Když jse vše podle plánu, znamená to, že se někde stala chyba ! (Murphyho zákon)
24.11.2009 (16:30) • Karcza • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1523×
WILL
Můj bratr je naprostý idiot. Jde ji pozvat na schůzku (rande =c)…) do parku a přitom ji místo toho vyzve k tanci a ještě ke všemu se vydává za mě. Totálně si šlape po štěstí. Je docela roztomilé sledovat jak se dlouho odhodlává a nakonec, aby si to nemohl rozmyslet se zjeví z ničeho nic a ona z něj má málem infarkt – komedie hadr.
Jenže ona ho prokoukla nevím jak. Nás dva od sebe rozezná bezpečně jenom Charlotta, která má nejspíš šestý smysl. Byl by z ní nádherný upír, to by mě zajímalo co by měl za schopnost,… možná bych ji mohl přeměnit sám,… mám ji rád, ale kdo by se chtěl vázat, když mu ještě nebylo 20 (ironie).
„Jdu pryč, jdeš se mnou ?“ To se právě ke mně připojil Richard a vytrhl mě z myšlenek na Char a upírství.
„Jo půjdu s tebou nějak mě to dneska nebaví. Jak se ti tančilo s Isabellou, to jsi jí píchnul prstem do oka či co, že jsi tak rychle utekl a úplně zapomněl ji pozvat na…“
„Nech toho laskavě…“ zavrčel.
Vrátili jsme se zpátky do našeho domu a tam na nás čekalo překvapení.
„Vítejte doma chlapci, pěkně jste si to tu zařídili. Najít vás mi zabralo docela dlouhou dobu, ale povedlo se jak vidíte…“ Řekl upír, kterého jsem už nikdy v životě nechtěl vidět a který se nestydatě rozvaloval v hale na gauči.
„Christophere, ty nejsi mrtvý co Volturiovi… Já to nechápu,“ podíval jsem se na Richarda, který stál na místě a zatínal pěsti.
„Nebuď smutný, synu nejen, že nejsem mrtvý, ale přišel jsem vrátit rodinu tam kam patří, Aro a Caius z vás budou nadšení stanete se součástí gardy…
RICHARD
„My nejsme žádná tvoje rodina Christophere,“ odejdi laskavě z našeho domu a už se nevracej !“ Usekával Will slova a zlost v jeho hlase byla hmatatelná.
„Ale, ale chlapče nemusíš se snažit, na mě tvůj dar neplatí, dárek od Ara půjčil mi svůj štít, vy jste prioritou číslo jedna ! Renato pojď se podívat na mé syny. Do místnosti vstoupila menší upírka, která měla na sobě černý plášť a na hlavě kapuci, pod ním vykukovaly jednoduché černé šaty.
Ťuk Ťuk Ťuk ozvalo se u vchodových dveří…
„Čekáte návštěvu, Wille, Richie ?“ Pak rychle natočil nos ke dveřím „Člověk,“ vykřikl překvapeně, „tak a Richarde pozvi hosta dál, přece ho nenecháš za dveřmi čekat a o nic se nepokoušej, okolo domu je rozmístěno 13 upírů, všichni zcela nejlepší talentovaní členové gardy.“ Sladce se na mě usmál a olízl si rty. Musel jsem se znechucením otřást.
Šel jsem ke dveřím a ucítil ji „ne, to ne, co tu dělá… teď ?!“ Otevřel jsem dveře, a tam stála Isabella, v plesových šatech, vypadala jako by si nebyla jistá jestli tu chce nebo nechce být.
„Richarde,“ ozvala se potichu, „musíme si promluvit a…“
„Co tu děláš Isabello, já… promiň pojď dál.“ Nechtěl jsem ji brát dovnitř, ale nemohl jsem ji nechat venku kvůli těm upírům, které si přivedl na pomoc. Odvedl jsem ji do pokoje našeho srocení.
„Ale copak to tu máme, Richarde představíš mě svojí přítelkyni ?“
BELLA
Odešel i se svým bratrem nemohla jsem to tak nechat, musela jsem si s ním promluvit. Od Willa jsem už dávno věděla, kde bydlí. Nebylo to odtud daleko. Aniž bych někomu něco řekla, jsem se sebrala a nenápadně se vytratila.
„Co tu děláš Isabello, já… promiň pojď dál.“ No to uvítání moc dobře nezačalo, vypadal jako štvaná zvěř v očích jsem mu viděla, zděšení, strach a bezmoc. „Co se to tu k sakru děje ?“
Odvedl mě do nějaké místnosti, kde byl Will a vypadal úplně stejně jako Richard v očích měl strach.
„Ale copak to tu máme, Richarde představíš mě svojí přítelkyni ?“ To promluvil třetí člověk v místnosti. Byl stejně krásný jako bratři Gordonovi, akorát byl starší. K představování se nikdo neměl.
„Isabella da Vindomezová.“ Představila jsem se sama třetímu muži, a udělala pukrle.
„Těší mě slečno já jsem Christopher, otec Willa a Richiho.“
„To teda nejsi !“ Ozval se ostře Will. A bezmocně se podíval na bratra. To jsem nechápala…
„Pane ?“ To do místnosti vstoupil další muž. Osvítil ho svícen, který stál v rohu. Byl taky tak krásný, bledý a měl krvavě červené oči –děsivé. Podívala jsem se na Christophera, jeho oči byly také rudé… Začala jsem mít strach.
„Ano Demetri, co potřebuješ ?“
„Já ji nemůžu zachytit, možná ji bude chtít vidět Aro…“ Mluví o mě ?
„To je skvělý nápad Demetri, takový malý suvenýr, dáreček z cesty, a když ji nebude chtít může se využít jinak…
Jdeme na to ať je Frederick spoutá už jsme tu ztratili moc času…“
Pak se kolem mě začalo objevovat plno bledých postav s rudými oky a symetrickými rysy a já padala…
Autor: Karcza (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bylo nebylo... ?! 5. Návrat ztraceného otce :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!