Když jde do tuhého, každý se vypaří.(Murphyho zákon)
27.11.2009 (14:00) • Karcza • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1556×
WILL
Po Arově rozhodnutí nás odvedli do nějaké kobky. Richard se ze začátku snažil dostat pryč, ale nepodařilo se mu to. Ani jeden z nás netušil co teď přijde, živí se, ale z Volterry nedostaneme to nám bylo jasné.
„Musíme pomoci Isabelle, musí dál žít svůj život.“ Opakoval stále dokola. Jeho skelný pohled mě ujistil v tom, že se brzy zblázní.
BELLA
Aro nebyl vůbec nadšený, když zjistil, že jsem se rozhodla, že budu pít zvířecí krev. Snažil se mě přemlouvat, ale nemělo to žádný účinek. Vůbec se mu nelíbilo, že mě Carlisle v tom podporuje.
Poprvé po mé proměně co mě spatři zůstal stát, když se dotkl mé ruky tak se zamračil a raději odešel, že mě brzy vyhledá. Carlisle mi vyprávěl o svém životě. Velice se divil, že se nechovám jako, každý novorozený. Prý jsem více kultivovanější. Vyprávěl různé případy, které zažil na vlastní praxi.
Poté jsme se bavili o knihách a vzdělání, přiznala jsem se mu, že mám vysokoškolský diplom, že jsem se vydávala za chlapce abych mohla studovat. Byl okouzlen vyprávěním o mém životě tak jako já o jeho.
Setkání s Arem nebylo vůbec příjemné snažil se všemocně zjistit, jaký je můj talent. Dostala jsem na hradě malý pokoj, kde bylo pár nezbytností. Vůbec nic z toho jsem, ale nepotřebovala. Carlisle mě průběžně zásoboval krví a já se ptala ho pokaždé ptala, jestli ví něco o dvojčatech Gordonových. Nevěděl, anebo věděl, ale nechtěl mi nic říct.
CARLISLE
Byla tak jiná, ne jako ostatní novorození, nemyslící stvoření lačnící pouze po krvi. Její myšlení bylo tak vyspělé. Byla úžasná, Aro si nevážil toho co měl k dispozici. Zprvu jsem s ní chtěl zůstat, abych se jí omlouval za to co jsem jí udělal, ale potom jsem zjistil, že ji mám docela rád. Bavili jsme se spolu na všechna téma vědy. Byla velice zanícená, svými argumenty dokázala přehodnotit několik mých domněnek…
Jenže už jsem tu byl příliš dlouho, s Arem jsme se respektovali, ale ani jeden z nás nechtěl, úplně přijmout smýšlení toho druhého. Rozhodl jsem se, že odejdu, ale ne sám, Isabella půjde se mnou.
o měsíc později
„Aro ?“ Zeptal jsem se ho asi měsíc po proměně Isabelly. „Je mi to velice líto, ale budu vás muset opustit, jsem tady už příliš dlouho, chtěl bych tě požádat o jednu laskavost.“
„Ale Carlisle příteli, počkej ještě pár let, není kam spěchat. No nebudu tě přemlouvat vidím, že už jsi se rozhodl. Co si bude přát můj přítel ?“
„Já, Já bych si chtěl vzít s sebou na cesty Isabellu.“ Zeptal jsem se nejistě.
„To já nemůžu rozhodnout, to musí ona.“ Dodal a podíval se na mě zamyšleným pohledem.
Bylo mi podezřelé, že tak rychle souhlasil, ale nebádal jsem po tom. V jeho myšlenkových pochodech jsem se nikdy nevyznal…
Nevím co se stalo, ale Isabella nechtěla opustit Volterru, ani mi neřekla proč, bylo mi to líto. Den před svým odjezdem jsem se s ní šel rozloučit.
„Sbohem Isabello, doufám, že ještě někdy potkáme, vážně si to nechceš rozmyslet ?“
„Ne děkuji ti, ráda bych, ale nemůžu- prostě to nejde. Tady,vezmi si ho abys na mě nikdy nezapomněl.“ Při tom se zvonivě zasmála, ale jenom ústy, její oči byly smutné. Podala mi mu svůj jediný šperk, velký prsten s černým opálem.
„Dostala jsem ho od otce, když jsem ukončila studium, on ho dostal od svého otce. Je načase, aby změnil majitele.
„To nemůžu přij…“ umlčela mě nekompromisním pohledem.
„Bude mi ctí ho nosit.“ Prohlásil jsem s dojetím a naposledy Isabellu objal. “Sbohem má mladá přítelkyně, jednou ti ho vrátím.“ řekl jsem pevně, i kdybych se kvůli ní měl vrátit do Volterry ! Druhého dne jsem opustil hrad a vydal se na svou vlastní cestu.
BELLA
Odešel, bylo to tak lepší. Začala jsem se soustředit na hledání Richarda a Willa. Trávila jsem s Marcem víc času než s Arem a snažila se od něj vyzvědět nějaké podrobnosti o pobytu bratrů. Pak jsem stejnou taktiku zkusila na Caia. A nakonec na Ara –bezvýsledně.
Jednoho dne jsem se probrala ze svého přemýšlení o svém lidském životě. Vzpomínala jsem na roky, kdy jsem byla nejšťastnější. Na Sebastiana, Charlott a akademii Point Blanc.
Byla jsem u sebe v pokoji. Nevím proč, šla jsem se podívat do zrcadla což jsem dělala poslední dobou vcelku často. Nebyla jsem nikdy marnivá, za lidského života jsem nebyla nikdy nějak extra “krásná“. Spíš naopak. Ale teď, to bylo něco jiného, sice mě trochu děsily moje oči teď už konečně nebyly rudé, ale oranžově-hnědé. Bylo to, ale stále děsivé. Já jsem děsivá, ale aspoň hezká.
Šla jsem pomalu k toaletnímu stolku. Dívala jsem se šokovaně na odraz v zrcadle. Lekla jsem se. V zrcadle jsem nebyla vidět já, ale Sebastian, v ženských šatech.
Autor: Karcza (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bylo nebylo... ?! 8. Já se vrátím! :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!