

„Proč?“ Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, na co se ptá. Jistěže se musela zeptat. Bylo jí to celý život zatajeno. Jak jí, tak Belle.

„Musel jsem... Musel jsem ji opustit. Jinak by nebyla v bezpečí. Ohrožoval jsem ji.“ Po dlouhé době jsem tato slova vyřkl nahlas. Nemohl jsem několik let vzpomínat na ta muka, co jsem prožíval při posledním shledání s Bellou. Na to, jak naposled vidím její oči, rty a slyším její hlas a tlukot srdce.

„Ohrožoval? To nechápu.“ Pohlédla na mě a čekala, že jí to vysvětlím. Neví, kdo jsem? Bella jí to neřekla? Chtěla ji ochránit jako já ji předtím?

Musím dodržet, co jsem slíbil. Je jedno, jestli to bylo Belle, tohle je její dcera. Musím odejít, abych ji nemohl ohrožovat. Abych jí neublížil.

„Měl bych jít.“ Zvedl jsem se a pomalu odcházel ke dveřím. Chtěl jsem utéct, ale když Bella nechce, aby to věděla, udělám pro to všechno.

„Počkej! Řekla jsem něco? Prosím, zastav se! Konečně se můžu všechno dozvědět! Prosím.“ Zvedla se a rozběhla za mnou. Nezaváhala ani sekundu a položila mi ruku na rameno.

Zastavil jsem se. Nemohl jsem se pohnout, i když jsem opravdu velmi moc chtěl. Chci odejít, pokusit se zapomenout. Zase se ve mně objevují pocity, kterých jsem se tak moc snažil zbavit – někdy se mi to i povedlo, ale jen na malou chvíli.

„Prosím.“ Pomalu jsem se otočil, abych ji neublížil a zadíval se do jejího obličeje.

„Jak se jmenuješ?“ Stáli jsme tam naproti sobě. Dívka přerývaně dýchala a přes tvář jí stékala slza.

„Renesmé,“ zašeptala. Rukou mi sjela z ramene na tu mou a za tu mě táhla zpět ke klavíru. Usedla na kraj židličky – chtěla, ať si přisednu. Chvíli jsem váhal, ale přece jen jsem usedl. Začala hrát mně velmi známou skladbu.

„Takže... Smím se tě zeptat?“ Stále hrála. Její prsty se lehce dotýkaly kláves. Byla tak křehká... Přesně jako Bella.

„Na co přesně?“ Přidal jsem se k hraní. Byli jsme sehraní, jako by jsme to trénovali léta. Tón sem, tón tam. Krásná melodie se linula přes celý dům a věřím, že i dál do lesa. Zadíval jsem se z okna. Byl jsem udiven, co vidím – slunce zapadalo.

„Znáš hru deset otázek?“ Usmála se na mě a ve hraní zrychlila. „Každý má dohromady deset otázek, na které musí popravdě odpovědět.“

„Dobře. Začni,“ pobídl jsem a se strachem očekával, co za otázku bude mít.

„Kolik ti je?“ Jen jsem se zasmál. Tohla byla první otázka, kterou mi Bella dala, když se ujišťovala, jestli jsem to, co jsem.

„Ehm,“ odkašlal jsem si, „sedmnáct.“ Renesmé se na mě zadívala.

„Stále? To jsi jako upír?“ Začala se smát.

Nemohl jsem to nijak komentovat, a tak jsem raději položil otázku. Hlavně ať na to zapomene.

„Kdo je tvůj otec?“ zeptal jsem se, ale pak jsem usoudil, že je to moc osobní, „tedy promiň, to bylo asi příliš.“

„Ne-ne, vpohodě. Nevím to... Odešel dříve, než jsem se narodila. Maminka mu to neřekla.“ Šlo vidět, že je s tím už smířená, ale stejně trochu posmutněla.

„Miloval jsi mou maminku?“ Tak touto otázkou mě zaskočila. Myslel jsem, že bude vyzvídat, jestli jsem to, či ono, ale tohle.

„Ano. A troufám si říci, že ji stále miluji. Nikdy jsem na ni nezapomněl, i když jsem se o to mnohokrát snažil. Moji lásku k tvé matce nemohu popsat slovy, mohu se jen o to pokusit.“

„Prosím.“ Pohodlněji se usadila a hleděla na mě; jiskry v očích.

„Když jsem ji poprvé uviděl rozjasnila mi moje temné období. Když jsem poprvé uslyšel její smích, myslel jsem, že budu tančit štěstím. Tím, že se mnou byla, že mě milovala, mi dala něco, čeho nejsem hoden, něco tak cenného. Vůbec jsem nemohl doufat, že to budu já, koho si vybere, ale vybrala a za to ji tolik miluji. Miluji ji za to, že je, jaká je.“

Renesmé neměla slov. Snad jsem se nechal příliš unést...

„Teď jsem na řadě já... Co ti o mně řekla tvoje maminka?“ Ano, tohle byla velmi důležitá otázka. Co všechno o mně ví...

„Poprvé, kdy jsem se o tobě dozvěděla, jsem měla patnácté narozeniny. Po krásné oslavě jsem si šla sednout na půdu... Prohrabovala jsem se různými krabicemi, když vtom jsem našla maminčin deník, který si vedla, když přijela do Forks. Stále tam psala o tobě, jak moc tě miluje a nechce tě ztratit. A že s tebou a s tvou rodinou sdílí veliké tajemství. To tajemství tam nebylo napsáno. Deníček přestala psát, když jsi ji opustil. A teď se tě tedy ptám, co to bylo za velké tajemství?“

Autor: Nikiii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bylo jí tenkrát tolik, kolik mi je - 2. kapitola:

« Předchozí   1 2
3. LuLuu
04.06.2011 [9:58]

LuLuu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. leacullenfun
04.06.2011 [9:44]

leacullenfunfúha...s om zvedavá, čo dalej... neverím, že jej edward hned odpovie. Emoticon

no, kto je otcom renesmee? a žije ešte vôbec bella? vyskitne sa v tejto poviedke, alebo to bude už len o renesmee a edovy? Emoticon

1. Shindeen
04.06.2011 [8:57]

ShindeenAhoj, článek jsem ti opravila, ale pozor na následující chyby:
* vydět > vidět
* Reneesmé > Renesmé
* semnou > se mnou
* Stála zamnou... > Stála za mnou...
* zdílí > sdílí
* chybělo ti mnoho čárek
* občas se našla i nějaká chybka v přímé řeči
Příště se tomu pokus vyvarovat. Děkuji. Emoticon Emoticon

« Předchozí   1 2

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře