Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! 13. část

old8


C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! 13. částA další. Neumím anglicky, neumím... a Martina mě zabije, až si přečte, že jsem tam o té zdi napsala XDD

 

Seděly jsme tam hodně dlouho, odhadovala bych, že tak hodinu. Každá si přemýšlela o svém, resp. já přemýšlela o dalších dějích v mých příbězích a Martina? Netuším. Každopádně se najednou zvedla a zamířila z verandy ven.

„Kam deš?" zeptala jsem se.

„Potřebuju se projít. Jen kolem domu," zamumlala v odpověď a jala se dům obcházet. Pokrčila jsem nad tím rameny - po chvíli kolem mě prošla znovu, to když obešla první kolečko.

Vyčkávala jsem, kdy se znovu objeví a pak jsem si všimla, že se ve dveřích objevil Emmett. Zaujatě sledoval, co Martina dělá, i když ta si ho nevšímala. Po chvíli udělal něco, co mě málem rozesmálo - tiše došel za ni a obcházel kolečka s ní, jako psí ocásek, bez jejího povšimnutí. Opravdu vypadal zvědavě, čeho asi chce svým konáním docílit.

Popustila jsem uzdu svojí fantazii a tak když Martina s Emmettem za patami kolem prošla potřetí, v hlavě se mi spustila představa, která se bohužel nezrealizovala:

‚Martina si všimla, že za ní někdo jde. Rychle se otáčí, ale Emmett mezitím přebíhá před ní. Pokrčí nad tím rameny, otočí se zpátky do předu (Emmett je zase za ní) a jde dál. Po pár krocích ale dojem stínu znovu zahuláká a tak se začne otáčet. Všímá si jakýchsi poryvů vzduchu, to pokaždé, když Emmett bleskově uhne jejímu pohledu. Nakonec ji to přestane bavit a tak si řekne, že u zdi má jistotu, že onen kdosi nebude stát za ní. Přejde tedy ke zdi, opře se o ni zády a rozhlédne se.

Málem nadskočí, když se za ní ozve smích. Zděšeně se otočí a uvědomí si, že se neopřela o zeď, jak se domnívala, ale o Emmeta. No co, upíři jsou také studení a tvrdí...'

Potlačila jsem smích, když jsem si představu opakovaně přehrála. A pak si Martina doopravdy všimla, že za ní někdo jde. Otočila se, ale Emmett neutekl.

„Co tady děláš?! NECH MĚ BEJT! Vypadni!! Co si to dovoluješ?? Víš, co je to osobní prostor?! Tyjo, a víš, jak sem se Tě lekla?!?" rozkřikla se. S pozvednutým obočím jsem ji sledovala. Vypadala hodně... leknutě, a lehce hystericky. Po chvíli se uklidnila, uvědomila si, že ji slyšeli všichni upíři v domě a trochu zrozpačitěla. Ještě si něco mumlala a posadila se zpátky vedle mě.

„Ehm... dobrý?" zeptala jsem se, když si dosedla.

„Ne," zasyčela a zatvářila se trucovitě. Emmett s bezstarostným úsměvem a pozvednutýma rukama naznačujícíma mír pronesl: „I'm sorry."

„Hmm," byla její jediná reakce. Vše se znovu ponořilo do ticha, jen ke mně dolehl zvuk tichého hovoru Carlislea s Emmettem, stáli v obýváku nedaleko od dveří.

Nevím, jak dlouho jsme tam seděly, když jsem si všimla, že Martina usnula. Opírala se o zeď (ano, o zeď, nikoliv o nějakého upíra) a měla zavřené oči. Aniž bych to nějak zvlášť zaregistrovala, prošel kolem mě Emmett a přikryl ji dekou. Alespoň že ji neodnes' dovnitřl, to by se chudák naštvala znova, pomyslela jsem si a vrátila se ke svým myšlenkám.

Čas se strašlivě vlekl. Předpokládala jsem, že Martina usnula něco kolem desáté, teď bylo půl dvanácté. Když jsem se ale ohlédla zpátky, celá ta doba se zdála neuvěřitelně krátká. A tenhle okamžik vynikl nad ostatní jen proto, že si ke mně přidřepl Edward.

Chvíli jsem jen vstřebávala fakt, že jsem vedle neexistujícího upíra. Moje úvahy narušilo jeho symbolické odkašlání, které mě přimělo se k němu otočit.

„Ehm... you... can't sleep?" /Ehm... Ty... nemůžeš spát?/ pomalu se zeptal. Bylo znát, že akceptuje, že anglicky umíme naprosto, ale naprosto minimálně.

„Maybe," /Možná./ zamumlala jsem. Zaprvé, nikdy jsem neusínala před půlnocí. Zadruhé, nespavost mě provázela nonstop. Zatřetí, zas tak moc mi to nevadilo, měla jsem ráda noc a klid, který ji provázel. A začtvrté, kdo by usnul za takových podmínek?? No dobrá, kdokoliv... normální. Takže mě označit za normální asi nešlo.

„Hmm?" podivil se, ale pravděpodobně vyslechl moji českou odpověď v hlavě a rozhodl se, že se pak zeptá Carlislea na překlad. „Well. Please... can you learn me Czech?" /Dobře. Prosím... můžeš mě naučit česky?/

Pochopila jsem, že mluví hodně zjednodušeně, asi abych to pochopila. A tohle jsem pochopila.

„What?? I don't speak English," /Cože?? Neumím anglicky./ okamžitě jsem namítla.

„At least some words..." /Alespoň nějaká slova.../ zaprosil. Words, slova, jo, some, nějaký slova... rychle jsem si v hlavě přeložila, netušíc, co znamená ‚at least'.

„Vampire is upír," odvětila jsem. Pak jsem si v duchu celou větu přeložila do češtiny. Jasně, upír je upír, to je fakt logická věta, tiše jsem se ušklíbla.

„Fine. Next?" /Skvěle. Dál?/ zářivě se usmál.

„Dog is pes?" zkusila jsem. Druhé slovíčko, co mě napadlo. Základ, no ne? Podle jeho výrazu bylo poznat, že můžu pokračovat. Protočila jsem panenky a odříkala pár dalších slov:

„Music is hudba, wolf is vlk, sun is slunce, book is kniha..." zmlkla jsem a nevěděla, co dál říct. Do té chvíle mě slova napadala sama, nějak přestaly přicházet nápady.

„Ok," vypadalo to, že pochopil můj problém, „how is How are you?" /Jak je Jak se máš?/

Jak se máš," odpověděla jsem.

„Fine, thank you?"

Dobře, děkuji."



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! 13. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!